Jiří Švehla

Přestože čeští rockoví posluchači v osmdesátých letech doslova přísahali na Jethro Tull, jediná česká skupina, která jim dokázala jejich poetiku zprostředkovat, přišla paradoxně z bluegrassové scény.

Jeden z největších hitů Pavla Bobka je v originále syrovou výpovědí alkoholika žijícího na okraji společnosti. Náš elegantní zpěvák píseň sice jemně uhladil, její podstata ale zůstala.

Když se v roce 1971 na československé hudební scéně rozezněl svižný rytmus písně Oranžový expres v podání skupiny Greenhorns, málokdo tušil, jak spletitý příběh tato slavná písnička má.

V březnu roku 1979 se malá severočeská obec Libouchec v okrese Ústí nad Labem stala dějištěm jedné z nejvýznamnějších událostí v dějinách české neoficiální hudební scény.

Jedna z bizarních písní moderního českého popu začátku šedesátých let mo docela pozoruhodné souvislosti s projektem, který dodnes vyprodává kina a válcuje televizní obrazovky.

O tom, že Michael Jackson byl majitelem vydavatelských práv na písničky Beatles se ví dlouhá léta, dokonce se o tom svého času hodně vtipkovalo. Víme ale přesně, jaké byly okolnosti tohoto byznysu století?

Fanoušci Anny K. dlouho tuhle písničku znali jen jako koncertní vypalovačku. Nahrávky se dočkali až s odstupem, a to ještě v o dost jiné verzi, než jakou si zamýšleli vymodlit.

Další z bizarních ukázek pokusů českých umělců svézt se na dobové módě bez ohledu na vlastní autenticitu a důvěryhodnost. Plavci totiž byli všechno, jen ne diskokapela…

Pamětníci poloviny osmdesátých let se jistě shodnou, že máloco znělo v českém éteru tak často jako tenhle hit dětského zpěváka Josefa Melena (známého také pro nízký věk jako Pepíček). Všichni ale nevěděli, že jde původně o velký hit ze šedesátek.

Věra Špinarová byla jednou z nejlepších zpěvaček české populární hudby. Ačkoli měla rockový hlas i srdce, většina jejího repertoáru ovšem spadala spíše do středního proudu, včetně největších hitů.

Tři sestry jsou spjaté s pražskou čtvrtí Braník stejnou měrou jako američtí Dead Kennedys s Kalifornií. Potud ale spojnice končí. Každá kapela má přece jen trochu jiné starosti a jiné preference…

Písnička Rock Around The Clock zahájila v polovině padesátých let dvacátého století celosvětovou vlnu zájmu o rokenrol. Češi na tuto vlnu naskočili poměrně rychle.

Kromě smrti Glena Hansarda žijí momentálně kulturně zaměřené sociální sítě také kauzou kolem skupiny Druhá tráva a moderátora Luboše Xavera Veselého.

Takových písniček moc není, aby je znal prakticky každý, než je nazpívá nějaká hvězda. Ale přesně to se stalo jedné z nejhranějších „táborákových odrhovaček“ o bijících zvonech v Montgomery.

Když 29. července 2026 dorazila z irských silnic zpráva o tragické motocyklové nehodě, při níž zahynul zpěvák, kytarista a neřízený lidský živel Glen Hansard, jeho fanouškům od Dublinu po Valašské Meziříčí se zastavil na chvíli dech.

V 70. letech tahle píseň s refrénem „Nádherná, nádherná, nádhernááá…“ zněla v rádiích tolikrát, až se mnoha posluchačům začala zajídat. Což nezměnilo nic na tom že její moravský interpret stál vždy poněkud ve stínu svého pražského jmenovce.

Jak už to tak u rolí bývá, publikum si je velmi často ztotožňuje s jejích představiteli. A tak jako chtěli kdysi od Miloše Kopeckého někteří operovat endoprotézu, Michala Tučného považovali za prodavače. Daleko pravdy však nebyli.

Možná u nás vůbec nejslavnější country song, se slavnou „akustickou konstantou“ (jak by řekl Jára Cimrman). Podmanivá temná melodie ale skutečně vtahuje v jakékoli verzi.

Když v roce 2018 dostal Jaromír Nohavica od Vladimira Putina Puškinovu medaili, zaštiťoval se tím, že ji nemá za politiku, ale za písničky, jimiž šíří ruskou kulturu. Tedy písně Vysockého a Okudžavy, které česky interpretoval. Což je paradox.

V poslední době mám pocit, že se český popový rybníček rozhodl provést jakýsi gigantický sociologický experiment. A hlavním výzkumným objektem se stal Marek Ztracený.

