Michala Bartoníčková

Tichá noc, svatá noc… Většina z nás vnímá jako období lásky a míru, rozjímání, ale samozřejmě i dárků.  Jenže dějiny jsou v tomhle neúprosné. Po staletí byli vánočními dary lidé, děti, otroci i části těl. Štědrost totiž málokdy bývá nevinná.

Lidské cirkusy a panoptika nabízely pohled na to, co mělo zůstat skryté. Čtyřnohá dívka, člověk bez končetin či muž s psí tváří se stali hvězdami freak show. Pro publikum šlo o senzaci, pro účinkující často o jediný způsob přežití.

Před dvěma sty lety Evropané milovali lidské zoo, kde mohli „obdivovat“ africké domorodce. Příběh Saartjie byl ale obzvlášť krutý – její hýždě měly přes dva metry, a tak ji diváci chtěli vidět nahou. Za příplatek ji mohli šťouchat holí i osahávat.

Otroctví v USA nebylo jen dřina na plantážích. Otrokyně byly znásilňovány, rodily děti, které jim pak zabavovali a prodávali dál. Pro bílé pány to však byl byznys, ale také zábava – za příplatek totiž mohli celou akci sledovat přes kukátko.

Chytrý telefon, chytrá televize… a teď i chytrá vodka? Zní to jako vtip, Američané to ale myslí vážně. Tvrdí, že posouvají pití na novou úroveň – technologií, co má změnit celý zážitek. Prý jsme vstoupili do éry, kdy i drinky musí mít vlastní appku!

Byla ikonou vzdělanosti – a obětí mužského strachu z ženského vlivu. Hypatii zabili lidé, jež nedokázali snést ženu, co se jim intelektem vyrovnala. Její příběh ukazuje, že nenávist vůči vzdělankyním není žádnou novinkou – jen dřív byla krvavější.

Mistr dedukce a autor nejslavnějšího detektiva světa. Spisovatel, jenž si denně dopřával víno i šampaňské a svého hrdinu z duše nenáviděl. Conan Doyle ale s věkem propadl okultismu a spiritismu, věřil duchům a snažil se s nimi navázat spojení.

Zatímco Evropa si zvyká na převahu mužů na trůnech, v jižní Africe už více než pět set let vládnou výhradně jen královny. Proč? Protože umějí přivolat déšť. A zvládají to natolik brilantně, že jejich vládu uznává i prezident Jihoafrické republiky.

V roce 1896 skončil na šibenici muž přezdívaný „doktor mučení“. Nešlo mu jen o zabíjení – se svými oběťmi se chtěl nejdřív pohrát. Postavil „hotel smrti“ – monstrózní labyrint, ve kterém se mísila architektura se strachem a beznadějí.

Ženy, jež se v SSSR věnovaly nejstaršímu povolání, čekal nezáviděníhodný osud. Nejdřív si je sověti snažili převychovat a zřídili pro ně zvláštní profylaktoria. Pro ty nenapravitelné tu pak byl výjimečný trest – speciální gulag jen pro prostitutky.

Jmenoval se Roque, ale říkali mu Pata Seka. Byl silný jako býk, zároveň ale poslušný jako správný otrok. Nebyl svobodný, přesto však žil lépe než mnoho bělochů. Nemusel pracovat, dostával dobré jídlo i pití – a stovky žen, které neměly na výběr.

Rod Borgiů, rozvrácený Vatikán, intriky a politické hry – pro někoho jsou to skoro synonyma. Jenže za tím vším stály také rodinná loajalita a zvláštní představy o lásce. Příběh Lukrécii Borgii ukazuje, jak tenká byla hranice mezi oddaností a hříchem.

Když si dnes obléknete sako značky Hugo Boss, nenapadne vás, že tenhle módní guru má hodně temnou minulost. Během 2. světové války se totiž podílel na výrobě uniforem pro důstojníky SS. A co hůř — zakladatel značky byl přesvědčeným nacistou.

Známe ji všichni. Drobnou blonďatou holčičku v bílých šatech z obrazu Velázqueze – Dvorní dámy. Vypadá jako porcelánová panenka nebo andílek z pohádky. Jenže reálný příběh infantky Markéty Terezy byl všechno, jen ne pohádkový.

Když se v Africe řekne „homosexualita“, většina politiků prohlásí: „To je neafrické! To Afričanům není vlastní!“ Opak je ale pravdou – Afričanky zde po staletí uzavíraly sňatky a žily ve spokojených vztazích. A společnost to tenkrát akceptovala.

