Miroslav Bobek

Aktualizováno - Dnes jsme zveřejnili jméno gorilí samičky narozené v Zoo Praha ma samém začátku letošního roku. Jistě, na konci tohoto textu ho napíšu, ale nejprve k jeho výběru. Tentokrát jsme totiž postupovali zcela netradičně.

Dvojčata ledních medvědů Aleut a Gregor. Narodili se 2. prosince 2010 v Norimberku, od 18. dubna 2013 žijí ve Varšavě, ale na jaře tohoto roku by se měli přestěhovat k nám do Prahy. Ještě předtím ale odejde náš Tom.

Představte si, že by sem kvůli české celebritě přiletěl ten nejslavnější módní fotograf. To se jen tak nestane. Ve svém oboru největší fotografická veličina však cestu do Prahy podstoupila, aby zachytila luskouní samičku Šišku.

Začal jsem jí říkat Pýchavka, třebaže by se nabízelo spíš Píchavka. Jenže na prvním záběru kamer nebyly její bodliny skoro vůbec patrné a připomínala mi houbu pýchavku. Takže Pýchavka. Naše první úspěšně odchované mládě ježury australské.

Dvě velké novinky právě uplynulého roku se poprvé objevují až v tomto souhrnu: Jako jediné chovné zařízení mimo Brazílii jsme získali nejvzácnější kachnu světa – morčáka paranského – a podařilo se nám úspěšně odchovat ježuru australskou.

Kolik toho sežere slon? Které zvíře vyjde nejdráž? A jaké krmení přinést zvířatům do zoo k Vánocům?

Rada hlavního města Prahy schválila využití finančních prostředků ve výši výrazně přesahující miliardu korun na výstavbu expozice Arktida v Zoo Praha. Skvělá zpráva! Nicméně v této souvislosti bych rád znovu zopakoval některé základní informace.

Chtěli jste je, tak je budete mít. Do Zoo Praha se vracejí kapybary. V současnosti asi nejpopulárnější zvířata světa. Přinejmenším tedy světa sociálních sítí, kde se objevují v nespočtu memů s ohromnými počty sdílení.

Jestliže jsem minulý týden psal o samičce hrabáče kapského Pietě, která se stala nejstarším zástupcem svého druhu na světě, a to i historicky, neměl bych pominout alespoň některé další stařečky a stařenky žijící v naší zoologické zahradě.

V Gabonu proběhl minulý týden převrat. Prezident Ali Bongo Ondimba se ocitl v domácím vězení a jeho ministr pro lesy, oceány, životní prostředí a klimatickou změnu Lee White byl krátce nezvěstný. Tato zpráva mě hodně zasáhla.

Zásluhou moderátorky a vstřícného publika to byla vydařená beseda. S tím šlo ovšem ruku v ruce, že jsem si pustil pusu na špacír a vyzradil jedno skryté tajemství pražské zoo.

První dvě letošní mláďata bongů horských jsem propásl – rozumí se, že jsem je neviděl v den narození –, ale to třetí bylo nedělňátko a za ním už jsem se dostal.

Samičce luskouna krátkoocasého Šišce bylo ve středu půl roku. Její odchov můžeme považovat za završený – a do seznamu historických úspěchů Zoo Praha zanést další položku, v tomto případě tučným písmem.

Kdykoli jsme v západním Mongolsku vypouštěli koně Převalského přepravené z Evropy, zažíval jsem pocit zadostiučinění. Jak jinak… Podobný pocit jsem však měl i minulý týden, když jsme se vrátili na východ Mongolska, do Údolí klášterů.

Z pochůzek po areálu Zoo Praha mám i nějaké ty fotografie motýlů. Když jsem se na ně díval, zjistil jsem, že jich je docela slušná sbírka. Na pár záběrů od Sklenářky se dokonce ve svých zprávách odkazují experti, kteří mi příslušné druhy určovali.

Nedávno jsme v Darwinově kráteru představili vombatí samičku Winkleigh. A nově máme v této expozici také současníka dinosaurů. Je jím wolemie vznešená, jejíž neuvěřitelný příběh se před zraky lidí z celého světa začal odvíjet před třiceti lety.

Před devadesáti lety byl v Zoo Praha – co by kamenem dohodil od hlavního vchodu – slavnostně otevřen nový medvědinec. Jednu jeho část obývali hnědí medvědi, příp. baribalové, druhou lední medvědi. Ti se nakonec stali jeho výhradními obyvateli.

Doufali jsme, že během naší cesty Kazachstánem bychom mohli vidět kvetoucí divoké tulipány – a v Přírodní rezervaci Naurzum na severu země se nám naše přání vyplnilo.

Musel jsem si přivstat, ale nelitoval jsem. Výreček se nacházel jen kousek od místa, na které jsem dostal tip. V ranním šeru, ještě před východem slunce, byl v otvoru do stromové dutiny stěží vidět – ale byl tam! Výreček a jen kousek od Prahy…

Když jsem ve voliéře pod skalou u nás v Zoo Praha sledoval pár kladivoušů, kteří neúnavně nosili materiál na své gigantické hnízdo, vytanula mi na mysli filmová replika Heleny Růžičkové: „Když vy přistavíte, tak my to popoženem vo štok!“

„200 km rovně, mírná zatáčka vlevo, znovu 200 km rovně, odbočka vpravo a po dalších 50 km budeme přespávat,“ psal jsem domů s mírnou nadsázkou poté, co jsme po přeletu do Kostanaj v severním Kazachstánu mířili auty do „zlaté stepi“ Altyn Dala.

