Krvavá léta

Téměř celé období druhé světové války prožily Leskovice v poklidném vnitrozemí Protektorátu. Na samém konci války však v obci došlo ke krvavé tragédii. Nacisté 5. a 6. května 1945 vesnici vypálili.

Mezi bojovníky proti totalitnímu režimu byly i ženy. Jednou z nejstatečnějších byla i Eliška Menšíková, která za svou odbojovou činnost strávila v komunistickém vězení mnoho let.

Drsný pochod, nouzové ubytování, kontaminovaná voda, skoro žádné jídlo a agrese strážců. Na Jihlavsku tak Češi po válce usoužili stovky Němců.

Konec války v Trhových Svinech a okolí původně nepředvídal krvavou řež, která nastala 6. května. Ustupující německá jízdní jednotka vraždila bez rozmyslu povstalce i německé obyvatele. Záchranu deseti zajatců před popravou inicioval německý starosta, který vyjednával s velitelem, sám se následně stal terčem odplaty.

Březnem u Chomutova projížděly na jaře 1945 dva železniční transporty vězňů z koncentračního tábora Buchenwald. První sem dorazil 10. dubna, druhý pak 14. dubna 1945. Oba zde zůstaly několik dní. Počet obětí z obou těchto transportů, které zemřely nebo byly zavražděny, je 286.

Oskar Schindler, který obdržel čestný titul Spravedlivý mezi národy za záchranu mnoha lidských životů, nebyl rozhodně žádný čítankový hrdina.

Masivní nálety v průmyslovém okolí mostu, které se několikrát opakovaly, vymazaly z mapy nejen například chemickou továrnu, ale i obytné domy a v neposlední řadě stály mnoho životů zde pracujících vězňů.

Vražednému řádění nacistické jednotky složené nejen z Němců, ale i z Rusů a Ukrajinců na samém konci války, unikli jen dva muži z celé obce. Jeden se schoval a druhý měl informovat, že tato vražedná mise je odplatou za zavraždění dvaceti německých vojáků.

Štěchovický poklad je součást pokladů třetí říše, které se v závěru 2. světové války měly přepravit z Berlína přes Madrid do Argentiny. Tato zásilka obsahovala 540 beden. Spekuluje se o tom, že by součástí mohl být originál smlouvy Ribbentrop–Molotov nebo Jantarová komnata, poslední stopa mizí v roce 1945, kdy je komnata rozebrána a v bednách opouští Výmar. Ovšem objevuje se i názor, že celý poklad je jen legenda.

Zapálená komunistka a příznivkyně kolektivizace Anna Kvašová měla být svými únosci jen postrašena. Pachatelé její vraždy byli odhaleni za bizarních okolností.

Vlajka bylo malé československé nacionalistické a z části i fašistické hnutí a stejnojmenný časopis.

Pravomil Ladislav Raichl byl český důstojník, protifašistický a protikomunistický bojovník. Mládí prožil v Beřovicích, kde jej připomíná pamětní deska

Jednomu z nejznámějších dvojitých agentů druhé světové války se poměrně dlouhou dobu dařilo. Pro nedostatek důkazů byl po svém zatčení v roce 1942 propuštěn, smyčka se kolem něho začala definitivně utahovat až o necelé tři roky později.

Po okupaci českých zemí a vytvoření Protektorátu Čechy a Morava působil jako státní tajemník Úřadu říšského protektora. V srpnu 1943 byl jmenován německým státním ministrem pro Protektorát Čechy a Morava. V roce 1946 byl na základě rozsudku českého soudu popraven za válečné zločiny – mj. za svoji roli ve vyhlazení obce Lidice.

„Padám, padám, tento boj jsem prohrála, odcházím čestně. Miluji tuto zem, miluji tento lid, budujte mu blahobyt. Odcházím bez nenávisti k vám. Přeji vám to, přeji vám to…“

Jan Zika byl od mládí komunistický vůdce, který úspěšně unikal německému zatýkání. Osudnou se mu stala razie po atentátu na Reinharda Heydricha, kdy se po neúspěšném útěku z obklíčeného domu těžce zranil.

