Jiří Švehla

Dnes už tu písničku z rádií tak často neslýcháme, ale pamětníci sedmdesátých let dosvědčí, že jednu dobu se před ní nedalo takříkajíc utéct. Odevšad na ně útočila Naďa Urbánková a její Blonďák s červenou bugatkou.

Další tak trochu bizár ze zpěvníku Karla Gotta, byť zrovna tento nemůže konkurovat například legendárnímu Stylu Čendy.

Asi není na české hudební scéně kontroverznější osobnosti, než je Jaromír Nohavica. Některé složky jeho tvorby bývají často jeho fanoušky značně přeceňovány. Ale je třeba uznat, že ruské písničkáře Okudžavu a Vysockého interpretuje skvěle.

Ačkoli je textově v originále i v české verzi o něčem jiném, udělala Marta Kubišová z beatlesovského Hey Jude cosi blížícího se protestsongu. Ano, tak hluboce může souviset osobnost interpretky se samotnou písní.

Michal Prokop letos v bezmála osmdesáti letech získal hned dvě Ceny Anděl, a to v nejprestižnějších kategoriích, za Album roku a jako Mužský interpret roku. Jeho cesta životem nebyla přímočará.

Pokud jste v sobotu ladili přenos z Cen Anděl 2025, možná jste měli chvílemi pocit, že se díváte na rodinnou oslavu, kde se sice sešla spousta talentovaných příbuzných, ale strejdové, co ji organizovali, zapomněli do scénáře připsat jiskru.

Jsou písničky, které by v konkrétním dobovém kontextu třeba v podání jiného interpreta tolik nedráždily. Jednou z nich je i ta, o níž bude dnes řeč.

Stejně jako se četlo mezi řádky v oficiálně vydávané literatuře v totalitním období, lze v podtextu, a není to složité, najít i režimní propagandu té doby. Je smutné, že se jí neubránil ani Jiří Korn a Zdeněk Borovec.

Píseň Dominiku, kterou v našem prostředí v šedesátých letech proslavila popová a šansonová zpěvačka Judita Čeřovská, patří k nejzajímavějším úkazům v historii populární hudby.

Na Nirvanu se nesahá! To u nás platilo až do roku 2013, kdy Lucie Bílá vyjela se svým Černobílým turné. A patřičně černobílé, tedy vlastně spíš výhradně černé, reakce za tuhle předělávku sklidila.

Málokteré písničky se čtenáři v diskusích tohoto volného cyklu připomínek českých předělávek světových hitů dovolávali tolik, jako právě Gottova legendárního „Čendy“. Dobrá tedy, máte ho mít…

Když si člověk - kdysi i dnes - poslechne chlapský zpěv a takřka existenciální výraz Waldemara Matušky v písni Eldorádo, určitě by ho nenapadlo, že se hit Eldorádo zrodil v německých diskotékách zkraje osmdesátých let.

Dějiny popmusic jsou plné běžných písniček, které postupem času překročily hranice pouhé zábavy. Jedním z příkladů je píseň In the Ghetto, kterou v roce 1969 proslavil Elvis Presley a u nás pár let po něm Karel Zich.

Je to jeden z nejprožitějších šansonů belgického zpěváka Jacquese Brela. A naše královna šansonu Hana Hegerová ji pojala s dokonalou grácií. Je to přesně ten typ písně, ve které mohla uplatnit svoje herecké nadání.

Blížíme se k vrcholu velikonočních svátků, a tak je namístě si připomenout muzikál, často označovaný za rockovou operu, Jesus Christ Superstar. Dílo Andrewa Lloyda Webbera je bezpochyby největším moderním pašijovým uměleckým projektem.

Asi všichni tak nějak podvědomě tušíme, že vůbec první hit Heleny Vondráčkové Červená řeka musí být převzatý ze zahraničí, a to vzhledem ke svému obsahu samozřejmě z Ameriky. Ale víme opravdu něco o konkrétním původu?

Přestože Jiřího Grossmanna dodnes milujeme jako originálního humoristu z dvojice s Miloslavem Šimkem, ve stínu vší té legrace neprávem bývá jeho vklad populární hudbě jako textaře a zpěváka. Country balada Blizzard je jedním z jeho velkých hitů.

Je to možná příkré, ale i s přihlédnutím k dobovému kontextu první poloviny sedmdesátých let, nejhoršího období pro českou rockovou hudbu, měli muzikanti mít svoje hranice, kam až zajít. Píseň, o níž bude řeč, je hodně daleko překročila.

Romantika života muzikantů na cestách, to je jedno z častých témat country hudby, i když realita většinou tak růžová nebývá. Michal Tučný i jeho velký vzor Willie Nelson tuto roli ale na sebe vzali.

