Lucie Vanišová

Každý rok na jaře trávníky ve stínu stromů obsypou jejich fialové voňavé kvítky. Dlouho jsem kolem nich chodila bez povšimnutí. Teprve letos jsem jim poprvé začala věnovat pozornost a zjistila jsem pár zajímavostí o fialkách i o sobě.

Když máme vymyslet řešení problému v práci, nebo jít řešit trable v osobním životě, inspirace by se v nás nedořezal. Ale jakmile dojde na urážky, povyšování se, rychlé soudy a knížecí rady, stávají se z nás mistři a kreativní nápady sypeme z rukávu.

Vlastní radost a naplnění odkládáme na poslední příčku svých priorit a pak si stěžujeme, že jsme mrzuté, vycucané a nešťastné. A pokud se náhodou pustíme do činnosti, která nám dělá radost, ze strachu ji zase opustíme. Nebo s ní raději ani nezačneme.

Začátek roku jsem trávila v teple na slunečném ostrově. A teprve po návratu jsem si uvědomila, jaký vliv má slunce na moji energii a náladu.

Měla jsem možnost začít letošní rok na Kanárech. Domů jsem si přivezla kromě sušené šunky a písku v kufru zajímavé zážitky a vzpomínky.

Kluziště ve městě přibývají a stejně tak rostou ceny za jejich používání. Hodně mě potěšilo, když jsem uviděla bruslit lidi v parku, a šla jsem si najít brusle.

Na sociálních sítích jsem po Novém roce narazila na výzvu, jak si netradičně zhodnotit svůj rok. Šla jsem do toho a sepsala si, co mi dělalo radost.

Chystání Krabice od bot do charitativní sbírky se pro nás stalo předvánoční tradicí. Letos jsme si s ní opravdu vyhráli a doufáme, že udělá radost.

V poslední době více trénuji všímavost a uvědomuji si, že se po otevření sociálních sítí cítím často mizerně.

Moc ráda chodím na výstavy umění, protože mě dokážou vtáhnout a vyprázdnit hlavu. Šla jsem poprvé na festival ilustrace a komiksu od tvůrců z celého světa a byl to super zážitek.

Podle původních vyjádření vlády se změny v důchodech neměly dotknout lidí nad 50 let. Důchodová novela měnící pravidla předčasných důchodů se ale nemálo lidí v tomto věku citelně dotkla. A nejvíce stresu přinesl informační zmatek okolo schvalování.

V souvislosti s chystaným zpřísněním podmínek pro předčasné důchody slyším od lidí ze svého okolí, kteří se blíží k 60. narozeninám, neradostné komentáře. Bývají plné rozčarování a obav.

Obrovské množství lidí, které vás žádají na každém kroku o peníze, je něco, co mi na životě ve velkém městě hodně vadí.

O farmě květin Loukykvět jsem slyšela už loni a měla jsem přání se tam podívat. Konečně se mi poštěstilo.

Nahradí roboti servírky? Doufám, že ne. Poprvé jsem totiž v restauraci zažila, že mi místo živé servírky přivezl jídlo robot, a byl to pro mě zvláštní a neosobní zážitek.

Do autobusu nastoupil chlap jako hora ve vojenské uniformě. Zaujalo mě, že v náručí nesl malé štěňátko.

Od zastupitelstev měst obecně čekám spíš ošetření vlastních zájmů než blaha obyvatel, v tomhle nejsem idealista. O to víc mě překvapilo, když u metra v novém parku vykvetl kousek krásy.

Citáty a myšlenky sbírám, co pamatuji. Čím jsem ale byla starší a sbírala jsem zkušenosti, tím víc mi na nich občas něco nesedělo. Pak jsem narazila na knihu kouče Steffena Kirchnera a pochopila jsem co a proč.

Po cestě domů mě na rušném nádraží v Praze zastavila rodina. Matka, dcera a kolem běhal maličký syn. Ženy mi tvrdily, že jsou v nouzi, a požádaly mě o pomoc.

O obezitě máme malé povědomí, v některých směrech dokonce nedostatek základních informací. Důležité je mluvit o tom, jaký má obezita vliv na naše zdraví, a také co lidé s kily navíc zažívají.