Král komiků Vlasta Burian byl nejen filmová hvězda, ale i miláček národa. V poválečných letech proti němu svědčili i kolegové, kterým za války pomáhal. Zákaz hraní, vězení a pád na společenské dno mu zničil druhou polovinu života. V nejisté a špatně hrající figurce v jeho jediné poválečné filmové roli byl k nepoznání.

Ústředna pro židovské vystěhovalectví bylo několik nacistických institucí, které založil Adolf Eichmann 20. srpna 1938 ve Vídni a 21. července 1939 v Praze. Ústředna měla v kompetenci veškeré záležitosti týkající se Židů a jejím hlavním cílem bylo zprvu vystěhování Židů.

S příběhem Stalinova pomníku je těsně spjat osud sochaře Otakara Švece. Švec nebyl žádným kariérním komunistou, přesto se v roce 1949 přihlásil do soutěže na vytvoření Stalinova pomníku a možná ke svému zděšení tu soutěž vyhrál.

Koncentrační tábor Nová Role byl zřízen v roce 1942 hlavně jako zdroj otrocké pracovní síly pro nedalekou porcelánku. Spadal pod koncentrační tábor Ravensbrück a od roku 1944 pod koncentrační tábor Flossenbürg. Průměrně zde bylo vězněno v nelidských podmínkách 700 převážně vězeňkyň, mužů v něm bylo podstatně méně.

Na Prašném mostě v Praze, na velké křižovatce, 21. března 1942 svedl svoji poslední bitvu s agenty gestapa Václav Morávek. Václav Morávek se narodil v Kolíně, kde absolvoval obecnou školu. Poté vystudoval gymnázium a během první republiky se stal profesionálním vojákem. V armádě byl až do roku 1939, kdy z ní odešel, protože československá armáda byla nacisty rozpuštěna, a od podzimu 1939 se Václav Morávek stal jedním ze Tří králů, čili jedním z členů odbojové skupiny, která proti nacistům bojovala jak zpravodajsky, tak sabotážně.

Biskupcova ulice se stala v roce 1942 centrem podpory výsadku Anthropoid. V bytě, kde bydlela rodina Marie a Aloise Moravcových se synem Aťou, bylo takové ústřední místo pro podporu parašutistů nejen z výsadku Anthropoid, ale i z dalších. V tomto bytě bydleli nějakou dobu Jan Kubiš, Josef Gabčík i další parašutisté a paní Moravcová se starala především o to, aby měli co jíst.

Jediný protest proti chystanému komunistickému puči u nás byl pochod statečných českých studentů na Pražský hrad. Kromě studentů se akce zúčastnila i jejich profesorka Růžena Vacková. Celý pochod byl brutálně potlačen a na Pražském hradě se studenti, kteří ho přece jen dokončili, ani nesetkali s prezidentem Edvardem Benešem.

V Sovětském svazu se našlo obrovské množství lidí, kteří byli ochotni bojovat proti Stalinovi, a to i za cenu spojenectví s Hitlerem. Chtěli svrhnout komunismus a spojili se proto s nacisty.

Jednotky Vlasovců byly složeny především z mužů, kteří strávili delší, či kratší čas v nacistických zajateckých táborech a potom také z mužů, kteří bojovali na straně nacistů už od roku 1941.

Nedaleká strakonická silnice byla jednou z hlavních ústupových linií nacistů směrem k americkým liniím, které začínaly za Čimelicemi. Vzhledem k tomu, že Američané linii po nacistické kapitulaci uzavřeli, v tomto prostoru se začalo hromadit velké množství nacistických jednotek, především jednotek Waffen SS. Nakonec tady v okolí bylo shromážděno okolo 6 tisíc vojáků, kteří v podstatě už neměli co ztratit a byli odhodláni ke všemu.

