Josef Vlček

V posledním listopadovém týdnu se dostala na trh knížka Jiřího „George“ Kozla Ostnatej drát nenaladíš. Starší pamětníci českého bigbítu jméno George Kozel dobře znají. Fanoušky obdivovaný baskytarista prošel řadou pražských kapel šedesátých let a spolu s Radimem Hladíkem založil Blue Effect.

Robert Plant byl hostem série komorních koncertů Tiny Desk. Zahrál i Led Zeppelin, ačkoliv jeho hlavní repertoár už je dnes jinde.

Čtou vůbec muzikanti to, co o jejich výtvorech píší hudební novináři? Vzhledem k tomu, že v posledních letech na ně nejsem zlý, tu a tam se z jejich reakcí dozvím, že to, co jsem napsal, si někdo z nich nejspíš na doporučení kamarádů přečetl. Takže obvykle sbírám úsměvy. Chápu, každý má radost, když slyší nebo vidí na sebe chválu.

Boky nelžou, vzkázala již před dvěma dekádami Shakira skladbou Hips Don't Lie. Albem, na jehož obalu se zpěvačka stylizovala do Evy v ráji, si omotala kolem prstu kromě Latinské Ameriky i celý svět. na hraně byl už jeho název...

Kapele Turbo i jejím fanouškům se splnil kdysi nepředstavitelný sen. Nejen, že kapela má zahraničního producenta, ale dokonce slavného Kissáka! Spolupracoval na písni Vidím tu lásky svý stát.

Tak jsem bloumal muzeem rádií a gramofonů v pražském klubu Doupě a říkal si, kolikrát se za posledních sto padesát let změnily hudební nosiče. Věřte nebo ne, každý ten nosič se výrazně podepsal i na hudbě a jejích formátech.

V regálech obchodů najdete toto album pod písmenem B, ale jde o nové album Richarda Müllera. Po čtyřiceti letech se vrátil k projektu, který ho proslavil v druhé polovině osmdesátých let, a znovu postavil skupinu Banket. Ne, nejsou to slovenští depešáci. Není to ani žádné retro, ale tucet typických müllerovských šansonů s jiným než obvyklým doprovodem, tentokrát většinou postavených na syntezátorovém doprovodu.

Slyšel jsem vyprávět rozkošnou historku. Blue Effect hráli někdy kolem roku 2010 v jakémsi klubu a Radim Hladík zpozoroval, že v první řadě mezi diváky je nějaká dívka, která mu nadšeně mává a posílá na dálku hubičky. Po koncertě ji vyhledal celý natěšený dívčím zájmem a zeptal se, co jí k tomu líbání na dálku vedlo. „Takovýho dědečka bych chtěla mít!“ zněla odpověď.

V rubrice Flashback Josef Vlček připomíná, o čem se psalo přesně před třiceti lety. Jak vypadala česká hudební scéna v listopadu roku 1995?

V Praze usazený, původně manchesterský písničkář James Harries vydal své deváté album Love & Desire. Je plné prosluněných písní, které dovedou během půlhodiny udělat dobře na duchu i tomu nejzarytějšímu škarohlídovi.

Mr. Symarip, v Evropě jedna z nejznámějších postav jamajského stylu ska, rozpálil návštěvníky Malostranské besedy doběla. Dupot a jásot tanečníků musel být slyšet až na náměstí, až ke stanici dvaadvacítky.

Pověstná klasická česká hardrocková kapela tentokrát přišla s něčím neobyčejným. Nejdřív vydala druhý díl kompilace k třiceti letům své existence a teprve teď dává na trh díl první, zahrnující nejznámější písně z prvního desetiletí své existence. Důvod? Na druhém dílu, který směřuje až do současnosti, je několik nových skladeb, které se dají zařadit do novějších rotací v rockových rádiích a upozornit na celou ediční akci.

Podzimní kolo sbírky zajistilo Potravinové bance Libereckého kraje rekordních zhruba 31 tun trvanlivých potravin a hygienických potřeb. Bylo to o devět procent víc než loni. Do sbírky je stále možné přispět, do úterý 18. listopadu je pro banku možné nakoupit v internetových obchodech Billa, dm drogerie, iTesco, Košík.cz, Rohlík.cz a Teta drogerie.

