Josef Koukal

Andrej Babiš vyřešil dilema. Přestane podnikat a stane se plnohodnotným politikem. Jistě, firmy, které jednou zdědí jeho děti, budou nadále podnikat v prostoru, kde Babiš povládne. Zvolené řešení je přesto mnohem rezolutnější, než se čekalo, a vyhoví patrně všem požadavkům zákona.

Ne že by se z Hradčan rozlehla bůhvíjaká rána, ale nejtěžší balvan musel prezidentu Petru Pavlovi ze srdce přece jen spadnout. Nejen jemu. I premiérskému aspirantovi Andreji Babišovi jistě ulevila motoristická rošáda, v rámci níž si vládní políčka mezi sebou prohodili Petr Macinka s Filipem Turkem. Šlo o kruciální personální problém rodícího se kabinetu.

Volbou Tomia Okamury do čela Poslanecké sněmovny lze pakt ANO-SPD-Motoristé sobě prohlásit za právoplatně uzavřený. Pokud sestava prošla tímto crash testem, zvládne vše ostatní. Těžko si představit větší zátěž na mravní integritu vládních poslanců, kteří se o sobě snaží tvrdit, že nejsou pouhými loutkami.

Rozdělit jednou ročně státní vyznamenání není z prezidentských pravomocí ta ústavně nejodpovědnější. Jak se jí hlava státu zhostí, však veřejnost vnímá citlivě a kriticky. Se zvláštním zřetelem, zda prezident nerozšiřuje národní panteon o své podporovatele a známé. Na letošním seznamu nechybějí jména, která bychom stěží našli mezi oceněnými za působení předchůdců Petra Pavla. Představa Šimona Pánka přebírajícího medaili z rukou Václava Klause nebo Tomáše Pojara oceněného Milošem Zemanem je úsměvná. Ani národem milovaný Zdeněk Svěrák nebýval častován poctami vzdor zásluhám i věku.

Tři čtvrtiny lidí sledují čerstvé eskapády Filipa Turka a pro většinu z nich je to silné kafe. Panuje silná shoda, že by měl z politiky buď úplně odejít, nebo alespoň slevit z požadavku na ministerstvo zahraničí. V táboře dosud opozičních stran ještě neodezněla euforie z volebního vítězství a teď taková sprcha!

Zkušenost z řady předchozích sněmovních voleb nás naučila očekávat překvapení. První už je na světě. Říkali, že nepřijdou, nakonec přišli. Řeč je o voličích, kteří stabilně vyjadřovali sníženou ochotu zúčastnit se letošního hlasování.

Rozhledna Jahůdka není jen obyčejnou vyhlídkovou věží. I když není na hlavních turistických trasách, právě to jejímu kouzlu dodává ještě větší půvab. Tato

Jedni si myslí, že účel světí prostředky. Druzí, že problematické prostředky problematizují i dobrý cíl. Do jaké skupiny patří ministr spravedlnosti Pavel Blažek, je po příhodě se zhodnocením bitcoinů, které ministerstvu přihrál obchodník s drogami, nabíledni.

Co se týče hodnocení vánočního projevu Petra Fialy, nejvíc to schytal za optimismus. Málem kunderovsky, jako by opium lidstva do premiérovy řeči nepatřilo. V dnešní době! Neví, kde žije?

Co má společného případ dívky zneužívané dlouhodobě otčímem, který u brněnského soudu vyvázl s podmínkou, se znásilněním mladé ženy na Liberecku, na nějž upozornily Novinky tento týden?

Příběh prosincové hromadné vraždy na pražské filozofické fakultě mohl být dopovězen. Alespoň po technické stránce. Šíře, v níž ho zainteresované bezpečnostní složky pojaly ve svých referátech k poslancům a veřejnosti, byla dostatečná. Ne tak interpretace faktů, pročež má věc pokračování. S odtajněním detailů ze zásahu proti střelci vychází najevo, že policie situaci přece jen podcenila.

Výsledek každých voleb klade dvě otázky. Kdo skončil první a kdo vyhrál. Což není totéž. Pokud byly eurovolby v Česku referendem o současné vládě, nedopadla špatně.

Vyslání vojáků členských zemí NATO na Ukrajinu sice nikdo vážně nenavrhuje, opakovaně se o něm však mluví. Bohužel zásluhou evropských politiků. V posledních dnech – logicky v návaznosti na nedávné dvouleté výročí Putinovy invaze – s vyšší frekvencí.

Můžeme mít na elektronizaci ve státní správě programů a expertů, co hrdlo ráčí, jedna věc je zatím jistá. Spuštění nového IT systému doprovází zpravidla kolaps.

