knihoMolka

Obecně sice není jeho jméno moc známé, ale zkuste říct Jan Gajdoš před gymnasty či gymnastkami, hned budou v obraze. Na prvního československého trojnásobného mistra světa se totiž dodnes nezapomenulo.

Půvabná mladá dáma s módním účesem sedí na divanu a drží v náručí novorozeně. Vedle ní se do objektivu trochu napjatě dívá šestiletý chlapeček, vytoužený následník perského šáha neboli císaře Íránu.

Česká televize nasadila od nového roku řadu novinek, ale jednu anglickou „ňamku“ si k vlastní škodě schovala do ne až tak atraktivního pozdního pondělního času na ČT1. A přitom je čím se bavit.

Z jedné strany hlavní schodišťová chodba, z druhé výhled do ulice, nad knihovnami autorem malované ilustrace, a v nich tisíce knih - vítejte v brněnské knihovně zasvěcené Milanu Kunderovi.

Pro Filipa Turka se konečně našlo místo odpovídající jeho významu. Sice (zatím?) nebude titulárně ministrem životního prostředí, ale alespoň bude sedět v jeho kanceláři a zabývat se agendou klimatu.

Jde o první rozsáhlé dílo anglické literatury, které nemá jednu hlavní postavu, ale jejím hrdinou je celá rozvětvená rodina. Autor za ni dostal, ke zděšení anglické společnosti, dokonce Nobelovu cenu.

Čestný prezident Jaguárů a Motoristů sobě Filip Turek byl první, kdo sám sebe nominoval na ministra zahraničních věcí. Jenže pak narazil na realitu, která mluví o nutnosti odborných zkušeností adepta.

V rozhovoru pro Českou televizi si před 15 lety slovenská herečka a zpěvačka Szidi Tobias pochvalovala, že má milovaného muže, který pro ni píše úžasné texty. Od té doby se hodně změnilo.

V Británii, kde se tahle netradiční kulinářská show „The Great British Bake Off“ zrodila v roce 2010, pekl už pomalu každý amatér, který držel metlu v ruce a troufnul si před televizní kamery.

Ač už oslavila narozeniny, o kterých se u dámy taktně mlčí, pořád patří ke stálicím české i slovenské kultury. A nejen díky kultovní roli v nestárnoucí komedii „S tebou mě baví svět“.

Andrej Babiš má jasný plán. Pod jeho patronací budeme všichni ode dneška hrdými Čechy a budeme se mít navzájem rádi. Jenže si neuvědomil to nejdůležitější. Totiž, že to záleží i na něm a jeho vládě.

Padla-li na vás u maturity otázka na světovou literaturu 2. poloviny 19. století, bez něj jste neuspěli. Za suchopárnými výčty děl jsou ale skryty nebývale barvité osudy, na které už se pozapomnělo.

Nevím, jak u vás, ale na jihu Moravy to prozatím vypadá na ukázkového Silvestra. Vločky tiše dopadají na zem a všude je tak nějak víc klid. Snad to vydrží.

Pohořelice nejdřív musely vyhořet, aby se následně proslavily vodou - konkrétně rybníky plnými místních, dodnes vyhlášených kaprů. Ostatně, jeden z nich v nadživotní velikosti vítá i přijíždějící.

Než začnu psát následující řádky, měla bych se k něčemu přiznat. Trávila jsem mládí ve Schwarzenberské hrobce a byly to ty nejlepší prázdninové brigády, jaké jsem kdy zažila.

Neoficiální soutěž o nejlepší novou pohádku má svého vítěze opět u našich východních sousedů. Božíhodová premiéra Největší zázrak strčí českou Záhadu strašidelného zámku s přehledem do kapsy.

Bylo jednou jedno království, kde strašilo a poddaní i přespolní si to náramně užívali.

Před pár týdny jsem se v prodejně nejmenovaného knihkupeckého řetězce pídila po nově vydané monografii o druhém dělnickém prezidentovi a slečna mne ujistila, že už ji mají, jen se musí podívat kde.

Když mi ta zpráva, že už zpěvák a kytarista Chris Rea není mezi námi, blikla dva dny před Štědrým dnem v přehledu novinek, musela jsem si ji přečíst dvakrát, abych ji začala vnímat jako smutný fakt.

Milá opozice - Vánoce se ruší, je čas na práci! Právě tohle je jasný vzkaz poté, co staronovému premiérovi Andreji Babišovi trvalo jen pár dnů, než nás z mapy odpovědných států přemístil do lavice záškoláků.

