Katastrofy

V pondělí 12. srpna 1985 došlo k nejhorší letecké havárii jednoho letounu v historii, při které zahynulo 505 cestujících a 15 členů posádky Boeingu 747 společnosti Japan Airlines 123, letící z Tokia do Osaky. Podle výpovědí přeživších mohly být ztráty na životech mnohem menší, kdyby se k nim zachranáři nedostali tak pozdě. Japonci totiž odmítli pomoc amerického vrtulníku a na místo neštěstí dorazili až po dvanácti hodinách.

Zatímco v Evropě válka skončila, na japonských ostrovech se stále bojovalo. Japonská vláda odmítla kapitulaci, a proto americký prezident Truman rozhodl o použití jaderných zbraní. Nato americké letectvo svrhlo 6. srpna jadernou bombu na japonské město Hirošimu a následně na Nagasaki. Přestože plutoniová bomba „Fat Man“ měla větší ráži než „Little boy“ shozený na město Hirošima, ztráty na životech i materiální škody byly mnohem nižší. Na základě těchto jaderných útoků byla 15. srpna oznámena kapitulace Japonska, která byla oficiálně podepsána 2. září 1945 a ukončila tak 2. světovou válku. Řada Japonců kapitulaci psychicky nezvládla a spáchala rituální sebevraždu. Někdy se jednalo o celé skupiny několika desítek lidí. Někteří piloti kamikaze se svými letouny naposledy zaútočili nebo narazili na hladinu moře ve snaze zachovat si důstojnost.

Největší katastrofa v dějinách leteckých přehlídek. Ukrajina, 27. 7. 2002, přes 10 tisíc diváků sleduje show. Letoun Su-27 nezvládl manévr, zřítil se mezi ně a na zemi narazil do dalšího letounu. 77 lidí včetně 28 dětí nepřežilo.

Před 37 lety, v sobotu 10. června 1976, se vzduch v okolí milánského předměstí Seveso naplnil jedovatým oblakem z blízké chemické továrny. Jeden z reaktorů se přehřál a do ovzduší unikl toxický oblak obsahující jeden z nejprudších jedů vůbec – TCDD. Následky byly katastrofální. Politickou odpovědí na katastrofu byla direktiva Seveso, která měla průmyslovým haváriím předcházet a kontrolovat je. V roce 1996 prijala Evropská unie směrnici nazývanou „Seveso II“, která má za úkol identifikovat rizikové průmyslové oblasti a přijmout vhodná opatření pro předcházení závažným haváriím s přítomností nebezpečných látek a pro omezení jejich dopadů na člověka a životní prostředí.

V podvečer 29. 6. 1995 se vlivem špatné statiky a nekvalitních materiálů zřítilo jedno z největších obchodních center tehdejšího Soulu - Sampoong. Vsech pět pater se během méně nez dvaceti vteřin sesulo na téměř 1500 lidí, kteří byli tou dobou uvnitř.

Letadlo společnosti Air India, směřující na své pravidelné trase z Montrealu do Nového Dillí, se mezipřistání v Londýně nedočkalo. Tento teroristický útok patří mezi největší útoky v kanadské historii a provází jej dodnes řada nejasností. Vyšetřování ukázalo, že si jeden pasažér zakoupil letenku, nechal si odbavit zavazadlo, ale do letadla nenastoupil. V době exploze se ozval výbuch na druhém konci světa - explodovala bomba ukrytá v zavazadle na letišti v Tokiu, které bylo na palubě jiného letu stejné letecké společnosti. Šetření prokázala, že letenky na oba lety byly zakoupeny jednou osobou. Policejní pátrání po atentátnících trvalo několik let. Za pachatele byla označena sikhská organizace Babbar Khalsa a další separatistické organizace. V roce 1991 byl zatčen Inderjit Singh Reyat, který se podílel na výrobě bomby, která explodovala na Tokijském letišti. Na kanadské půdě byli v roce 2000 zatčeni R. Singh Malik a A. Singh Bagri, oba ale pro nedostatek důkazů zprostěni obvinění.

Lusitania byla chloubou britské námořní flotily. V případě vojenského konfliktu měla sloužit vojenskému námořnictvu, v praxi ale sloužila jako osobní loď, ani to ji ale neuchránilo od tragického osudu. 7. května 1915 vplula do vod poblíž jižního pobřeží Irska, kde ji zasáhlo torpédo z německé ponorky U-20. Výbuch nebyl pouze jeden, ale dva. Ten druhý zapříčinil nelegální kontraband vojenské munice, ukrytý v nákladních prostorech. Zkáza Lusitanie trvala jen desítky minut. Posádka ani nestačila spustit většinu záchranných člunů a ve vodách Atlantiku tak přišlo o život téměř 1200 lidí.

Jedna z nejhorších teroristických událostí v dějinách USA šokovala 19. dubna 1995 celý svět. Výbuch zdemoloval sídlo federálních úřadů v Oklahoma City. Ohlušující detonace byla patrná až do vzdálenosti 50 km. Za útokem stál bývalý voják Timothy McVeigh, který se netajil svým odporem vůči fereální vládě ve Washingtonu, který podle něj nemístně omezovala americké svobody.

28. března 1979 došlo v americké jaderné elektrárně Three Mile Island k havárii, která mohla mít katastrofické následky. V reaktoru, který byl v provozu teprve necelé tři měsíce, došlo k výpadku čerpadla. Výroba alektřiny se zastavila, přesto se ale v reaktoru stále ohřívala chladící voda. Provozní budova elektrárny byla zamořena, radioaktivita unikla do prostředí a z řásti se roztavilo jádro atomového reaktoru. Díky pohotové obsluze a ochrannému obalu reaktoru ale nedošlo ke katastrofě, která mohla mít stejné následky jako havárie jaderného reaktoru v Černobylu v roce 1986.