Karel Čapek byl po celou dobu první Československé republiky jedním z nejrespektovanějších novinářů, spisovatelů a intelektuálů. Během první republiky vznikla jeho zásadní díla jako Krakatit, Obyčejný život a na konci 30. let začala vznikat protiválečná dramata, především Bílá nemoc, která byla zfilmována, a drama Matka, které bylo napsáno v roce 1937 a které mělo premiéru v tom kritickém roce 1938.

Z nádraží Bubny byly během druhé světové války vypravovány transporty s desetitisíci židovskými obyvateli z Prahy do ghett, koncentračních a vyhlazovacích táborů. Po osvobození zažilo nádraží odsun pražských Němců.

Dnes si připomeneme jednoho z největších hrdinů domácího odboje, Oldřicha Frolíka, který byl podporovatelem výsadku Anthropoid. Zapojil se do podpory výsadku Anthropoid, do odboje už od roku 1939. Pro Josefa Gabčíka a Jana Kubiše připravoval zbraně, staral se jim o výzbroj, o munici. Při domovní prohlídce poté, co se gestapo pokusilo Frolíka zatknout, tady gestapo našlo mimo jiné opěrku z toho samopalu, z kterého se Gabčík pokusil vystřelit na Heydricha v zatáčce v Holešovicích.

Nedaleko obce Lety během Protektorátu Čechy a Morava došlo k internaci a k úmrtí řady obyvatel Protektorátu. V červnu 1942 rozhodl protektorátní ministr vnitra Richard Bienert o koncentraci Romů. Romové z celého protektorátu byli nejdříve sepsáni a poté byli postupně odvezeni do tvou tzv. cikánských táborů, to znamená do Let a do Hodonína u Kunštátu. V Letech, v táboře, který měl původně kapacitu 300 osob, bylo nakonec shromážděno víc než 1100 Romů.

Borůvkovo sanatorium jsou vlastně dva propojené domy v Legerově ulici. Areál už 15 let zeje prázdnotou a chátrá. Vlastní jej soukromý majitel, který doufá, že se mu časem podaří objekt proměnit v hotel. V záměru mu ale brání extrémně rušná magistrála hned před prahem. Vlastník prý optimisticky doufá, že se situace na nejhlučnější a nejvytíženější pražské spojce uklidní.

Na tzv. Kobyliské střelnici bylo během nacistické okupace popraveno více než 500 českých vlastenců. Vojenská střelnice v Praze – vlastně tehdy za Prahou – v Kobylisích, byla vybudována na konci 19. století. Během nacistické okupace ji využívaly jednotky SS i jednotky ochranné policie ke cvičným střelbám, ale během druhého stanného práva a po něm byla využívána jako popraviště. Nacisté zde popravovali 35 dnů, během nichž byla popravena řada odbojářů. Mezi nimi byl například spisovatel a lékař Vladislav Vančura, který se angažoval v odboji, nebo předseda protektorátní vlády generál Eliáš, což byl jediný popravený předseda vlády ve všech nacisty okupovaných zemích.

Státní soud zřízený v roce 1948 komunistickou mocí se stal velice rychle jedním ze základních pilířů komunistického teroru. Od roku 1948 do roku 1952 odsoudil téměř 10 tisíc lidí. Všechny odsoudil za takzvané zločiny proti republice, nicméně to byly zločiny proti komunistickému režimu. V mnoha případech to nebyly zločiny a byli tady odsuzováni nevinní lidé.

Květnové povstání v roce 1945 se snažili nacisté brutálně potlačit. Po jejich kapitulaci 9. května se ale karta obrátila a začalo docházet k vraždám německých civilistů ze strany Rudé armády a českých civilistů. Mezi místy, kde byli internováni němečtí vojáci a civilisté, bylo i pražské kino na Bořislavce. Unikátní (a opravdu drastické!) záběry z těchto dnů natočil Jiří Chmelíček, jeho rodina je zveřejnila až po roce 1989.