Donald Trump jako trofej? Ano, slyšíte dobře. Zní to jako hloupý vtip, ale v roce 1990 časopis Playgirl vyhlásil soutěž, kdy na vítězky údajně čekala noc snů s Donaldem Trumpem. Dnes by podobná akce skončila u soudu, tehdy z toho byl hit.

Sovětské gulagy nebyly jen vězením pro nepřátele lidu. Byl to také téměř nekonečný zdroj bezplatné pracovní síly. Hlavním pohonem lágrů nebyla ideologie, ale chladná logika muže, který vymyslel hrůzný systém, jenž se pak používal v celém SSSR.

Sibiř odpradávna obývaly kmeny, jež vzdorovaly zimě i nehostinné krajině. Jenže pak sem dorazili Rusové. A tak Čukčové, kdysi hrdý národ severu, se záhy ocitli na pokraji vyhynutí – jen proto, že je někdo chtěl naučit, jak mají „správně žít“.

Když se izolované kmeny setkají s civilizací, nevede to často k pokroku, ale ke katastrofě. Největším paradoxem je, že Evropané tam často přijíždějí „páchat dobro“ – i když o to nikdo nestojí. Výsledek? Epidemie porna, vlny násilí a misionáři.

Pijí krev a zdobí si tělo jizvami – některé africké kmeny dodnes praktikují pro nás až šokující rituály. Jenže tyto tradice mizí – velké společností vytlačují domorodce z rodné země. Mají tyto tradice místo v 21.století, nebo je dobře, že zaniknou?

Ničit tyrany a šířit demokracii – takhle se USA vždy rády viděly a takto se také prezentují. Avšak za kulisami jejich základen vzkvétala násilná prostituce. Ženy tu byly nástrojem pro potěšení vojáků, po letech jim zůstalo jen ponížení a ostrakizace.

Stalin a jeho gulagy? Často se vnímají jako symbol absolutního zla. Jenže krvavé pracovní tábory plné násilí, prostituce a kanibalismu byly v Rusku dávno před Josifem Vissarionovičem. Říkalo se jim katorgy a hrůzami se gulagům vyrovnaly.

Sovětské gulagy měly vlastní ekonomiku. Peníze tu neznamenaly skoro nic, hodnotu měly cigarety, alkohol a… sex. Ženy v těchto táborech občas musely zahodit veškeré své zásady a začít obchodovat s vlastním tělem. Nebyla to otázka morálky, ale přežití.

V Rusku se o tom píše jako o „sexuálním“ povstání, kdy vězni chtěli spojit mužskou a ženskou část tábora. Euforie ze „zakázaného ovoce“ se záhy proměnila v odpor proti celému represivnímu systému. A Moskva na něj odpověděla tanky.

Když slyšíme slovo „kanibalismus“, okamžitě si vybavíme hrůzné obrazy, jak vyhladovělí lidé pojídají jeden druhého, jen aby přežili. Je to pro nás naprostým tabu. Jsou ale kultury, kde se to vnímá jako projev největší lásky a úcty k nebožtíkovi.

I v západní společnosti jsou intimní chvilky dodnes spojeny s řadou nepsaných norem a společenských konvencí. A co teprve život kmene Shipibo-Conibo – jejich pravidla ohledně intimity by dokázala přivést k šílenství každého moderního člověka.

Život v 21. století má bezpochyby svá úskalí, všichni jsme si ale zvykli na určitou životní úroveň a společenské normy. Část světa však jakoby zůstala ve středověku, kde jsou běžná nedobrovolná manželství. I ta, kdy nevěstám není ani deset let…

Hitler byl přesvědčený, že buduje říši budoucnosti založenou na disciplíně a morálce. Jeho pohlaváři se však chovali jinak: kromě oficiálních manželek měli i milenky z řad hereček, tanečnic či sekretářek. Co se s nimi ale stalo po pádu Třetí říše?

Na internet, obchody či lázně tu můžete zapomenout. Národu Himba jsou vymoženosti dnešní civilizace zcela cizí. Stejně tak jako koupel. A přesto se místní dívky pravidelně objevují na obálkách světových magazínů. Jsou totiž neuvěřitelně krásné.

