Lidé se špatnou zkušeností se naučí riziko rozpoznat bez racionálních podnětů jako ochranu před opakováním. Kdy ale intuice přerůstá v paralyzující úzkost a jak to rozpoznat?
Dlouho jsem si myslela, že když se dva lidé dívají na jednu věc, vidí totéž. A že není třeba ztrácet čas zbytečnou diskusí o tom, co je přece jasné. Jenže nevidí. A já jsem to naplno pochopila až díky mateřství a teorii typů.
Příběh o čarodejově učni Krabatovi může být současnější než se zdá. Ukrývá silnou analogii. A kdo pracoval v akademickém světě, nejspíš ví o čem mluvím.
Rychlý návrat do práce se vydává za moderní a jediný správný postup. Není tomu tak, pokud matka musí dítě odložit z povinnosti. Rozhoduje totiž kvalita podpory, nikoliv póza o „Západu“.