Jsou zde pohřbeni například parašutisté z krypty z Resslovy ulice, všech sedm těl, ovšem bez hlav, protože ty jim nacisté oddělili. Je zde pohřben velitel výsadku Silver A, Alfréd Bartoš, jeden ze Tří králů, Václav Morávek, Marie Moravcová, podporovatelka výsadku Anthropoid, a řada dalších odbojářů. Mezi nimi třeba i radista Tří králů, František Peltán.

V květnu 1948 byl zavražděn jeden z nejvlivnějších komunistů 40. let a pravděpodobně i agent sovětské NKVD – major Augustin Schramm. I když byl za tento zločin popraven student Miloslav Choc, dodnes není vražda stoprocentně objasněna.

Kasárna byla postavena ve 20. letech 20. století a od roku 1927 tu byla armáda, byl tu dělostřelecký pluk. První den, kdy se v ruzyňských kasárnách popravovalo, byl 17, listopad 1939. V ten den nacisté obsadili vysokoškolské koleje a zavřeli české vysoké školy. Vysokoškoláci byli dopraveni do ruzyňských kasáren, bylo jich tu skoro 2000.

Dnes si budeme povídat o tom, kde se prali a potýkali mezi sebou navzájem čeští fašisté. Nacházíme se na pražském Hlavním nádraží ve Fantově kavárně, což bylo jedno z mnoha kavárenských zařízení, kde se během roku 1940 a 1941 popraly různé skupiny českých fašistů. Rvačky mezi různými frakcemi nebo křídly byly mezi fašisty poměrně běžné a během protektorátu velice rychle vzniklo a zaniklo několik fašistických stran.

Terezín byl využit nacisty během okupace od roku 1941 jako tzv. židovské ghetto. To soustředění Židů před odesláním do likvidačních táborů na východě Polska bylo poměrně běžné třeba právě na území Polska, kde bylo Ghetto v každém větším městě. Ale na území protektorátu bylo ghetto jediné, právě Terezín.

Obrovské množství lidí zemřelo v Malé pevnosti Terezín a v terezínském ghettu na úplném konci války. V Terezíně končily transporty a pochody smrti vypravené nacisty z koncentračních táborů v Německu. A vzhledem k tomu počtu vězňů a k nedostatečné hygieně a nemožnosti stravování, několik tisíc lidí zemřelo na hlad a na skrvnitý tyfus.

Koncentrační tábor Litoměřice byl pobočkou koncentračního tábora Flossenbürg a rozkládal se v severní části Litoměřic. Vedlejší podzemní továrnu Richard vybudovali právě vězni z Litoměřic, s pomocí vězňů z nedaleké Malé pevnosti Terezín. Vyráběly se zde součástky motorů pro tanky a ponorky. Rozsáhlý komplex byl opuštěn 5. května 1945 a KT Litoměřice byl údajně jediným táborem svého druhu v okupované Evropě, kde vězni byli nacisty propuštěni.

Většina lidí má spojený Terezín s perzekucí židů, která se odehrávala v ghettu Terezín. My se dnes ale zaměříme na Malou pevnost, což byla policejní věznice pražského gestapa, kterou si vybrali nacisté v roce 1940. Trpěli zde především čeští vlastenci a odbojáři, neutěšenými podmínkami vězení prošlo na 27 000 vězňů.

Byl Jan Masaryk v březnu 1948 "skočen" z Čenínského paláce? Ačkoliv byl případ uzavřen jako sebevražda, některé kriminalistické důkazy napovídaly o něčem jiném...

Na rohu pražské Resslovy a Václavské ulice skončil největší příběh protinacistického odboje v okupované Evropě, skončila zde operace Anthropoid.

Jindřiška byla z rodiny Novákových z Libně, u kterých se parašutisté taky ukrývali, a v den útoku, poté, co Jan Kubiš odložil u prodejny Baťa svoje zakrvácené kolo, pro něj došla a odvedla ho do bytu Nováků, kde ho ukryla.