Slovo sdílet nabylo s rozvojem technologií a sociálních sítí nového významu. Když sdílíte názor, může to znamenat, že s ním souzníte, ale také, že jej vypouštíte do prostoru a šíříte dál. Václav Klaus, někdejší prezident, nasdílel v uplynulých dnech do všech stran hlavní pilíř kremelské obhajoby vpádu na Ukrajinu. Totiž, že Rusko bylo k útočné válce vyprovokováno, a to Západem, tedy mj. námi.

V sobotu 22. října zveřejnilo Právo na titulní straně článek s názvem „Spolužák Petra Pavla: Měl by o sobě říkat pravdu, ale nedělá to“ – svědectví Pavla Beneše ze speciálního kurzu pro vojenské špiony z posledních let socialistického režimu. A začaly se dít věci.

Kauza Dozimetr neztrácí na síle. Zatímco jedni kvůli kontaktům na její ústřední postavu, invalidního zákulisního hráče Michala Redla, narychlo opouštějí funkce, druzí se stejnou zátěží důležitá místa obsazují. Nový šéf civilní rozvědky Petr Mlejnek si s Redlem tyká, policii přiznal, že se stýkali nejméně posledních deset let.

Devětadvacetiletý invalidní důchodce, recidivista a neplatič alimentů, který dluží peníze ze každému, na koho se podívá, Patrik Tušl a jeho o šest let starší kolega a Tomáš Čermák jsou ve vazbě. Jako putinovští trollové štvali ve videích diváky k otevřenému násilí proti Ukrajincům, kteří uprchli před válkou do Česka. Budeme pokračovat, ať si nás třeba zavřou, prohlašovali statečně, přání se jim tedy splnilo.

České předsednictví si včera ve Štrasburku připsalo pár prvních úspěšných bodů. Projev premiéra Petra Fialy byl vzdor všem výhradám domácí opozice přijat evropskými poslanci příznivě a parlament podpořil i dočasné rozšíření taxonomie o jádro a plyn. Tedy prioritu, pro niž by ještě před rokem Česká republika hledala podporu většiny členských států jen stěží.

Kdyby se mě včera na věc známý neptal, snad bych ji ani nerozváděl. Dospělý chlap, a prý cože to ve čtvrtek slavíme. Obvykle se vytýká mladým, že neznají státní svátky.

Řada dívek, které se navzájem neznají, označila dosluhujícího poslance Dominika Feriho za sexuálního násilníka. Kdyby polovina z toho, co vypověděly do médií, byla pravda, šlo by o jednání, za jaké se pachatelé běžně umisťují do vazby. Ale my jim u toho nesvítili.

Teplická aféra s večírkem prominentů v hotelu Petra Bendy začíná s přibývajícími zprávami o jejích účastnících ztrácet původní absurdně komediální ráz. Pestré složení, kde vedle bývalých i aktivních politiků nechybějí významní státní úředníci či krajský policejní šéf, hází paprsky právě takových klientelistických skupin, proti nimž sliboval současný premiér kdysi vystupovat.

Sváteční den odlišuje ode dne všedního, že se všichni chováme trochu lépe než obyčejně. Blízkým přejeme dobré, pokud pro neblízké nezbude vlídného slova, neříkáme alespoň nic. Prezident už se novým kouskům nenaučí, ať je svátek sebestátnější či sebeducho vnější, pokaždé věnuje část své řeči spílání.

Abychom z nastalé krize také něco měli, počastovala nás v úterý Poslanecká sněmovna definitivně daňovou úlevou v senátní verzi. Chudí na ní sice vydělají nejméně, ale ti, řečeno s Karlem Čapkem, dopadnou vždycky dolů, ať otočíte společnost čímkoli navrch. Střední třída by si měla polepšit způsobem, který solidně zaznamená, a i bohatí si přijdou na své.

Kriminalistika zná případy, kdy se pachatel přišel pod tíhou svědomí sám dobrovolně udat policii. Politici mezi ně zpravidla nepatří. Pakliže někdo volá po zřízení vyšetřovací komise, která by měla prověřit postup ve věci, za kterou přinejmenším spoluodpovídal, bude jeho záměr patrně složitější, než že by pro sebe žádal trest.

Jména všech osmatřiceti vyznamenaných.

Rozejděte se, neshlukujte se, komu je život milý. To neříká sehraná dvojice policistů Ječný a Cígler, ale skupina vědců z oblasti infektologie, epidemiologie a dat pod záštitou rektora ČVUT.

Zcela náležitě se ministr zdravotnictví vypravil s návrhem opatření, jež hodlá od pondělka zavést v rámci nouzového stavu, nejprve do Sněmovny. Sluší se to, jde o mimořádnou situaci, která se dotkne voličů všech stran, nikoli jen vládní menšiny. A kdo si udělal čas, aby debatu sledoval, dostalo se mu velmi názorné ukázky, jak by boj s koronavirem vypadal bez rázného postupu vedeného z jednoho místa.

