Martin Skácel

Kdysi lidé fotografovali výjimečné okamžiky. Dnes se dokumentuje úplně vše. Jídlo, všemožné západy slunce a někdy i obsah vlastní popelnice. Moderní člověk nežije daným okamžikem. Moderní člověk ho archivuje.

Předseda hnutí ANO se pomalu probouzí do reality, když zjistil, že státní rozpočet je napjatý jako kšandy profesora Fialy. Kde vzít peníze na předvolební sliby, když ani tu dopravu nelze osekat?

Ani v letošním ročníku nelze očekávat, že by se jiný český hokejista nějak významně prosadil v zámořské soutěži. O to víc budou fanoušci sledovat formu bostonské hvězdy před blížícím se olympijským turnajem.

Nevím, zda ti „kritici“ kdy hráli kolektivní sport, čemuž moc nevěřím, a když už, tak to rozhodně nebyl lední hokej, ale svést vše na jednoho člověka, a ještě k tomu brankáře, je totiž ta nejjednodušší cesta.

Nemůžu se ubránit teorii, že dopravní značení u nás neplánují odborníci. Protože jestli na zemi existuje peklo, tak začíná u cedule s nápisem „musíme to opravit“.

Při vší úctě k týmům Maďarska, Norska nebo Dánska až právě zápas se Spojenými státy nám připomněl, že jsme skutečně na mistrovství světa.

Kolik ještě původně dobrých, a možná i skvělých, a hlavně nevinných jídel musí padnout za oběť této moderní vymoženosti, než řekneme dost?

Když ani zápas domácí reprezentace s úřadujícími mistry světa nedokáže zaplnit tribuny, tak je něco vážně špatně.

I letos se výkony rozhodčích řeší a řešit se nikdy nepřestanou. Dělají rozhodčí chyby? Ano. Ale ty děláme všichni. Mají na chyby právo? Zcela bez debat.

Jak jednotlivé týmy zveřejňují své soupisky, je jasné, že to rozhodně nebude nějaký rybníkařský turnaj. I letošní šampionát začíná být obrovským hokejovým lákadlem.

Jako každý rok se začíná v hokejových kuloárech diskutovat o tom, jak daleko výběr trenéra Rulíka má šanci dojít. Velkou neznámou je však post brankářské jedničky.

Když skládáte tým pro vrcholnou akci, jako je mistrovství světa, potřebujete mít k dispozici jako trenér nejen špičkové hráče a skvělého gólmana. Potřebujete mít jistý šestý smysl a občas i trochu toho pověstného štěstíčka.

Jakoby letos byli hokejový bohové na české straně. Ve své skupině hrají o prvenství a do karet jim hrají i zámořské posily.

Jako nepřekonatelné alpské štíty se zdají hokejisté Rakouska. Po finském skalpu a šokující remíze s Kanadou je dnes večer čeká ve vyprodané O2 aréně souboj s českou reprezentací.

Právě na gólmana české reprezentace se snesla vlna kritiky za jeho výkon v zápase s Norskem. Jenže kritika je to zcela neoprávněná.

Už dnes večer může být rozhodnuto. Floridu od postupu do konferenčního finále dělí jediné vítězství. Díky němu by se pro národní tým uvolnily hned tři posily.

Ukrajina si za válku může sama a nebýt ve vedení naší země Petra Fialy, válečný konflikt s Ruskem by byl dávno u svého konce.

A je hotovo. Naši slovenští bratři si zvolili nového prezidenta. Tím se stal Peter Pellegrini. A mnozí z nás mají problém se s tím smířit.

Když přijde u vládních politiků řeč na to, co se povedlo, je zajímavé, že ve většině případů se údajné úspěchy týkají armády. Je to však na potlesk na otevřené scéně?

Asi tak stejně napínavá jako byly chvíle ve zlaté éře Českého slavíka, kdy titul zpěvák roku s železnou pravidelností úspěšně obhajoval Karel Gott.