Britský trajekt Herald of Free Enterprise vyráží na cestu do Doveru. Ve spěchu ale posádka nezabezpečila řádně náklad a loď nenabrala předepsané množství vodní přítěže. Navíc námořník zodpovědný za zavírání vjezdových vrat usnul ve své kajutě, aniž na jejich zavření dohlédl. Všechny tyto okolnosti zapříčinily převrácení lodi během pár okamžiků. Jen díky tomu, že se katastrofa stala blízko u pobřeží, se podařilo většinu cestujících zachránit.

Při největší alpské lavinové katastrofě v druhé polovině 20. století zahynulo 31 lidí. Na rakouské městečko Galtür se po noční sněhové bouři sesulo přibližně tři sta tisíc tun sněhu, které dosáhlo neuvěřitelných 100 metrů výšky na čele laviny. Masa sněhu během 50 vteřin zničila polovinu města.

Astronauti Virgil Ivan Grissom, Edward Higgins White a Roger Bruce Chaffee mají v tento den ověřit, jak se budou chovat přístroje během startu Apolla 1, který má vyrazit k předváděcímu letu okolo Země 21. února 1967. Náhle ale dochází v prostorách kabiny k požáru. Astronauti nemají šanši přežít. Příčinou byl vadný elektrický oblouk, od kterého se vzňala izolace. Podíl na neštěstí mělo také velké množství hořlavých materiálů v kabině a špatná konstrukce vstupního průlezu. Na základě této tragédie byl předváděcí let Apolla okolo Země o několik měsíců odložen.

Šesté největší město Japonska a také jedno z jeho nejdůležitějších center, se 17. ledna 1995 probouzelo do poklidného zimního rána. Krátce před rozedněním ale udeřila katastrofa, která neměla obdoby.

Přesně před rokem ztroskotala na mělčině poblíž toskánského pobřeží luxusní výletní loď Costa Concordia.

29. prosince 1890 postříleli vojáci 7. kavalérie americké armády poslední svobodné kmeny Siouxů - Lakotů. Bitvou u potoka Wounded Knee tak skončily samostatné dějiny Indiánů v Severní Americe.

29. prosince 1890 postříleli vojáci 7. kavalérie americké armády poslední svobodné kmeny Siouxů - Lakotů. Bitvou u potoka Wounded Knee tak skončily samostatné dějiny Indiánů v Severní Americe.

21.prosince 1988 odstartoval v 18:25 místního času Boeing-747 společnosti PanAm z londýnského letiště Heathrow do New Yorku. Po půl hodině letu překročilo letadlo anglicko-skotské hranice a v čase 19:02 zmizelo z dohledu radarů. Na palubě explodovala výbušná trhavina českosloveské výroby zabudovaná v radiopřehravači, který byl uschován v kufru. Celkem zahynulo 270 lidí z 21 států. Trosky letadla byly rozptýleny na území více jak 800 kilometrů čtverečních. Atentát byl odpovědí Libye za bombardování jejího území.

Velký smog zasáhl Londýn 4.prosince a trval do března 1953. V té době byla nedaleko od centra města tepelná elektrárna a továrny, většina vlaků mířících do Londýna byla hnána parní lokomotivou a tramvaje byly nahrazeny dieselovými autobusy. Všechny tyto okolnosti spolu s nadměrným spalováním uhlí zapříčinil smrt tisíců Londýňanů.

Hudební festivaly a koncerty nejsou vždy jen místem zábavy. Na některých z nich se umíralo. Jedním z nich je koncert kapely The Who v Cincinnati v roce 1979. Tragédii zapříčinila špatná načasovanost dopravy, fanoušci tak nepřicházeli ke koncertní hale plynule. Před halou se utvořil obří dav a v momentě, kdy se začalz zevnitř ozývat první tóny, fanoušci se v domnění, že začíná koncert, začali tlačit dovnitř. Na pódiu ale začíná svou produkci předkapela, což nedočkaví fanoušci netuší. Dav se nekontrolovaně poslnuje ve vlnách dopředu a doyadu, dochází k tzv.whirpoolovému efektu. Fanoučci ztrácejí vědomí a ocitají se pod nohama drtivé masy. Jedenáct z nich umírá. Organizátoři přičítali smrt drogám. Jelikož ale nebyla v tělech obětí nalezena narkotika, pravou příčinou bylo udušení a ušlapání.

Sjezdovky na svazích rakouské hory Kitysteinhorn patří k oblíbeným místům lyžařů. Kaprun se také pyšnil od roku 1974 lanovou dráhou, která byla chloubou tohoto lyžařského centra. V onen osudný den, 11.listopadu 2000, nastoupilo do vagonu této lanového dráhy 162 cestujících, mezi nimi například také německá mistryně světa ve freestylu Sandra Schmittová. Po ujetí 600 metrů začala souprava lanové dráhy hořet. Z tunelu plného ohně a kouře se podařilo utéct pouze sedmi lidem. Zbylých 155 cestujících nalezlo uvnitř tunelu smrt.

23.10.2002 - Od tragického vyvrcholení držení rukojmích, které po dobu tří dnů zadržovali čečenští teroristé v moskevském divadle na Dubrovce, uplynulo přesně deset let. Během tohoto dramatu, kdy únosci požadovali od ruské vlády ukončení války v Čečensku, zahynulo 129 rukojmích a všech 41 únosců. Nikoliv ale vinou střelby nebo výbuchů. Za smrt nevinných lidí mohly ruské jednotky, které vpustily do prostor divadla nervový plyn, který měl všechny přítomné pouze uspat - místo toho zabíjel.

Je to přesně 40 let od nejznámějšího ragbyového leteckého neštěstí, kdy se letadlo v husté mlze zřítilo v Andách v nadmořské výšce 3 500 metrů. Mnoho lidí při havárii zahynulo, někteří ale přežili. To, co ale museli na vrcholu ledovce zakusit, si dokáže představit jen málokdo z nás. Pro mnohé se stali hrdiny, část společnosti je ale zavrhla.

