Mandik Libor 2

Plzeň si záhy po vzniku republiky vytýčila další pořadový, i když ne zrovna jednoduchý úkol: připravit projekt a následnou realizaci Masarykovy školy na Jiráskově náměstí ve čtvrti Slovany.

Historicky bývala Plzeň městem tři nejpočetněji zastoupených národností. Vedle Čechů a Židů se o její rozvoj postarala i komunita německá, ale to platilo pochopitelně jen do druhé světové války.

Hanuš Zápal si jako nejplodnější architekt plzeňského regionu musel poradit s mnoha výzvami, mimo jiné i s objekty pro ty, kterým nebylo dáno dál žít a z tohoto světa odešli definitivně.

Plzeňský hotel Slovan na rozhraní Smetanových a Kopeckého sadů patří k těm typickým objektům, bez nichž si lze historický i ten současný život města těžko představit.

Kolonizátoři prvních osad a oblastí na územích dnešních USA to neměli s vymýšlením názvů vůbec jednoduché. Co ve starém světě vznikalo někdy po staletí, to se v tom novém zpravidla rodilo naráz.

Od písečné pláže s nulovou nadmořskou výškou vypadá impozantně a její trvale se valící kouř, jakoby nevěstil nic dobrého. Ale není se čeho obávat, v poslední době dýmá prakticky nepřetržitě. Prozatím.

Ze všech okružních parků na místě bývalých hradeb v západočeské metropoli jsou nejdelší sady 5. května, ale díky dopravnímu průtahu mezi nimi a Štruncovými sady se považují za nejméně atraktivní.

Už jako žáčka ve škole mě při hodinách dějepisu zaujaly události spojené se vzpourou v Boce Kotorské. Tehdy jsem si moc neuvědomoval, co to je, kde to je, ale výraz boka zněl v mých uších tak tajuplně…

Mezi bavorskou a západočeskou metropolí by se dozajista dalo najít nepřeberné množství styčných bodů, ať už v minulosti, v době přítomné a stoprocentně i v časech, které nás nevyhnutelně čekají.

Přítomnost zbrojní výroby sice předurčila západočeské metropoli statut výjimečnosti, jinak ale její obyvatelé strádali za druhé světové války podobně jako v jakémkoliv jiném protektorátním městě.

Do města sice vtékají čtyři řeky a vytéká z něj jedna, ale potenciál tekoucí vody, tolik podnětný pro tisíce jiných sídel, určitě ještě nebyl doposud v Plzni využit na sto procent.

Svatý Bartoloměj bude podle všeho Plzni osudovým světcem až na věky jako patron všech kolonizátorů, ale také vinařů, řezníků, výrobců knih nebo kožedělného zboží.

Za života Josefa II. (1741-1790) byla nasměrována mnohonárodnostní habsburská monarchie k pokrokovým změnám a všeobecně jeho doba přinesla do společnosti nový svěží a příznivější vítr.

Před několika dny u nás proběhly v médiích zprávy a záběry z jihošpanělských městeček, které deště proměnily v nevídanou spoušť a ulice zaplavily nekončícími proudy vody. Nechyběla ani Ronda.

Když se v Plzni řekne Petrohrad, vybaví se místním nevábná a ještě trochu zanedbaná čtvrť nad hlavním nádražím směrem k městské části Slovany. Právě tam začíná příběh o dětech z Koterovské ulice.

Noční můra, spojená s obléháním „města Slunce“, pozvolna ukončila hektické období husitských válek. Plzeň tak mohla začít bilancovat, co všechno mu husitské dědictví přineslo a co mu naopak vzalo.

Až dlouho po smrti největšího husitského vojevůdce v roce 1424 u Přibyslavi se v Čechách rozšířila a od té doby se traduje dosti populární legenda zjednodušeně zvaná „Žižkův buben“.

O Plasích při silnici mezi Plzní a Žatcem se v poslední době hodně mluví v souvislosti s již rozestavěným mostem přes údolí řeky Střely. S výškou 87 metrů nad hladinou bude nejvyšším silničním u nás.

V roce 1901 v malé obci Božkov, která se později stala součástí západočeské metropole, založil Heinrich Planer palírnu destilátů, kterou o devatenáct let později koupil Ital Lionello Stock.

