knihoMolka

Zubaři, pediatři nebo specialisté na dialýzu - ti všichni měli být výkladní skříní kubánské revoluce, ale v posledních 30 letech se stali spíš výnosným artiklem, který vydělává žádané americké dolary.

Máte-li rádi jarní toulky přírodou a nemáte to daleko na východ od Brna, zkuste se zajet podívat do lesů v Moravském krasu, protože právě teď v nich příroda mocně čaruje.

Po víkendovém ping-pongu mezi Černínským palácem a Strakovou akademií na téma „nevypravíme-vypravíme“ záchranné lety pro naše občany do válečné zóny, se i v dalších dnech obnažuje nevábná pravda.

Když bydlíte na okraji dědiny a máte to pár kroků do polí, nezaskočí vás, že tu a tam potkáte několik srnek, které se stahují do remízků. Ovšem, když vám část spárkaté přistane před domem, je to jiná.

Je pravděpodobné, že kdyby se Pietrovi a Giovanně Bernardonovým v Assisi narodil František dnes, nejspíš by s ním chodili k psychologům a ti by se snažili ho vyléčit. Možná úspěšně, a to by byla škoda.

Ačkoliv jsme se všichni učili, že za povinnou školní docházku můžeme poděkovat císařovně Marii Terezii, vlastně v tom měl prsty i syn chalupníka z Království na severu Čech a jeho urozený spolužák.

Napadlo vás někdy, co všechno zůstalo po lidech na Měsíci? Je toho asi 200 tun, ovšem dvě věci překvapí. Jedním je pomníček ruských kosmonautů i amerických astronautů a druhým malý umělecký artefakt.

Za tuhle blamáž si Andrej Babiš může sám, a přitom stačila maličkost. Totiž aby ve svých hovorech „z fejsbúku“ neskákal od tématu k tématu, ale buď vše dovysvětlil, nebo rovnou nechal na odbornících.

Coby dítě z města jsem měla o masopustu zkreslenou představu a spojovala si ho jen s babiččinými koblihami coby symbolem slunce, které se jindy v roce doma nesmažily. O to větší šok jsem pak zažila.

Malý letáček zvoucí v neděli v 16 hodin k bustě T. G. Masaryka na podporu prezidenta Petra Pavla visel na obecní nástěnce mezi pozvánkou na sportovní ples, dětským maškarním a pochováváním basy.

Diskuze o tréninkové hale pro české rychlobruslaře se vede dlouhých 16 let, od momentu, kdy legenda Martina Sáblíková přivezla dvě zlaté a navíc i bronzovou medaili z Olympijských her ve Vancouveru.

Když vejdete do objektu brněnské polikliniky Zahradníkova, musíte se na chvíli zastavit a položit si otázku, proč centrální schodiště zdobí busta T. G. Masaryka. Odpovědí je víc než 100letá historie.

Když se v roce 1924 narodil v Topoĺčanech místnímu advokátovi Šimkovi první syn, dostal do vínku kromě jména Otto i hrdost na slovenský původ. To, že patří k židovské menšině tehdy ještě nehrálo roli.

Sledují ji i ti, kteří na sport jinak moc nejsou, a vyjadřují se ke všemu - od nástupní kolekce k zaváhání „jistot“ až po to, jak by oni postavili třeba olympijskou sjezdovku.

Byl mezi prvními politiky, kteří se vydali přes varování tajné služby na „dětskou síť“ Tik Tok, aby na ní sbíral budoucí voliče na pofiderní videa se zvířaty. Teď ale Andrej Babiš otočil o 180 stupňů.

Stát se katem v Brně nebyla vůbec jednoduchá věc a přijít o takové místo, to si mistr popravčí pořádně rozmyslel. Tedy až na případ jednoho arcilotra, který z moravské metropole raději rovnou utekl.

Ačkoliv se premiér Andrej Babiš rozčiloval, že minulá vláda měla „zbytečná“ ministerstva a chtěl rušit mj. resort místního rozvoje, nakonec otočil a dokonce pro Motoristy sobě vymyslel zbrusu nové.

Vzpomínáte si ještě na bývalého prezidenta Miloše Zemana a jeden z jeho soudů, kterým hnal k zodpovědnosti lékařku Džamilu Stehlíkovou? A to jen proto, že nahlas řekla, co viděla, když Hrad mlčel.

Ne každý to stihne na Staroměstské nebo Václavské náměstí, aby v neděli odpoledne podpořil prezidenta Petra Pavla. Komu to nevychází, ale má to blíž do Třeboně, klidně může vyrazit tam.

