Michala Bartoníčková

Středověká žena měla poslouchat muže, rodit děti a držet pusu a krok. Pak se objevily bekyně, které se rozhodly žít si po svém. Pracovaly, vydělávaly, vlastnily majetek a četly Bibli. Zkratka spolehlivý způsob, jak si vysloužit pozornost inkvizice.

Vypadalo to jako obyčejný kus šrotu, který se dá rozebrat a prodat. Pak se z něj stala domácí atrakce: uvnitř byl totiž modře zářící prášek, který si lidé prohlíželi zblízka. Problém byl ale v tom, že zářil z velmi špatného důvodu.

Americký psycholog Winthrop Kellog věřil, že výchova může překonat genetiku. Vzal proto domů mládě šimpanze a vychovával ho společně se svým synem. Devět měsíců stačilo, aby zjistil, že se mýlil – a experiment musel okamžitě ukončit.

Když císařovna začala rodit, palác zaplnili mniši, zaříkávači i ženy, do nichž měli vstoupit zlí duchové. Celé to připomínalo spíše vymítání démonů než porod. Když všichni ztráceli naději, sáhli k rituálu, který šlechtičny děsil víc než smrt.

Lenin a vodka? To zní skoro jako samozřejmost. Jenže ve skutečnosti všechno bylo jinak – vůdce bolševické revoluce měl k nejslavnějšímu ruskému alkoholu překvapivě chladný vztah. Mnohem raději sahal po jiných nápojích.

Nejdřív zmizelo povinné přechylování příjmení, teď jsou v kurzu genderově neutrální jména. Z volby jména se stává manifest moderního rodičovství. Jen děti do celé debaty nikdo nepřizval – přestože ony ponesou důsledky tohoto rozhodnutí po celý život.

Celý svět po válce věřil, že nacisté byli šílenci, kteří s normálními lidmi neměli nic společného. Americký psychiatr Douglas Kelley, jenž zkoumal jejich psychiku během norimberských procesů, ale dospěl k závěru, který byl mnohem znepokojivější.

Co přimělo Stalina zakázat knihu o Leninově rodině a proč se některé dokumenty utajovaly desítky let? Původ hlavy bolševiků tajil víc překvapení, než připouštěly sovětské učebnice. A některá z nich byla pro komunistickou propagandu krajně nepohodlná.

Je možné, aby muž přišel o svůj penis pouhým dotykem jiného člověka? V Keni tomu uvěřili desítky mužů, kteří začali hledat viníky mezi nevinnými ženami. A tak prastará pověra o „krádeži mužství“ se v době sociálních sítí změnila v nebezpečnou paniku.

Dívka si zde vybírá partnera, muž nesmí odmítnout nabídku k sňatku ani k intimnostem. Žena má navíc právo odejít za jiným a manžel ještě dostane náhradu v podobě buvolů. Fikce? Nikoliv. Tódové žijí v Indii a dodnes ctí prastaré tradice.

Jedna žena a několik manželů. Zní to jako brazilská telenovela? Ve skutečnosti se však jedná o reálnou tibetskou tradici, která funguje po staletí a pomáhá rodinám přežít. Proč se bratři dělí o jednu manželku a proč to místní vnímají jako běžnou věc?

Všichni dnes rádi mluví o tom, jak „to před rokem 1989 nestálo za nic“. Jenže u školství se nabízí nepříjemná otázka: nebylo tehdy v něčem funkčnější než dnes? Byť méně moderní, zato přehlednější, systematičtější a pro život srozumitelnější.

Ve dne stříhala vlasy, poslouchala drby od městských paniček a chodila do kostela. V noci pak komunikovala s duchy, prováděla voodoo rituály a lidé věřili, že rozhoduje o osudu celého New Orleans.

V srdci Karibiku se každoročně odehrává obřad jako z historického románu – nahota, modlitby, posedlost bohyní lásky a voda zbarvená krví obětovaných zvířat. Festival u vodopádu Saut-d'Eau přitahuje davy lidí, kteří věří, že tu mohou změnit svůj osud.

Představte si, že vám někdo řekne, že dobrá nevěsta by měla strávit svatební noc s deseti muži, nebo že intimní pomůcky mohou mít šest nohou. Že je to nesmysl? Ve skutečnosti jde o tradiční zvyky z Oceánie, Nové Guineje či Indonésie.