V rámci Prague Sounds předvedl bubeník Nate Smith spolu se svými třemi kolegy devadesátiminutovou smršť v podobě originálního mixu elektrického jazz-rocku s funkovou hudbou a elektronikou. Oslavil při tom ani ne čtyřiadvacet hodin starou zprávu, že byl právě nominován na cenu Grammy v kategorii Alternativní jazz za své poslední album Live Action.

Stalo se to v šedesátém třetím. Bydleli jsme v tiché ulici nedaleko bubenečského hřbitova a já chodil zrovna do šesté třídy. Náčelníkem nás, kluků z jedné ulice, byl nějaký Láďa Svačina. Byl to divný šéf party.

Pár lahví s olejem, několik krabic trvanlivého mléka a nějaká mouka a těstoviny, jinak jen prázdné palety, tak dnes ráno vypadal sklad Potravinové banky Libereckého kraje. Kdyby se denně nesvážely čerstvé potraviny jako pečivo, ovoce a zelenina nebo mléčné výrobky s končícím datem spotřeby ze supermarketů, neměla by banka lidem, kteří pomoc potřebují, téměř co nabídnout, řekl ČTK ředitel banky Josef Vlček.

Lucie Bílá natočila sympatické, do vnitřního světa zahleděné album, které určitě silně osloví většinu jejího ženského publika, jež se jako ona pozvolna blíží do vyrovnaného věku a hledá nové životní hodnoty. Zachovává ale zároveň pocit nadčasovosti. Věci, o nichž zpívá, se mohou stát v každém věku.

Tuhle jsme se potkali s Ondřejem Soukupem na vystoupení Jordana Haje a Emmy Smetany. Ještě než koncert začal, povídali jsme si o tom, že v podstatě za každou písničkou je nějaký příběh, který prožil nebo slyšel vyprávět její autor. Nikdo z nás netušil, že za pár minut narazíme na příklad, který tuhle tezi potvrdí.

Poslední slova, to je literární kategorie non plus ultra. To, co řeknou slavné osoby, než natáhnou brka.

Pavol Hammel konečně zase jednou přijel do Prahy a v Divadle U Hasičů dal svým zarytým příznivcům devadesátiminutovou dávku solidní muziky.

Žebříčky, to je jeden z průvodních jevů, které doprovázejí populární hudbu odjakživa. Když člověk čte PR texty, které rozesílají najatí propagační pracovníci mailem na všechny strany, kolikrát se nestačí divit, kde, kolikrát a jak vysoko se jimi podporovaný umělec nebo skupina umístili. Zní to dobře, ale o čem to vypovídá?

V polovině desátých let si Thom Artway získal pověst krále českých buskerů a reklamním spotem proslavená skladba I Have No Inspiration si vysloužila především ve veřejnoprávním rozhlase spoustu airplayů. Thom časem převlékl kabát a z anglicky zpívajícího potulného barda se ještě před třicítkou změnil v českého zpěváka, oscilujícího mezi elektrifikovaným folkem a pop rockem.

„Nebi buď za to dík, že je ze mě bubeník,“ zpíval někdy v osmdesátkách ostravský zpěvák Petr Dudešek v písni Bubenické tango s dechovkou, která si nejdřív říkala Muzika bez kapelníka a pak Buřinky.

Představte si nádherný zvuk, uvolněnou atmosféru folkového muzicírování, kdy cítíte, jak se hudebníci s písněmi mazlí a radují se z nich, kdy se parta šesti lidí předhání v nápadech, které do sebe zapadají jak to nejlepší lego… A máte novou desku dávného zeppelinovského věrozvěsta Roberta Planta. Posloucháte ji a to blaho z hudebního štěstí se přenáší i na vás.

