Mandik Libor 2

Projevovala nadání v mnoha oblastech a nebýt jejích zdravotních neduhů, jistě by po sobě zanechala stopu výraznější. Jak se stalo, že celých sedm let života strávila tato Pražačka na západě Čech?

Spolužití obou nejsilněji zastoupených národů nikdy nebylo úplně ideální, ale když už museli z historických důvodů snášet jeden druhého, jejich příslušníci se snažili alespoň, aby si příliš neškodili.

Připomeňme si, co se v západočeské metropoli odehrávalo v posledních dnech druhé světové války, které máme pomyslně spojené s přítomností amerických jednotek a jejich velitele generála Pattona.

Městečko Rokycany nemá ani třináct tisíc obyvatel, takže téměř vždy během mých tamních častých procházek narazím na obě místa, spjatá s připomínkou jejich nejpozoruhodnějšího rodáka.

Jako každé větší středověké město měla i západočeská metropole řadu zajímavých ubytovacích zařízení a mezi nimi jedno opravdu pamětihodné – dům U Bílého lva při ulici směřující do hlavního města.

Jeden průliv mezi Marmarským a Černým mořem s názvem Bospor rozděluje město na evropskou a asijskou část. Fenomén velkoměsta na dvou kontinentech se neodehrává nikde jinde než v Istanbulu.

Poloha největšího nádraží ve městě je historicky daná a určitě nehrozí nějaké přemisťování jako třeba v Brně. A přesto se obtížně hledala a mohlo se klidně stát, že by ta stanice stála úplně jinde.

Pojedete-li někdy po trati z Plzně na Klatovy a Železnou Rudu - Alžbětín, všimněte si hned první zastávky za hlavním nádražím výchozího města, jejíž výpravní budova svou neobvyklostí leckoho překvapí.

Plzeňané si rozhodně váží všech svých pěti řek, ale tradičně věří legendě, že jsou „pokřtěni“ jednou jedinou Radbuzou. Zbývající Mže, Úhlava, Úslava a natož Berounka zůstávají mimo hru.

V sousedství ulic Apolinářská a Ke Karlovu dnes působí areál budov z červených režných cihel v novogotickém stylu poměrně ponuře. Vznikl tu pod názvem Zemská porodnice u svatého Apolináře.

Je v tom trochu zmatek, ale pokusme se problém s mosty, pojmenovanými názvem odvozeným od hlavního města trochu rozklíčovat, i když to nebude nic jednoduchého.

Masné krámy tu stály v těsném sousedství hradeb, postavených už koncem čtrnáctého století. Svému účelu u někdejší Pražské brány ve stejnojmenné ulici sloužily bezmála celé půltisíciletí.

Vystupuji z vlaku, který mě sem na pravý břeh Vltavy z Prahy dovezl. Stačí jen přejít most na břeh opačný, abych mohl vychutnávat atmosféru městečka, jež pro naše národní sebevědomí tolik znamenalo.

Když na dnešní pražské Masarykovo nádraží dorazily první vlaky od Olomouce, začaly se ladit detaily, kudy bude Severní státní dráha odtud dál pokračovat směrem na saské Drážďany.

Z původního systému čtyř historických bran jménem Pražská, Malická, Skvrňanská a Litická nezůstalo až na jednu nepatrnou výjimku vůbec nic. Výjimkou je ta poslední a její pozůstatek „Branka“.

Chrást se po výstavbě železničního tunelu pod Chlumem ocitl mimo hlavní trať mezi dvojicí největších měst na území Čech. Usedám do motoráčku směřujícího lokální tratí do Stupna u města Radnice.

Na břehu řeky Mže stávaly v ponuré čtvrti už od osmnáctého století domky rybářů, řemeslníků a jiné chudiny. Stály už mimo městské hradby a místní začali lokalitě i pozdějšímu hostinci říkat Peklo.

Možná už jste si toho také všimli. Většina fasád domů obrácených k Václavskému náměstí vypadá vkusně, upraveně a odpovídá významu místa zřejmě nejlukrativnější promenády Prahy.

Ze všech čtyř řek vtékajících do Plzně má největší vliv na život města Radbuza. Nikde jinde se už nepodařilo vytvořit klasické nábřeží s regulačními zdmi a oboustrannou zástavbou na jejích březích.