Nad zkázou trajektu Estonia, na jehož palubě zahynulo přes osm set cestujících, se dodnes vznáší mnoho otazníků. Podle vyšetřovací komise byla příčinou tragédie chyba v konstrukci a kvůli špatné údržbě se na rozbouřeném moři otevřela přední příď. Tím bylo vyšetřování ukončeno a vrak lodi byl prohlášen za podmořský hrob. Po letech ale vyšlo najevo, že byla veřejnosti zatajena důležitá fakta. V osobních automobilech byl načerno převážen vojenský materiál. Dodnes ale nebylo potvrzeno, zda se onen vojenský materiál nacházel na palubě lodi v osudný den.

Přesně deset dní po teroristických útocích na Spojené státy se město Toulouse otřáslo v základech. Městem zavládla panika. Příčinou ovšem nebyl teroristický útok, ale výbuch chemické továrny společnosti AZF, která se specializovala na výrobu umělých hnojiv. V areálu továrny explodoval skladovaný dusičňan amonný v množství 350 až 450 tun, což odpovídá množství TNT mezi 20 a 40 tunami. Na místě výbuchu vznikl kráter o průměru 50 metrů a hloubce 10 metrů.

Je to přesně rok, co došlo k jedné z největších hokejových tragédií, která zasáhla celý svět. V Rusku havarovalo letadlo, na jehož palubě cestoval hokejový tým ruské KHL Lokomotiv Jaroslavl. V troskách letadla zahynulo 45 lidí, nehodu přežil pouze jeden pasažér. Osudným se stal tento let i třem českým hokejistům, které kromě zlaté medaile z mistrovství světa spojovalo právě i hráčské angažmá v týmu Jaroslavli- obránce Karel Rachůnek a útočníci Jan Marek a Josef Vašíček.

Masakru v Beslanu předcházela řada krvavých událostí na obou stranách rusko-čečenského konfliktu. Ke všem se přihlásil nechvalně proslulý vůdce čečenských separatistů Šamil Basajev. Ta nejkrvavější událost ale přišla až na začátku školního roku. Pro mnohé školáky to měl být radostný první den ve školních lavicích. Opak byl pravdou. Po tři dny zadržovali čečenští separatisté více jak 1200 rukojmích. Nepomohlo ani vyjednávání mezi ozbrojenci a prezidentem sousedního Ingušska. Rozzuzlení přišlo až třetí den, kdy zazněla obrovská exploze, po které se konstrukce tělocvičny, ve které byli rukojmí, zhroutila. Dodnes není jasné, jestli teroristi bomby odpálili sami nebo došlo k výbuchu v důsledku činnosti ruských ostřelovačů. V následném chaosu a střelbě donutili teroristé mnoho rukojmích, aby se postavili do oken školy, kde se stali terčem palby. Po asi 2 hodinách od začátku střelby měly ruské jednotky budovu pod kontrolou. Bylo zabito 31 teroristů a 1 odsouzen na doživotí.

Pro návštěvníky jedné z nejnavštěvovanějších leteckých přehlídek to měl být nezapomenutelný zážitek, což nakonec bohužel byl. V ten den totiž došlo k jedné z nejtragičtějších leteckých přehlídek v historii. Monstrózní leteckou show si nenechalo ujít přes 300 000 diváků. Zlatým hřebem této přehlídky měla být formace italského týmu Frecce Tricolori nazvaná "probodnuté srdce", kdy devět letadel z deseti mělo na obloze nakreslit srdce a desáté letadlo mělo skrze ono srdce proletět a probodnout jej. Tento manévr ale Ivo Nutarelli, řídící desáté letadlo, nezvládl a pouhých 45 metrů nad zemí se v rychlosti 500 km v hodině sráží hned se dvěma letadly najednou. Jedno letadlo dopadne mimo dráhu, druhé na vrtulník a třetí sklouzne po ranveji přímo mezi diváky. Zemřelo 70 diváků, stovky lidí jsou zraněny a ti, kteří přežili, se s následky vyrovnávají dodnes. Na základě této tragédie došlo ke zpřísnění pravidel leteckých prohlídek - letadla již nikdy neměla létat nad hlavami diváků.

12. srpna roku 2000 došlo k jedné z největších katastrof jaderných ponorek v historii. V ten den totiž explodovala ruská ponorka K-141 Kursk, která byla nejmodernějším a údajně i nepotopitelným podmořským plavidlem ruského námořnictva. Při vypalování torpéd v rámci cvičení došlo ke dvěma výbuchům a ponorka klesla ke dnu. 23 mužů, kteří přežili oba výbuchy, umírali dlouho - vypovědel zdroj energie, klesala teplota, ubýval kyslík. Místo záchranné akce následovalo mlčení, mlžení a odmítání zahraniční pomoci. Když na ni došlo, nikoho živého už se najít nepodařilo. Naštěstí byla konstrukce ponorky tak kvalitní, že nebyl porušen reaktor a nedošlo k jadernému výbuchu.

Výbuch atomové bomby znamenal absolutní přelom v dějinách. Srovnání tohoto města se zemí prakticky zapříčinilo konec 2. světové války a zároveň také vzrostly obavy z vypuknutí války jaderné.

Nadzvukový dopravní letoun concorde byl považován za krále nebe. Oprávněně. Tento luxusní stroj dokázal s motory od firmy Rolls-Royce přeletět přes Atlantik za tři hodiny. Za 27 let provozu nikdy nedošlo k větším nehodám či problémům. Až do 25. července 2000, který znamenal začátek konce éry concordů. Concorde havaroval. Během startu najel na kovovou lamelu, která vypadla z motoru letadla společnosti Continental Airlines, které vzlétlo před Concordem. Lamela protrhla pneumatiku Concordu a ta prorazila část křídla s palivem. Palivo se vzňalo od elektrických vodičů a požár zasáhl motory na levé straně. Start letounu už se nedal zastavit. Dvě minuty po startu padá stroj na hotel v městečku Gonesse. Rok po havárii byly komerční lety obnoveny, zájem o lety začal ale klesat a i pozlevnění letenek na polovinu se nepodařilo letadla naplnit. V roce 2003 byl provoz concodrů ukončen.

