Krajina 2.0

Břehule říční (Riparia riparia) je nejmenším zástupcem vlaštovkovitých ptáků u nás. Přirozeným domovem břehulí byly dříve strmé písečné a hlinité břehy řek, které se po povodních samovolně obnovovaly.

Vážky patří mezi výrazné a bezesporu zajímavé obyvatele vodní krajiny.

Když v dubnu vyrazíte na procházku po opuštěné výsypce, pískovně nebo kamenité louce, můžete zahlédnout malého ptáka, který sedí vzpřímeně na kůlu nebo kameni a z výšky pozoruje okolí.

Ohniváček černočárný (Lycaena dispar) je jedním z nejpůsobivějších denních motýlů našich mokřad a údolních oblastí podél vodních toků.

Ekologická sukcese dnes patří k základním pojmům ekologie. Její pojetí jako dlouhodobého procesu proměny společenstev v čase však vznikalo postupně a na přelomu 19. a 20. století ještě zdaleka nebylo samozřejmé.

Pokud bychom chtěli rozlišit primární a sekundární sukcesi, musíme nejprve porozumět jejich odlišnostem, například způsobům, jakými se ekosystémy obnovují a vyvíjejí v čase.

Vrbovka malokvětá (Epilobium parviflorum) je nenápadná vytrvalá bylina z čeledi pupalkovitých. Nejčastěji roste na vlhkých loukách, u potoků, v příkopech, na okrajích lesů i na ruderálních stanovištích, tedy místech pozměněných člověkem.

Seznamte se s největším z evropských strnadů – strnadem lučním. Tento ptáček s latinským názvem Emberiza calandra se mimo jiné často vyskytuje i na okrajích lomů či na výsypkách.

Šáchor hnědý neboli Cyperus fuscus je nenápadná, ale z botanického pohledu velmi zajímavá jednoletá bylina.

Lakušník Rionův (latinsky Batrachium rionii nebo Ranunculus rionii) patří do čeledi pryskyřníkovitých.

Biodiverzita je síť vztahů, která drží krajinu pohromadě. Od opylovačů na loukách přes živočichy v půdě až po velké šelmy v lesích.

Jezero Medard svým způsobem představuje symbol proměny uhelné krajiny v rekreačním zázemí. Právě teď vstupuje do další důležité etapy; kolem vody začne vznikat nová multifunkční stezka. Cílem je území ještě více otevřít lidem.

Opuštěné výsypky a lomy si většina lidí spojuje s jizvami v krajině. Z pohledu biologie však mohou představovat překvapivě cenná území, často srovnatelná se zvláště chráněnými lokalitami.

Kousek od Sokolova leží území, které na první pohled působí jako mozaika jezírek, mokřin a zarůstajících propadlin. Říká se mu Lomnické pinky.

Ve Stonavě na Karvinsku stojí šachta, která symbolicky uzavřela jednu z nejdelších kapitol českého průmyslu. Důl ČSM, poslední aktivní černouhelný důl v České republice, ukončil těžbu na přelomu ledna a února letošního roku.

Když se řekne krajina po těžbě uhlí, většina lidí si představí zničené území, které je potřeba co nejrychleji opravit.

Pionýrské dřeviny zvládají podmínky, ve kterých by většina stromů neuspěla. Pionýři totiž postupně mění prostředí tak, že se na místě může uchytit další „forma“ lesa, tzv. pozdně sukcesní druhy.

Obnova krajiny po těžbě patří mezi dlouhodobé procesy, které zásadně ovlivňují podobu regionů i kvalitu života jejich obyvatel.