Plzeň si záhy po vzniku republiky vytýčila další pořadový, i když ne zrovna jednoduchý úkol: připravit projekt a následnou realizaci Masarykovy školy na Jiráskově náměstí ve čtvrti Slovany.

Historicky bývala Plzeň městem tři nejpočetněji zastoupených národností. Vedle Čechů a Židů se o její rozvoj postarala i komunita německá, ale to platilo pochopitelně jen do druhé světové války.

Hanuš Zápal si jako nejplodnější architekt plzeňského regionu musel poradit s mnoha výzvami, mimo jiné i s objekty pro ty, kterým nebylo dáno dál žít a z tohoto světa odešli definitivně.

Plzeňský hotel Slovan na rozhraní Smetanových a Kopeckého sadů patří k těm typickým objektům, bez nichž si lze historický i ten současný život města těžko představit.

Kolonizátoři prvních osad a oblastí na územích dnešních USA to neměli s vymýšlením názvů vůbec jednoduché. Co ve starém světě vznikalo někdy po staletí, to se v tom novém zpravidla rodilo naráz.

Od písečné pláže s nulovou nadmořskou výškou vypadá impozantně a její trvale se valící kouř, jakoby nevěstil nic dobrého. Ale není se čeho obávat, v poslední době dýmá prakticky nepřetržitě. Prozatím.

Ze všech okružních parků na místě bývalých hradeb v západočeské metropoli jsou nejdelší sady 5. května, ale díky dopravnímu průtahu mezi nimi a Štruncovými sady se považují za nejméně atraktivní.

Už jako žáčka ve škole mě při hodinách dějepisu zaujaly události spojené se vzpourou v Boce Kotorské. Tehdy jsem si moc neuvědomoval, co to je, kde to je, ale výraz boka zněl v mých uších tak tajuplně…

Mezi bavorskou a západočeskou metropolí by se dozajista dalo najít nepřeberné množství styčných bodů, ať už v minulosti, v době přítomné a stoprocentně i v časech, které nás nevyhnutelně čekají.

Přítomnost zbrojní výroby sice předurčila západočeské metropoli statut výjimečnosti, jinak ale její obyvatelé strádali za druhé světové války podobně jako v jakémkoliv jiném protektorátním městě.

Do města sice vtékají čtyři řeky a vytéká z něj jedna, ale potenciál tekoucí vody, tolik podnětný pro tisíce jiných sídel, určitě ještě nebyl doposud v Plzni využit na sto procent.

Svatý Bartoloměj bude podle všeho Plzni osudovým světcem až na věky jako patron všech kolonizátorů, ale také vinařů, řezníků, výrobců knih nebo kožedělného zboží.

Za života Josefa II. (1741-1790) byla nasměrována mnohonárodnostní habsburská monarchie k pokrokovým změnám a všeobecně jeho doba přinesla do společnosti nový svěží a příznivější vítr.

Před několika dny u nás proběhly v médiích zprávy a záběry z jihošpanělských městeček, které deště proměnily v nevídanou spoušť a ulice zaplavily nekončícími proudy vody. Nechyběla ani Ronda.

Když se v Plzni řekne Petrohrad, vybaví se místním nevábná a ještě trochu zanedbaná čtvrť nad hlavním nádražím směrem k městské části Slovany. Právě tam začíná příběh o dětech z Koterovské ulice.

Noční můra, spojená s obléháním „města Slunce“, pozvolna ukončila hektické období husitských válek. Plzeň tak mohla začít bilancovat, co všechno mu husitské dědictví přineslo a co mu naopak vzalo.

Až dlouho po smrti největšího husitského vojevůdce v roce 1424 u Přibyslavi se v Čechách rozšířila a od té doby se traduje dosti populární legenda zjednodušeně zvaná „Žižkův buben“.

O Plasích při silnici mezi Plzní a Žatcem se v poslední době hodně mluví v souvislosti s již rozestavěným mostem přes údolí řeky Střely. S výškou 87 metrů nad hladinou bude nejvyšším silničním u nás.

V roce 1901 v malé obci Božkov, která se později stala součástí západočeské metropole, založil Heinrich Planer palírnu destilátů, kterou o devatenáct let později koupil Ital Lionello Stock.

Hlavní město Rakouska dospělo do současné podoby předlouhou historií, střídající řadu postupných vzestupů, ale také pádů až téměř na samé dno. Dnes noblesu Vídni závidí doslova celý svět.

