Martin Žáček

Před třemi dekádami jsme netušili o jediné planetě mimo Sluneční soustavu. Dnes jich známe tisíce. Otázka proto už nezní, jestli existují světy podobné Zemi, ale kolik jich je a kdy na jednom z nich najdeme život.

Kolem Země obíhají miliony kusů kosmického odpadu. Stačí jediná srážka a může se spustit řetězová reakce, která nám uzavře přístup do vesmíru na desítky let. Čas jednat se krátí.

Lidstvo stojí na prahu největší expanze ve své historii. Zatímco soukromé firmy testují rakety pro let na Mars, světové velmoci závodí o měsíční základny. Co nás v následujících letech čeká a jaké výzvy musíme překonat?

Traumatické pouto je toxický vztah připomínající závislost, kde se střídá napětí, výbuchy a smíření. Oběť se nemůže odpoutat kvůli dopaminovému cyklu a touze po změně partnera, přestože zažívá zneužívání.

Co když je celý vesmír jen sofistikovaným počítačovým programem? Tato myšlenka fascinuje nejen vědce a filozofy, ale i technologické vizionáře. Existuje však děsivá možnost, že pokud bychom zjistili pravdu, mohlo by to být poslední, co uděláme.

Romantizace žárlivosti je hluboce zakořeněná v naší kultuře, přitom právě ona může být tichým zabijákem i těch nejpevnějších vztahů. Řekněme si narovinu, proč je čas přestat žárlivost omlouvat.

Tvářit se, že chráníme chudší odmítnutím emisních povolenek, je krátkozraké. Klimatická krize už dnes zvyšuje ceny potravin a bydlení a sucha s povodněmi dopadají nejtvrději právě na ty bez finančních rezerv.

Moskva rozmístila stovky tisíc vojáků na běloruské hranici s NATO. Možná o nic nejde, ale může jít i o důkladnou přípravu útoku a vyvolání článku 5. Když se armády pohybují, většinou to není náhoda.

Žijeme v nejprosperujícím období lidské historie, přesto nás politici přesvědčují, že jsme na pokraji zhroucení. Jak funguje mechanismus, který z prosperity dělá pocit ohrožení? A kdo na tom profituje?

Evropská unie tlačí na technologické firmy, aby dobrovolně skenovaly soukromou komunikaci svých uživatelů. Pod záminkou ochrany dětí vzniká systém plošného sledování, který ohrožuje základní práva každého z nás.

Mírový plán pro Ukrajinu předložený administrativou Donalda Trumpa obsahuje zásadní chyby v pochopení mezinárodních vztahů. Dokument postrádá konkrétní záruky dodržování míru a odhaluje znepokojivou neznalost základních principů fungování NATO.

Trumpův plán pro Ukrajinu není cestou k míru, ale kapitulací před agresorem. Místo ukončení války ji paradoxně prodlužuje a otevírá cestu další ruské expanzi – přesně jako dohoda v Mnichově v roce 1938, kdy spojenci zradili Československo.

Přibližně pětina Čechů by chtěla raději autoritářský model vlády než demokracii. Nejde však o lásku k tyranii, ale o únavu z chaosu a nejistoty. Co tato touha vypovídá o stavu naší politické kultury?

První americké jednotky vstupují do pekla údolí Ia Drang. Začíná válka, která navždy změní vztah občanů k vládě, médií k pravdě a celé generace k autoritě.

Hybridní válka nám ovlivňuje každodenní život. Rusko v ní exceluje, protože ji vnímá jako standardní politický nástroj, zatímco Západ se nedokáže efektivně bránit. Naše síla však spočívá v tom, že dokážeme spolupracovat.

Další globální pandemie není otázkou jestli, ale kdy. Zatímco covid-19 otřásl světem, lekce z této krize rychle upadají v zapomnění. Investice do prevence klesají a politici se obávají nepopulárních rozhodnutí.

Kreml se dostal do bludného kruhu, ze kterého není úniku. Válka přestala být nástrojem politiky a stala se základem celého státu. Mír by znamenal konec režimu.

I kdyby se vesmír hemžil inteligentním životem, lidé zůstanou navždy biologicky osamělí. Evoluce je natolik citlivá na náhodu, že pravděpodobnost setkání s druhou lidskou civilizací je prakticky nulová.

Zatímco svět sleduje kosmické ambice USA a Číny, tak Česko se mezitím tiše stalo jedním z klíčových hráčů evropského vesmírného průmyslu. Přímou spoluprací s NASA ukazuje naše malá středoevropská země, že na velikosti nezáleží.

