Klidněhejti

Minulost partnera není hrozba, ale fakt. Přesto se k ní často chováme jako k nepříteli. Žárlíme na něco, co už neexistuje, a tím si podkopáváme vlastní vztah. Jak přijmout partnera jako celek a nezničit přítomnost strachem z minulosti?

Valentýn je den, kdy se láska tváří jako povinnost. Pokud jsi byl sám, můžeš mít pocit, že jsi mimo hru. Jenže být single neznamená být osamělý. A být ve vztahu neznamená, že máš vyhráno.

Zákazník má vždycky pravdu. Tahle věta měla chránit spotřebitele, dnes ale často slouží jako omluva pro aroganci a nátlak. Firmy raději obětují vlastní zaměstnance než jednu špatnou recenzi. A kultura služeb na to tvrdě doplácí.

Rivalita na pracovišti se často tváří jako zdravá motivace. Ve skutečnosti ale dokáže proměnit kolegy v soupeře a tým v tiché bojiště. Nejviditelnější je u obchodníků, kde čísla rozhodují o všem — včetně vztahů.

Elektromobilita už dávno není jen otázkou technologií a ekologie. Stala se symbolem, testem loajality i zdrojem hlubokého společenského rozdělení. Jedni v ní vidí krok k záchraně planety, druzí důkaz toho, že o jejich životě se rozhoduje bez nich.

Svoboda slova dnes oficiálně existuje. Neoficiálně ale platí jen pro ty, kteří jsou připraveni nést následky. Ne právní, ale společenské. Stačí jedna věta mimo povolený rámec a z názoru se stává provinění. Mlčení je bezpečnější než dialog.

„Kvůli dětem to vydržíme.“ Věta, která má znít ušlechtile, ale často zakrývá strach, pohodlí a neschopnost rozhodnutí. Opravdu děti potřebují rodiče, kteří spolu zůstávají, nebo spíš dospělé, kteří si nelžou?

Jsou placené společnice tichými zachránkyněmi vztahů, nebo jen profesionálními svědky jejich rozpadu? Jedni v nich vidí ventil, druzí normalizaci nevěry. A co na to samotné ženy, které tuhle roli hrají?

Myšlenka Filipa Turka na Hradě zní jako politický vtip. Jenže možná právě v tom je její síla. Prezident, u kterého se nedá nic moc brát vážně, by z Česka mohl udělat národ, který se konečně začne smát místo toho, aby se jen vztekal a brblal.

Mají chránit věřitele, v Česku se ale často mění v nástroj, který drtí životy dlužníků. Neoprávněné zásahy, dětské exekuce a dluhové spirály ukazují, že je systém drsný a často nespravedlivý. A rozděluje lidi. Dnešní díl se proto týká právě jich.

Česká společnost se dokáže rozhádat kvůli politice, válce i počasí. A když zrovna není nic po ruce, vezme si na paškál kočky a psy. Dva druhy zvířat, která za nic nemůžou, ale přesto se stala symbolem morální nadřazenosti.

Myčka na nádobí je jeden z mála spotřebičů, který dokáže v české domácnosti vyvolat hlubší morální debatu. Nejde totiž o techniku, ale o charakter. O hodnoty. O to, jací vlastně jsme. A hlavně: jací bychom podle druhých být měli.

Český internet zažil už mnoho bizarních postaviček, ale žádná nepolarizovala veřejnost tak jako Adéla Pulcová, kterou celý národ zná pod přezdívkou Shopaholicadel.

Letadlo dosedne, motory ztichnou a z útrob kabiny se ozve potlesk. Projev radosti? Vděčnosti? Nebo společenský přežitek, nad kterým si část národa ironicky povytáhne obočí? Fenomén tleskání po přistání má víc vrstev, než se zdá.

Je šest ráno, bazén ještě spí, ale lehátka už ne. Jsou obsazená ručníky. Fenomén rezervování lehátek je dovolenková klasika, která rozděluje hosty na stratégy, moralisty a ty, co přišli pozdě.

Případ Jiřího Kajínka představuje pravděpodobně nejkontroverznější kapitolu v historii české kriminalistiky. Rozděluje společnost od samotného počátku. Střílel, nebo nestřílel? Seděl právem, nebo jde o oběť justičního zločinu?

Poslední roky si neustále navzájem vysvětlujeme, že „se máme lépe než kdy dřív“. Máme technologie, možnosti, svobodu volby. Přesto je společnost podrážděná, lidé vyhořelí a debaty agresivnější než kdy dřív. Co když problém není v tom, že jsme slabí?

