Dvě nové knihy - dvě recenze. Ačkoliv je každá kniha i recenze jiná, rozhodl jsem se je spojit do tohoto blogu. A co je spojuje? Pohled na jejich obsah a formu.
Neochvějným způsobem se vepsal do historie Filmového festivalu v Karlových Varech. Snad právě proto současný festival o své historii raději mírně mlčí.
Kdo někdy nahlédl do dnešního světa mladých a porovnával to s tím, co nabízejí dnešní televize, zejména pak ta Česká, veřejnoprávní, trochu mu nad tím zůstává rozum stát.
Sečtělejší část čtenářstva už asi tuší odkud vítr vane - jaký že titul to parafrázuji. Faktem ale je, že ať už se jednou setkáte s Rámou nebo s rýmou, už vám to nikdo neodpáře.
V poslední době se zde roztrhl pytel se zaručenými „životopisci“ o francouzském komikovi Louis de Funèsovi. Pomineme-li chvályhodnou snahu autorů něco napsat, pak je rozhodně nelze chválit za faktografii a za případné opisování zdrojů a polopravd.
V Japonsku, přesněji řečeno, v Tokiu, jsem byl dosud třikrát a doufám, že ne naposledy. Jsem ovšem laický turista. A proto, co pro mne bylo a je v Japonsku podstatné?
Japonská písnička „Ue o Muite Arukou“ je v originále něco jako smutný „protest“ song. Stal se z ní dodnes hraný světový hit. A víte, jaký je její další název a jak se jmenuje v češtině?
Vždy, když se rozhodujete pro změny, musíte zvážit pro a proti. Ať už jde o zaměstnání, o osobní život a nebo o různé maličkosti každodenního života. Někdy to má i dalekosáhlejší rozměr. A chce to jediné: nebát se do toho pustit.