Klíče k médiím

V době internetu se zdají být informace publikované médii zadarmo a pro všechny. Aby však mohla média fungovat a produkovat neustále nový a zajímavý informační obsah, potřebují vydělávat peníze. Technika něco stojí, zázemí něco stojí a ani novináři nepracují zadarmo. Jak se tedy média uživí? Způsobů, jakým se toho snaží dosáhnout, je celá řada. My si je v následujícím videu společně projdeme.

Na internetu se každý den setkáváme s nepočítatelným množstvím informací, které formují to, jak vidíme svět, ve kterém žijeme. Jak ale rozeznat důvěryhodný web od toho nedůvěryhodného? V novém videu se dozvíte sedm otázek, které by si měl každý položit před tím, než začne nějakému zdroji informací důvěřovat.

Před nástupem internetu se mluvilo o mocných masových médiích – tisku, televizi a rozhlasu. Specializovaní tvůrci mediálního obsahu, jako jsou novináři, měli totiž možnost oslovit miliony lidí z různých koutů světa téměř ve stejný okamžik. Digitální svět jedniček a nul ale přinesl radikální změnu. Dnes může být mediálním tvůrcem každý, a to, čeho dříve dosáhla jen ta nejznámější média, dnes zvládne ze svého telefonu s připojením k internetu téměř každý. Jak internet změnil novinářskou práci? O tom si řekneme ve videu.

Zpravodajství má poskytovat ověřené a nezaujaté informace veřejnosti. Jak ale novinář rozhodné, co je pro lidi relevantní informace, kterou by se měli dozvědět? Tvorba zpravodajského obsahu prochází procesem, který je postaven na takzvaných zpravodajských hodnotách. Co to je? To si povíme ve videu.

Denně novináři po celé planetě Zemi vytváří zprávy, kterými veřejnost zásobují informacemi o tom, co se ve světě děje. Jak ale vznikají zprávy? Co rozhoduje o tom, zda se o nějaké události bude informovat v médiích? A co když se stane nějaká nečekaná událost, jako teroristický útok nebo náhle zemře nějaká významná osobnost? O tom se dozvíte v novém díle Klíčů k médiím, tentokrát na téma zpravodajství.

Prodej tištěných deníků za posledních patnáct let klesl o sedmdesát procent. V době internetu, kdy máme v podstatě nepřetržitý přístup k informacím, nedává mnoha lidem smysl kupovat každé ráno noviny, aby si přečetli aktuální zpravodajství. Redakce proto hledají cestu, jak tištěná vydání zachránit. Jaké jsou možnosti? To se dozvíte v našem novém videu.

Co jsou to mediální domy? Co do nich spadá? Kdo vlastní česká média a proč? A jak do toho zapadá Česká televize a Český rozhlas? Na (nejen) tyto otázky naleznete odpovědi v novém dílu Klíčů k médiím.

Proč je rozhlas v Česku i po sto letech důležitým médiem. Jakou roli hrál v našich dějinách? Kdy měl podle proroků skončit a jakým způsobem předpovídala hudební stanice MTV jeho zánik? A proč posloucháme podcasty? Odpovědi nejen na tyto otázky se dozvíte v novém dílu Klíčů k médiím.

Je na každém šprochu pravdy trochu? Víte, co je dark posting a čím nás ohrožuje? Známe se lépe, než nás znají algoritmy? Sledujte Klíče k médiím a poznejte, co nám tají sociální sítě, které používáme.

Petr Matouš bojoval v Afghánistánu i Mali. Teď bojuje v Česku proti nepříteli, jež se skrývá ještě lépe a bojuje úplně jinými prostředky. S šéfem boje proti hybridním hrozbám o tom, jaké prostředky nepřítel využívá, jak je rozpoznat a hlavně, jak se proti tomu bránit.

Proč je důležité znát vlastníky českých médií? Jak bude vypadat televizní vysílání budoucnosti? Skončíme nakonec všichni na Netflixu? Sledujte Klíče k médiím.

Jak vypadalo první video, které se objevilo na youtube? Proč jsou sociální sítě plné nenávisti a hrubosti? Proč nám algoritmy vybírají příspěvky, které odpovídají našemu vidění světa? A co je vlastně cílem sociálních sítí? Sledujte klicekmediim.cz a jejich video o sociálních sítích.