Jsme národ kutilů, turistů a lidí, kteří nadevše milují své pohodlí. Existuje však módní úkaz, který z nás v zahraničí dělá terč vtipů. Kombinace, která vyvolává estetický infarkt. Ponožky v sandálech.

Blíží se Tři králové. Trochu jsme si zahráli s dějinami a osobnostmi našeho národa a pokusili se vybrat tři nové moderní Tři krále. Souhlasíte s těmito jmény, a pokud ne, kteří tři jiní velikáni by je podle vás měli nahradit?

Jak na Nový rok, tak po celý rok. Znáte to, že? Lidé rádi věří různým tradicím a pověrám a rádi všemu chodí takříkajíc naproti. Pojďme se podívat, co vše lidé napříč světem dělají, aby ten nový rok byl mnohem lepší než ten, který právě skončil.

Spor o to, co bylo dřív – slepice, nebo vejce – rozděluje lidstvo tisíce let. A Češi v něm hrají roli, kterou by si Darwin ani nedokázal představit: vševědoucí, neústupnou a zásadně přesvědčenou o své pravdě. Vítejte v dalším dílu série České války.

Od 1. ledna bude novelou zákona zakázáno zobrazování symbolů spojených s komunismem. Padnou tak na roveň těm nacistickým. Lidé jsou rozděleni na ty, co říkají: „No konečně!,“ na ty, co říkají: „Už je pozdě!“ a na ty, co jsou proti. Kam patříte vy?

Silvestr je pro psy válečná zóna. Jak přežít tuto noc bez paniky a zničeného bytu? Přinášíme praktický manuál, jak vytvořit bezpečný úkryt, proč vynechat staré léky a čím mazlíčka zaručeně zabavit, když venku vypukne peklo. Buďte letos připraveni!

Nikdy v historii nebylo tak snadné být neustále k zastižení. A nikdy nebylo tak komplikované vysvětlit, proč někdo neodpověděl. Mobil v kapse změnil komunikaci v nepřetržitý test pozornosti, zájmu a respektu.

Zvedli jsme se ze země, narovnali páteř a začali měnit svět. Dnes znovu sedíme, hrbíme se a necháváme myslet stroje. Je to další krok evoluce – nebo pohodlný návrat zpět?

Pro většinu Čechů je to naprostý standard, o kterém se nediskutuje. Překročíte práh, sundáte boty. Jenže stačí večírek nebo návštěva z ciziny a oheň je na střeše. Je domácí zouvání slušností, nebo jde o přežitek, kterým zbytečně šikanujeme své hosty?

Začíná to vřít. Jakmile přijde řeč na bramborový salát, končí veškerá diplomacie. Stačí jedna kostička měkkého salámu a rodinná idyla se může v mžiku změnit v ostrou výměnu názorů o tom, co je ještě tradice a co už jen náhražka z dob socialismu.

Světla, koledy a řeči o „nejkrásnějších svátcích v roce“. Přesto jsou pro mnoho lidí Vánoce obdobím smutku, úzkosti a ticha. O tom, proč tomu tak je, a kde hledat oporu, když sváteční pohoda nepřichází.

Česko je v žebříčcích dlouhodobě nejméně věřící zemí světa. Proč jsme ale náboženství opustili dříve než ostatní a co nás k tomu vedlo? Proč jsme opustili Boha? Odhalte historické kořeny a specifický český „něcoismus“, který nahradil tradiční církve.

Zapomeňte na sci-fi filmy. Digitální partneři jsou tady a mění definici lásky. Proč dáváme přednost algoritmům před lidmi a co to udělá s naší psychikou? Prozkoumali jsme fenomén, který brzy přepíše pravidla moderních vztahů.

Existoval Ježíš jako člověk, nebo jde o mýtus? Moderní historie má jasno: charismatický tesař z Nazareta skutečně žil. Odhalte rozdíly mezi postavou z prachu galilejských cest a Božími synem, jehož příběh už dvě tisíciletí fascinuje i rozděluje svět.

Byla Eva skutečně první? Staré legendy vyprávějí o Lilith – ženě stvořené z prachu a rovné Adamovi, která raději zvolila vyhnanství než podřízenost. Poznejte fascinující příběh rebelky, která se z démona noci stala symbolem absolutní svobody.