Když vypráví nápověda

Nedávno jsem pro jeden časopis hledala něco úsměvného ze zkoušek, něco, čemu říkám divadelní vejšplechty, a našla jsem text, který jsem si do počítače uložila jako: Kosmická trojka.

Nedávno jsem objevila v příloze sobotních novin článek nazvaný Podprsenky dolů! Prý ještě před pár lety by chození bez podprsenky na veřejnosti mohlo vyvolat pohoršení. Ale to se prý teď změnilo! Podprsenky prý teď zavrhly celebrity i obyčejné ženy.

Celé léto jsem vám vypravovala příběhy z klimkovických lázní, tak mě napadlo, připomenout si lázně i v říjnu. S Davidem jsme se dali dohromady hned první den, před přijímací kanceláří. V jídelně nás posadili spolu a naše přátelství mohlo začít. Oba jsme měli po maturitě, oba jsme měli před sebou vysokou školu a co je důležité, ani jeden z nás s nikým nechodil!

Když se mi něco nepovedlo, řekla moje babička, Irenko, není každý den posvícení. Ale jak tě znám, brzy zase bude! Moudře mě uklidnila a ještě mi zvedla sebevědomí.

Když k nám nastoupil nový šéf provozu, způsobil zemětřesení nejenom mezi holkami na dílnách, ale i v našem Bílém domě, jak se odjakživa říká budově, kde jsou kanceláře.

Kde je? Kam se ztratila? A kdy? Ta vaše mužnost totiž zmizela strašně nenápadně. Ještě v roce 1994 vám nechyběla, i v roce 1995 jste ji měli, řekla bych, že jste byli mužní ještě několik let potom a pak najednou - konec. Vaše mužnost byla pryč.

V roce 2005 jsem byla v červenci v lázních v Klimkovicích u Ostravy. Jako každý rok. A už potřetí jsem měla mít ve zdejším kinosále besedu s pacienty, kterou každé léto zorganizuje pan Sedláček, šéf lázeňské kultury.