Hlavní město Rakouska dospělo do současné podoby předlouhou historií, střídající řadu postupných vzestupů, ale také pádů až téměř na samé dno. Dnes noblesu Vídni závidí doslova celý svět.

Svého času se jednalo o jednu z největších plzeňských a ve svém oboru středoevropských firem, jejíž podivný a ne příliš česky znějící název už většině našich současníků ani nic neříká.

Kdysi odlehlé místo za městskými hradbami se časem proměnilo v rušný dopravní uzel v poloze pro Plzeň nadmíru důležité. A kromě jiného se stalo i pietním symbolem oslav konce druhé světové války.

Myšlenka postavit z celého Ringu, jedinečné vídeňské okružní magistrály, nejdříve budovu opery jako by symbolizovala vztah Vídeňanů k hudbě.

Už od dob první republiky se pro Plzeňany stalo velké náměstí na Klatovské třídě symbolem bojů příznivců a odpůrců brzy po sobě se střídajících režimů. To vše kvůli památníku prezidenta TGM.

Úplně nejdříve tu stávala brána svatého Ambrože a po ní brána Horská, snad protože vedla k horám, pravděpodobně k městským Horám Kutným. Vždy se však jednalo o součást Staroměstských hradeb.

V roce 1910 se město Plzeň rozhodlo zakoupit bývalou a již opuštěnou strojírnu Emila Škody v Kovářské ulici, protože největší zbrojovka monarchie potřebovala prostory úplně jiných parametrů.

V roce 1471 se v Norimberku narodil a ve svých sedmapadesáti letech také ve svém rodném městě zemřel Albrecht Dürer. Při vyslovení jeho jména si často mnozí představí zajíce. Proč?

Krátce před sarajevským atentátem, startovací rozbuškou pro začátek exploze první světové války, žilo v metropoli na Dunaji na dva milióny lidí.

Na plzeňské stavební průmyslové škole na Chodském náměstí vyučoval od roku 1899 a potom ještě dalších třináct let architekt Viktorin Šulc. Muž velice vážený a odbornou veřejností uznávaný.

Největší sídlo západních Čech a knihy. Ta slova patří k sobě a potvrzují, jak důležitou roli město sehrálo při vydávání našich prvních tisků. Proč a jaké příčiny k tomu vedly?

Navštívit toto město a nepobývat na hlavním náměstí, zaplněném z obou stran historickými domy s barevnými fasádami, je takřka nemožné. Velkolepý dojem ještě zvyšují jeho charakteristická podloubí.

Z politického hlediska patřil tento český šlechtic spíše mezi konzervativce a jako odpůrce metternichovského policejního systému podporoval konstituční monarchii.

Nálepku talentovaného malíře, známého svým nepříjemným až hrubiánským charakterem, už mu nikdo neodpáře. Vincent van Gogh, mimořádný umělec s useknutým boltcem.

Pokud by skutečně platil oficiálně uznávaný rok založení Plzně 1295, řadilo by ji to mezi poslední plánovitě vytvořená gotická města u nás.

Konfiskace majetku Albrechta z Valdštejna (1583-1634) před koncem třicetileté války měla pro České království ještě větší důsledky než konfiskace z doby pobělohorské na jejím začátku.

Notoricky známý příběh z filmů a literatury je vhodné si připomenout návštěvou města Konstanz na dnešní německo – švýcarské hranici, největšího ze všech na břehu Bodamského jezera.

Náš jediný nositel Nobelovy ceny za literaturu se v Mariánských Lázních léčil celkem sedmkrát a tolikrát přemílaná aférka básníka Goetha s mladičkou slečnou mu nedala spát.

Už Adolf Loos, světoznámý architekt z vídeňského prostředí, jinak ale rodák z Brna, jenž vdechl život mnoha českým stavbám, se o katedrále svatého Štěpána vyjadřoval v superlativech.

Po osmiměsíčním pobytu Rudolf opouštěl v roce 1600 Plzeň a tím i svůj Císařský dům na náměstí, kde byl ubytován. Vracel se do Prahy, kde už žádná další morová rána nehrozila.