Že když vztah skončí, je to pro ženu ostuda? Že prý zůstane bez prostředků a žádný muž o ni už ani nezavadí pohledem? U Nairů to bylo přesně naopak – právě ženy tu rozhodovaly, s kým budou žít, koho pustí do své postele a s kým přivedou na svět děti.

Jedno dítě a několik otců? Pro amazonské kmeny to nebyl skandál, ostuda ani potupa ale zcela samozřejmá součást života. Domorodci věřili, že dítě může zdědit vlastnosti po každém z partnerů své matky a mít díky tomu větší šanci na přežití.

Helena Citrónová měla skončit v plynové komoře, pak si jí ale všiml mladý důstojník SS a do krásné Slovenky se bezhlavě zamiloval. V táboře smrti ji léta chránil před popravou i zneužitím. Helena pak po válce před soudem svědčila v jeho prospěch.

Zatímco Evropa po staletí oslavovala cudnost, na ostrově Mangaia platila úplně jiná pravidla. Mladí muži se tu učili nejen rybařit, ale i poznávat ženské tělo a umět potěšit partnerku. Jak funguje společnost, kde se rozkoš učí jako běžná dovednost?

Sovětské gulagy nebyly pouhým vězením, stávaly se z nich mučírny i popraviště. Během Velkého teroru v roce 1937 dostaly sovětské úřady kvóty na popravy civilistů i vězňů. Velitelé NKVD se činili, a tak počet mrtvých rychle překročil původní plány.

Na Trobriandských ostrovech není intimita tabu ani důvodem ke studu. Mladí lidé zde získávají první zkušenosti už před dovršením deseti let a společnost to považuje za přirozenou součást dospívání. Jejich přístup k dospívání fascinuje i šokuje.

Jedna jediná noc ukončila život nejmocnějšího muže své doby. Attila ulehl vedle mladé nevěsty a už se nikdy neprobral. Byla to nešťastná náhoda, nebo promyšlený čin? Záhadná kráska jménem Ildiko dodnes zůstává jednou z nejtemnějších postav historie.

Byli to strážci, rádci, oběti brutálního násilí, ale i milenci. Eunuchové procházeli krutými zákroky, které přežila sotva třetina z nich. Poté se ocitali v harémech, na bojištích i v postelích vládců — a často ovlivňovali chod dějin.

Ve Vatikánu, srdci katolické církve, se roku 1501 odehrála noc, která připomínala spíš dekadentní dvůr než centrum víry. Desítky kurtizán, zvrhlé soutěže a papež jako tichý divák. Co všechno tehdy zaznamenal vatikánský úředník?

Opustila byt, práci i jistoty a odjela do džungle v Amazonii. Mladá Češka dnes žije s domorodci a tvrdí věci, co zní jako provokace: to, co Západ složitě zkoumá, místní mají v krvi. Co přesně tam objevila? Mají místní odpověď, kterou hledáme?

Krása, zdraví, poslušnost a kapka štěstí. To rozhodovalo o tom, která dívka se stane carevnou. Přehlídky nevěst připomínaly dnešní castingy, jen s jedním rozdílem: korunka nebyla jen symbolickým šperkem, šlo tu o budoucnost, o trůn a někdy i o život.

Plakal, svíral Bibli a čekal na smrt. Chlapec v elektrickém křesle se stal obětí exemplárního procesu v době segregace. Za údajnou vraždu dostal trest smrti – bez důkazů a bez spravedlivého procesu. Po 70 letech soud uznal, že vina nebyla prokázána.

Velikonoce mají být svátkem naděje. V koncentrácích ale znamenaly něco úplně jiného – hlad, strach, popravy. Přesto i tam se našli lidé, kteří riskovali život, aby si potají připomněli víru. Jakou cenu mělo pár slov modliteb v místě, kde vládla smrt?

Zatímco u nás řešíme, kdo koho vyšlehá pomlázkou, jinde lidé dobrovolně podstupují ukřižování, vyhlazují králíky nebo zapalují figuríny. Velikonoční zvyky různých zemí ukazují, jak křehká je hranice mezi tradicí, vírou a něčím, co zavání brutalitou.

V gulazích se běžně umíralo po tisících. Přesto však místní lékař zachránil jednu židovskou vězeňkyni. Po jejím propuštění se vzali, později se z ní stala slavná spisovatelka. Jejich příběh ale dodnes vyvolává řadu otázek o moci, závislosti a citech.