Představme si svět, kde smrt není konečná. Vědomí nahrané do cloudu, nová těla na objednávku a život trvající potenciálně navždy. Science fiction? Možná. A možná taky ne.

Digitální revoluce mění způsob, jakým čteme. Audioknihy, e-knihy a další technologie nabízejí pohodlí a dostupnost. Může však tištěná kniha v éře tabletů a umělé inteligence přežít, nebo se stane vzácným produktem?

Každý den se učíme nové věci, zapamatujeme si tváře, místa i zážitky. Celý život náš mozek neustále sbírá a ukládá informace, ale má tato schopnost nějaké hranice? Dokáže se mozek skutečně zaplnit jako pevný disk?

Statečná americká letkyně Amelia Earhart přepsala dějiny aviatiky a stala se ikonou ženské emancipace. V roce 1937 však během pokusu o oblet světa záhadně zmizela nad Tichým oceánem. Její osud zůstává dodnes neobjasněn.

Více než jedenáct let po zmizení letu MH370 se chystá další pátrací mise. Může to být poslední pokus vyřešit jednu z největších leteckých záhad. Pokud nic nenajdou, svět to pravděpodobně vzdá a tajemství zůstane navždy nevyřešené.

Co kdyby se moderní člověk nedělil o planetu jen se zvířaty, ale i s příbuznými druhy? Dokázali bychom přijmout jiný lidský druh jako rovnocenné anebo by naše arogance zvítězila nad empatií?

Amerika se mění. Místo ideální demokracie sledujeme rozložení moci v rukou úzké elity. Oligarchie je hrozbou pro USA a pro budoucnost demokracie v Evropě. Jak jsme se sem dostali a dá se s tím ještě něco dělat?

Pokroky v genetice, nanotechnologiích a umělé inteligenci naznačují, že délka lidského života by se mohla dramaticky prodloužit. Dokážeme překonat biologické limity stárnutí a žít několik století?

Některé politické strany prezentují vystoupení z Evropské unie jako jednoduchou záležitost vyřešitelnou referendem. Realita je však mnohem složitější. Pro Českou republiku by odchod z EU znamenal ztrátu politického vlivu a ekonomických výhod.

Politici nám často podsouvají nedůvěru v instituce, média, lékaře i sousedy. Získávají moc, ale co ztrácíme my? Jak přežít ve společnosti, kde je podezření důležitější než pravda?

Umělá inteligence dnes působí jako nafouknutá bublina. Je všude, ale málokdo za ni platí. Firmy dávají chatboty i do kávovarů, výnosy jsou nízké a uživatelé zůstávají u verzí zdarma. Jak dlouho tohle vydrží?

Ruské drony, které dopadly na území Polska, nebyly náhodou. Šlo o vědomou provokaci Moskvy. NATO sice nespustilo článek 5, ale aktivovalo článek 4 a ukázalo, že Západ zůstává jednotný, rychlý a odhodlaný.

Žijeme v moderní době, kde věda dokáže objasnit většinu věcí kolem nás, ale některé paranormální jevy nebo přízraky zůstávají nevysvětlené. Je opravdu mezi námi něco nadpřirozeného?

Extrémismus mezi mladými lidmi v Evropě roste. Sociální sítě, zahraniční propaganda a slabé kritické myšlení formují nové generace. Jak moc je ohrožena demokracie a co s tím lze dělat?

Třetí světová válka by pravděpodobně nebyla jaderná. Velmoci si uvědomují, že atomový konflikt je sebevražda. Reálnější je konvenční střet, kde by NATO nemuselo sehrát hlavní roli. O to víc je nutné tlačit na jaderné odzbrojení.

Setkání Trumpa s Putinem na Aljašce spíš odráží strategické blafování než skutečný mír. Rusko hraje na čas a Ukrajina odmítá ústupky a nespravedlivý mír by destabilizoval region i vnitřně rozdělil ukrajinský národ.

Každým týdnem jsme blíže ke globálnímu konfliktu, obavy z třetí světové války jsou reálné a neměly by se podceňovat. Dopad na Evropu bude zásadní a otázka, zda NATO zůstane mimo, je mnohem složitější, než se na první pohled zdá.

Politika je ošemetné téma. Dokáže lidi sblížit, ale také rozhádat, přesto je politická diskuze v demokratické společnosti životně důležitá. Bez ní riskujeme, že se demokracie stane snadným terčem autoritářů.

V předvolebním období je důležité připomenout si roli veřejnoprávních médií. Nejsou přežitek, ani provládní propaganda, ale čtvrtý pilíř demokracie a zrušení tohoto pilíře by zcela jistě mělo vážné důsledky pro existenci svobody médií i demokracie.