I přesto, že se nyní hodně mluví o rovnosti, musíme si přiznat, že světem stále vládnou hlavně muži – zaujímají většinu manažerských pozic i vysokých politických funkcí. Jak to ale vypadá, když se ženy ujmou moci a muži musí držet pusu a krok?

Byl druhým mužem SSSR. Šéf tajné policie, krutý a bezohledný. Měl však svoje slabiny. Nebo spíš choutky. Mohl si totiž dovolit úplně cokoli – třeba cestou do práce ukázat prstem na jakoukoliv ženu a ta ještě tentýž večer skončila v jeho posteli.

Kdo by neznal kultovní snímek Schindlerův seznam? I díky němu je jméno Oskara Schindlera synonymem pro odvahu a lidskost, kterou hrdina v sobě zachoval navzdory hrůzám druhé světové války. Jen málokdo však ví, že onen seznam nepsal sám…

„Nepálští Romové“, neboli příslušníci kmene Raute, obývají lesy na západě Nepálu, po staletí se živí lovem a sběrem a moderní život odmítají. Jejich život je příběhem o zachování si vlastní identity a tradic a vzdorování neustále se měnícímu světu.

Návštěvníci letošního svatebního veletrhu v Paříži objevili stánek, který nabízel velice netradiční až zvláštní služby. Díky nabízené aplikaci totiž mohou snoubenci prodat vstupenky na vlastní svatbu. Komukoliv. I úplně cizím lidem.

Byl to muž, jenž původně věřil v moc zákona a spravedlnost. Ve službách Hitlera se však proměnil v jednoho z nejkrutějších aktérů SS-mašinérie. A přesto jako jediný v Norimberku projevil lítost. Opravdu svých činů litoval, nebo to jen předstíral?

Když se řekne svatba, většina z nás si představí bílé šaty, závoj, patrový dort a prsteny. Avšak v Africe novomanželé svůj velký den prožívají zcela jinak – někde se před obřadem ani nesetkají, jinde spolu musí stráví noc ještě před svatbou.

Začalo to v roce 1932 a trvalo až do konce druhé světové války. Říkalo se jim „utěšitelky“, což znělo dosti mírumilovně. Nebylo to ale nic jiného než pokrytectví – tento farizejský eufemismus znamenal únosy, znásilňování, bití, ponižování a smrt.

Slyšeli jste někdy o domorodém kmenu Kuna? Ženy zde mají rozhodující slovo a chlapi bez jejich svolení neudělají ani krok. A když ženě praskne voda, křičí bolestí spolu s ní. Také se tu rodí mnoho albínů, již mají v životě komunity zvláštní roli.

Čistá noblesa, drahé obleky a vytříbené chování. Pod uhlazeným zevnějškem ale se skrývala vášeň pro kokain a bujaré večírky. Vytříbená společnost první republiky sice prahla po svobodě a demokracii – ale také po drogách a divokých intimních hrátkách.

V nehostinné krajině, kde lidský život je spjat s přírodou víc než kde jinde, vznikly zvyky a obyčeje, které Evropanům mohou připadat jako pohádka nebo spíše horror. Které obřady se předávaly z generace na generaci u původních národů daleké Sibiře?

Může existovat férová dohoda mezi silnějším a slabším partnerem? USA podepsaly řadu smluv, odkoupily nová území a tím změnily mapu světa. Vše oficiálně a dle smluvních podmínek. Ale čím víc člověk tyto smlouvy zkoumá, tím víc otázek vyvolávají.

Každá kultura je jiná a jsou národy, jejichž zvyky Evropan nikdy nepochopí. Co je v jedné kultuře nemístné, v jiné je nutností. Co všechno může být považováno za pohostinnost? A co když sexualita není intimní záležitostí, ale otázkou přežití?

Znasilňování, násilné oplodňování a odebírání dětí – takhle fungoval systém sexuálního otroctví v USA. Zákony to umožňovaly, společnost to schvalovala a církev mlčela. A zotročené ženy tak trpěly po celé generace.

Byl to typický kluk „od vedle“ – trochu tichý, trochu podivín. Ve skutečnosti však sváděl ženy a pak je zabijel. V mrazáku měl devět lidských hlav. Údajně jen hledal tu, co ho bude milovat. A především živit, aby už nikdy nemusel pracovat.

Je dobře známo, jak hrozné věci dělali nacisté v koncentrácích. Ale víte, že jejich metody převzala CIA? Američané po válce přemístili do USA stovky nacistických vědců a místo aby je soudili, spustili vlastní pokusy na lidech. Prý v tom jedou dodnes.