Je tomu přesně rok, co Norskem otřásl jeden jediný muž - dvaatřicetiletý Anders Breivik, který výbuchem bomby v centru Osla a střelbou do mladých lidí na ostrově Utoya zabil 77 lidí. Na území Norska se jednalo o největší vraždění od druhé světové války. Za jeho jednáním stála politicky motivovaná nenávist vraha vůči levici, liberálům a muslimům. Své extrémně pravicové názory a protiislámské postoje sepsal v manifestu nazvaném 2083: A European Decleration of Independence. Tento 1518stránkový manifest obsahoval Breivikoviy názory na uspořádání světa, historické odkazy a také technologické postupy na výrobu trhavin. Od dubna letošního roku probíhal s Breivikem soud. Rozsudek, který bude vynesen 24.srpna, určí, zda je 33letý Breivik příčetný, a tudíž trestně odpovědný. Podle toho bude buď odsouzen do vězení, nebo umístěn na psychiatrii.

Přesně před sedmi lety ochromily Londýn teroristické útoky, při kterých zemřelo 52 lidí a další stovky lidí byly zraněny. Okolností, které předcházely samotným útokům, bylo několik. Den předtím totiž získal Londýn pořadatelství olympijských her v roce 2012 a v ten den také začal ve skotském Gleneagles summit průmyslově nejvyspělejších zemí světa. Podle vyšetřování sebevražední útočníci - šlo o muslimy britského původu - svým činem protestovali proti vojenské invazi do Iráku a přítomnosti cizích vojsk v Afghánistánu.

1. července 2002 došlo k jedné z nejzbytečnějších a nejtragičtějších leteckých katastrof. Letoun TU-154 společnosti Bashkirian Airlines převážel převážně školáky na výlet na španělské pobřeží. Ve výšce 10.600 metrů nad Bodamským jezerem se ale srazilo s nákladním letadlem společnosti DHL. Všech 69 lidí v Tupolevu a dva piloti DHL zahynuli v troskách, které dopadly nedaleko města Überlingen v Německu. Ačkoli se obě letadla nacházela nad německým územím, letový provoz řídila z Curychu soukromá švýcarská společnost Skyguide. Dispečer Nielsen se v osudnou noc dopustil chybného rozhodnutí, pravděpodobně pod vlivem pracovního přetížení, zároveň ale také ve společnosti probíhala údržba systému a přístroje pracovaly jen částečně. Nielsen včas nezaznamenal možnost srážky. Po zjistění neprodleně kontaktoval posádky obou letadel. Ti místo uposlechnutí kolizních přístrojů v letadlech uposlechli dispečera.

Dodnes je osada Ležáky ve stínu Lidic. Neprávem. Zatímco Lidice žily před atentátem relativně poklidným válečným životem, obyvatelé této kamenické osady proti Říši usilovně pracovali. Kamenická osada Ležáky na Chrudimsku se za druhé světové války stala úkrytem pro parašutistickou skupinu Silver A s vysílačkou Libuše, jejímž úkolem bylo spojení s Londýnem a pomoc domácímu odboji. Po atentátu na Heydricha (27. 5. 1942) nastala tzv. 2. heyndrichiáda, období nelítostného teroru. Po udání, které učinil parašutista Karel Čurda, následovala vlna zatýkání příslušníků odboje a spolupracovníků "padákových agentů". Pátrání po atentátnících vedlo mylně do Lidic, které nacisté 10. června vypálili. Poté přišly na řadu Ležáky. Osudný den padl na středu 24. června. Jednotky SS vnikly do osady, všechny místní obyvatele odvezly a osadu vypálily. Ještě téhož večera bylo obyvatelstvo osady, 18 žen a 16 mužů, zastřeleno. 11 dětí bylo převezeno do plynových komor

Začíná 24. ročníku známého závodu 24 hodin Le Mans. Sta tisíce diváků se těší na souboj závodníků zvučných jmen ve vozech světoznámých značek, jako je Mercedes, Jaguar, Ferrari a Aston Martin. Po startovacím výstřelu začal nemilosrdný souboj, který se ale po dvou hodinách proměnil ve strašlivé drama.

Je to přesně už 23 let, co v srdci Pekingu, na náměstí Nebeského klidu, stříleli vojáci do bezbranných demonstrantů. Více než milion studentů, dělníků a lidí ze všech společenských vrstev požadovali více svobody slova, větší ekonomickou svobodu a boj proti korupci. Vedení komunistické strany Číny ale nasazuje proti občanům vojsko s tanky. Podle odhadu čínské komunistické strany zahynulo 200 až 300 lidí, podle neoficiálních zpráv byl počet mnohem vyšší – až tři tisíce obětí. Po zásahu byl ze země vyhoštěn zahraniční tisk a domácí tisk je pod pečlivou kontrolou, takže se o krvavém potlačení dozvídal lid velmi těžko. Západní svět na tuto situaci reagoval vyhlášením embarga, postupně ale zvítězil pragmatismus a obchodní zájmy a úplný zákaz nahradila regulace vývozu.

Od onoho 29. května 1985 si mnozí slibovali velkolepé nezapomenutelné finále. Ano, nezapomenutelné je dodnes, bohužel v hlavní roli neúčinkoval fotbal, ale životy nevinných lidí. Na vině byli především fanoušci Liverpoolu, zchátralý stav stadionu a selhání ze strany pořadatelů. Fanoušci obou klubů byli umístěni v sektorech vedle sebe, mnohým z nich se podařilo propašovat na stadion útočné zbraně. Na stadionu chyběli policisté, kteří by byli schopni nastolit pořádek, a tak vypuklo ještě před samotným zápasem na stadionu peklo - fans Liverpoolu se vrhli na dav fanoušků Juventusu, který neměl kam utéct. V troskách a v davu našlo smrt 39 fanoušků Juventusu, více jak 400 lidí bylo zraněno. Hráči obou týmů byli z této tragédie zdrceni a i přes jejich protesty UEFA rozhodla toto utkání odehrát. I když finále rozhodl Michel Platini z penalty, fanoušci na stadionu slavili minimálně.