Město Plzeň zažilo v době pobytu Rudolfa II. jak poklidný život u dvora, tak i jednání na nejvyšší diplomatické úrovni. Před morem v Praze se tu císař ukrýval od září 1599 do června 1600.

Jako první údajně zaznamenal stopy stříbra mnich ze sedleckého kláštera v druhé polovině třináctého století. Objev si označil mnišskou kutnou, tedy vlastním hábitem.

Na soutoku dvou tehdy bezejmenných řek plzeňské kotliny, které si až mnohem později pojmenovali lidé na Úslavu a Mži pulzoval život jako na málokterém místě u říčních teras plzeňské kotliny.

Ti, kteří vyjíždí vlakem z plzeňského hlavního nádraží směrem na Žatec a Most, si možná ani nevšimnou nenápadných zastávek Bolevec a Orlík.

Zahraniční návštěvníci našeho hlavního města samozřejmě nejdříve spěchají na Pražský hrad, Karlův most, Václavské náměstí či k orloji a občas jim unikne jedna památka méně nápadná.

Z relativně dlouhého, celých šedesát čtyři léta trvajícího života Jana Žižky z Trocnova se podařilo historicky důvěryhodně zpracovat a prozkoumat pouze posledních šest let.

Největší západočeské město se dostalo počínaje rokem 1420 do křížku s husity hned pětkrát. Jednou obléhali katoličtí nepřátelé Jana Žižku uvnitř městských hradeb.

Hlavní sídelní centrum západních Čech se ocitlo po husitských válkách takřka v rozkladu, pomalu splácelo své dluhy a její představitelé neúnavně přemýšleli, jak z dané situace vycouvat.

Obyvatelé města Tachov v pohraničí dostali nedávno dlouho očekávaný dárek. Nově zrekonstruované hlavní náměstí, na němž se výzdoba věnovaná nadcházejícím vánočním svátkům zvlášť dobře vyjímá.

Ten, kdo by rád zasvětil během Adventu víkend v některém z větších zahraničních měst, má na výběr poměrně širokou paletu velkolepých možností – Vídeň, Norimberk a třeba i saské Drážďany.

Dům nedaleko památníku osvobození Plzně americkou armádou dlouhá léta chátral, až se město jako vlastník budovy rozhodlo k zásadnímu kroku  – přeměnit budovu v muzeum paměti dvacátého století.

Oba se znali přes jejího bratra Jindřicha, který jako skvělý hudebník vyučoval v pražském ústavu na Staroměstském náměstí, založeném právě budoucím představitelem české národní hudby.

Už v pradávném rukopisu ze sedmého století je datována první zmínka o malé osadě uprostřed rozsáhlých mokřin a bažin kolem řeky Senne, osadě s poetickým názvem Bruocsella.

Když se v Norimberku pořádají každoroční vánoční trhy, sjede se sem na dva miliony návštěvníků, čtyřikrát víc než má historická francká metropole svých vlastních obyvatel.

V životě vůdce Adolfa Hitlera, narozeného v roce 1889 v rakouském městečku Braunau am Inn, sehrála Vídeň osudovou roli. Jako nezkušený mladíček sem přijel poprvé jako osmnáctiletý.

K těsnějšímu provázání osudů Plzně s husitskými bojovníky z jiných měst došlo záhy poté, co se na historické scéně objevili poprvé a kdy se sem s Janem Žižkou uchýlili.

Pivo z Měšťanského pivovaru, které má na mysli většina lidí, když se zmíní o plzeňském, zahájilo svou zázračnou dráhu na cizí trhy roce 1842.

Z jedné strany bývala Plzeň na svůj největší podnik hrdá, na straně druhé jí v dobách válečných přinášela jako jedné z rozhodujících zbrojovek Evropy víc utrpení než užitku.

Shodou nepříznivých okolností a ke škodě nás všech se Plzeň nestala kulisou pro žádnou ze staveb největšího barokního architekta v českých zemích jménem Giovanni Basilio.

V době svého největšího podnikatelského rozmachu a vrcholu tvůrčí euforie se s ním mohl někdo jiný z řad rakousko-uherských stavitelů jen těžko srovnávat.

Okupační režim, který muselo město absolvovat po dobytí generálem Mansfeldem 21. listopadu 1618, trval přes dlouhé dva roky. Až do 26. března 1621.