Narodila se do jedné z nejmocnějších evropských dynastií – a s diagnózou, jež tehdejší společnost tabuizovala. Místo izolace ji však rodiče představili celému světu. Příběh princezny s Downovým syndromem, která porušila nepsaná pravidla aristokracie.

Mladý dědic rodu Rockefellerů a syn guvernéra New Yorku se vydal na antropologickou výpravu, místo toho zmizel beze stopy. Úřady mluvily o nehodě, svědectví však naznačují, že se mohl ocitnout v rukou kanibalů, kteří mají vlastní řád a rituály.

Co darovat ženě, když si můžete dovolit úplně všechno? V světě šejchů z Perského zálivu či ropných magnátů to není otázkou vkusu, ale měřítka. Dárky tu nejsou o romantice, ale o tom, jak ukázat moc, vliv a možnosti, jež nemají hranice. Doslova.

„Hodný“ otrokář? Spíš dobrý účetní. Vydatnější jídlo, péče o zdraví nebo odpočinek nebyly projevem lidskosti, ale vypočítavosti. Francouz du Pratz sepsal manuál, v němž radil, kdy na otroka použít bič, kdy dát lepší jídlo, či dokonce trochu alkoholu.

Na první pohled dokonalá šlechtična: krásná, zbožná a štědrá. Za zdmi svých statků ale mučila a zabíjela nevolníky – někdy kvůli špatně umyté podlaze. Příběh Darji Saltykovové je dodnes považován za jeden z nejděsivějších případů sadismu v dějinách.

Intimita není luxusem pro vyvolené – není výsadou jen pro mladé a zdravé. Lidé s postižením mají stejné touhy jako kdokoliv jiný – jen o nich společnost raději mlčí. Proto vznikla sexuální asistence, která těmto lidem nabízí víc než fyzický kontakt.

Z džungle se pomalu vynořují postavy, jež vypadají jako přízraky z jiného světa. Obří masky, ticho a pohyby bez jediného zvuku vytvářejí podívanou, na kterou se nezapomíná. Kmen Asaro proměňuje strach v tradici, která dodnes fascinuje celý svět.

Z Prahy do sovětského gulagu a zpět. Jenže místo svobody ho doma čekalo další zatčení a výslechy. Osud právníka Ivana Kováče připomíná, jak snadno může člověk skončit v rukou systému, který nezná pojem právo, spravedlnost a čest.

Těžba nehašeného vápna holýma rukama, rybolov na hraně přežití a nelidské experimenty, které měly „léčit“ homosexualitu. Kazachstánské gulagy nebyly jen symbolem represí, ale i místem, kde ideologie určovala hodnotu lidského života.

Kolik stál člověk, když byl jen položkou na trhu? Lidé se nakupovali, přeprodávali i oceňovali podle dovedností, barvy kůže či původu. Byli ale otroci vskutku součástí téměř každé domácnosti v USA, nebo byli výsadou pro zbohatlíky?

Jméno Dior si spojujeme s luxusem a krásou. Jenže za ním stojí i příběh ženy, kterou znásilňovali gestapáci a která pak skončila v koncentrácích. Catherine Diorová působila v odboji, přežila nacistické peklo a stala se legendou jménem Miss Dior.

Vážil čtyřicet kilo, prošel sedmnácti koncentračními tábory a vlastní matka ho nepoznala. Lékaři tvrdili, že už nikdy nebude normálně chodit a že na sport může zapomenout. Viktor Čukarin se přesto stal jedním z nejznámějších gymnastů světa.

Tichá noc, svatá noc… Většina z nás vnímá jako období lásky a míru, rozjímání, ale samozřejmě i dárků.  Jenže dějiny jsou v tomhle neúprosné. Po staletí byli vánočními dary lidé, děti, otroci i části těl. Štědrost totiž málokdy bývá nevinná.

Lidské cirkusy a panoptika nabízely pohled na to, co mělo zůstat skryté. Čtyřnohá dívka, člověk bez končetin či muž s psí tváří se stali hvězdami freak show. Pro publikum šlo o senzaci, pro účinkující často o jediný způsob přežití.

Před dvěma sty lety Evropané milovali lidské zoo, kde mohli „obdivovat“ africké domorodce. Příběh Saartjie byl ale obzvlášť krutý – její hýždě měly přes dva metry, a tak ji diváci chtěli vidět nahou. Za příplatek ji mohli šťouchat holí i osahávat.