Na počátku války s nacistickým Německem vládla na moři se svým mohutným loďstvem Británie. Německo přichází se strategií "obchodní války". Cílem této strategie bylo potopit co největší počet neozbrojených obchodních lodí a zároveň se vyhýbat střetům s válečnými loděmi Královského námořnictva, čímž by Německo připravilo svého pritivníka o životně důležitý přísun surovin, potravin a válečného materiálu. Německo vysílá do Atlantiku bitevné lodě v čele s Bismarckem. To se ale nepodařilo utajit a obě lodě při plavbě Kattegatem zahlédli neutrální Švédové. Královské námořnictvo okamžitě nasazuje bitevní a letadlové lodě, křižníky a torpédoborce. Německé straně se ale podaří potopit britskou chloubu, bitevní křižník Hood, což otřáslo britskou veřejností i celým světem. Po desítkách hodin se podařilo jednomu z letounů námořního letectva zablokovat torpédem Bismarckovo kormidlo, německý gigant klesá ke dnu. Ztráta Bismarcku ovlivnila rozhodujícím způsobem další průběh války na moři.

Dne 18. května 1980 došlo na kuželu sopky St. Helens k nejlépe dokumentované erupci v historii lidstva. Do vzdálenosti 25 kilometrů se z hory valila lavina kamení a bahna, která dosáhla rychlosti 150 kilometrů za hodinu. Výbuch zdevastoval kdysi krásné okolí hory, jen pro představu, bylo zničeno tolik stromů, že by se z nich dalo postavit 300 000 rodinných domků. Následná ekologická katastrofa byla ale přínosem pro vědeckou oblast, okolí sopky se stalo studijním prostorem přirozené obnovy zničeného ekosystému. Vědci zjistili, že obnova porostu a návrat živočichů probíhá rychleji, než se domnívali.

Až do dané události se o rasismu a násilí losangeleské policie pouze mluvilo, ale chyběly důkazy. Nyní byl důkaz na světě. Amatérskému kameramanovi Georgovi Hollidayovi se podařilo 3. března 1991 natočit ze svého bytu scénu, kdy čtyři policisté bili černocha Rodneyho Kinga. Po odvysílání těchto záběrů v místní televizní stanici se záznam dostal do celých Spojených států. Policisté byli obviněni z neoprávněného užití síly při zatýkání podnapilého řidiče. Proces se konal o rok později, 29. dubna 1992, kdy byli policisté zproštěni obvinění. Po zveřejnění rozsudku vypukly v Los Angeles čtyřdenní rasové nepokoje, při kterých bylo zabito 55 lidí, více 2 500 zraněných a 12 tisíc zatčených. Situace se uklidnila až v momentě, kdy vyhlásil starosta LA výjimečný stav a do města byli vpuštěni ozbrojené síly Národní gardy.

Přesně před dvěma lety, 22. dubna 2010, došlo v Mexickém zálivu k největší ropné tragédii v historii Spojených států. V důsledku exploze, při které zahynulo 11 pracovníků, se plovoucí vrtná plošina potopila a ze špatně uzavřeného vrtu uteklo během tří měsíců 800 milionů litrů ropy. Její únik zasáhl pět amerických států a zcela narušil ekosystém v Mexickém zálivu - zahynuly stovky druhů mořských živočichů. Ovlivněn byl také život místních rybářů, chovatelích ústřic a lidí pracujících v turistickém ruchu. V loňském roce se společnost BP, která se dodnes neshledává vinnou, s jednou z žalujících stran dohodla na vyplacení odškodného ve výši necelých osmi miliard dolarů, na odškodnění ale stále čeká americká vláda, obchodní partneři a zkázou zasažené státy.

15. duben roku 1989 se zapsal do dějin anglického fotbalu jako jedna z nejtragičtějších událostí. Na stadionu Hillsborough právě začal semifinálový souboj mezi Liverpoolem a Nottinghamem Forest. Výsledku se ale nikdo nedočkal. Organizátoři spolu s policií špatně odhadli situaci a na již přeplněnou tribunu fanoušků Liverpoolu vpustili několik tisíc dalších fanoušků, kteří dorazili na stadion se zpožděním. Valící se dav se proměnil ve smrtící zbraň a fanoušci stojící u plotů, které oddělovaly tribunu od hřiště, bojovali o holý život. Problému si dlouho nikdo nevšiml, většina lidí upírala svou pozornost na zápas, který právě začal. Rozhodčí přerušil zápas až v 15. minutě. To už ale bylo pro mnohé pozdě. Během pár minut bylo v obrovské tlačenici ušlapáno 96 fanoušků, nejmladšímu z nich bylo pouhých deset let. Na základě tohoto neštěstí byla na stadionech zavedena mnohá opatření – zmizely ocelové bariéry, zanikly místa ke stání a všechny stadiony byly povinně osazeny sedačkami.

10. dubna 2010 letěli vysocí vojenští a polští představitelé z Varšavy do Ruska uctít památku obětí Katyňského masakru. K němu došlo přesně před 70 lety, v roce 1940, kdy bylo povražděno v sovětských koncentračních táborech přibližně 22 tisíc polských válečných zajatců, především důstojníků a příslušníků inteligence. Namísto uctění památky Polsko ochromila největší tragédie v poválečných dějinách Polska. Při havárii letounu Tu-154 u Smolenska zahynul polský prezident, první dáma a prakticky celé nejvyšší velení polské armády. Příčinu neštěstí se dodnes nepodařilo smysluplně osvětlit, nehodu ale zapříčinila souhra několika faktorů. Špatného počasí, nezkušenosti pilota a zřejmě tlaku na posádku, aby za každou cenu přistála.