Možná to nevejde do lidové slovesnosti jako Ovčáčkovo menu „meruňková buchta a vinná klobása“, ale to, že nemocnému cukrovkou přinesli Motoristé churros, hodně svědčí o jejich vztahu k minulému prezidentovi.

Za necelý měsíc to bude už osm let, kdy se v obci Veľká Mača ozvaly ve starším rodinném domku před přestavbou výstřely, po kterých zůstal ležet na zemi mrtvý mladý pár - on na chodbě, ona v kuchyni.

To, jak umí přebrat kdeco, už právník Jindřich Rajchl předvedl, když před pár lety „převzal“ tenisové kurty TJ Karlín na Libeňském ostrově nebo od Ladislava Vrábela rovnou plný Václavák.

Před třemi lety jsme si s Petrem Pavlem, který stál v zástěře ve vánočním stánku na brněnském Moravském náměstí a prodával charitativní punč, podali ruce, a já měla jasno v tom, koho budu volit.

Andrej Babiš si splnil sen, stal se znovu premiérem. Ale zdaleka asi nečekal, jaký bude mít ze svých dvou koaličních partnerů bolehlav. Svědčí o tom i jeho neuvážený výrok, že „SPD nebude problém“.

Pokud je vám při -10°C chladno a stěžujete si, když po ránu musíte škrábat okno svého vozu, možná už jste si taky v minulých dnech ulevili okřídlenou hláškou o zimě „jako v Rusku“. Odkdy to říkáme?

Byla to hádavá drbna, která nikomu nepřála nic dobrého a po hrobníkovi chtěla lebku vlastního otce, nebo obětavá žena, která i bez věčně nepřítomného manžela vychovala děti, včetně jednoho génia?

Když se objevila informace o novém pořadu České televize Rozpleteno, který „nebude přinášet jedinou pravdu,“ trochu ve mě zatrnulo. Připomnělo mi to situaci před dvěma lety na východ od našich hranic.

Věčně ucpané a nesplachující toalety, které dělaly ostudu bývalé výletní restauraci Lužánky, by se během letošního roku měly změnit k nepoznání. Pomohl tomu až zoufalý čin zaměstnanců centra.

Zatímco Christian Dior sázel na pastelové odstíny, Coco Chanel nedala dopustit na kombinaci černé a bílé, Versace se vzhlédl v reminiscencích antiky a zlata, Valentino sázel na výrazný odstín rudé.

Obecně sice není jeho jméno moc známé, ale zkuste říct Jan Gajdoš před gymnasty či gymnastkami, hned budou v obraze. Na prvního československého trojnásobného mistra světa se totiž dodnes nezapomenulo.

Půvabná mladá dáma s módním účesem sedí na divanu a drží v náručí novorozeně. Vedle ní se do objektivu trochu napjatě dívá šestiletý chlapeček, vytoužený následník perského šáha neboli císaře Íránu.

Česká televize nasadila od nového roku řadu novinek, ale jednu anglickou „ňamku“ si k vlastní škodě schovala do ne až tak atraktivního pozdního pondělního času na ČT1. A přitom je čím se bavit.

Z jedné strany hlavní schodišťová chodba, z druhé výhled do ulice, nad knihovnami autorem malované ilustrace, a v nich tisíce knih - vítejte v brněnské knihovně zasvěcené Milanu Kunderovi.

Pro Filipa Turka se konečně našlo místo odpovídající jeho významu. Sice (zatím?) nebude titulárně ministrem životního prostředí, ale alespoň bude sedět v jeho kanceláři a zabývat se agendou klimatu.

Jde o první rozsáhlé dílo anglické literatury, které nemá jednu hlavní postavu, ale jejím hrdinou je celá rozvětvená rodina. Autor za ni dostal, ke zděšení anglické společnosti, dokonce Nobelovu cenu.

Čestný prezident Jaguárů a Motoristů sobě Filip Turek byl první, kdo sám sebe nominoval na ministra zahraničních věcí. Jenže pak narazil na realitu, která mluví o nutnosti odborných zkušeností adepta.

V rozhovoru pro Českou televizi si před 15 lety slovenská herečka a zpěvačka Szidi Tobias pochvalovala, že má milovaného muže, který pro ni píše úžasné texty. Od té doby se hodně změnilo.

V Británii, kde se tahle netradiční kulinářská show „The Great British Bake Off“ zrodila v roce 2010, pekl už pomalu každý amatér, který držel metlu v ruce a troufnul si před televizní kamery.

Ač už oslavila narozeniny, o kterých se u dámy taktně mlčí, pořád patří ke stálicím české i slovenské kultury. A nejen díky kultovní roli v nestárnoucí komedii „S tebou mě baví svět“.