Proč se dezinformace rychle šíří a jaké škody jsou schopné způsobit? Jak se jim bránit a proč jsou záměrně šířené lži pro nás velmi nebezpečné? A jaká je vlastně rozdíl mezi omylem, lží a dezinformací. A co je to hoax?

Nikdy nemůžeme zcela zabránit tomu, aby nám někdo podsunul nějakou lež, dezinformaci a minimálně realitu alespoň trochu neohnul. Když však budeme pečlivě vybírat zdroje, ze kterých čerpáme, budeme vnímat, kdo je autorem, případně které médium informaci přineslo, budeme se rozhodovat na základě relevantních podkladů.

Co jsou to metadata a co o vaší fotce prozradí? Proč novináři ověřují videa a fotografie z války na Ukrajině? Kde můžete najít všechny ověřené záběry z války? Sledujte Klíče k médiím.

Stýkáme se s lidmi, s nimiž je nám dobře, kteří mají podobné zájmy a názory jako my. A to jak v reálném, tak virtuálním světě. Proč bychom se přeci měli s někým neustále jen přít. Je to pohodlné, ale je to i přínosné? Co se stane, když se ocitneme v bublině?

Je možné upravit fotku, aniž byste do ní zasáhli? Víte, jak se vyrábějí neexistující davy lidí? Proč nejsou uprchlíci, jako uprchlíci. A hlavně, jak si ověřit, že fotka opravdu zobrazuje realitu?

Jak se úpravou fotografie šíří nenávist, jak to bylo s Okamurovými svaly a jak nás matou jednoduchým výřezem fotografie. A opravdu T. G. Masaryk varoval lidi před tím, co se dočtou na internetu?

Kdo se v Česku věnuje ověřování zpráv? Kam se podívat, když informace, které dostávám, vypadají divně? Je pravda, že v Česku ověřují zprávy i Francouzi? A v čem se ověřování zpráv liší?

Proč dezinformátoři rádi používají staré informace v novém kontextu? Je důležité znát jméno autora článku či strukturu redakce, ze které pochází? A jak vlastně funguje redakce, která vydává ověřená sdělení?

Jaký je rozdíl mezi fakty a názory? Je vůbec důležité, mezi tím rozlišovat, nebo už je to v 21. století jedno a dělají to jen staromilci? V čem je rozdíl mezi publicistikou a zpravodajstvím? Co je to gatekeeping? A na co bychom měli znát odpověď, pokud si přečteme zprávu?

Ondřej Erban ve svém krátkém snímku „Ztracený čas“ poukazuje na enormní trávení času u počítačů a na mobilech. A protože takto strávené okamžiky nám do offline světa nikdo nevrátí, nezbývá než s tím začít něco dělat.

Kdo šíří výmysly, dezinformace a fake news? Kolik procent Čechů je posílá do světa? Proč věří některým covidovým konspiracím až 40 procent lidí? A co je to vlastně králičí nora?

Adam Martinec svým krátkým snímkem „Dezinformace“ upozorňuje na šíření a vnímání neověřených informací, kde i v rámci rodiny mohou například rodiče či prarodiče pod vlivem samoty, tlaku sociálních sítí a strachu vážně podlehnout nejrůznějším fake news.

Co motivuje lidi, kteří šíří falešné, lživé či schválně upravené informace? Proč útočí na veřejnoprávní média? Jak pracují a co je jejich cílem? Pět důvodů, proč dezinformátoři (nejen na internetu) řádí.

Kdo to je v současné době novinář? Je to každý z nás, který vyrábí a publikuje obsah? A je vystupování influencerů na sociálních sítích žurnalistika, nebo problém? Kdo zodpovídá za obsah, který vyrábějí blogeři? Sledujte Klíče k médiím!

Proč Britové nevěřili zprávám o koncentračních táborech a Američané měli za to, že jejich zemi napadli mimozemšťané? Dezinformace a hoaxy tu s námi jsou odpradávna, jen dnes jsou díky internetu víc vidět. Jak se v minulosti šířili a čemu všemu lidé věřili? Sledujte Klíče k médiím.