Svého času se jednalo o jednu z největších plzeňských a ve svém oboru středoevropských firem, jejíž podivný a ne příliš česky znějící název už většině našich současníků ani nic neříká.

Kdysi odlehlé místo za městskými hradbami se časem proměnilo v rušný dopravní uzel v poloze pro Plzeň nadmíru důležité. A kromě jiného se stalo i pietním symbolem oslav konce druhé světové války.

Myšlenka postavit z celého Ringu, jedinečné vídeňské okružní magistrály, nejdříve budovu opery jako by symbolizovala vztah Vídeňanů k hudbě.

Už od dob první republiky se pro Plzeňany stalo velké náměstí na Klatovské třídě symbolem bojů příznivců a odpůrců brzy po sobě se střídajících režimů. To vše kvůli památníku prezidenta TGM.

Úplně nejdříve tu stávala brána svatého Ambrože a po ní brána Horská, snad protože vedla k horám, pravděpodobně k městským Horám Kutným. Vždy se však jednalo o součást Staroměstských hradeb.

V roce 1910 se město Plzeň rozhodlo zakoupit bývalou a již opuštěnou strojírnu Emila Škody v Kovářské ulici, protože největší zbrojovka monarchie potřebovala prostory úplně jiných parametrů.

V roce 1471 se v Norimberku narodil a ve svých sedmapadesáti letech také ve svém rodném městě zemřel Albrecht Dürer. Při vyslovení jeho jména si často mnozí představí zajíce. Proč?

Krátce před sarajevským atentátem, startovací rozbuškou pro začátek exploze první světové války, žilo v metropoli na Dunaji na dva milióny lidí.

Na plzeňské stavební průmyslové škole na Chodském náměstí vyučoval od roku 1899 a potom ještě dalších třináct let architekt Viktorin Šulc. Muž velice vážený a odbornou veřejností uznávaný.

Největší sídlo západních Čech a knihy. Ta slova patří k sobě a potvrzují, jak důležitou roli město sehrálo při vydávání našich prvních tisků. Proč a jaké příčiny k tomu vedly?

Navštívit toto město a nepobývat na hlavním náměstí, zaplněném z obou stran historickými domy s barevnými fasádami, je takřka nemožné. Velkolepý dojem ještě zvyšují jeho charakteristická podloubí.

Z politického hlediska patřil tento český šlechtic spíše mezi konzervativce a jako odpůrce metternichovského policejního systému podporoval konstituční monarchii.

Nálepku talentovaného malíře, známého svým nepříjemným až hrubiánským charakterem, už mu nikdo neodpáře. Vincent van Gogh, mimořádný umělec s useknutým boltcem.

Pokud by skutečně platil oficiálně uznávaný rok založení Plzně 1295, řadilo by ji to mezi poslední plánovitě vytvořená gotická města u nás.

Konfiskace majetku Albrechta z Valdštejna (1583-1634) před koncem třicetileté války měla pro České království ještě větší důsledky než konfiskace z doby pobělohorské na jejím začátku.

Notoricky známý příběh z filmů a literatury je vhodné si připomenout návštěvou města Konstanz na dnešní německo – švýcarské hranici, největšího ze všech na břehu Bodamského jezera.

Náš jediný nositel Nobelovy ceny za literaturu se v Mariánských Lázních léčil celkem sedmkrát a tolikrát přemílaná aférka básníka Goetha s mladičkou slečnou mu nedala spát.

Už Adolf Loos, světoznámý architekt z vídeňského prostředí, jinak ale rodák z Brna, jenž vdechl život mnoha českým stavbám, se o katedrále svatého Štěpána vyjadřoval v superlativech.

Po osmiměsíčním pobytu Rudolf opouštěl v roce 1600 Plzeň a tím i svůj Císařský dům na náměstí, kde byl ubytován. Vracel se do Prahy, kde už žádná další morová rána nehrozila.

Město Plzeň zažilo v době pobytu Rudolfa II. jak poklidný život u dvora, tak i jednání na nejvyšší diplomatické úrovni. Před morem v Praze se tu císař ukrýval od září 1599 do června 1600.

Jako první údajně zaznamenal stopy stříbra mnich ze sedleckého kláštera v druhé polovině třináctého století. Objev si označil mnišskou kutnou, tedy vlastním hábitem.