Nedaleko pražské Lorety na Hradčanech se nachází tzv. Hradčanský domeček, o kterém veřejnost neměla či nemá ani tušení. V 50. letech se tu nacházela jedna z nejhorších věznic pro domnělé i skutečné odpůrce komunismu. Krutě mučeni tu byli i vojáci z druhého odboje. Jak vypověděli ti, kteří přežili, něco tak strašného nezažili ani při mučení na gestapu...

Černínský palác byl v letech 1939 - 1945 sídlem říšských protektorů, tedy centrem nacistické vlády nad protektorátem, a od roku 1943 byl také sídlem Státního ministerstva pro Čechy a Moravu, které řídil Karl Hermann Frank, nacistický zločinec.

Stadion Strahov byl v květnu 1945 použit jako internační místo pro pražské Němce a vojáky Wehrmachtu (internační táboř č. 10). Po Praze však bylo mnohem více takových míst.

Kniha, která mohla být cenným svědectvím. Proč ale bohužel nelze považovat Pražský tanec smrti jako literaturu faktu?

V pankrácké věznici, v takzvané sekyrárně, probíhaly od roku 1943 popravy českých vlastenců a dalších bojovníků proti nacismu. Během nacistické okupace zde bylo popraveno 1075 lidí, z toho 155 žen.

Gilotina, která ukončila stovky lidských životů.

Pár kilometrů od Příbrami leží unikátní místo, kde se nachází jediný dochovaný komunistický koncentrační tábor, tzv. lágr Vojna. Mezi nepřáteli lidově demokratického zřízení tu byli vězněni i hrdinové druhého odboje, kněží, intelektuálové, umělci, demokratičtí politici. Za nelidských podmínek, často s těžkými následky na zdraví, byli nuceni těžit uranovou rudu pro Sovětský Svaz. Lágr byl zrušen spolu s dalšími (na Jáchymovsku, Slavkovsku a Příbramsko bylo celkem 18 uranových lágrů) v roce 1961 a vězni byli propuštěni na amnestii.

Díla, která se týkají lágrové problematiky: Film a seriál režiséra Hynka Bočana (1996) a (1997–2012). Knihy: Karel Pecka – Motáky nezvěstnému, Horečka a celé dílo Jiřího Stránského

Na nádraží v Roztokách u Prahy se odehrálo jedno z největších dramat na území České republiky na konci druhé světové války. Je to příběh velké solidarity, velké lidské pomoci. Čtvrtý díl seriálu Krvavá léta o nejtemnějším období našich dějin. Nacistická okupace, heydrichiáda, poválečné vyhnání Němců, převzetí moci komunisty a jejich běsnění na začátku 50. let. Těchto 15 let, začínajících Mnichovskou dohodou roku 1938 a končící smrtí Stalina a Gottwalda v roce 1953, mapuje renomovaný badatel Jiří Padevět, spisovatel a nakladatel – v současnosti ředitel nakladatelství Academia. Ten se touto dobou dlouhodobě zabývá ve svých knihách, např. Průvodce protektorátní Prahou (cena Magnesia Litera za nejlepší knihu roku 2014), Krvavé finále nebo Krvavé léto 1945. Místa tragických událostí, ke kterým nasbíral spoustu materiálu pro své knihy, teď navštíví i s kamerou.

Obraz bídy, hrůzy a utrpení, jaký si málokdo dnes dokáže představit.