Píše se rok 1888 a londýnští policisté řeší neobvyklý případ. 3. dubna byla ve čtvrti Whitechapel brutálně napadena prostitutka Emma Smithová, které neznámí útočníci vsunuli tupý objekt do vaginy, kterým jí roztrhli hráz. Později na následky zranění Emma Smithová umírá v nemocnici. Následovala série vražd se stejnými prvky: obětmi byly prostitutky, kterým vrah prořízl hrdlo, zohavil těla v oblasti břicha a genitálií a vyřízl vnitřnosti. Na základě brutálnosti činů se usuzuje, že vrahem musel být znalec v oblasti anatomie, popřípadě řezník na jatkách. Počet jeho obětí není přesně znám, hovoří se ale o pěti až dvanácti obětech. Jack Rozparovač, jak ho přezdívali novináři, kteří z něj díky rozmachu novin udělali prvního mediálně známého vraha, nebyl nikdy dopaden. Jeho identita, která patří k největším záhadám v dějinách kriminalistiky, nebyla nikdy odhalena.

K nejtragičtější letecké nehodě došlo souhrou několika událostí. Na letišti sousedního ostrova Las Palmas byl nahlášen teroristický útok, letiště bylo uzavřeno a většina letů byla přesměrována na Los Rodeos, malé letiště s jedinou ranvejí a dvěma dispečery ve věži, které nebylo na tak velký nápor letadel přizpůsobeno. Zároveň byla také díky mlze velmi špatná viditelnost. Po několika hodinách bylo letiště Las Palmas znovu otevřeno a letadla mohla začít startovat. Na začátku ranveje čekalo na povolení ke startu boeing 747 společnosti KLM s doplněnými nádržemi paliva. V tu chvíli roloval po ranveji směrem ke startovací pozici boeing 747 společnosti Pan Am, který se snažil najít správný exit na pojezdovou dráhu. Na ranveji tak byly v jeden moment dvě letadla proti sobě. Pilot společnosti KLM vyhodnotil výzvu věže k přípravě ke startu nesprávně jako povolení ke startu. Letadlo se dalo do pohybu. Ve chvíli, kdy před sebou uviděl letadlo společnosti Pan Am, už bylo pozdě.

Událost, ke které došlo dne 24. března 1989, se do americké historie zapsala jako jedna z největších ekologických katastrof. Na území o celkové rozloze 21 000 km² uniklo čtyřicet jedna milionů litrů ropy. Jen pro představu, toto množství odpovídá 1500 naplněných cisteren. Vyšetřování potvrdilo, že v době nehody řídil loď důstojník, který neměl oprávnění k navigaci v nebezpečných vodách. Kapitán Joseph Hazelwood byl shledán vinným ze zavinění nehody z nedbalosti. To, zda byl během plavby pod vlivem alkoholu, se nepodařilo prokázat. Společnost Exxon zaplatila za očistu a obnovu pobřeží, za pokuty a náhrady škod během následujících let přibližně 3,5 miliardy dolarů. Aby se zamezilo obdobných katastrofám, bylo uzákoněno nařízení o povinnosti tankerů mít dvojitý trup.

11. březen 2004 se v Madridu proměnil v noční můru. V ranních hodinách vybouchlo ve vlacích spojujících předměstí Madridu s centrem města třináct časovaných bomb. Jako výbušnina byl použit dynamit, jako časovač mobilní telefony. K útokům došlo těsně před parlamentními volbami, na základě čehož padlo podezření z útoků na dvě skupiny, baskickou separatistickou organizaci ETA a islamistickou teroristickou skupinu. Na základě vyšetřování byla z útoku obviněna místní buňka inspirovaná Al-Káidou, jejíž členové byli obviněni z teroristických útoků a čtyři z nich byli odsouzeni k 40 letům vězení, což je nejvyšší španělský trest. Vzhledem k útokům byla stažena španělská vojska z Iráku. Španělská společnost se ale vzhledem k politickým interpretacím útoků rozdělila na dvě skupiny, z nichž jedna se přikláněla k výsledkům vyšetřování, zatímco druhá skupina k teorii o autorství ETA.

Dne 8. března 2003 se z rakouských Alp vracel lyžařský zájezd, pořádaný chomutovskou cestovní kanceláří. Nedaleko vrchu a osady Nažidla vjel autobus do protisměru, převrátil se na bok a spadl ze sedmimetrového srázu. V té době sedělo v horním patře autobusu 40 z 52 dvou cestujících. 17 účastníků zájezdu zahynulo na místě, dva v nemocnici a jeden zemřel na následky nehody v roce 2005. Podle znaleckého posudku jel řidič, který byl přepravcem jednorázově najat, v prudkém klesání rychlostí 118 km za hodinu. Také bylo zjištěno, že neoprávněně pozměnil osvědčení o způsobilosti řidiče. Na základě nepřizpůsobení rychlosti jízdy a padělání dokladů byl řidič odsouzen za obecné ohrožení k trestu osmi let. Věznici ale opouští po pěti letech. Majitel cestovní kanceláře ani dopravní společnosti obviněni nebyli. Obě společnosti po této události zanikly. Co se týče náhrad škod, pozůstalí stále čekají na odškodnění.

Požár Říšského sněmu byl nejvýznamnější událostí éry nástupu nacistického režimu v Německu. V té době byl již měsíc kancléřem Adolf Hitler, který usiloval o likvidaci jedné z nejsilnějších opozičních stran Komunistické strany Německa a posílení své strany NSDAP. A právě požár Říšského sněmu, sídla dnešního německého parlamentu, byl Hitlerem považován za signál ke spuštění komunistického puče. Na místě činu byl chycen nizozemský komunista Marinus van der Lubbe spolu s dalšími komunistickými funkcionáři, někteří z nich ve svých výpovědích obvinili ze zapálení sněmu vysoké funkcionáře NSDAP. Odsouzen a popraven byl pouze van der Lubbe, ostatní byli pro nedostatek důkazů propuštěni. Po této události bylo prezidentem von Hinderbungem vydáno „Nařízení na ochranu německého národa“. Požár tak zapříčinil konec ústavních svobod Německa a posloužil jako záminka k vyhlášení stanného práva ke zrušení základních občanských práv.