Neustále mi to vrtá hlavou. Je totiž zarážející, že když byl nacismus postaven mimo zákon, proč se to samé neudělalo i v případě komunismu.

Jestli jsme kdy pochybovali o tom, že nějaká naše státní instituce pracuje skutečně precizně a ve prospěch nás, občanů, tak je to právě BIS (Bezpečnostní a informační služba).

Kohoutí zápasy u nás sice povoleny nejsou, ale je klidně možné, že k jednomu takovému přece jen dojde.

Jako bychom se snad vraceli v čase do doby, kdy politici měli pod palcem média, jež pak neměla možnost informovat nezávisle a objektivně. Právě tímto směrem se ubírají obě opoziční hnutí.

A to jsem si myslel, že nic horšího, než co se dělo za střídavého vládnutí ODS a ČSSD v devadesátých letech, přijít už snad ani nemůže.

Existují nějaká nepsaná pravidla slušného chování v politice? Něco jako kodex? Zřejmě ne, nebo jsem alespoň o ničem takovém neslyšel.

V naší demokratické společnosti se údajně vyskytuje cenzura, a to dokonce taková, že za opačný názor jsou lidé dokonce údajně omezováni na osobní svobodě.

Když sleduji předvolební průzkumy, vážně se nestačím divit, jak s každým novým průzkumem rostou preference hnutí kolem Andreje Babiše.

Setkávám se s tím každý den, kdy vynášíme rychlé soudy nad osudy lidí, jakmile se jejich chování, byť jen lehce, neztotožňuje s naším vlastním standardem.

Starší generace často přehlížejí názory mladých, což vede k názorové propasti. Jaké jsou však důvody a je možné na toto téma otevřít dialog?

Byl to muž mnoha tváří, jehož život byl stejně fascinující jako jeho umění. Právě v těchto dnech by Jiří Šlitr oslavil své sté narozeniny.

Při sledování záběrů z „Debaty bez cenzury“ jsem se zamyslel nad hlubšími otázkami, které se týkají dialogu, tolerance a schopnosti vypořádat se s historickou pravdou.

Televize Nova slaví třicáté výročí svého založení, a tak jsem se rozhodl prozkoumat pořady, které se staly skutečně legendárními. Právě hitparádu Eso dodnes považuji za kultovní záležitost.

Některé sporné rozsudky vyvolávají dojem, že náš právní systém chrání více pachatele než samotné oběti trestných činů. Je zde snad nerovnováha mezi spravedlností a ochranou práva jednotlivce?

Nic nerozděluje národ tolik jako jídlo. Ponořme se do světa smaženého sýra a možná odhalíme to, proč je tento jednoduchý pokrm středobodem vášnivých diskusí.

Když se v titulcích novin objeví jméno Jany Hlaváčové, mnozí si vzpomenou na postavu charismatické zdravotní sestry doktora Štěpána z legendární filmové hexagolie režiséra Dušana Kleina.

Náš pracovní trh nadále trpí velkým množstvím neobsazených míst, přičemž ve většině případů se jedná o pozice, které nejsou finančně příliš lákavé.

Solidárnost je hezká věc, ale neměla by být založená spíše na dobrovolné bázi než na tom, že mi ji stát přikazuje? Proč stát trestá vysokopříjmové za to, že se chtějí mít lépe?

Většina odpůrců přijetí jednotné měny se obává ztráty suverenity České republiky. Jsou však tyto obavy skutečně na místě?

Jeho rezolutní odmítnutí účasti na jednání Rady bezpečnosti OSN, požadovaném Ruskem odhaluje, jak je důležité stát pevně proti manipulaci a propagandě.

Silvestrovské oslavy jsou synonymem pro radost z příchodu nového roku, ale opravdu je nutné začínat s odpalováním petard týdny předem?