Je to patrně vůbec nejslavnější logo dějin populární hudby. A je potřeba dodat, že také jedno z nejzdařilejších.

Zatímco na předchozí počin Hackney Diamonds museli fanoušci čekat předlouhých osmnáct let, v případě nejnovějšího studiového projektu Foreign Tongues předvedla britská rocková legenda nevídanou tvůrčí rychlost.

Petr Spálený se na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let přiklonil blíže k moderní country. Jednou z vlajkových lodí tohoto nalezeného stylu byl právě tento světový hit v české verzi.

Dodnes se bez té písničky neobejde žádný koncert Heleny Vondráčkové. Přestože od dámy pokročilého věku může její text působit poněkud naivně, nikdo to tak nebere. Její hity z šedesátých let prostě nestárnou, na rozdíl od jiných.

Byl to jeden z největších hitů devadesátých let, který pro tehdejší slavnou kariéru dnes už víceméně pozapomenutého Daniela Hůlky udělal možná víc, než jeho hlavní role v populárním Svobodově muzikálu Dracula - a to je co říct.

Citát v titulku zná každý rockový posluchač. A také ví, že v písni Pražského výběru nazvané S.O.S. zazní záznam telefonního hovoru, ve kterém se ozve: „Haló, Soukup. Haló?“.

I když ve své době byla tahle písnička v českém éteru doma, dnes patří k těm pozapomenutým. Není to škoda. Hana Zagorová při vší úctě nebyla úplně ideální interpretkou pro Dire Straits.

Není úplně běžné, aby se na české scéně objevily dvě verze jedné zahraniční písničky, které mají u posluchačů úplně stejný úspěch. Nevyhlášený Souboj Ladislava Vodičky a Jana Vyčítala ale přesně takovou remízou skončil.

Historie má tendenci redukovat výrazné osobnosti na jedinou roli. V případě Iva Pešáka se touto šablonou stalo ikonické ztvárnění „práškovacího letadla“ v písni Jožin z bažin, kde svými pohyby a kamennou tváří bavil diváky doma i v zahraničí.

U táboráku tuhle písničku umí zazpívat snad každý, patří k největším hitům kapely Greenhorns a neobešel se bez ní asi ani žádný koncert Michala Tučného na sólové dráze. Jaké jsou její kořeny?

Ne nadarmo se říkalo Karlu Zichovi „český Elvis Presley“. Měl dokonalé rokenrolové cítění a mnohé slavné písně z repertoáru Krále rokenrolu dokázal důvěryhodně počeštit, většinou ve spolupráci s textařem Michalem Bukovičem.

Historie jedné ze známých písní českého countryového repertoáru se začala psát v bouřlivém prostředí americké hudební scény konce šedesátých let. Původní skladba nese název Don't Bogart Me, případně Don't Bogart That Joint.

Tvrdí se, že převzaté písničky kralovaly české scéně hlavně v sedmdesátých a osmdesátých letech a v oblasti středního proudu. Není to tak úplně pravda. Bezesporu největší hit metalového Arakainu z deváté dekády je také slavná převzatina.

Nezávazný a hravý hit Karla Gotta ze šedesátých let patří mezi jeho nejzábavnější písničky. Originál se zrodil ze smutku, chudoby a osamění.

Má rád Bůh metalovou hudbu? Smí se kněz dopustit takového kacířství, jako je hraní na elektrickou kytaru? A zajímá vůbec svět hudba někoho, kdo by se podle obecné představy měl celé dny jen modlit?

Václav Neckář vždy s vkusem přebíral písničky ze zahraničí, a nebál se zamířit ani ke zdrojům, které pro jeho ostatní kolegy a kolegyně ze středního proudu byly nemyslitelné. Ať už k předním světovým písničkářům, nebo slavným rockovým kapelám.

Příběh jedné z nejznámějších popových balad osmdesátých let a velkého středoproudého hitu někdejší rockerky Petry Janů začal v soukromém životě americké zpěvačky Jennifer Rush.

Nebýt toho, že jsem si pustil na YouTube Z pádů Honzy Dědka s Luďkem Staňkem jako hostem, nevěděl bych, že nejprodávanějším albem 90. let nebyla ani Lucie, ani Kabát, ba ani Lucie Bílá, ale…ty bleděmodré příšerky. Šmoulové.

Někdy i dobrý úmysl vede k zásahu, který je poněkud mimo. Přesně to se stalo Haně Zagorové v případě jednoho z jejích největších hitů druhé poloviny sedmdesátých let.

Jedna z nejkrásnějších písní z repertoáru Marty Kubišové má za sebou historii starou stovky let. A ne úplně každý ví, že k této baladě napsal text přední český humorista.