Andrej Babiš má jasný plán. Pod jeho patronací budeme všichni ode dneška hrdými Čechy a budeme se mít navzájem rádi. Jenže si neuvědomil to nejdůležitější. Totiž, že to záleží i na něm a jeho vládě.

Padla-li na vás u maturity otázka na světovou literaturu 2. poloviny 19. století, bez něj jste neuspěli. Za suchopárnými výčty děl jsou ale skryty nebývale barvité osudy, na které už se pozapomnělo.

Nevím, jak u vás, ale na jihu Moravy to prozatím vypadá na ukázkového Silvestra. Vločky tiše dopadají na zem a všude je tak nějak víc klid. Snad to vydrží.

Pohořelice nejdřív musely vyhořet, aby se následně proslavily vodou - konkrétně rybníky plnými místních, dodnes vyhlášených kaprů. Ostatně, jeden z nich v nadživotní velikosti vítá i přijíždějící.

Než začnu psát následující řádky, měla bych se k něčemu přiznat. Trávila jsem mládí ve Schwarzenberské hrobce a byly to ty nejlepší prázdninové brigády, jaké jsem kdy zažila.

Neoficiální soutěž o nejlepší novou pohádku má svého vítěze opět u našich východních sousedů. Božíhodová premiéra Největší zázrak strčí českou Záhadu strašidelného zámku s přehledem do kapsy.

Bylo jednou jedno království, kde strašilo a poddaní i přespolní si to náramně užívali.

Před pár týdny jsem se v prodejně nejmenovaného knihkupeckého řetězce pídila po nově vydané monografii o druhém dělnickém prezidentovi a slečna mne ujistila, že už ji mají, jen se musí podívat kde.

Když mi ta zpráva, že už zpěvák a kytarista Chris Rea není mezi námi, blikla dva dny před Štědrým dnem v přehledu novinek, musela jsem si ji přečíst dvakrát, abych ji začala vnímat jako smutný fakt.

Milá opozice - Vánoce se ruší, je čas na práci! Právě tohle je jasný vzkaz poté, co staronovému premiérovi Andreji Babišovi trvalo jen pár dnů, než nás z mapy odpovědných států přemístil do lavice záškoláků.

Ještě po druhé světové válce bruslila Praha hlavně na Vltavě s výhledem na Pražský hrad. Dokonce se přímo na zamrzlé hladině konalo v roce 1929 i mistrovství Evropy v krasobruslení.

Pro generace mužů byla éterickou bytostí s plachýma očima a zasněným výrazem, jak ji viděli díky Marketě Lazarové, Postřižinám či komtese Hortenzii v Babičce.

Svatý Jan Sarkander sice nikdy nedosáhl popularity svého „kolegy“ Jana Nepomuckého, přesto i on patří k mučedníkům zpovědního tajemství. Ale kromě toho stihl krátce zažít i obyčejné světské štěstí…

Pokud bych si chtěla zakonspirovat, zaměřila bych se na datum 21. 12., kdy Michal Sýkora rozehrává svou novou rošádu z Olomouce a okolí. Jenže náhody se dějí, tak se budeme tvářit, že o nic nejde.

Dalo by se to označit za situaci „já na bráchu - brácha na mě“, kdyby se ovšem nejednalo o zastupování České republiky na mezinárodním fóru.

Boženě Antonínové bylo čerstvě dvacet, když si pro ni přišla hlídka až domů v Mokré Hoře. Důvod byl jednoduchý, děvče se bálo bombardování a už se nechtělo z dovolené vrátit na nucenou práci pro Říši.

Být to v neděli 26. února 1961 jen o několik hodin později, mohla celá věc být velkou katastrofou. Ale že se kostelní věž zřítila ve čtvrt na čtyři ráno, skončilo to „jen“ dvěma lehce zraněnými.

„Neblázni, jen tuhle malou,“ motá se šéf logistiky kolem kolegyně na večírku a nemůže pochopit, proč odmítá jeho pozvání na skleničku. Zase je tu čas vánočních setkání a trapných chvilek.

V centru Brna se objevily rudé závěsy, které vás dovedou k tomu nejhoršímu, co se v České republice vyskytuje. Tedy alespoň podle výtvarnice Kateřiny Šedé a její Národní encyklopedie zlozvyků.

Zatímco u nás vedou na vánočních trzích čerstvé bramboráky, trdelníky či kapří hranolky, u našich východních sousedů dostávají přednost lokše, cigánská pečeně a ochutnat můžete i poplamúch.

Občas je třeba udělat radikální řez, aby se to, co hnisá pod kůží všednodennosti, dostalo na povrch a přestalo být „tabu“. Právě tak zafungovala živá natáčení podcastu Přepište dějiny v regionech.