V dřívějších dobách plánování filmového natáčení se proti vůli všech objevovaly dny, kdy se při nejlepší vůli počasí filmovat nedalo. Takové dny byly považovány za ztracené.
Dnem 10. prosince bylo zapsáno české amatérské divadlo na seznam kulturního dědictví UNESCO. Řekl bych, že tím jsme byli zapsáni i my všichni, co jsme si kdy k amatérskému divadlu „přičuchli“.
Dvě nové knihy - dvě recenze. Ačkoliv je každá kniha i recenze jiná, rozhodl jsem se je spojit do tohoto blogu. A co je spojuje? Pohled na jejich obsah a formu.
Neochvějným způsobem se vepsal do historie Filmového festivalu v Karlových Varech. Snad právě proto současný festival o své historii raději mírně mlčí.
Kdo někdy nahlédl do dnešního světa mladých a porovnával to s tím, co nabízejí dnešní televize, zejména pak ta Česká, veřejnoprávní, trochu mu nad tím zůstává rozum stát.
Sečtělejší část čtenářstva už asi tuší odkud vítr vane - jaký že titul to parafrázuji. Faktem ale je, že ať už se jednou setkáte s Rámou nebo s rýmou, už vám to nikdo neodpáře.
V poslední době se zde roztrhl pytel se zaručenými „životopisci“ o francouzském komikovi Louis de Funèsovi. Pomineme-li chvályhodnou snahu autorů něco napsat, pak je rozhodně nelze chválit za faktografii a za případné opisování zdrojů a polopravd.
V Japonsku, přesněji řečeno, v Tokiu, jsem byl dosud třikrát a doufám, že ne naposledy. Jsem ovšem laický turista. A proto, co pro mne bylo a je v Japonsku podstatné?
Japonská písnička „Ue o Muite Arukou“ je v originále něco jako smutný „protest“ song. Stal se z ní dodnes hraný světový hit. A víte, jaký je její další název a jak se jmenuje v češtině?
Vždy, když se rozhodujete pro změny, musíte zvážit pro a proti. Ať už jde o zaměstnání, o osobní život a nebo o různé maličkosti každodenního života. Někdy to má i dalekosáhlejší rozměr. A chce to jediné: nebát se do toho pustit.