K poslaneckým adeptům na medaili Za hrdinství patří trojice záchranářů Jiří Stuška, Martin Mikloš a Jiří Vašica.

Evropa a potažmo západní svět zná a de facto akceptuje model, kdy sféra byznysu ze zákulisí ovlivňuje politiku. Vůči opačnému modelu jsme cudní.

Michael Žantovský v Praze 5 a Miroslava Němcová na prestižní jedničce. ODS, TOP 09 a STAN postavily pro doplňovací volby do Senátu v hlavním městě společné kandidáty. Svádí to k otázce, zda nejde o první vlaštovku budoucí spolupráce pravicových stran ve sněmovních volbách příští rok.

S nacistickými suvenýry navrhuji nakládat jako s drogami. Ideologie, kterou ztělesňují, je ostatně jedem svého druhu. Výroba a distribuce rovná se trestný čin, užívání na veřejnosti, byť pro vlastní potřebu, přestupek.

Jestli jsem se od mládí něco naučil, tak nezvyšovat hlas. Jednak se tím ničeho nedosáhne, jsou o tom příručky o asertivitě, ale hlavně jsem dávno pochopil, že když na někoho křičím, působím komicky.

Cherchez la femme. Petr Nečas, který na vrchol politické scény vstupoval s mediálním obrazem pana Čistého, se stává prvním odsouzeným premiérem, i když zatím nepravomocně a ve věci, která se u nás nebere zase tak přísně. Podle Obvodního soudu pro Prahu 1 křivě svědčil ve prospěch své nynější ženy Jany.

Rozvolňování dopadá dobře. Předposlední vlna z 11. května nepřinesla zhoršení krize, a kdyby byl Adam Vojtěch stejný šoumen jako jeho slovenský protějšek Marek Krajci, mohl též oznámit, že s epidemií jsme se vypořádali.

Zatímco ekonomy pokles tempa růstu děsí, epidemiologové mají právě z takové zprávy radost. Nakažených koronavirem sice přibývá, ale čím dál pomaleji a život, hospodářský, společenský či kulturní začíná procitat z vynuceného vegetačního klidu.

S koronavirovou krizí jde tak trochu do háje pojem populismus. ČSSD navrhuje snížení platů ústavních činitelů. Mnozí živnostníci klekli, jedeme v tom vlaku zkrátka všichni. Dřív se toho chytaly takové ty malé strany, které už nevědí, co by říkaly. Sociální demokraté jsou pořád součástí vlády a uvažují doufám státnicky.

Kvůli náhlému ochlazení nelze hodnotit, jak lidé přijali včerejší otevření zahrádek restaurací. Už v předchozích krásných dnech ale výletníci zaplnili jejich okolí, a život tak povolování uzdy sám předešel. Na obchodní centra se od rána stály fronty a otevřela i ona tolik diskutovaná kadeřnictví, ačkoli v poněkud futuristickém stylu s ochrannými štíty.

To byla zase oslava. Nevím, zda v Praze 6 hlídají devastaci laviček, zábradlí, dopravních značek a zastávek MHD. Možná by jí mohli předejít tím, že je odstraní, jako Koněva. Vlastně jediný chatrný důvod pro likvidaci sochy. Že ji pořád někdo ničí. Karlův most také, ovšem zatím nikoho nenapadlo jej zbořit.

Jsme milovníci interpretace svých dějin. Asi větší než jiní národové, což má souvislost s naší velikostí a pohnutými osudy. Kolem velkých výročí vždycky vyvstanou. Teď ve vztahu ke konci války a různým zásluhám těch či oněch jednotek na osvobození Prahy.

Na aféře Billa Clintona a Moniky Levinské nebyl problém v samotném románku prezidenta Spojených států se stážistkou, ale v tom, že o něm lhal pod přísahou. Petr Nečas na rozdíl od Clintona kvůli své lásce z kanceláře opustil rodinu a pojal ji za manželku. Pozorný státní zástupce přišel s obžalobou českého expremiéra kvůli křivé výpovědi ve prospěch jeho současné ženy v kauze zneužití Vojenského zpravodajství.

Virtuálním světem koluje spousta her, jak se zabavit v karanténě. Mudrujte pořád nad tím, že virus chátrá, když zase může regionálně poskočit. Už to slovo koronavirus nemůžu ani cítit.

Pomlázku pletu z osmi, nic na tom není, umí každý. Ale nikoho nemlátím. Nelíbí se mi ten zvyk. Moje manželka ode mě na Velikonoce nikdy nedostala na zadek.

Ono vždycky záleží, jak se věc podá. Jestliže na programu vlády v době koronavirové krize přistane předkládací zpráva (nikoli návrh, jak bylo leckde uvedeno), podle níž by mohlo v případě neakceschopného parlamentu přejít krizové rozhodování na kabinet, nebo dokonce na premiéra, není divu, že je oheň na střeše.