Je to jedna z prvních nerokenrolových písní a zároveň balad Elvise Presleyho, ne-li vůbec první. A je to jeden z velkých hitů Karla Gotta. Její historie ale sahá až před americkou občanskou válku, do hloubky 19. století.

Píseň Dvě malá křídla tu nejsou, kterou proslavila Helena Vondráčková, má za sebou neobyčejnou cestu, která začala v listopadu roku 1971 v losangeleském hudebním klubu Troubadour.

Hudební historie občas přináší nečekaná spojení, jako když se v polovině osmdesátých let setkal svět amerického hudebního experimentátora Franka Zappy a českého představitele moderní country hudby Pavla Bobka.

Příběh o vojákovi, který v kostele místo modlitební knížky vytáhl balíček karet a následně své počínání obhájil před velitelem jako hluboce náboženský čin, patří k nejznámějším recitativům v historii populární hudby.

Pár minut předtím, než 21. března na pražské Letenské pláni začal oficiální program protivládní demonstrace, zněla reprodukovaná hudba. Atmosféru výborně dokreslila i píseň v podání Spirituál kvintetu Až se k nám právo vrátí.

Jestli vždycky byl Michal David v něčem mistr, bylo to dokonalé autorské napodobování italského popu a disca. Ve zvuku, ale i v melodice. Přitom jeden ze svých největších hitů musel z Itálie skutečně převzít.

Píseň Bílá orchidej, kterou v českých luzích a hájích proslavila dvojice Eva a Vašek, představuje v dějinách naší poměrně nedávné populární hudby něco jako pomník naprostého nevkusu.

Píseň Boty proti lásce je v českém prostředí natolik zlidovělým hitem, že si ji mnozí spojují výhradně s osobitým projevem Yvonne Přenosilové. Originál ale vznikl v roce 1965 v Hollywoodu.

Na vlezlou diskotékovou dusárnu Prázdný expres si určitě pamětníci osmdesátých let vzpomenou. Asi málokdo ale ví, že jde původně o americkou popovou písničku z padesátých let prolezlou odkazy na rock'n'rollové hity.

Životní příběh Petera Jurkoviče připomíná scénář k filmu o muži, který se rozhodl spojit dva zcela odlišné světy: exaktní přírodní vědy a nespoutanou hudební vášeň.

Písnička, kterou většina z nás zná jako Dívku s perlami ve vlasech, je v českém prostředí natolik zlidovělým hitem, že si ji dnes kdekdo brouká u táboráku nebo na oslavě, aniž by tušil, jak dalekou a neobvyklou cestu tato melodie urazila.

Když na koncertech Kašpárka v rohlíku divočí pod pódiem hrozen dětí a pokřikuje, „Čůrej sem a čůrej tam / čůrej jako velkej pán,“ asi málokteré tuší, že tančí na jeden z největších světových punkových hitů.

Svět sběratelů hudebních relikvií zažil ve čtvrtek 12. března zemětřesení. Kultovní černý Fender Stratocaster, nástroj, s nímž kytarista Pink Floyd David Gilmour definoval svůj typický zvuk, se po letech opět vrátil na trůn nejdražší kytary planety.

Hlasový rozsah a extrovertní emoce patří ke stylu Lucie Bílé odjakživa. Někdy k dobru věci, někdy ne. V její verzi Cohenovy Hallelujah se obrátily zcela proti ní i smyslu písně.

Nejde jen o to, že Pink Floyd patří k vůbec nejslavnějším skupinám rockových dějin. V československém kontextu mají výlučné postavení, pro řadu hudebních fanoušků jsou až dodnes skutečnou modlou. Vědí, že jejich coververzi zpíval Václav Neckář?

Píseň Svět jsou bary od pražské punkové skupiny Plexis patří k největším rockovým hitům prvních let po roce 1989. Z temného hororového námětu se stala hédonistická hymna oslavující noční život.

Neobejde se bez ní žádný český táborák, kolem kterého sedí střední a starší generace. A neobešel se bez ní ani žádný koncert Waldemara Matušky za dlouhá desetiletí. Sbohem lásko byl možná jeho vůbec největší hit.

Originální verze jednoho z nejslavnějších songů country music je dost drsná a temná. Nic o utíkání slonů ani pistolkách se v ní rozhodně nezpívá.

Populární herec Petr Čtvrtníček hraje roli mloka Andyho v novém zfilmování světově proslulé sci-fi Karla Čapka Válka s mloky. Sehraje zde i jednu další roli, a to po boku dalších hereckých hvězd.

Píseň Náklaďák, kterou má většina z nás spojenou s usměvavou Petrou Černockou a romantikou cestování, má ve skutečnosti velmi temnou minulost, která sahá až do 19. století do Spojených států.

Zpěvačka Maryla Rodowicz byla v sedmdesátých a osmdesátých letech největší hvězdou polské pop music a byla velmi známá i v Československu, kde koncertovala a vycházely jí tu desky. Ale bůh ví, zda by slávu u nás měla tak velkou, nebýt Marie Rottrové.