V tomto domě v pražských Nuslích se odehrály dramatické chvíle, které vedly k dopadení jednoho ze Tří králů, Josefa Mašína. Třetí díl seriálu Krvavá léta o nejtemnějším období našich dějin. Nacistická okupace, heydrichiáda, poválečné vyhnání Němců, převzetí moci komunisty a jejich běsnění na začátku 50. let. Těchto 15 let, začínajících Mnichovskou dohodou roku 1938 a končící smrtí Stalina a Gottwalda v roce 1953, mapuje renomovaný badatel Jiří Padevět, spisovatel a nakladatel – v současnosti ředitel nakladatelství Academia. Ten se touto dobou dlouhodobě zabývá ve svých knihách, např. Průvodce protektorátní Prahou (cena Magnesia Litera za nejlepší knihu roku 2014), Krvavé finále nebo Krvavé léto 1945. Místa tragických událostí, ke kterým nasbíral spoustu materiálu pro své knihy, teď navštíví i s kamerou.

Druhý díl seriálu Krvavá léta o nejtemnějším období našich dějin. Nacistická okupace, heydrichiáda, poválečné vyhnání Němců, převzetí moci komunisty a jejich běsnění na začátku 50. let. Těchto 15 let, začínajících Mnichovskou dohodou roku 1938 a končící smrtí Stalina a Gottwalda v roce 1953, mapuje renomovaný badatel Jiří Padevět, spisovatel a nakladatel – v současnosti ředitel nakladatelství Academia. Ten se touto dobou dlouhodobě zabývá ve svých knihách, např. Průvodce protektorátní Prahou (cena Magnesia Litera za nejlepší knihu roku 2014), Krvavé finále nebo Krvavé léto 1945. Místa tragických událostí, ke kterým nasbíral spoustu materiálu pro své knihy, teď navštíví i s kamerou.

Odsun končí až v létě 1946. Během tohoto vyhnání opustily tehdejší Československo více než 3 miliony jeho původních obyvatel.

První díl seriálu Krvavá léta o nejtemnějším období našich dějin. Nacistická okupace, heydrichiáda, poválečné vyhnání Němců, převzetí moci komunisty a jejich běsnění na začátku 50. let. Těchto 15 let, začínajících Mnichovskou dohodou roku 1938 a končící smrtí Stalina a Gottwalda v roce 1953, mapuje renomovaný badatel Jiří Padevět, spisovatel a nakladatel – v současnosti ředitel nakladatelství Academia. Ten se touto dobou dlouhodobě zabývá ve svých knihách, např. Průvodce protektorátní Prahou (cena Magnesia Litera za nejlepší knihu roku 2014), Krvavé finále nebo Krvavé léto 1945. Místa tragických událostí, ke kterým nasbíral spoustu materiálu pro své knihy, teď navštíví i s kamerou.

Nejtemnější doba našich dějin. Nacistická okupace, heydrichiáda, poválečné vyhnání Němců, převzetí moci komunisty a jejich běsnění na začátku 50. let. Těchto krvavých 15 let (začínajících Mnichovskou dohodou roku 1938 a končící smrtí Stalina a Gottwalda v roce 1953) mapuje nový seriál Stream.cz jménem Krvavá léta. Průvodcem je renomovaný badatel Jiří Padevět, spisovatel a nakladatel – v současnosti ředitel nakladatelství Academia. Ten tuto dobu dlouhodobě mapuje ve svých knihách, např. Průvodce protektorátní Prahou (cena Magnesia Litera za nejlepší knihu roku 2014), Krvavé finále nebo Krvavé léto 1945. Místa tragických událostí, ke kterým nasbíral spoustu materiálu pro své knihy, teď navštíví i s kamerou. Uvidíme mučírnu v tzv. Pečkárně – sídle gestapa v Praze – i pankráckou Sekyrárnu, kde nacisté popravovali české vlastence. Uvidíme místo největšího poválečného masakru Němců v Postoloprtech nebo jejich největší internační tábor na pražském Strahovském stadionu. Uvidíme komunistický lágr Vojna, kde muklové (například hrdinové protinacistického odboje) těžili uran. Uvidíme také například trasy pochodů smrti přes naše území či uslyšíme mnoho dalších, méně známých příběhů českého hrdinství i české malosti z této dramatické doby.