Novelu bodovacího systému někdo považuje za šikanu ze strany policie. Zřejmě si však neuvědomují, že zpřísnění některých přestupků je možná jedinou cestou, jak ochránit životy nás všech.

Stojíme před otázkou, zda přijmout korespondenční volby jako moderní a inkluzivní nástroj demokracie, nebo raději podlehnout hlasům populistů, kteří se snaží pevně držet zavedeného systému.

Podívejme se na zvláštní paradox. Mladým od ledna umožníme řídit auto dříve, než dosáhnou plnoletosti, ale právo na možnost vyjádřit svůj názor u voleb jim nadále upíráme.

Je snadné a zároveň krátkozraké posmívat se faktům o globálním oteplování, když máme kolem sebe bílou deku a cítíme se jako v pohádce.

Jako vysvědčení kabinetu Petra Fialy by se dal číst nejnovější volební průzkum společnosti STEM. Ten mě zaujal hlavně vzrůstající podporou hnutí SPD.

Petr Fiala se chlubí snižováním počtu úředníků. Dokonce tvrdí, že se jedná o razantní změnu. Skutečnost však není v souladu s očekáváním voličů.

Návrh na zvýšení daňových odpočtů má své opodstatnění, ale neodráží realitu denního života mnoha občanů. Od matek samoživitelek přes zaměstnance s minimální mzdou až po ty, kteří bojují s exekucemi.

Jak je možné, že jsme se dostali do situace, kdy státní kasa není připravena na příval nových důchodců a kdo za tento stav nese odpovědnost?

Zdá se, že ve společností sílí dojem, že jsou důchodci ve značné finanční výhodě. Ve skutečnosti se mnoho z nich potýká nejen s omezenými finančními možnostmi, ale také třeba se zdravotními problémy.

Čím dál tím více pronikají tyto „dospělácké“ nápoje do pitného režimu našich potomků. Proč jsou tak lákavé a jaký to má dopad na zdraví a chování nejmladší generace.

V posledních dnech se na politické scéně rozhořel slovní souboj mezi špičkami ODS a hnutí ANO na téma, o kolik víc zaplatí domácnosti příští rok na účtech za elektřinu.

Ministryně obrany před nás klade důležité otázky o funkci Organizace spojených národů (OSN). Tyto otázky se stávají tím palčivějšími, čím víc se svět potýká s komplexními krizemi.

Je české zdravotnictví na pokraji kolapsu, nebo to jsou jen vášnivé titulky novin? Stávky, výpovědi a přesčasy zaměstnanců nemocnic se stávají každodenním chlebem. Ale co to znamená pro nás, obyčejné pacienty?

Existují zákony regulující nezdravé návyky. Ale jak je možné, že zatímco kuřáci jsou stále více stigmatizováni a jejich oblíbené produkty zakazovány, milovníci alkoholu si užívají s minimálními omezeními?

Rozvody jsou často náročným obdobím plným emocionálního napětí a nejistoty. Někdy se ovšem stávají arénou nejen pro změny rodinných struktur, ale i pro nekalé taktiky a falešná obvinění.

Kdekomu se může zdát, že nemocnice v naší zemi nikdy nespí. Lidé chodí do nemocnic třeba i s bolestí hlavy a s pocitem, že jejich život je v akutním ohrožení.

Je to jako sledovat živě dějovou linii, která se nezadržitelně přibližuje ke svému vrcholu. Nejde však jen o Slovensko. Politické strany, které se vezou na vlně populismu, jsou na vzestupu po celé Evropě.

Kdekomu se může zdát, že cenovky v supermarketech se mění častěji než předpovědi počasí. Hlavně tedy směrem nahoru. Odhalení viníka je však stále zahaleno jakýmsi tajemnem.

Václavské náměstí v Praze se opět naplnilo lidmi, kteří přišli podpořit hnutí PRO. Jindřich Rajchl tvrdí, že se zde sešlo na 100 tisíc lidí, mnozí pozorovatelé toto tvrzení vyvracejí.