Otroctví v USA nebylo jen dřina na plantážích. Otrokyně byly znásilňovány, rodily děti, které jim pak zabavovali a prodávali dál. Pro bílé pány to však byl byznys, ale také zábava – za příplatek totiž mohli celou akci sledovat přes kukátko.

Chytrý telefon, chytrá televize… a teď i chytrá vodka? Zní to jako vtip, Američané to ale myslí vážně. Tvrdí, že posouvají pití na novou úroveň – technologií, co má změnit celý zážitek. Prý jsme vstoupili do éry, kdy i drinky musí mít vlastní appku!

Byla ikonou vzdělanosti – a obětí mužského strachu z ženského vlivu. Hypatii zabili lidé, jež nedokázali snést ženu, co se jim intelektem vyrovnala. Její příběh ukazuje, že nenávist vůči vzdělankyním není žádnou novinkou – jen dřív byla krvavější.

Mistr dedukce a autor nejslavnějšího detektiva světa. Spisovatel, jenž si denně dopřával víno i šampaňské a svého hrdinu z duše nenáviděl. Conan Doyle ale s věkem propadl okultismu a spiritismu, věřil duchům a snažil se s nimi navázat spojení.

Zatímco Evropa si zvyká na převahu mužů na trůnech, v jižní Africe už více než pět set let vládnou výhradně jen královny. Proč? Protože umějí přivolat déšť. A zvládají to natolik brilantně, že jejich vládu uznává i prezident Jihoafrické republiky.

V roce 1896 skončil na šibenici muž přezdívaný „doktor mučení“. Nešlo mu jen o zabíjení – se svými oběťmi se chtěl nejdřív pohrát. Postavil „hotel smrti“ – monstrózní labyrint, ve kterém se mísila architektura se strachem a beznadějí.

Ženy, jež se v SSSR věnovaly nejstaršímu povolání, čekal nezáviděníhodný osud. Nejdřív si je sověti snažili převychovat a zřídili pro ně zvláštní profylaktoria. Pro ty nenapravitelné tu pak byl výjimečný trest – speciální gulag jen pro prostitutky.

Jmenoval se Roque, ale říkali mu Pata Seka. Byl silný jako býk, zároveň ale poslušný jako správný otrok. Nebyl svobodný, přesto však žil lépe než mnoho bělochů. Nemusel pracovat, dostával dobré jídlo i pití – a stovky žen, které neměly na výběr.

Rod Borgiů, rozvrácený Vatikán, intriky a politické hry – pro někoho jsou to skoro synonyma. Jenže za tím vším stály také rodinná loajalita a zvláštní představy o lásce. Příběh Lukrécii Borgii ukazuje, jak tenká byla hranice mezi oddaností a hříchem.

Když si dnes obléknete sako značky Hugo Boss, nenapadne vás, že tenhle módní guru má hodně temnou minulost. Během 2. světové války se totiž podílel na výrobě uniforem pro důstojníky SS. A co hůř — zakladatel značky byl přesvědčeným nacistou.

Známe ji všichni. Drobnou blonďatou holčičku v bílých šatech z obrazu Velázqueze – Dvorní dámy. Vypadá jako porcelánová panenka nebo andílek z pohádky. Jenže reálný příběh infantky Markéty Terezy byl všechno, jen ne pohádkový.

Když se v Africe řekne „homosexualita“, většina politiků prohlásí: „To je neafrické! To Afričanům není vlastní!“ Opak je ale pravdou – Afričanky zde po staletí uzavíraly sňatky a žily ve spokojených vztazích. A společnost to tenkrát akceptovala.

Donald Trump jako trofej? Ano, slyšíte dobře. Zní to jako hloupý vtip, ale v roce 1990 časopis Playgirl vyhlásil soutěž, kdy na vítězky údajně čekala noc snů s Donaldem Trumpem. Dnes by podobná akce skončila u soudu, tehdy z toho byl hit.

Sovětské gulagy nebyly jen vězením pro nepřátele lidu. Byl to také téměř nekonečný zdroj bezplatné pracovní síly. Hlavním pohonem lágrů nebyla ideologie, ale chladná logika muže, který vymyslel hrůzný systém, jenž se pak používal v celém SSSR.

Sibiř odpradávna obývaly kmeny, jež vzdorovaly zimě i nehostinné krajině. Jenže pak sem dorazili Rusové. A tak Čukčové, kdysi hrdý národ severu, se záhy ocitli na pokraji vyhynutí – jen proto, že je někdo chtěl naučit, jak mají „správně žít“.