Jiří Švehla

Pod jménem úspěšného zpěváka Davida Stypky, který měl bohužel na budování své kariéry příliš málo času, než velmi předčasně odešel ve věku pouhých jednačtyřiceti let, vyšlo nedávno nové album nazvané Opatruj.

Dáša Vokatá je autentickou postavou českého undergroundu. Její život se vine od ostravského dětství přes disidentský exil, soužití s básníkem Ivanem Martinem Jirousem a současné partnerství s hercem Oldřichem Kaiserem.

Když se řekne Itálie, vybaví se světu Michelangelo, pizza nebo Ferrari. Když se řekne Itálie v Česku, vybaví se nám Andrej Babiš s reprákem a Jaroslav Uhlíř s knírem.

Některé hvězdy stoupají na nebe z operních sálů, jiné z konzervatoří. A pak je tu Giampiero Anelli, známější pod pseudonymem Drupi, italský zpěvák, jehož cesta na pódium vedla přes učební obor, který je pravým opakem umělecké rozervanosti.

Samozřejmě, že každý z nás může mít a jistě i má na cokoli svůj názor. Jeho váha ale záleží na informacích, které máme, a na naší schopnosti je vyhodnotit. Míra schopnosti zamyslet se nad cizím názorem je úměrná naší schopnosti potlačit ego.

Největší ženská hvězda českého popu, zpěvačka Lucie Bílá, vydala 31. října nové album Obyčejná holka. Nechci lézt do zelí profesionálním kritikům, nicméně dovolte pár poznámek poté, co jsem si novinku pro zajímavost poslechl.

Hvězda českého barokního malířství Petr Jan Brandl (1668–1735) ztělesňovala fenomén barokního bohéma. Byl jedním z nejžádanějších malířů v Čechách, avšak jeho život provázely četné excesy, zejména finančního a společenského charakteru.

Skandalismus si v oblasti kultury spojujeme nejčastěji s moderními hudebními styly, popem a rockem. Zapomínáme na to, že se vleče uměním skoro od jeho počátků. Už například renesanční a barokní umělci nebyli žádní beránci.

Kolega z Média David Řezník se v článku, na který odkazuji, rozohňuje spravedlivým hněvem, že bulvár zajímá u zemřelé Anny Slováčkové její hmotný, nikoli umělecký nebo lidský odkaz. Chtělo by to méně hysterie a zamést si před vlastním prahem.

Patří k předním současným zpěvákům popové hudby, ale v neposlední řadě také obsazovaným hercům a vůbec celebritám ve věku do třiceti let. Pochází z respektovaného kulturního prostředí, ale u části lidí vzbuzuje silné negativní emoce.

Dnešní šedesátníci si dobře pamatují, jak byl hvězdou mnoha televizních zábavných pořadů v Československé televizi černý zpěvák a tanečník, jehož parádním číslem byly divoké skopičiny s židlí, kterou držel mezi zuby. Ano, Afric Simone.

Oldřich Lipský (1924–1986) je i skoro čtyři desítky let po svém úmrtí synonymem pro inteligentní českou veselohru. Přestože natočil řadu filmů, z nichž mnohé jsou výborné, jeho doména byla ve filmové parodii.

Snímek režiséra Štěpána Skalského Člověk proti zkáze představuje svým způsobem milník v dějinách československé kinematografie na samém sklonku totalitního režimu. Přesněji řečeno, mohl jím být. Kdyby na něj chodili lidi…

Karel Kryl vstoupil do československého veřejného prostoru jako zásadní postava kulturního odporu. Jeho fyzická drobná velikost ostře kontrastovala s obrovským morálním a názorovým formátem. Jeho vyjádřením je i píseň Bratříčku, zavírej vrátka.

Dne 5. května 1987 vystoupil herec Miloš Kopecký na IV. sjezdu Svazu československých dramatických umělců v Praze s projevem, který okamžitě vstoupil do dějin. Jeho nahrávka na kazetách se šířila jako samizdat.