Říkali tomu vědecké pokusy, víc to ale připomínalo středověké mučírny. V laboratořích koncentráků řezali, mrazili, ozařovali a trhali lidi zaživa. Nacističtí lékaři dělali pokusy a vězni pro ně byli něco jako laboratorní myši. Spotřební materiál.

Monstra se nerodí. Ani ty nejhorší nestvůry nepřišly na svět s bičem v ruce. I brutální vrazi kdysi bývali dětmi, co si rády hrají a hledají mámu, když mají strach. Jak se pak z nich stávají zabijáci? A jak se z německých hospodyněk staly vražedkyně?

Kim Čong-un je člověk, jehož život je opředen mýty a polopravdami. Jeho cesta k moci, utajované dětství a sporadické objevování se na veřejnosti vyvolávají obrovský zájem. Co nejvíce ovlivnilo nynějšího diktátora a co víme o jeho nejbližším okolí?

Boháč, pašerák, pilot – a tak trochu legenda. Američan Tirso Dominges převážel drogy pro Escobara a topil se v penězích. Vydělával tolik, že mu miliony doslova shnily. Teď promluvil o tom, jaké je být letcem největšího narkobarona historie.

Francouzský výzkumný tým narazil na objev, který vědcům vyrazil dech. V hlubinách Středozemního moře ležela loď, která tam ztroskotala před pěti sty lety, s tisíci předměty na palubě. Co se jí stalo a proč je její záď prázdná?

Vražedkyně a nejvěrnější následovnice Charlese Mansona žádá o svobodu. Tvrdí o sobě, že byla zmanipulovaná a že nyní je z ní jiný člověk. Před půlstoletím však ubodala těhotnou ženu. Opravdu se může odpustit něco tak brutálního?

V gulazích nešlo jen o práci a hlad. Šlo i o moc a dominanci. A gayové zde čelili nelidskému zacházení – ponižování, týrání a znásilňováni byly na denním pořádku. V očích státu totiž nebyli lidé. Byli hrozbou, úchylkou a objektem ke zničení.

Japonci během druhé světové války aktivně a úspěšně využívali sebevražedné piloty, známé jako kamikaze. Když to viděli Američané, rozhodli se, že budou o krok napřed a vycvičí opeřené kamikaze — sebevražedné holuby.

Byl králem němého filmu a miláčkem diváků. Ale v soukromí se Charlie Chaplin topil v milostných skandálech: nezletilé milenky, hysterky s pistolí, nemanželské děti, soudy a statisícové alimenty… Která z jeho osudových žen ho téměř zničila?

​​Matky měly na kojení pár minut. Pokud přišly o mléko, přišly i o právo vídat dítě. Chůvy zas nezajímalo, že batolata trpí výhřezy konečníku nebo zaostávají ve vývoji. Kojenecké ústavy gulagu patří k nejděsivějším kapitolám sovětského systému.

Rocková kapela Kiss byla symbolem rebelie a šílenství. Avšak málokdo tušil, že jejich největší démoni neměli nic společného s pódiem. Jejich démoni pocházeli z mnohem děsivějšího pekla. Z pekla na zemi jménem holokaust.

V sovětských pracovních táborech nešlo jen o práci, ale o zvrácenou hierarchii sexuálního násilí. Vězeňkyně se tu posuzovaly jako dobytek a ty „nejlepší kusy“ putovaly rovnou do postele šéfovi. Tyhle příběhy v učebnicích dějepisu nenajdete.

Před 14 tisíci lety Zemi zasáhla nejsilnější sluneční bouře v historii. Vědci ji objevili díky letokruhům dávného stromu a spočítali, že byla 500× silnější než největší sluneční výbuch moderní doby. Co by podobná bouře způsobila v současnosti?

Co byste si dali po dlouhém dni v mrazivém kanadském Yukonu? Horkou čokoládu? Sklenku whisky? Nebo snad… panáka s naloženým lidským prstem? Ne, tohle není výmysl z béčkového hororu, ale skutečný fenomén z baru v městečku Dawson City.

V USA mají tradici „poslední večeře“: vězni odsouzení k trestu smrti dostávají jídlo dle vlastního výběru. Neplatí to ale všude. Proč některé státy tradici ruší, co všechno si odsouzenci objednávají a jak se oliva stala symbolem vzepření se systému.