Takových případů není v české kultuře mnoho. Marie Horáková známá v posledních desetiletích jako Marka Míková je průsečíkem mezi masovou popkulturou a nekompromisním undergroundovým vzdorem.

Pavel Bobek byl jediný český slavný zpěvák populární hudby, který do svého repertoáru neváhal zařadit ani písně z okruhu americké alternativy a undergroundu. Zpíval Franka Zappu i, jak uvidíme dnes, Lou Reeda.

Málokdo z těch, kteří si chytlavou písničku z repertoáru Michala Tučného dnes zpívají u táboráků, asi tuší, jak spletitá a zajímavá cesta vedla k jejímu vzniku.

Jeden z největších hitů populárního vousatého zpěváka a idola žen i dívek zejména v 60. a 70. letech se dodnes hraje u táboráků. Dokonale vystihuje melancholii, která je pro český trampský národ typická.

Největší hit muže tragické postavy Arnošta Pátka byl zároveň největším hitem velmi diskutabilního německého disko projektu Modern Talking.

Oslava 85. narozenin Václava Klause se zapsala do dějin domácí pop-kulturní bizarnosti zlatým písmem, nebo možná spíše hnědo-žlutým?

Byla to jedna z nejzábavnějších písniček na českém popovém úhoru poloviny osmdesátých let. Dvě výborné zpěvačky povolily uzdu své rokenrolové zálibě i smyslu pro humor a sebeironii.

Píseň Singin' in the Rain patří k velmi známým hudebním a filmovým melodiím na světě. A není divu, že na české scéně se jí zhostil právě Jiří Korn, který měl k všestrannému hudebně-tanečnímu projevu vždycky blízko.

Kolega podepisující se jménem D Lakomy napsal neuvěřitelný příspěvek. Možná by se hodil na web fan klubu Ewy Farne, ještě lépe do holčičího deníčku. Ale s autorovými jinak vcelku nohama na zemi stojícími politickými komentáři nemá nic společného.

Co je v populární hudbě důležitější? Dobré prodeje, nebo to, nakolik přijmou tu kterou píseň blízcí fanoušci? Nedělejme si iluze.

Píseň Slunečnice, kterou u nás proslavil písničkář Jaroslav Hutka a později do svého repertoáru zařadil také Ivan Hlas, pochází, jak je snad všeobecně známo, ze zpěvníku Boba Dylana.

Když Pavel Bobek slavil v roce 1997 narozeniny velkým koncertem nazvaným 60 let v americkém století, nemohl ve finále nezaznít jeho největší hit, o němž bude dnes řeč. Tehdy se k němu připojili Karel Zich, Yvonne Přenosilová nebo Marie Rottrová.

Věta z webu Ochranného svazu autorského (OSA), oznamující, že nejúspěšnějším skladatelem populární hudby a současně i jejím textařem se za rok 2025 stal rapper Hard Rico, je jedním z nejvýraznějších etických paradoxů současné české popkultury.

Spojení sportu s populární hudbou přineslo na počátku sedmdesátých let dvacátého století několik chytlavých melodií, z nichž jedna dodnes zní na českých stadionech. Píseň Zelená je tráva má své kořeny v britské fotbalové historii.

Pro někoho je Karel Gott odjakživa naprosto nezpochybnitelnou ikonou, jiní mu nemohou přijít na jméno. Při objektivním pohledu by ale i druzí jmenovaní mohli najít řadu písní, při jejichž poslechu se nemusejí stydět. Tohle je jedna z nich.

Jedna z nejznámějších písní raného období Spirituál kvintetu už před desítkami let zdomácněla u táboráků. Jistě nejen díky melodii, ale i pěknému textu Dušana Vančury.

Rok 1996 by se dal v Česku označit za rok šmoulího šílenství. Před modrými panáčky se nedalo utéct a písničky, které jim byly vkládány do úst, zněly na každém kroku.

Po předčasně zemřelém Jiřím Schelingerovi zůstala řada pěkných písní, stejně jako spousta zbytečného hudebního harampádí. Předělávka balady Deep Purple naštěstí patří do té první skupiny.

Přiznám se, že mi to způsobilo šok. To, že měl slavný český herec takzvané staré gardy Národního divadla nějaké pletky se Státní bezpečností, jsem tušil. Ale jak dalece tyto kontakty sahaly a forma, jakou je realizoval, to mi vyrazilo dech.

Kdo v první polovině osmdesátých let neměl tričko se Sandokanem, neměl daleko k exkomunikaci z party. Není divu, že se téhle sandokanománie chytila i česká pop music.