Píseň Ach, ta láska nebeská představuje jeden z nejvýznamnějších milníků v dějinách československé populární hudby, pevně zakotvený v éře prvotní tvůrčí exploze Divadla Semafor na počátku šedesátých let.

Před pár dny bylo oznámeno, že 4. května příštího roku zahraje v pražské O2 Areně Eric Clapton. Srdce fanoušků jeho skvělé hry na kytaru jistě zaplesala. Je ale dobré si připomenout, kým je také Eric Clapton v posledních letech jako člověk.

Je to písnička, která nesmí chybět nejen na žádném výběrovém albu hitů Jiřího Suchého, respektive divadla Semafor, ale neměla by ji pominout ani třeba jen povrchní kompilace největších českých hitů 60. let. Pramínek vlasů je prostě fenomén.

Na první poslech je to jen obyčejný jednoduchý popěvek. Písnička Včera neděle byla však má přinejmenším dva důležité významy. Pomohla definovat nástup nové podoby naší populární hudby a je největším hitem Pavlíny Filipovské.

Kariéra Petry Janů představuje unikátní případ strategické adaptace v hudebního průmyslu v éře normalizace. V průběhu 80. let se proměnila z energické rockerky, spojené především se skladatelem Otou Petřinou, v komerční popovou divu.

Lešek Semelka představuje jedinečnou postavu na scéně druhé poloviny 20. století. Ztělesňuje dilemata, jimž čelili umělci v období normalizace, kdy se museli pohybovat na pomezí náročné rockové hudby a komerčního popu.

V historii české populární hudby existuje jen málo tak silně zakořeněných mýtů, jako je ten o Jiřím Schelingerovi coby nekompromisním hardrockerovi. Stačí si připomenout jeho největší hity - většina z nich nemá s hard rockem nic společného.

Katapult a jeho lídr Olda Říha jsou v českém hudebním prostředí dlouhodobě synonymem přímočarý, pro svoji jednoduchost často vysmívaný, nicméně pravověrný rock. I přes tuto neústupnost se však v historii objevil úkrok, kdy Říha flirtoval s popem.

Film Andaluský pes (Un chien andalou) z roku 1929 se stal milníkem avantgardní kinematografie. Režijní debut Luise Buñuela, na kterém spolupracoval s malířem Salvadorem Dalím, je považován za nejzásadnější film surrealistického hnutí.

Šedesátá léta byla pro Michala Prokopa a jeho kapelu Framus Five obdobím rychlého vzestupu a uměleckého experimentování. Po sovětské okupaci s nástupem normalizace ale nastal pád.

Zatímco o jiných činnostech úspěšného zpěváka a skladatele Janka Ledeckého se nic moc neví, stejně jako o jiných aktivitách jeho dcery, světově proslulé lyžařky Ester Ledecké, Jonáš Ledecký je skvělý výtvarník a neméně talentovaný muzikant.

První listí už mění barvu na semaforovou žlutou, ranní mlha se válí po polích jako pivo po horkém dni a ranní jízda tramvají už nevoní jako… no, prostě už nevoní tak, jak voněla v červenci.

Letos v červenci mu bylo osmdesát, a přesto jej stále občas můžete vidět na pódiu. Viktor Sodoma je na české scéně zajímavý úkaz. Snad žádný jiný zpěvák neudělal téměř ze dne na den tak radikální stylový obrat. Byť asi proti své vůli.

Dne 16. září 2025 by legendární americký bluesový hudebník B.B. King oslavil sté narozeniny. Je považován za Krále blues a za jednoho z nejvlivnějších kytaristů a zpěváků všech dob, a to nejen ve svém hlavním žánru.

Francie zhruba od šedesátých do devadesátých let dodávala díky charismatickým hercům do evropských kin i na televizní obrazovky jednu výraznou policejní postavu za druhou a komisař Moulin byl jednou z nich.