Kdybyste potkali někde na letišti v New Yorku Jamajčanku Donnoyu Drake, asi by vás nenapadlo, že je to významná představitelka rocksteady, hudebního stylu, jenž předcházel mnohem slavnějšímu reggae. Drobná černoška, co vypadá jako brýlatá úřednice, ale roztancovala v pátek 3. října Malostranskou besedu za doprovodu česko-anglické sestavy Woodfield Rd All Stars, vedené Neilem Andersonem, zakladatelem ska/reggae labelu Original Gravity.

Když se to vezme, každý soubor je ve své podstatě přiznaná nebo nepřiznaná firma. Hospodaří si sama, má svého ředitele, organizačního pracovníka, možná i něco jako účetního. To je jedno, jestli ty funkce zastává někdo z muzikantů nebo nehrající osoba. Muzika je forma podnikání, i když kapela hraje třeba zadarmo. Ale jak tomu bylo v dobách před čtyřiceti a více roky, kdy soukromé podnikání bylo zakázáno?

K letošním pětasedmdesátinám si jazzový kontrabasista František Uhlíř udělal radost, když natočil a následně sám vydal album Coming Home.

Zpráva o tom, že tři roky po smrti vychází nová nahrávka Hany Zagorové, lehce zarezonovala českými médii, ale jádro informace je značně nepřesné. Především vycházejí skoro zároveň dvě verze nahrávky velké české pop legendy, jedna stará a jedna nově upravená.

Jedním z typických průvodních jevů populární hudby devadesátých let byly křty desek. Já vím, křty desek jsou běžné i dnes. Kapela někde na koncertech vytáhne v půlce koncertu cédéčko nebo elpíčko a nějaký host řekne něco chytrého, něčím desku poleje a hodí do publika. A je šlus, pokračuje se dál ve vystoupení. Nikomu nepřijde divné, že se křtí i na další štaci a tak třeba i třikrát.

Posloucháte dvacáté studiové album jednoho z posledních králů chicagského blues Buddyho Guye a nechcete věřit, že tomu chlápkovi už táhne na devadesát. Jen v jednom okamžiku, na začátku písně Dry Stick máte pocit, že zpívá stařec. Je to dílo produkce, nebo je legendární kytarista a zpěvák zázrakem přírody? Ale proč to řešit? Kdo má rád autentické elektrické blues, ten si prostě novinku Buddyho Guye užije.

CMAT je zkratka z prvních písmen Ciara Mary-Alice Thompson, což je občanské jméno svérázné devětadvacetileté irské zpěvačky a Euro-Country je dvouvýznamový název její třetí desky. Můžeme ho chápat jako pojmenování její rodné země v rámci Evropy, ale také jako název hudebního žánru, jenž pomáhá definovat.

Jedna z nejvýznamnějších postav českého rockového písničkářství osmdesátých a devadesátých let Luboš Pospíšil se 6. září dožívá pětasedmdesáti. Při té příležitosti mu Supraphon vydal kompilační album ¾ století (Písně 1983 až 2025). Není to ani kolekce největších hitů, i když jich tam je hodně, ale ani sbírka nedoceněných skladeb, i když také těch je tam řada.

V roce 1989 jsem pracoval v časopise Melodie a náš šéfredaktor Honza Dobiáš přišel někdy na jaře toho památného roku s tím, že bychom měli zmapovat rockové hudební dění v regionech. Tak jsme se jednou s kolegou Vladimírem Vlasákem sebrali a vyrazili na několik dní na Ostravsko. To proto, že to odjakživa byla oblast rocku zaslíbená.

Jednoho dne se chlap stane tatínkem a vrátí se do dětství. Zároveň v něm ale zůstává něco z dospěláka, a je-li dostatečně kreativní, přichází s dítětem nová výzva. Něco pro ty haranty napsat!

Někdy loni na jaře jsem se dočetl, že Havlovi dědicové z větší části prodali pražský palác Lucerna jedné podnikatelské firmě, která slíbila, že budovu včetně ikonického Velkého sálu konečně zrenovuje. Odhaduje se, že to přijde zhruba na miliardu. Zatím se nic neděje.