Bitva u Verdunu byla nejdelší a nejkrutější bitvou 1. světové války. Statisíce mrtvých zůstaly ležet v okolí města Verdun, kde se v únoru střetla vojska německé a francouzské armády, v jejichž čele stáli německý generál Erich von Falkenhayn a francouzský maršál Philippe Henri Pétain. Německo se domnívalo, že právě dobytí Verdunu, prolomení fronty a porážka Francie povede k vítězství ve válce. Francouzi se ale nehodlali svého symbolu vzdát a tak začala desetiměsíční vyčerpávající bitva o každý metr území. Například pevnost Thiaumont byla během tří měsíců dobyta a vzápětí opět ztracena více než třicetkrát. Celkem zasáhlo verdunskou frontu o šířce patnácti až třiceti kilometrů a hloubce deseti kilometrů přes 1 350 000 tun oceli. Zemřelo více jak milion vojáků. Němcům se ale území vybojovat nepodařilo a 18. prosince 1916 bitva končí.

14. února 1929 se odehrál nejkrvavější masakr éry americké prohibice. Chicago v tu dobu ovládaly mafie obchodující s alkoholem, šéfem té nejmocnější nebyl nikdo jiný než Al Capone. Jeho organizace vydělávala sto milionů dolarů ročně a právě pašování a prodej alkoholu spolu s prostitucí a sázkami udělaly z Al Capona vlivnou osobu, která uplácela úředníky, politiky, soudce i policii. Ačkoli byl Al Capone v době masakru na Floridě, konkurenční boss Bugs Moran, proti jehož gangu byl masakr namířen, prohlásil, že ho může mít na svědomí jedině on. Tím ale Moran porušil mafiánský kodex omerty (mlčenlivosti) a v podsvětí tak ztratil svůj vliv a postavení. Ačkoliv se Al Capone všeobecně považuje za strůjce nejen tohoto masakru, nikdy mu nebyla prokázána žádná vražda, stejně jako žádný organizovaný zločin či násilí. Až po schválení zákona o zdanění nelegálních příjmů byl v roce 1931 odsouzen k jedenácti letům vězení za daňové úniky. Tím ztratil veškerou moc a kontrolu nad svou organizací.

Na konci 50. let patřil Manchester United mezi nejlepší fotbalové týmy Anglie. Tým, přezdívaný „Busby Babes“ podle legendárního trenéra Matta Busbyho, dokázal dvakrát za sebou vyhrát ligu a chystal se získat nejprestižnější klubovou trofej – Pohár mistrů evropských zemí. V roce 1958 porazil ve čtvrtfinále Crvenu Zvezdu Bělehrad a přiblížil se tak k vítězství. Letadlo s týmem a dalšími pasažéry však zpět do Manchesteru nedoletělo. Po mezipřistání v Mnichově došlo k problémům s motory. Letadlo se pokoušelo dvakrát vzlétnout, ale pokaždé motory zhasly. Až na potřetí letadlo odstartovalo, ale nevzlétlo. Narazilo do přilehlého domu, u kterého byly sudy s palivem. Začalo okamžitě hořet. Během této tragédie zahynulo 8 hráčů Manchester United, sekretář klubu, 2 trenéři, 8 novinářů, kapitán letadla, fanoušek klubu a cestovní agent. Celkem 23 osob. Matt Busby přežil a spolu s ním například i mladičký Bobby Charlton, který se později stane jedním z nejlepších fotbalistů světa.

Začátek roku 1945 byl ve znamení blížícího se konce války. Na východě miliony Němců prchali před postupující Rudou armádou. Právě pro jejich záchranu byla nasazena největší německá osobní loď Wilhelm Gustloff. Na ni se ve východopruském přístavu Gdyně (dnes Polsko) nalodilo skoro 10 000 lidí, především prominenti nacistického režimu, jejich rodiny, ranění a nemocní a mezi nimi i stovky černých pasažérů. V mnoha zdrojích se spekuluje také o přítomnosti vojáků Wermachtu. V osudný den, 30. ledna 1945, panovalo velmi špatné počasí. Loď Wilhelm Gustloff vyplouvá z gdyňského přístavu za „protiponorkového“ doprovodu. Loď ale dohnala sovětská ponorka S-13 kapitána Marineska a ze vzdálenosti necelých 400 metrů vypálila tři torpéda. Ta loď zasáhla. Loď se začala rychle potápět a po 50 minutách mizí pod hladinou rozbouřeného moře. Přežilo jen 1 239 lidí a podle odhadů (přesná statistika počtu naloděných neexistuje) jich zemřelo 9 343, což z události dělá největší námořní tragédii v dějinách.

Challenger se v úterý 28. 1. 1986 chystal na svou 10. misi. Na palubě byla kromě kosmonautů také učitelka střední školy Christa McAuliffeová, která měla na oběžné dráze uskutečňovat experimenty připravené studenty z celých USA. V té době se starty raketoplánů stávaly běžnou rutinou. Toho rána tomu ale bylo jinak. Na floridském pobřeží panoval silný mráz a tak požadovali výrobci pomocných motorů SRB odložení startu. NASA start ale povolila. V 11:38 místního času se Challenger vznesl k nebi. Těsně po startu neměla posádka o blížící se zkáze ani potuchy. V 70. vteřině se ale raketoplán najednou proměnil v oblak dýmu, explodoval. Podle vyšetřování byla příčinou exploze poškozená pryžová izolace pomocných motorů. Tragédii bezmocně sledovaly v přímém přenosu miliony lidí včetně nejbližších členů posádky. Prezident Ronald Reagan označil tragicky zemřelé za národní hrdiny, NASA až do roku 1988 přerušila lety raketoplánů a přijala přísnější bezpečnostní opatření.

Černý den v dějinách slovenské armády: slovenští vojáci se vraceli zpět domů z půlroční mise KFOR v Kosovu. Letadlo ruské výroby, Antonov An-24, začalo 17 km před cílem klesat k přistání v Košicích. Během tohoto manévru ale pilot narazil do svahu vrchu Borsó nedaleko hranic u maďarské obce Hejce. Po pádu letadla zahynulo 42 lidí. Přežil pouze jediný člověk – Martin Farkaš - který se několik dní po nehodě zázračně zotavil. Podle vyšetřovací komise byla viníkem nehody posádka, která podcenila výši terénu pod letounem a v jeho bezprostřední blízkosti. Po čase se ale potvrdily i spekulace, že letadlo nemělo správně nastavený radiový výškoměr. Slovensko drželo po této tragické údálosti 24hodinový státní smutek. Rozloučení s plnými vojenskými poctami se konalo za účasti tisíců lidí. Na pohřeb obětí havárie přijel i generální tajemník NATO Jaap de Hoop Scheffer. Slovenský ministr obrany Juraj Liška reagoval na tuto tragédii demisí.