Americký herec Telly Savalas je sice vepsán do našich srdcí jednoznačně rolí detektiva Kojaka, ale na rozdíl od mnoha herců jedné role můžeme jeho herectví dokladovat i minimálně jednou další slavnou rolí, arcipadoucha Blofelda z jedné z bondovek.

Americký herec Peter Falk je jedním z nejlepších příkladů, jak jedna role může na hercovu kariéru zapůsobit dvojsečně: pomoci mu ke slávě a zároveň jej jednou provždy zaškatulkovat.

Jen málokterý western je už po generace tak populární jako Sedm statečných. A to přesto, že jde o remake japonského samurajského eposu. Světovou slávu Sedmi statečným přineslo hlavně skvělé obsazení. Včetně Eliho Wallacha.

Jen málokterý western je už po generace tak populární jako Sedm statečných. A to přesto, že jde o remake japonského samurajského eposu. Světovou slávu Sedmi statečným přineslo hlavně skvělé obsazení. Včetně Brada Dextera.

Jen málokterý western je už po generace tak populární jako Sedm statečných. A to přesto, že jde o remake japonského samurajského eposu. Světovou slávu Sedmi statečným přineslo hlavně skvělé obsazení. Včetně Horsta Buchholze.

Jen málokterý western je už po generace tak populární jako Sedm statečných. A to přesto, že jde o remake japonského samurajského eposu. Světovou slávu Sedmi statečným přineslo hlavně skvělé obsazení. Včetně Jamese Coburna.

Jen málokterý western je už po generace tak populární jako Sedm statečných. A to přesto, že jde o remake japonského samurajského eposu. Světovou slávu Sedmi statečným přineslo hlavně skvělé obsazení. Včetně Charlese Bronsona.

Jen málokterý western je už po generace tak populární jako Sedm statečných. A to přesto, že jde o remake japonského samurajského eposu. Světovou slávu Sedmi statečným přineslo hlavně skvělé obsazení. Včetně Roberta Vaughna.

Celovečerní dokumentární film Jarek režisérky Petry Všelichové a scenáristy Marka Dohnala od čtvrtka hýbe profesionálními médii i sociálními sítěmi. Není nad to udělat si zavčasu vlastní názor.

Jen málokterý western je už po generace tak populární jako Sedm statečných. A to přesto, že jde o remake japonského samurajského eposu. Světovou slávu Sedmi statečným přineslo hlavně skvělé obsazení. Včetně Stevea McQueena.

Jen málokterý western je už po generace tak populární jako Sedm statečných. A to přesto, že jde o remake japonského samurajského eposu. Světovou slávu Sedmi statečným přineslo hlavně skvělé obsazení. Včetně Yula Brynnera.

S obří nadsázkou sobě vlastní vyhlásil zpěvák skupiny Vanessa a autor kultovní knihy pamětí Samir Hauser na sociálních sítích anketu o „Největší krysu český hudební scény“. Mezi kandidáty zařadil i sám sebe. Jde ale hlavně o dobrý marketingový tah.

Kabir Bedi je indický herec, který zaujal nejen Bollywood, ale i mezinárodní filmovou scénu. Díky svému charismatu a impozantnímu vzhledu se stal symbolem exotického dobrodruha. Jeho nejslavnější role, pirát Sandokan, z něj udělala kulturní ikonu.

Ačkoli bychom jej měli nosit na rukou, mnozí to možná ani nevíme. Představitel bandity Cornella z Pokladu na Stříbrném jezeře a šéfinspektor Dreyfus ze série Růžový panter Herbert Lom byl totiž náš krajan. A češtinu ovládal, jak když bičem mrská.

Říkává se, že nikdo není dostatečně populární, dokud není parodován. Anebo vykraden. Případ filmů s Šimonem a Matoušem ve vztahu ke komediálním trhákům Buda Spencera a Terence Hilla by se mohl jako důkaz tohoto tvrzení vyučovat.

Řekne-li se Terence Hill, vždycky se musí dodat Bud Spencer, a to přesto, že oba italští herci měli slušnou kariéru i mimo práci této dvojice. A to nejen ve filmu.

