Městský úřad Lomnice nad Lužnicí se dlouhodobě snaží o otevřenou komunikaci s veřejností a efektivní řešení správy majetku i veřejného pořádku. Významnou agendou, která se dotýká řady z nás, je problematika toulavých a opuštěných zvířat. Cílem tohoto článku je uceleně seznámit veřejnost s platnou legislativou, povinnostmi města i samotných občanů a představit efektivní postupy při nálezu zvířete. Jako praktický příklad lze uvést odchyt zaběhlého psa. Zvíře bylo na základě oficiálního postupu zajištěno a následně předáno původnímu majiteli. Náklady spojené s odchytem, převozem, umístěním a třídenní péčí však v tomto konkrétním případě dosáhly částky 1 520 Kč, kterou byl majitel povinen uhradit. Abychom těmto finančním dopadům na chovatele předcházeli, preferuje město v prvních hodinách po nálezu rychlou neformální komunikaci s využitím občanské komunity na sociální sítích. Zákonné povinnosti obce a výkon odchytu Podle občanského zákoníku spadá péče o ztracené či opuštěné věci – včetně zvířat – do přímé působnosti obce, na jejímž území byla nalezena. Město má zákonnou povinnost se o tato zvířata postarat a zajistit jejich bezpečné zajištění. Tento proces se však řídí přísnými pravidly: Definice toulavého zvířete: Zákon na ochranu zvířat proti týrání definuje toulavé zvíře jako zvíře v lidské péči (nikoliv tedy volně žijící zvěř, jako je např. prase divoké, jelen apod.), které se pohybuje volně mimo své ustájení či domácnost a není pod trvalou kontrolou chovatele. Odborná způsobilost: Podle zákona o veterinární péči smí odchyt toulavých zvířat provádět výhradně odborně způsobilá osoba s příslušným oprávněním (seznam vede Státní veterinární správa). Město Lomnice nad Lužnicí plní tuto povinnost prostřednictvím smluvně zajištěné profesionální odchytové služby, která koná na výzvu města či Policie ČR a zajišťuje následné umístění zvířete v karanténě či izolaci. Z toho jasně plyne, že toulavé zvíře neodchytává ani nebere do svých prostor osobně pan starosta, ani pracovník úřadu, ani pracovník technických služeb – tito mohou přijmout ohlášení o nálezu zvířete. Odpovědnost chovatelů a nálezců: Kdy se z pomoci stává závazek? Zákonná povinnost města postarat se o zvíře je podmíněna součinností a odpovědným přístupem občanů. Zde legislativa jasně rozlišuje mezi nálezem a dlouhodobým faktickým ujetím se zvířete. 1. Povinnost bezodkladného nahlášení Podle § 1058 odst. 1 občanského zákoníku je nálezce povinen oznámit nález zvířete obci bez zbytečného odkladu. Pokud občan nález nenahlásí bezprostředně, obec není povinna situaci zpětně finančně ani organizačně řešit. 2. Riziko neúmyslného převzetí odpovědnosti Tento problém se nejčastěji týká toulavých koček. Pokud občan začne toulavá zvířata na svém pozemku pravidelně krmit (např. od podzimu do jara) a fakticky se jich ujme, naplňuje tím ustanovení § 13 odst. 2 zákona na ochranu zvířat proti týrání. Podle něj každá osoba, která se ujala toulavého či opuštěného zvířete, odpovídá za jeho zdraví a dobrý stav a stává se de facto jeho chovatelem. V takovém případě již nelze požadovat, aby náklady na péči či odchyt neslo město. Pokud se občan o takto navyklá zvířata již nemůže starat, je povinen je sám předat specializovanému útulku, případně si odchytovou službu sjednat a uhradit jako soukromá osoba. Je třeba vzít v úvahu, že i pokud město v rámci kastračního programu zajistí odchyt včas nahlášených koček, zvířata jsou po veterinárním ošetření vypuštěna zpět do původní lokality – tedy tam, kde jsou zvyklá na přísun potravy. Sankce a prevence: Síla komunity šetří náklady Závěrem je nutné připomenout, že podle zákona na ochranu zvířat proti t