Kosovští Albánci byli jednou z menšin bývalé Jugoslávie, která 90. letech požadovala nezávislost. Během občanské války se odehrávaly masakry a 150 000 lidí uprchlo. Přelom přišel 15. 1. 1999, kdy byla u obce Račak nalezena mrtvá těla 45 lidí v civilních šatech. Albánci obvinili jugoslávskou armádu z masakru, jejich postoj převzalo NATO a incident v Račaku tak sloužil jako spouštěcí mechanismus k bombardování Jugoslávie. Existují dvě verze o tom, co se tehdy v Račaku stalo. Podle Albánců a představitelů NATO byli zmasakrováni civilisté. Podle Srbů šlo o padlé bojovníky UÇK, kteří byli posmrtně oblečeni do civilních šatů a sneseni na jedno místo, aby byl vyvolán dojem hromadné popravy. Názor, že s mrtvolami bylo manipulováno, vyslovili i dva francouzští novináři Renaud Girard a Christophe Chetelot. Podle jejich pozorování bylo u mrtvých těl jen málo vystřílených nábojnic a málo krve. Každopádně po bombardování se správy Kosova ujalo OSN a země v roce 2008 vyhlásila nezávislost.

Před 2 lety se jedna z nejchudších zemí světa, která je pod trvalou správou vojenské mise OSN a zcela závislá na zahraniční pomoci, probudila do jednoho z nejtemnějších dnů své historie. Nedaleko hlavního města Port-au-Prince vypuklo 12.1.2010 zemětřesení o síle 7 stupňů Richterovy škály, na Haiti nejsilnější za posledních 200 let a to přímo v centru země. V troskách se ocitla letiště, sídlo OSN, prezidentský palác, nemocnice, kostely i obchody. I přes humanitární pomoc je haitské Port-au-Prince dodnes metropolí ruin a stanových táborů. Ačkoli se Haiti dostalo velké humanitární pomoci, v zemi stále přetrvává politická nestabilita a obnova země je stále téměř na bodu mrazu. V zemi také panuje hrozivá zdravotní situace – epidemie cholery. Za poslední rok onemocnělo cholerou přes půl milionu lidí, a to především v oblastech stanových táborů, kde je nedostatek latrín a špatný přístup ke zdrojům pitné vody.

26. prosince 2004 a u pobřeží ostrova Sumatra se zrodila vlna tsunami. Silné zemětřesení zvedlo mořské dno a následná vlna se dala do pohybu a rychlostí až 800 kilometrů v hodině se řítila Tichým oceánem. Během půl hodiny zasáhla Sumatru, po hodině od prvních otřesů začala decimovat Thajsko a postupovala do dalších oblastí – Indonésie, Srí Lanku, Maledivy, Somálska, Barmu, Seychely. Během pár hodin tak o život přišlo více jak 200.000 lidí. Celková hodnota pomoci se v prvních měsících po tragédii vyšplhala až k sedmi miliardám dolarů. Kromě vysokého počtu obětí je třeba připočítat zdravotní rizika, environmentální a ekonomické dopady. Šířily se nemoci spojené s velkým počtem usmrcených a zraněných osob. Jde o přímé nakažení, kontaminaci pitné vody apod. Byly závažně poničeny ekosystémy korálových útesů a pralesních porostů. Velmi utrpěl rybářský průmysl a cestovní ruch.

Nejtragičtější námořní katastrofa moderní doby se odehrála 20. prosince 1987 v úžině mezi ostrovy Mandoro a Marinduque u filipínské Manily. Čtyři dny před Štědrým dnem se loď Dona Paz vydává na cestu, přeplněná cestujícími, kteří se vydávají na svátky za příbuznými a známými. Ačkoli byla přepravní kapacita lodi 1 500 cestujících, nacházelo se jich na palubě o 3 000 více. V úžině se loď srazila s tankerem Vector a během několika vteřin vypukl ohromný požár. 26 cestujících, kteří přežili, si zachránili život tím, že zadrželi dech a hořící naftu podplavali. Po několika hodinách se vraky obou lodí nakonec potopily. Po nehodě následovalo vyšetřování, za hlavního viníka nehody byl označen majitel tankeru Vector, neboť měl tento tanker 10 měsíců propadlou licenci a řídila ho nezkušená posádka. Bez viny ale nebyla ani loď Dona Paz – dle výpovědi zachráněného v době kolize sledoval kapitán ve své kajutě video, jeho zástupci popíjeli pivo a na můstku velel nezkušený nováček.

Výročí, kdy zemřela 60. léta. Na okruhu Altamont u San Franciska se 6. 12. 1969 konal festival, který měl být odpovědí na slavnější Woodstock. Festival byl zdarma a pořádala ho kapela Rolling Stones, která si najala členy Hell's Angels jako ochranku. Podle manažera kapely byli ale pouze požádáni, aby dohlédli na aparaturu u pódia, za což měli zdarma pivo. Během koncertu ale pobodali mladého černocha, který poté zemřel. Z vraždy byl obviněn člen motorkářů Alan Passaro, který byl ale později zproštěn obvinění - dle některých svědků měl zavražděný v ruce zbraň a Passaro jednal v sebeobraně. Během festivalu zemřeli další tři lidé, narodili se ale čtyři děti a mnoho lidí bylo převezeno do nemocnice na předávkování drogami. Po této události vypověděli Rolling Stones s Hell´s Angels smlouvu o zajišťování pořádku na svých koncertech. Před pár lety televize BBC uvedla na základě zdrojů FBI, že se kvůli „pošpinění jména“ pokusili členové motorkářského gangu Mikea Jaggera zavraždit.