V rubrice Flashback Josef Vlček připomíná, o čem se psalo přesně před třiceti lety. Jak vypadala česká hudební scéna v září roku 1995?

Nejstarší skupinou v Česku jsou s největší pravděpodobností Synkopy 61. Jejich koncertní formu před blížícím se jubileem kontroloval Josef Vlček 3. září v Malostranské Besedě.

Kapela Harlej při natáčení nového klipu navázala na svou tradici neobvyklých lokací – po někdejším Letenském tunelu si tentokrát zahrála přímo na dálnici. Videoklip vznikl k písni Jsou chvíle z výběrového alba Best of 30 let Part 2.

Letos uplynulo 35 let od začátku soukromého rozhlasového vysílání. Byl jsem u toho, a tak si živě vzpomínám na ideály, se kterými první rozhlasové stanice vysílaly. Na rozdíl od státního rádia, které do té doby exkluzivně pokrývalo rozhlasový prostor, jsme najednou mohli hrát kolik jsme chtěli zahraniční hudby a ani na žánru nezáleželo.

Jamaronu trvalo třináct let cílevědomé práce, než se prodral do špičky české rockové scény, ale singly z poslední doby, jako jsou Gambler, Utíkám a Přísahám, za tu dřinu stály. Kapela si definitivně vytvořila svérázný hudební jazyk, podle kterého je snadno rozeznatelná, a dostatek chytlavých písní, s nimiž může úspěšně utáhnout vyrovnaný samostatný koncert.

SK Sigma Olomouc

Mirai Navrátil se prý osobně postaral o to, aby bylo mé jméno vyškrtnuto ze seznamu pozvaných novinářů na chuchelský Mirai Summer Fest. Nejspíš proto, že jsem někde na jejich poslední opus nepsal nic moc oslavného. Netušil, že je to výzva...

Milý příteli, stěžuješ si, že my hudební novináři všechno škatulkujeme. Že tvoje kapela hraje prostě to, co hraje a je jí jedno, jestli je pop rock nebo folk rock nebo něco jiného.

Je tomu už 38 let, co na Valašském Špalíčku, který se každoročně konal ve Valašském Meziříčí, vystoupila nová místní skupina Mňága a Žďorp. Byli to takoví klouzkové sotva odrostlí pubertě. Tyhle časy teď připomněli v rámci letní koncertní série Prague Open Air.

Vypsaná fixa oslavila své 31. narozeniny v rámci přehlídky Prague Open Air v holešovickém Areálu7 a byl z toho návštěvnický rekord zatím jen krátce existujícího industriálního prostoru, obklopeného železničními tratěmi, nad nimiž dominuje komín, poslední zbytek holešovické elektrárny. Jak se dalo předpokládat, Fixa dokázala v takovém brownfieldovém prostoru emitovat kontrast - přirozenou, uvolněnou náladu. Na Fixích koncertech se nepředstírá a na nic nehraje.

Letní scéna na Vyšehradě je z valné většiny určena brilantním hereckým výkonům. Vystoupení slovenské zpěvačky Szidi Tobias bylo vzácnou výjimkou. Ostatně, Szidi je také herečka, takže do koncepce divadelního open airu, kde vystoupila 17. srpna, docela dobře zapadla.

Festivaly mají v sobě určité sociální kouzlo, jehož podstatou je být spolu. Naše mezilidské vztahy jsou víc a víc narušovány digitální komunikací. Chybí osobní lidský kontakt. Média a sociální sítě nás navíc rozhádávají, vytvářejí konflikty, ale tady na festivalu jsme jedna vlna, která přišla za společným cílem, za muzikou. I když…

Nové album Paula Wellera patří do kategorie, které bychom mohli říkat hudební archeologie. Vychází z toho, že řada špičkových muzikantů se na sklonku své kariéry vrátí k hudbě, v níž vyrůstali v době svého mládí. Nejslavnější z takových výletů do minulosti je nejspíš McCartneyho album Kisses at the Bottom (2012), ale v podobném duchu vytvořená Wellerova nová deska Find El Dorado má jedno velké plus navíc, pokouší se objevovat často úplně přehlížené nebo zapomenuté písně jeho mládí.