Je to další z bizárů československé populární hudby osmdesátých let, ale nejen její, platí to i pro evropský kontext. Je jasné, že něco takového, jako byl hit německého Tria, se musel někdo u nás zmermomocnit.

Na konci sedmdesátých let Boney M kralovali evropským diskotékám a jeden z jejich největších hitů se jmenoval Rasputin. Bylo logické, že se jej někdo pokusí převést do češtiny. Ale jak na to?

Evu Pilarovou máme spojenu spíš se swingem než rock'n'rollem. To ovšem nemění nic na tom, že jeden ze svých největších hitů si vybrala ze zpěvníku Elvise Presleyho.

Už dávno předtím, než vyšly souborné překlady textů Boba Dylana v češtině, znaly tisíce hudebních fanoušků některé jeho písně díky písničkáři Petrovi Kalandrovi. Nejvíc asi Like A Rolling Stone, jednu z nejzásadnějších Dylanových písní.

Píseň Být stále mlád je v našem prostředí vnímána téměř jako osobní vyznání Karla Gotta, ale její cesta k posluchačům začala v mnohem napjatější atmosféře, než by se na první poslech mohlo zdát.

Je podivuhodné, jak byl František Ringo Čech během své kariéry schopen stvořit naprosté škváry vedle normálních textů až po výborná slova pro Pražský výběr. Jeho verze hitu Beatles Norwegian Wood ale patří k tomu nejhoršímu, co z jeho pera vypadlo.

Jen málokterá písnička zdomácněla u táborových ohňů natolik jako Franky Dlouhán. Máme ji spojenou s kapelou Brontosauři, ve které se proslavili bratři Nedvědové. Ačkoli sázeli téměř výhradně na autorský repertoár, Franky Dlouhán je výjimkou.

Píseň Kdybych já byl kovářem je jednou z těch, které dodnes zaznívají na rozhlasových retrostanicích, ale zdomácněly i u táboráků. Ne každý ale zná její americký původ.

Některé hity vzniknou náhodou. A některé dokonce tak trochu proti vůli svých interpretů. Ten, o kterém bude řeč, doslova změnil jedné z našich nejpopulárnějších zpěvaček život.

Je veřejným tajemstvím, že velká část největších hitů našich nejslavnějších zpěváků šedesátých až osmdesátých let jsou převzaté písně ze zahraničí. Dobrým „lovným rybníkem“ byla extrémně populární švédská ABBA.

Správně se ta písnička jmenuje Hluboká vráska, ale každý ji zná spíš podle prvního řádku textu, případně ve zkrácené podobě „Bouřka“. Pochází z města, ze kterého po Mississippi „připlul jazz“, jak říká jiný slavný Suchého text.

Byl to jeden z nejlepších českých textařů. Dokázal stejně autenticky napsat introspektivní milostný šanson, který se více než vyrovnal francouzským originálům, stejně jako veselou filmovou písničku.

Píseň Závidím v podání Nadi Urbánkové patří bezesporu k nejsilnějším momentům české populární hudby. Ačkoli si ji plně spojujeme s textařem Jiřím Grossmannem, její melodie je převzatá z Itálie.

Lidé o ní říkají, že je v lásce nevěrná… Všichni víme, že? Pro jedny geniální písnička k táboráku, pro jiné nesnesitelná odrhovačka. Ale jak se k nám, hned do zpěvníků několika generací, dostala?

Hit Waldemara Matušky Jó, třešně zrály patří k největším hitům české populární hudby šedesátých let a dodnes je neodmyslitelnou součástí repertoáru u táborových ohňů.

Václav Binovec patří k nejrozporuplnějším postavám historie české kinematografie. Byl to muž, který v sobě spojoval vizionářské nadšení průkopníka s nebezpečnou osobní ctižádostí, jež ho nakonec dovedla k morálnímu pádu.

Píseň S tím bláznem si nic nezačínej je v podání Marie Rottrové a Pavla Bobka, dvou z nejslušnějších osobností české popové scény normalizačního období, jedním z nejlepších duetů své doby.

Když se v českých rádiích rozezní hluboký, zastřený hlas Evy Olmerové v baladě Čekej tiše, málokdo si uvědomí, že tento klenot českého šansonu má své kořeny v americkém Nashvillu a za jeho vznikem stojí obyčejný manželský telefonát.

Zpráva o tom, že 17. února 2026, týden před svými sedmdesátými narozeninami, zemřel písničkář Jim Čert, se digitálními sítěmi rozletěla rychlostí blesku, samozřejmě zejména v bublinách napojených na někdejší underground.

V době největší slávy švédské skupiny ABBA se samozřejmě i někteří čeští interpreti pokusili na tomto fenoménu přiživit. Například Hana Zagorová.