Markus Veritatis

Když dnes vyslovíme spojení Československá armáda roku 1938, příliš často se nám jako první vybaví porážka. Či kapitulace. Jenže ona žádnou válku či bitvu neprohrála.

Když se dnes podíváme na ruskou státní propagandu - a někdy nemusíme chodit ani za hranice, můžeme nabýt dojmu, že Rusko bylo vždy soběstačnou velmocí, která Západ nikdy nepotřebovala.

Debata o Sudetech je dnes téměř vždy zjednodušená. Rok 1938. Mnichov. Zrada. Rok 1945. Odsun. Odplata. A argument, který se opakuje: „Odsun byl jen důsledkem Mnichova.“ Jenže tento příběh má začátek, který se příliš nepřipomíná. Rok 1918.

Felix Martin Julius Steiner patří možná k nejrozporuplnějším, ale zároveň nejzajímavějším vojenským velitelům druhé světové války.

Když se mluví o držitelích Rytířského kříže s dubovými listy, meči a diamanty, většina pozornosti se soustředí na generály, velké bitvy a mediálně vděčná jména.

Britská válečná historie 2. světové války má jasnou tvář. Pro širokou veřejnost je jí Bernard Montgomery – generál od El Alameinu, Normandie a vítězství v Evropě.

Pro většinu českých diváků je jméno Rodion Jakovlevič Malinovskij spojeno s jediným obrazem: scéna z filmu Pelíšky, kde postava v podání Miroslava Donutila s ironickým patosem cituje jméno sovětského maršála. Publikum se usměje – a tím to končí.

Dějiny Rudé armády druhé světové války si pamatují několik jmen. Žukov, Koněv a neméně Rokossovskij. Jsou to tváře vítězství, symboly, kolem nichž vznikly poválečné narativy.

Sovětská válečná historie má své ikony. Nejviditelnější z nich je bezesporu Georgij Žukov – symbol vítězství, Stalinův maršál a dobyvatel Berlína. Dále jistě jím byl i Ivan Koněv.

Když se mluví o držitelích Rytířského kříže s dubovými listy, meči a diamanty, většina lidí si vybaví generály, polní maršály, velká jména a velké kampaně.

Dějiny si pamatují především tváře. Jména, která se dobře vyprávějí, která mají příběh, dramatický oblouk a často i poválečný mýtus.

Jméno generála polního maršála Rommela zná každý. Ale jméno generála Balcka jen ti, kteří skutečně rozumějí válce či se věnují historii. Přitom z hlediska úspěchů je jeho přínos nedoceněný.

Jak vznikl mýtus Pouštní lišky – a proč realita byla složitější?

Když Miroslav Kalousek na svém profilu nedávno napsal, že „odsun sudetských Němců nebyl spravedlností, ale pomstou“, vyvolal tím vlnu reakcí. A to i hodně souhlasných.

Když se nedávno veřejnost dozvěděla o obsahu takzvané Masarykovy obálky, zaznamenali jsme silné reakce. Zejména na Slovensku. Tam ale negativní. Proč?

Zrcadlo, do kterého se neumíme podívat celí.