Ještě po druhé světové válce bruslila Praha hlavně na Vltavě s výhledem na Pražský hrad. Dokonce se přímo na zamrzlé hladině konalo v roce 1929 i mistrovství Evropy v krasobruslení.

Pro generace mužů byla éterickou bytostí s plachýma očima a zasněným výrazem, jak ji viděli díky Marketě Lazarové, Postřižinám či komtese Hortenzii v Babičce.

Svatý Jan Sarkander sice nikdy nedosáhl popularity svého „kolegy“ Jana Nepomuckého, přesto i on patří k mučedníkům zpovědního tajemství. Ale kromě toho stihl krátce zažít i obyčejné světské štěstí…

Pokud bych si chtěla zakonspirovat, zaměřila bych se na datum 21. 12., kdy Michal Sýkora rozehrává svou novou rošádu z Olomouce a okolí. Jenže náhody se dějí, tak se budeme tvářit, že o nic nejde.

Dalo by se to označit za situaci „já na bráchu - brácha na mě“, kdyby se ovšem nejednalo o zastupování České republiky na mezinárodním fóru.

Boženě Antonínové bylo čerstvě dvacet, když si pro ni přišla hlídka až domů v Mokré Hoře. Důvod byl jednoduchý, děvče se bálo bombardování a už se nechtělo z dovolené vrátit na nucenou práci pro Říši.

Být to v neděli 26. února 1961 jen o několik hodin později, mohla celá věc být velkou katastrofou. Ale že se kostelní věž zřítila ve čtvrt na čtyři ráno, skončilo to „jen“ dvěma lehce zraněnými.

„Neblázni, jen tuhle malou,“ motá se šéf logistiky kolem kolegyně na večírku a nemůže pochopit, proč odmítá jeho pozvání na skleničku. Zase je tu čas vánočních setkání a trapných chvilek.

V centru Brna se objevily rudé závěsy, které vás dovedou k tomu nejhoršímu, co se v České republice vyskytuje. Tedy alespoň podle výtvarnice Kateřiny Šedé a její Národní encyklopedie zlozvyků.

Zatímco u nás vedou na vánočních trzích čerstvé bramboráky, trdelníky či kapří hranolky, u našich východních sousedů dostávají přednost lokše, cigánská pečeně a ochutnat můžete i poplamúch.

Občas je třeba udělat radikální řez, aby se to, co hnisá pod kůží všednodennosti, dostalo na povrch a přestalo být „tabu“. Právě tak zafungovala živá natáčení podcastu Přepište dějiny v regionech.

Nepřekvapí, že v armádách sloužila kromě lidských rekrutů více či méně dobrovolně zvířata. Nemyslím tím jen koně, ale i psy, slony, velbloudy, poštovní holuby nebo proti nim nasazené sokoly. Ale koza?

Zástupci nové sněmovny za sebou mají první zahraniční výjezd a to - nepřekvapivě - na Slovensko. Což by mohlo být hodnoceno jako poměrně záslužný čin, pokud bychom si odmysleli všechny okolnosti.

Vztah mezi žákem a jeho byť bývalou vyučující působí mimořádně nemístně, ale sem tam se taková love story může dokonce dostat až do fáze: „A jestli ještě neumřeli, pořád spolu žijí.“ Nevěříte?

Křehká osmdesátnice Margaret McCollum sestupuje do londýnského metra nikoliv, aby se někam přepravila, ale aby si i 18 let po smrti svého manžela poslechla jeho hlas.

Když dva dělají totéž, může to pokaždé dopadnout jinak, a přitom zajímavě. Ovšem ani hvězdné autorské jméno a příslušnost k bestsellerové kolekci nemusí být zárukou kvality.

„Mamí, tady to smrdí,“ haleká na celou chodbu ani ne čtyřletý chlapeček a odmítá vejít do kabinky, kterou před chvíli opustil dospělý muž ve věku jeho dědečka. Záhada se během okamžiku ozřejmí.

Potomci Václava Kudibala z Nymburka žili po léta s cejchem vrahových potomků, kterého se jim podařilo zbavit teprve nedávno díky téměř detektivní práci historičky Pavly Plaché.

Pokud vám bude někdo tvrdit, že knížka Kornélie patří mezi ženské romány, nevěřte mu. I když v ní hrají muži spíš třetí než druhé housle, je to příběh čtivý napříč generacemi i pohlavími.

Nejen Brno, ale celá řada míst v bývalém Československu ztratila před polovinou minulého století svou duši. Někde se jí nepodařilo najít do dneška, jinde pracují na tom, aby se rány zahojily.

