Jiří Zedník

Člověk je od přírody párový tvor. Dnes představíme výjimečný manželský pár: slavnou afroamerickou sopranistku Leontyne Price a jejího manžela Williama Warfielda.

Amelita Galli-Curci, skřivánek, nebo snad měla housle v krku? Těžko se dnes na toto téma s někým dohadovat. Jméno dnes pomalu upadá v zapomnění. Zapomenuta být nesmí. Pojďme si ji spolu připomenout.

Překvapuje mě, kolik lidí to stále neví. Můj poslední post o extrémních reakcích na diagnózu to zčásti vysvětluje, ale lidé to přesto nepochopili a stále mi předhazují svoje teorie.

Dnes jsem jel tramvají a zachytil jsem rozhovor dvou puberťaček. Děvčata byla tak trochu kotěcí s typickým projevem náctiletých slečen, které se řadí ke známé lidské rase „pubertální žába“.

Legendární italský tenorista, který inspiroval mnohé. Jeho jméno upadá pomalu v  zapomnění. Pojďme si spolu připomenout jeho umění a jeho komplikovanou povahu.

Proč bychom si měli připomínat její jméno i v dnešní době? Odpověď je zcela nasnadě. V roce 1939 nahrála legendární verzi Pucciniho opery Madama Butterfly.

Tolik obdivovaný a zároveň tolik proklínaný dirigent byl jedním z největších hudebníků XX. století. Jeho přepisy a úpravy klasický děl budí rozporuplné reakce i v dnešní době.

Občas mě zaráží, jak málo se lidé orientují v teorii a praxi zpěvu. Samozřejmě, i já jsem v tomto ohledu pouhý amatér. Opravdu mě to zajímá a něco málo o tom vím.

Dnes vás seznámím s někým zcela výjimečným, s americkou sopranistkou Eileen Farrell. Zbožňovaly jí zástupy fanoušků po celém světě i když hlavně tedy v USA.

Verdiho opera Aida je jedna z nejpopulárnějších oper. Nabízím krátký historický úvod, rozbor děje a přehled některých nahrávek.

CD formát nemá mezi posluchači moc dobrou pověst. Panuje zde celá řada předsudků a pověr. My si nyní zkusíme rozebrat některé aspekty této diskuze na konkrétním příkladu.

Snad text někomu pomůže se v situaci trochu zorientovat. Vždy mě naplňuje úžasem míra neznalosti veřejnosti, co vlastně tato nemoc je.

Když jsem tenor, musím mít nádherný hlas, který hladí po duši. Musím? Ale vůbec nemusím. Aureliano Pertile je toho zářný příklad.

Když nad tím přemýšlím, právě teď píšu článek o muži, jehož jméno nezná ani většina odborníků. Mám tu ale raritní nahrávku Verdiho Aidy a ta je ohromující. Tak se snad seznámíte.

Leyla Gencer je naprostou legendou operního Olympu. Byla velmi krásná, charismatická a ruku v ruce s jejím zpěvem, byly její výkony legendární.

Kdyby se Franco Bonisolli dovedl ukáznit, jeho jméno by skončilo v síni slávy na prvním místě. Bohužel se ukáznit nedovedl a nedalo se s ním vyjít.

Jméno Miguel Fleta je dnešní širší veřejnosti prakticky neznámé. Jeho kariéra byla velmi krátká, stejně jako jeho nešťastný život. Lidé zapomněli. A já jsem připraven to změnit.

Text je míněn jako ironická provokace a možná někomu může připadat malinko moc kousavý. Ale je to jen vtip a střelba do vlastních řad, kdo je větší operní inkvizitor než já?

Průvodce operou Don Carlos - dává představu o historickém pozadí a uvádí základní verze díla. Pokusil jsem se vysvětlit děj opery a zmiňuji vybrané nahrávky.

Při vyslovení jména Giuseppe Verdi, každého napadnou opery, jako je Nabucco, La Traviata, Rigoletto. Verdi však napsal i Requiem. Myslel bych si, že to každý ví, ale zjistil jsem, že tomu tak není.

Jsou legendy, které neumírají a které nesmí být zapomenuty. A já se rozhodl pro to něco udělat.

Nahrávky Ravelovy „Šeherezády“ a Berliozových „Letních nocí“ v podání Régine Crespin jsou dodnes považovány za zlatý standard a etalon kvality.

Dva extrémní protipóly: zosobněné zlo v podobě jednoho z největších bídáků operní historie, Iago, a křehká andělská čistota, Desdemona.

Souboj dvou vlivných producentů v oboru nahrávání klasické hudby, John Culshaw a Walter Legge.

Dirigentská legenda, zakladatel moderních přístupů k hudbě, dirigent, který znal Verdiho. Jeho interpretace se zapsaly nesmazatelně do dějin stejně jako jeho výbuchy vzteku.

Tato sopranistka je natolik neopakovatelná, že by ji měli znát úplně všichni. Bohužel, clona času je neúprosná, a proto i toto velké jméno pomalu mizí za horizonem času a to je chyba.

Erich Leinsdorf byl významný dirigent 20. století, známý svou přesnou a analytickou interpretací, zejména v oblasti opery.

Jsou hlasy tak úžasné, že pod jejich vlivem se zdá, že i slepé dívky nabývají zraku a invalidé vstávají z vozíků. Tak alespoň praví legendy a báje operního světa. A jeden takový hlas měla Rosa Ponselle.

Jako milovníkovi opery mi bývá pokládán dotaz, kdo byl králem italských tenoristů. Na takovou otázku neexistuje žádná odpověď. Králů je více a nelze vybrat jedno jméno. Vím ale určitě, kdo byl tenorový princ a s ním se dnes seznámíme.

Zjišťuji, že většina lidí nemá žádnou představu, co ta nemoc je. Rád bych vám přiblížil, jaké to doopravdy je. Jak se vlastně cítím.

Zde máme legendu, jednoho z nezapomenutelných velkých italských basistů, člena elitního klubu profondních basů.

Parkinsonova nemoc má mnoho projevů a další projevy má léčba té nemoci. PKI je z nich asi ten nejvážnější, protože ničí vztahy, rozvrací rodiny apod.

Děkuji přátelům starým a novým za podporu, kterou dostávám. Reakce okolí na moji diagnózu jsou vše jiné než logické.

Legenda mezi barytonisty. Jeho hlas byl jako med i když dispozice byla mírně omezená.

Tosca je jedna z oper, kterými se dá začít v cestě, stát se milovníkem opery. Já se pokusil napsat průvodce touto operou. Snad to někomu pomůže se v opeře zorientovat.

Jedna z absolutních legend. Blachutovo „nakřáplé spinto“ mě naprosto dostává. To byla světová třída. Bohužel ho komunisté nenechali vyrůst, jak zasluhoval. Budiž za to navěky prokleti.

Je legendou operního nebe. Její jméno je zapsáno zlatým písmem v dějinách operního umění.

Je to mírně pozdní Verdi, po trojhvězdí oper– La Traviata, Rigoletto, Trubadúr. Verdimu bylo 46 let v době premiéry a hudba je o něco jiná. Je to jedna z nejlepších oper nejen od Verdiho.

Ano, nahrávky jsou staré. Tohle za to ale stojí. Byl to opravdu velký krajan a měli bychom na něj být hrdí. Místo toho ho nikdo nezná a lidé si myslí, že jsem se zbláznil.