„Však oni se dobře vyznají! Nehaňte je pro děravé střechy! Kotojedi přece dobře vědí, že se za deště chaty nepokrývají, a za jasného dne jim do nich beztoho neteče.” Nejde o citát z Kroniky města Kocourkova, takhle se ve fantazii Eduarda Štorcha vzájemně špičkovali naši předkové v době bronzové.

V neděli uplyne 40 let od úmrtí stíhacího pilota RAF, plukovníka Josefa Koukala. Na jeho počest se v Luži uskuteční celodenní program, který připomene tuto významnou osobnost města. Na veřejnosti se poprvé objeví petice, kterou sepsali členové spolku letecké historie Czech Spitfire Club. Usilují jejím prostřednictvím o to, aby byl válečnému hrdinovi udělen Řád bílého lva.

V kriminále jsem byl několikrát, pokaždé zatím jen pracovně. Navštívit obviněného ve vazební věznici, navíc v doprovodu jeho advokáta, jde snadno. Ale výkon trestu, to je svět sám pro sebe.

V druhé větvi kauzy gigantické manipulace veřejných zakázek pro středočeské nemocnice šlo o víc, než kolik měsíců či let trestu přibude na kontě exhejtmana Davida Ratha. Na lavici obžalovaných usedli vedle známého politika a manželů Kottových také zástupci významných firem včetně ředitele největší stavební společnosti Metrostav Pavla Piláta.

S pietou to moc neumíme, možná nás špatně vychovali. Pomníky buď hanobíme nebo bráníme vlastním tělem, případně raději zrušíme, aby nás nezneklidňovaly. Stejné to máme s majestátem smrti.

Piráti ve svých silnějších chvilkách připomínají politickou stranu. Zpravidla při jednání s jinými politickými stranami na úrovni vedení. Jak je jich ale víc pohromadě, hned se v nich začnou probouzet původní rastafariánské geny. Jako na víkendovém celostátním fóru. Řeč se zde opakovaně stočila k dávnému programovému pilíři - legalizaci omamných látek.

Jestli ono to není oboustranné. Myslím důvěru mezi politiky a voliči. Že totiž občané často méně důvěřují těm činovníkům, od nichž cítí, že oni nedůvěřují jim.

Uskupení Milion chvilek drží odpůrce Andreje Babiše v permanenci i v adventním čase, což je obdivuhodné, protože pár dnů před Vánocemi je procházka po Praze náročná i pro jednotlivce, natož pro procesí.

Vydat vlastního občana k potrestání do sousední země za čin, který spáchal na jejím teritoriu, je mimo jiné výraz důvěry, že se mu dostane stejně spravedlivého procesu jako doma. Justiční spolupráce je intimnější druh evropského soužití, než volný pohyb pracovních sil a zboží. Spravedlnost znamená víc než obchod.

Než se část vlastenců začne pohoršovat nad výrokem Nejvyššího soudu, že nosit na hlavě šátek není nic proti ničemu, pokusím se formulovat, proč bychom měli být naopak rádi.

StarDance kolem zveřejnění finální verze auditu ohledně střetu zájmů premiéra Andreje Babiše rozválcoval pražský magistrát v netradiční soutěžní trojici Piráti - Praha sobě - Spojené síly pro Prahu. Nenechme si ten estetický zážitek kazit pouhým faktem, že auditní zpráva je již neoficiálně venku.

Mág nekorektního humoru Woody Allen v roli produkčního zábavného programu nervózně pobíhá zákulisím. Dohání ho asistent se slovy: „Ten skeč nám vyškrtli, prý je nemravný.“

TOP 09 stojí před svým volebním sněmem opět na rozcestí. Podle předběžných signálů bude o víkendu vybírat jednu ze dvou poloh, které si s plus minus stejným neúspěchem už vyzkoušela v posledních čtyřech letech. Jinou cestu zatím nikdo nenabízí.

Pověstně frustrovaní a letargičtí Češi věří svým ústavním institucím tak moc, až je to nápadné. Senátu dokonce jako nikdy dřív. Sami výzkumníci z CVVM se říjnových výsledků zalekli a připustili, že by mohlo jít o „náhodný výkyv způsobený výběrovou chybou měření“.

Řekni mi, co si myslíš o 21. srpnu 1968, a já ti povím, kdo jsi. Tak by se dala shrnout debata nad poslaneckým návrhem zařadit výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy do kalendáře coby den státního významu.

Že kuřák marihuany pracuje jako taxikář, si představit dokážu, namátkové silniční kontroly na drogy jsou u nás vzácné jako Rosalba dexteri na českém palouku. Že se dva profesionální rikšové z hecu předhánějí v rychlosti za plného provozu, mě nepřekvapuje o nic víc.