Luki na cestách

Pár centimetrů navíc, větší porce a pohodlnější sedačka. Vyzkoušel jsem premium economy na dálkovém letu. Stojí za příplatek několika tisíc korun?

Letecké aliance nejsou jen loga na letadlech. Jak fungují SkyTeam, Oneworld a Star Alliance a podle čeho si vybrat tu, která bude nejlépe vyhovovat vašemu cestování?

Většina turistů míří do Gdaňsku nebo Sopot. My jsme jeden den věnovali i Gdyni. Modernímu přístavnímu městu, které nás překvapilo klidem, mořem i příjemnou atmosférou.

Před odletem do Hurghady svítí na tabuli dvě hodiny zpoždění. Je Smartwings opravdu tak špatná aerolinka, nebo za tím stojí složitější fungování charterového letectví?

Sopoty jsme si vybrali jako základnu mezi Gdaňskem a Gdyní. Nakonec nás ale okouzlily natolik, že se staly vrcholem celé cesty. Město, kde se opravdu nikam nemusí spěchat.

Qatar Airways patří mezi nejlepší aerolinky světa, ale stojí business class opravdu za pětinásobnou cenu? Vyzkoušel jsem Qsuite na cestě z Nairobi do Prahy a odpověď mě samotného překvapila.

Gdaňsk nás překvapil víc, než jsme čekali. Historické centrum, skvělé jídlo, výborná doprava i atmosféra města, které v sobě spojuje kus Anglie, Skandinávie i Polska.

Před příjezdem jsem čekal turistickou past. Místo toho jsme objevili horské středisko, které se rozvíjí citlivě, dobře se v něm jí, bydlí i vyráží na túry.

Sedm hodin v mezinárodním Pendolinu, první třída, welcome drink, snídaně i nefunkční wi-fi. Vyplatí se za jedničku do Popradu připlatit, nebo stačí druhá třída?

Albánie slibuje levné moře, skvělé jídlo i pohodovou dovolenou. Jaká je ale realita při měsíčním pobytu ve Vloře? Přináším ceny i vlastní zkušenost.

Seychely jsme si pro svatební cestu vybrali téměř náhodou. Místo luxusních resortů jsme objevili klidné pláže, pohodovou atmosféru a exotiku, která předčila všechna očekávání.

Deset hodin na letišti nemusí automaticky znamenat noc na lavičce. Díky jednomu programu Qatar Airways jsem se dvakrát podíval do Dauhá a hlavně se mezi lety pořádně vyspal.

Poslední noc roadtripu trávíme v Outer Sunset. Čtvrti, která ukazuje úplně jinou tvář San Francisca. Bez turistů, bez spěchu a jen pár kroků od Pacifiku.

Čtyři hodiny tam, dvě hodiny v parku a čtyři hodiny zpět. Kvůli několika gigantickým stromům. Po návštěvě Sequoia National Park jsme pochopili, že to stálo za každou minutu.

Tři hodiny autem, slavné molo, Pacifik a Venice Beach. Santa Monica měla být ideálním výletem na volný den. Nakonec jsme odjížděli s pocitem, že jsme čekali něco víc.

Poušť, čtyřicetistupňová vedra, nekonečné silnice a benzin docházející rychleji, než bychom si přáli. Přes Death Valley jsme projeli se štěstím i respektem.

Město pod vrcholy Sierra Nevady, kde nikdo nikam nepospíchá. Mammoth Lakes nabízí nádhernou přírodu, klidnou atmosféru a překvapivě živé centrum.

První kilometry připomínaly Šumavu. Pak se ale před námi otevřel Yosemite v celé své kráse. Dva dny mezi žulovými vrcholy, horskými loukami a výhledy, které berou dech.

Alcatraz není jen slavná věznice. Je to místo, kde se potkává historie, drsná atmosféra i překvapivě živá příroda. Jeden z nejsilnějších zážitků, které San Francisco nabízí.

Golden Gate Bridge, Alcatraz a první ochutnávka západního pobřeží USA. San Francisco nás přivítalo větrem, deštěm i ikonickými výhledy a už během prvního dne si získalo naše sympatie.

Koloniální uličky, vulkány na obzoru, skvělá gastronomie a atmosféra, jako by se tu zastavil čas. Antigua Guatemala nás překvapila víc, než jsme čekali.

Sedmihodinová cesta na vzdálenost 170 kilometrů nás málem odradila. Nakonec jsme ale v Copánu strávili pět dní a objevili jedno z nejkrásnějších měst celého Hondurasu.

Původní plán cesty po Hondurasu se rozpadl dva týdny před odletem. Místo něj přišel Roatán – karibský ostrov, kde čas plyne pomaleji a pět dní u moře uteklo až příliš rychle.

Osmnáct hodin v Chicagu mělo být jen nutnou zastávkou během návratu z Hondurasu. Místo toho se z něj stal jeden z těch krátkých momentů, kdy ti město postupně změní názor. Od pochmurného rána pod Willis Tower až po klidný riverwalk mezi mrakodrapy.

New York během covidu. PCR testy na poslední chvíli, Vánoce bez sněhu, výročí v americkém stylu a Silvestr se šampaňským z pytlíku v Astorii. Město, které člověk zná z filmů, ale stejně ho překvapí vlastní atmosférou.

Na hranici Německa a Rakouska leží malé městečko, kde občas nefunguje ani mobilní signál. A možná právě proto se tam člověk dokáže na chvíli úplně odpojit. Laufen není turistický cíl ani místo plné atrakcí. Přesto patří k těm, kam se znovu vrátíš.

Místo, kam bys nikdy nejel dobrovolně. A přesto se sem vracíš. Casto ukazuje, že někdy nejvíc dávají právě místa, kde vlastně nic není.

První let za oceán, desítky hodin bez spánku a město, které zůstane v hlavě i po dvaceti letech. Vancouver není o místech, ale o pocitu.

Ottawa není město, které tě ohromí na první pohled. Ale jakmile zpomalíš, začne dávat smysl – klidem, detaily a příběhy ukrytými mezi muzei a tichými ulicemi.

Průmyslový Jiangmen v Guangdongu nepůsobí jako destinace pro cestování. Přesto nabízí něco víc – momenty a vztahy, které v itineráři nikdy nenajdeš.

Do Šanghaje jsem vždy jezdil kvůli práci. Až jedna neděle bez plánu mi ukázala město úplně jinak.

Rychlý útěk na Zanzibar měl být víkend v ráji. Nakonec to byl spíš střet reality s představou toho, jak má ráj vypadat.

Kampala není město, do kterého se zamilujete na první pohled. Možná ani na druhý. A někdy tam jedete jen proto, že prostě musíte.

Každodenní rutina v Nairobi. Malé rozhovory, známé tváře a cesta, která se postupně mění v něco víc než jen přesun do práce. Jak se z cizího města stane místo, kde se cítíš doma.

Víkendový únik z Nairobi do Mombasy. Krátký let, oceán na dosah a dva dny, kdy se svět zpomalí. Jen pláž, klid a návrat zpět do reality.

Nairobi není město, které tě ohromí na první pohled. Je to místo, které začne dávat smysl až ve chvíli, kdy v něm nějakou dobu žiješ. Každodenní realita, která funguje jinak než v Evropě, ale překvapivě dobře.

Cape Town spojuje město, oceán i hory do jednoho dne. Čtyři dny mezi přesuny, výlety a momenty, které nejdou naplánovat, ale zůstanou.

Johannesburg během 20 hodin. Práce, přesuny a první kontakt s Afrikou, která působí víc jako Evropa nebo USA než jako to, co si běžně představujeme.