V Praze odjakživa porůznu vznikaly lokální hudební scény. Nejslavnější byla samozřejmě ta bluesově orientovaná hanspaulská kolem hospody Houtyš, která dala české scéně Ivana Hlase, Ondřeje Hejmu, Bluesberry, Krausberry a řadu dalších.

V rubrice Flashback Josef Vlček připomíná, o čem se psalo přesně před třiceti lety. Jak vypadala česká hudební scéna v srpnu roku 1995?

Nic naplat, není nad to, když hiphopera doprovází živá kapela. Všechno je najednou víc autentické, víc kontaktní, víc barevné, víc energické. Kato a jeho Prago Union patří už nějakou dobu mezi průkopníky trendu, v němž umělé beaty nahrazuje funkující parta, ve které se kromě základní čtveřice muzikantů najde místo i pro DJe a saxofon.

„Jéžíš, ta má prdu,“ zahýkala nadšeně asi padesátiletá sousedka, když se písničkářka a šansoniérka Rozálie dostavila na pódium ve svých typických samodomo šatech ze záclonoviny. „A hele, von ten jeden s ní hraje na pilu!“ Pak už mlčela a bylo znát, že ji Rozáliiny písně berou.

Okofest, který jako každý rok probíhal pár kroků od hlučící Husitské ulice, se konal na oslavu 32. výročí založení pověstné hippiesovsko-punkové žižkovské hospody U vystřelenýho oka. Minifestiválek existuje už řadu let a má pověst přehlídky „opravdovýho bizáru“, ale tentokráte se co do bizarnosti účinkujících opravdu překonal.

Tak jsem tuhle vyrazil do Riegrových sadů na koncert IMT Smile. Na Slovensku je to fenomén srovnatelný s českou Lucií, ale v Čechách je to nejvíce podceňovaná slovenská kapela. Na místě to tak ale nevypadalo.

Precedens existuje už hodně přes čtyřicet let, ale s produkcí nových desek to nikdy nepřeháněl. Za tu dlouhou dobu natočil jen deset studiových kolekcí pozoruhodné kontinuity. Ač se v kapele vystřídalo pět zpěvaček a zpíval s ní i Petr Kolář, klíčové téma, existenční pocit „kdo jsem, kde to jsem, proč tu jsem, co tu dělám, jak to cítím“ zůstává v různé intenzitě všudypřítomný. Platí to i o nové desce Odstíny černé. První, kterou leader kapely Martin Němec vydal vlastním nákladem.

Letní scéna pod Žižkovskou věží, svázaná především s Divadlem Kalich, je věnována především činohře a hudebních vystoupení je tu v porovnání s divadelními představeními pomálu. Nicméně vystoupení Ondřeje Havelky s patnáctičlennými Melody Makers patří k této scéně už tradičně a odehrává se v tomto prostoru každoročně. Letos, 23. července, ve spojení s Adamem Plachetkou.

Benny Cristo již dvě dekády baví celou českou hudební scénu. Po triumfu ve vyprodaném Edenu vydal ve spolupráci s popovou raketou Sofianem Medjmedjem album Khaosan. Je nabité lovesongy s překvapivou přidanou hodnotou.

Nastupující generální ředitel České televize Hynek Chudárek popsal své představy o tom, jak má nově vypadat nejvyšší vedení veřejnoprávního média. To chce Chudárek z dosavadních 18 členů zredukovat na devět.

Dostalo se mi do ruky CD skupiny Nevidim. Je to záznam loňského vystoupení v hospodě U Čiháků ve Vystrkově u Humpolce, které proběhlo na počest humpoleckého rodáka Ivana Martina Jirouse ve dnech, kdy by oslavil osmdesátiny. Třeba to byl nultý ročník každoročního festivalu Jirousův Humpolec podle vzoru Jiráskův Hronov nebo Neumannovy Poděbrady.

V rubrice Flashback Josef Vlček připomíná, o čem se psalo přesně před třiceti lety Jak vypadala česká hudební scéna v červenci roku 1995?