Běžně se označuje jako Rakouská zátoka, ale klesne-li voda v lipenské nádrži dostatečně, jako letos na podzim, pak je vám na první pohled jasné, proč se jí říká také Pařezová.

Brno se chlubí svými prvorepublikovými vilami, které po rekonstrukci tvoří pomyslný náhrdelník kolem centra a lákají svou krásou návštěvníky z celého světa. Má to ale jeden háček.

Předminulý pátek si před popradským gymnáziem sedl student Michal ze zdejší maturitní třídy na bobek a začal malovat křídami srdce v barvách Ukrajiny. Sám nejspíš netušil, co tím právě odstartoval.

Slovenský premiér Fico zažívá v posledních dnech pocity ne nepodobné pražskému komunistickému předákovi Miroslavu Štěpánovi, který narazil, když se v listopadu 1989 vymezoval vůči studentské stávce.

Pár dnů po sv. Martinovi obsadil centrum Brna advent. Letošní trhy začaly na Zelném a Moravském náměstí už od 14. listopadu. Až o týden později se přidá i hlavní, Dominikánské a nově i Římské náměstí.

V posledním týdnu se na Slovensku stává z obyčejných školních kříd nedostatkové zboží, lidé je vykupují ve velkém. Souvisí to i s plánovanými protesty, které jsou na programu 17. listopadu.

Zní to jako totální výsměch od člověka, který už jednou Českou republiku řídil – a teď by se chtěl vrátit do premiérského křesla. Mandát na to od svých voličů sice dostal, ale to ještě není vše.

Začalo to celkem nevinně. Premiér Robert Fico měl - údajně na pozvání ředitelky popradského gymnázia - přijet přednášet studentům, ale nakonec ho zastavily obyčejné školní křídy.

Není to ani jablko, ani hruška, které se tvarem podobá spíš. Zářivě žlutá barva plodů se teď maskuje mezi velkými listy. Pokud se chcete k ovoci dostat, nejlepší je opatrně ho setřást z větví.

Jsou svátky „dovozové“, vůči kterým se nejeden člověk vymezuje, že on je slavit nebude. Schválně, kolikrát jste tohle slyšeli o Halloweenu nebo sv. Valentýnovi? A pak jsou ty „naše“.

Ačkoliv se pyšnil exoticky znějícím příjmením Francatelli, celý život se považoval za Angličana jako poleno a byl pyšný na své rodiště v Londýně.

Uvést se v nové funkci zaznamenáníhodným činem, to chce opravdu státníka pevných zásad. Pak ovšem nemůže překvapit, že prvním činem nového předsedy Poslanecké sněmovny ČR je - držení štaflí.

Každá věc, kterou vyrobí lidské ruce, někomu patří - ať už jednomu člověku nebo instituci. Občas se věci vyvinou tak, že se neprávem dostane do cizích rukou. Pak už je na novém majiteli, jak se zachová.

Maďarský premiér Viktor Orbán a jeho slovenský protějšek Robert Fico už vyhlížejí, až se k nim připojí Andrej Babiš v obnovené Visegradské skupině a posílí jejich spolek troublemakerů Evropské unie.

Na úvod přiznávám, že nejsem typická cílovka podobných akcí. Naposledy jsem u počítačové hry „propařila“ celou noc ještě v minulém století. Proto mne akce typu Comic Con nechávají naprosto lhostejnou.

Když se rozdávalo charisma, stoupnul si syn řecko-tureckého páru do fronty nejmíň 3×, tedy pokud ji úplně nepředběhl. Stačilo, aby se objevil ve vedlejší roli a diváci na něj rozhodně nezapomněli.

Brnu dlouho tahle akce chyběla a milovníci knih všeho druhu mlsně zahlíželi do Prahy, kde už má knižní veletrh letitou tradici. Změna přišla vloni a účast 13.000 návštěvníků ukázala, že se bude dařit.

Jsou místa, kam se rádi vracíme obdivovat velké divadlo plné barev. A jsou okamžiky, kdy je příroda natolik štědrá, že nám je nabízí plnými doušky - a přitom je to vlastně čas velkého umírání.

Američané si mohou upravit dětskou písničku o „londýnském mostě, který padá k zemi“ a vložit na místo britské ikonické stavby tu svou - Bílý dům. Nejspíš to ale budou zpívat s pořádnou hořkostí.

Když promluvila, každému hned bylo jasné, že tahle elegantní dáma s dokonalým účesem a kabelkou v ruce, není rodilou Slovenkou. Přízvuk prozrazoval, že se narodila na druhém břehu Dunaje.