Luboš Mizun

Vládnutí není legrace. Dřív to byla povinnost daná panovníkovi bohem, dnes je to služba: co chvíli nás někdo přesvědčuje, že nám bude sloužit nejlíp. Ale aby se člověk zapsal do historie, to je jiná liga. Naštěstí i dnešní doba takové hráče nabízí.

Výraz pravdoláskař někteří politici používají jako nadávku. Nerozumím tomu. Nechápu, co je špatného na pravdě a lásce. Vedeme přece naše děti k tomu, aby mluvily pravdu a měly rády ostatní. Je to snad v politice jinak?

Jednou ze základních slohových pouček je, že by se žádný výraz neměl v textu nadměrně opakovat. Tentokrát tuto zásadu nedodržím. Ono to moc nejde. Chci mluvit o míru, a to slovo jen tak něčím nenahradíš. S tím si, ovšem po svém, poradí jen ruština…

Důchodci posedlí slevami v marketech jsou oblíbeným terčem vtipů, leckdy docela zdařilých. Ale já si myslím, že senioři běsnící u regálů s máslem jsou jen důsledkem. Evangelista Jan prý napsal: na počátku bylo slovo. Já dodávám: tištěné (v letáku).

Máme to tak asi všichni – když dospíváme, všichni dospěláci se nám jeví jako staří, nudní, trapní. Nerozumí nám, nic nechápou a pořád opakují nějaké hloupé rady. Zajímat se o jejich názory, zážitky či životní zkušenosti? Dejte s tím pokoj!