Těchonín leží zhruba deset kilometrů od polských hranic v krásné krajině přírodního parku Suchý vrch – Buková hora, v turistické oblasti Orlické hory a Podorlicko.
Snad žádné místo nebudí tolik vášní a emocí jako právě tohle. Vyvolává stále řadu otázek, pohledů, jitří staré rány a nedává lidem takzvaně spát. Proč?
Píše se březen 1945 a Ludendorffův železniční most u Remagenu je posledním velkým mostem spojujícím břehy Rýna. Ovládnutí mostu je totiž pro další spojenecký postup zásadní.
Nedaleko rušné křižovatky Anděl, skrytou na konci Mozartovy ulice, najdeme Bertramku. Možná by jí opět slušelo, aby byla otevřeným místem pro veřejnost.
Tichá ulice Na Cihlářce v pražské čtvrti Smíchov „ukrývá“ architektonický skvost. Návštěvu této jedinečné architektonické památky si rozhodně nenechte ujít.
Zákolany najdeme ve středočeském okrese Kladno. Na území této malé obce se během 20. století odehrály dvě tragédie, které dnes připomínají dva pomníky…
Kdysi prosperující město padlo za oběť vojenskému výcvikovému prostoru Hradiště. To, co člověk nejprve pracně vybudoval, a pak lehce zničil, si ale nakonec vzala zase zpátky příroda.
Obrovská prvorepubliková vila na konci vesnice a za ní už jenom lány polí. Vila, kterou bych spíše čekala na pražské Hanspaulce, ale rozhodně ne tady, v malé středočeské vesničce na sever od Prahy.
V roce 1994 vydalo nakladatelství Torst knihu vzpomínek Jiřiny Zábranové „Ohlédnutí“. Odráží se v ní jedinečné svědectví o nelehké době, ale i nezlomná vůle žít a předat svědectví dalším generacím.
S odsunem obyvatel má většinu z nás spojeno pohraničí. Nevyhnula se mu ale ani rozsáhlá oblast Neveklovska. Vysídlení, o kterém se příliš nemluví, ale které navždy poznamenalo tisíce obyvatel.
Někdo na něj čeká jako na smilování. Někdo na něj pohlíží jako na nucené zlo. Mnohými očekávaný. Mnohými zatracovaný. Oceňovaný i nenáviděný – Pražský okruh.
Ten čtvrteční den se Praha zahalila do husté říjnové mlhy. Den by možná proběhl jako každý jiný podzimní všední den, ale přesto se právě tento už navždy nesmazatelně zapsal do paměti lidí.
Málokoho by napadlo, že v široké deltě Dunaje, poblíž města Tulcea, se nachází tak říkajíc „bohem zapomenuté místo“ jménem Tichileşti. Není tam vlastně nic, kromě posledního leprosária v Evropě.
Pár zdánlivě bezvýznamných obyčejných vět obsažených v milostném dopise, mělo díky tomu, že se dostal do nesprávných rukou, zničující tragický následek.
Možná jste o nich slyšeli. Možná jste o nich četli. Možná jste se s nimi dokonce i setkali. Sedm příběhů. Sedm osudů. Sedm svérázných postaviček spojených s hlavním městem Prahou.
Den otevřených dveří na budoucí trase metra „D“ stál rozhodně za to. Nabídl nejen pohled do útrob podzemí, ale i ucelenou představu o tom, co vše se musí udělat, než tunelem projede první vlak.
Den, co den za ním na pražskou Malou Stranu proudí davy návštěvníků. Leckterý státník by mu ten zájem mohl závidět. Komu? Nejnavštěvovanějšímu „malostranskému obyvateli“, Pražskému Jezulátku.
Byl nejmladší z popravených. Teprve čtyřicetiletý měšťan, Jan Kutnauer ze Sonnenštejna. Během exekuce projevil takovou míru statečnosti a hrdosti, že toto jeho chování zaznamenaly i dobové kroniky.
Tragický konec expedice, kterou provázela smůla od samého začátku. Byla souhra mnoha negativních náhod varováním? Co se vlastně stalo před více než padesáti lety pod Huascaránem?
„Fouká tady jako na Vidrholci“. To se vždycky říkává, když to někde pořádně fičí. Souvisí tohle přirovnání nějak s Vidrholcem, tedy Klánovickým lesem, který se nachází ve východní části Prahy?
Údajně se v něm skrývá vstup do jiné dimenze. Od svého vzniku je spojený s mystikou. Svým majitelům nosil vždy jen smůlu. To je záhadný polský hrad Krzyztopor.
Je možné, aby se jen tak ztratili tři mladí lidé, kteří se rozhodli pro cestu do postkomunistické země a nad jejichž osudem navždy zůstal viset otazník? Co se přesně stalo v Albánii v roce 2001?
Svou rodinu ztratila za tragických okolností v posledním dni 2.sv.války. Co jí zavedlo až do dálav Orientu? Jaké pomoci se jí dostalo od T.G.M? Doktorka z domu Trubačů, žena, která přežila svou smrt.