Máma malého autisty

Když už se nedočkáte na začátku cesty podpory ani od těch, kdo si tím prochází, to už se pak musíte více než jindy spolehnout na sebe.

Neoblíbená témata, o kterých lidé nechtějí slyšet.

S autistickým dítětem je mnohdy těžké pořízení. Pokud se vám nedaří přimět jej k řízené činnosti, nezatracujte ani učení „za pochodu“.

Předně nechci hanit nebo vyzdvihovat žádný druh postižení dětí. Jakékoliv je šíleně těžké. Jen se chci pozastavit nad tím, jak jsou vnímány společností.

Článek o tom, jak jsme trénovali čekání a jak se to podařilo.

Poslední řada seriálu Dexter skončila a je čas se poohlédnout zpět na začátek. Upozornění: Obsahuje spojlery, pokud jste seriál nedokoukali celý, zvažte pokračování ve čtení článku.

Tento měsíc nás čekaly po delší době zase větší věci, a to zápis do ZŠ a pro synka víkendový pobyt.

Leden se nesl ve znamení neštovic.

Nejprve velký spor, později omluva a přátelství. O svůj příběh se rozhodla podělit maminka autistické téměř teenagerky.

Ani mně to nedalo a mám potřebu se vyjádřit k tématu inkluze, o kterém se v posledních dnech zde na Seznam Médium píše.

Pokud si myslíte, že příspěvek na péči je stanoven adekvátně a spravedlivě, možná vás tento článek vyvede z omylu a vy si budete přát, abyste nikdy tuto „službu“ nemuseli řešit.

Taky jste jako pečující osoby slyšeli od vašich známých, jak se máte, že nemusíte do práce a co víc, ještě za to dostáváte peníze? Jak by s vámi hned měnili? Tak dobře, zkusíme si to.

Prosinec byl především ve znamení Vánoc.

Jako pečující osoby máme trochu horší vstup do rolí zaměstnanců. Málokdo si troufne nás zaměstnat, protože to může být pro něj nevýhodné: flexibilní pracovní doba, volno a OČR každou chvíli, změna pracovní doby atd.

Další příběh, který odráží smutnou realitu života s postiženým dítětem, vedle toho opět jeden protichůdný příběh o tom, jak stačila práce s dítětem a na prášky proti agresi si dnes ani nevzpomenou.

Stříhání vlásků, nácvik čištění zoubků, vytvoření komunikační knihy, nový pokojíček, další omezení jídelníčku.

Blog Máma malého autisty slouží i jako taková zpovědnice pro vás. A já jsem se náhodou dala do řeči s tatínkem, který odešel od rodiny, protože neunesl, že dcerka je autistka. Takový případ ale není ojedinělý, jen se o tom nemluví.

Další „souboj“ názorů. Dvě maminky, každá má více dětí. Jedna má autistu jako nejstaršího synka, jedna jako mladšího. Jak to každá z nich vnímá?

Trošku delší článek, ale snad pomůže „začátečníkům“ zorientovat se v té spletité síti vyšetření a možné pomoci na počátku cesty jménem autismus.

Dvě ženy, obě vychovávají dítě s poruchou autistického spektra. Každá však k tomuto přistupuje zcela jinak. Dva světy, dva životy.

Něco o našich začátcích a o tom, jak mi autismus mého synka změnil život.

Říjen se nesl v duchu nemoci, školky a kousku víkendového pobytu pro děti s PAS.

Čeho se většina rodičů obává nejvíce, když začou přemýšlet o druhém dítěti k autistovi?

Jaké byly naše dny, když byl syn batole? Upřímně byly strašné. Jen čekání, až bude večer.

První naše ohlédnutí za měsíčními aktivitami - co se dělo v září.

Kartičky jsou velmi účinnou metodou komunikace pro nemluvící dítě. Ale některé tento systém odmítají a nechtějí s ním pracovat. Chyba ale může být už v začátcích učení na tento systém.

Poslední dobou se píše hodně o toleranci pro rodiče s autistickými dětmi. Ale i taková má mít hranice. Nechceme, abyste nám vše odpouštěli, jen to, co nikomu neublíží.

Hodně rodičů si přeje, aby se jejich autistické nemluvící dítě naučilo mluvit. Je to sice krásný cíl, ale někdy nereálný. A jak by tedy mělo vypadat „učení komunikovat“?

První díl seriálu, ve kterém hrají hlavní roli rodiče autistických dětí.

Řeknete rodiči autisty, že má nevychované dítě, řekli byste i matce vozíčkáře, že je její dítě jen líné chodit? Těžko.