Určitě si na tu zápletku všichni pamatujete: aby předešel marným bojům mezi indiánskými kmeny a bílými okupanty, náčelník Apačů Vinnetou se vzdá své lásky ke sličné Ribanně ve prospěch jejího sňatku s mladým bílým poručíkem Robertem Merrilem.

Ne každý si ty dvě postavy spojuje, ale měl by. Ve filmové mayovce Poklad na Stříbrném jezeře, která celou sérii odstartovala v roce 1962, hraje skutečně jednu z hlavních rolí týž herec, který se o dvě desítky let proslavil jako komisař Schimanski.

Všechno jednou končí - taky tato volná série portrétů československých zpěváků a zpěvaček 70. a 80. let, tedy období, jemuž říkáme normalizace. Uzavřu seriál obecnějším pohledem na téma, kterému jsem se doposud věnoval v jednotlivostech.

Nevím jak vy, ale já v německých filmech podle mayovek miloval postavy, které ztělesňoval německý herec Ralf Wolter. Ať to byl legendární pistolník s parukou Sam Hawkens nebo nerozlučný společník Kara Ben Nemsího Hadži Halef Omar z filmů z Orientu.

Řekne-li se Vinnetou, ozvěnou zazní Old Shatterhand. A platí to i o hereckých představitelích jejich rolí. K Francouzi Pierru Briceovi neodmyslitelně už od první poloviny 60. let patří Lex Barker.

Kdo by ho neznal, tohoto věčného bojovníka za spravedlnost a krále prérie, který se zasazoval se svým pokrevním bratrem Old Shatterhandem za právo na přežití svého kmene Apačů i všech amerických indiánů.

Česká republika, země, kde si na pivo potrpíme víc než na etiketu, a kde slovo „kolektiv“ stále zavání komunismem, má jeden zvláštní nešvar. Jako by nám někdo do DNA napsal, že jakákoli snaha o úspěch je automaticky brána za negativní kariérismus.

V roce 2023, kdy se prezident Petr Pavel objevil na hudebním festivalu Trutnoff v areálu na trutnovském Bojišti, to bylo překvapení. Byl ještě krátce v úřadě a nikdo moc nevěděl, co od něj čekat. Letošní podpora festivalu už byla celkem očekávatelná.

V našich myslích je bezesporu Vinnetou nejslavnějším indiánem všech dob. A to přesto, že jej ve filmovém zpracování hrál francouzský modrooký aristokrat Pierre Brice. Srb Gojko Mitić měl ovšem mnohem indiánštější rysy.

Helena Blehárová z našeho seriálu poněkud vybočuje ze dvou důvodů: její hlavní a milovaný žánr je jazz a swing a svůj největší hit nazpívala ještě před nástupem normalizace. Docela slušnou kariéru ale měla i během ní a proto ji zde uvádíme.

Jsou mezi námi hrdinové, kteří nenosí pláště a nelétají nad městy. Jejich bojištěm jsou uličky supermarketů, jejich zbraní prázdný nákupní vozík a jejich kořistí je poslední kus zlevněného jogurtu.

Ne každý, kdo vezme kytaru do ruky, na ni musí hrát jako Joe Satriani. Ne každý, kdo se postaví za mikrofon, musí intonovat jako Pavarotti. A ne každý, kdo se vystaví světlům ramp, musí vypadat jako Beyoncé. Nic z toho není nutné - když máte co říct!

Pokud v některých dílech tohoto volného seriálu vyčítají v diskusích čtenáři autorovi, že sem zařadil zpěváky, které oni sami nepovažují za zapomenuté, je skoro jisté, že tentokrát ohlasy tohoto typu nebudou. Helenu Vrtichovou skutečně vzal čas.

Řekne-li se Josef (nebo se zřejmou ironií Pepíček…) Melen, asi každý v tomto národě si představí písničku „Né, pětku né“. To je skutečně signál, že mluvíme o obrovském hitu. Není asi úplně v pořádku, když nám jméno zpěváka neevokuje nic dalšího.