Byl to neuvěřitelný paradox. Během mé cesty do Kamerunu mi z Prahy přicházely zprávy o pokrocích luskouní samičky Šišky a současně jsem denně vídal luskouny v pouličních stáncích a na tržištích anebo uvařené v místních restauracích.

Spoustu let jsem měl přání, o kterém jsem raději nikomu neříkal. Natolik neskromné a nereálné se mi zdálo. Tím přáním bylo nejen získat do naší zoo luskouny, ale také se dočkat jejich mláděte a sledovat ho, jak se vozí matce na ocase.

Byla to ode mne trošku provokace. Na twitteru jsem nechal hlasovat, jestli do džungle v novém pavilonu goril – Rezervaci Dja – vypustit nefily. To jsem si dal!

Loni v období kolem Vánoc pobýval v České republice významný lugašský etnograf Charles Litton. Nyní mi od něj přišel draft jeho vědecké práce, kterou nazval „Vánoční ryba: tradice a rituály v České republice (východní Evropa)“.

Když někdo prohlásí, že panda červená je tajemné zvíře, budu souhlasit. Například proto, že bezmála dvě století se řeší, kam ji zařadit. Dnes je jisté, že určitě ne do příbuzenstva pandy velké, ale k tomu se ještě dostanu.

Příšery a podivná zvířata ze starých bestiářů mívají své reálné předobrazy. Jak se nyní ukázalo, platí to také o mořské příšeře označované jako hafgufa. Její tajemství se přitom podařilo rozluštit až díky nově získaným poznatkům.

Třináct filmových kotoučů s téměř pěti hodinami záznamu, který je mimořádně cenný nejen pro nás v Zoo Praha, ale i pro vojenské historiky. Po složitém pátrání se nám podařilo zjistit jejich autora. Byl jím plk. Ing. Josef Zelinka.

Tak bohatě navštívenou tiskovou konferenci jako ve čtvrtek 23. února jsem v Zoo Praha už dlouho nezažil. Svolali jsme ji kvůli nedávno objeveným filmům, které zachycují naši zoologickou zahradu v prvních letech její existence.

Třináct filmových kotoučů nalezených v Rakouském filmovém muzeu. Unikátní záběry z počátků pražské zoo i z jiných míst. Kdo filmy natočil a kdo je „Neznámá“? Odpověď zní: plukovník Ing. Josef Zelinka (1893–1948) a Helena Zelinková.

V noci před naším odjezdem z Chalchgolu na východě Mongolska klesla noční teplota na –45 °C, a když jsme ráno chtěli natankovat, nešlo to. Čerpadlo u cisterny bylo zamrzlé. Až později, v sousedním okrese při dopoledních –34 °C, načerpat šlo.

Třináct filmových kotoučů nalezených v Rakouském filmovém muzeu a téměř 5 hodin záznamu, vesměs z let 1934 až 1937. Unikátní záběry z počátků pražské zoo i z jiných míst. Neznámý autor a neznámá žena.

Ke Světovému dni luskounů, který letos připadá na tuto sobotu, jsem v předchozích letech psal už mnohokrát a byly to vesměs smutné texty o masovém pytlačení těchto úchvatných tvorů a pašování jejich šupin.

Záviděl jsem mongolským kolegům jejich tradiční oblečení: dlouhé, kožešinou podšité dély a mohutné kožené boty.

Na podzim mi přišel první mail z vídeňského Österreichisches Filmmuseum. Kustodka sbírky amatérského filmu Stefanie Zingl se v něm odvolávala na můj článek o zakladateli Zoo Praha prof. Jiřím Jandovi.

Ve čtvrtek ráno jsem nově narozené mládě luskouna viděl nejprve na záběrech noční kamery. Byla na nich ale sotva znatelná jen část hlavičky a v jednu chvíli i dlouhé zahnuté drápy na levé přední noze.

Dnes vstupuji do čtrnáctého roku, kdy týden co týden píši své zvířecí sloupky. Na Silvestra, kdy jsem měl v novinách povídání o popcornu značky Binturong, jsem udělal první pokus, jak si sloupkařskou dřinu ulehčit.

Na sociální sítě jsem dal nedávno snímek binturonga. Pokud nevíte, co to je a kde se vzal, nejste sami. „Dcera o něm asi ve 4. třídě psala sloh a paní učitelka jí vyčinila, že si to zvíře vymyslela,“ okomentovala fotografii paní H. K.

Po dvou „covidových“ letech se Zoo Praha vrátila k normálnímu fungování a navzdory nižšímu počtu zahraničních turistů i zhoršující se ekonomické situaci rovněž k vysokým číslům návštěvnosti: V roce 2022 prošlo jejím branami 1 419 122 návštěvníků.

Během krátké návštěvy Jakarty jsem absolvoval několik schůzek, zažil zemětřesení a také v rychlosti prošel dvě tržiště se zvířaty: menší Jatinegaru a velkou Pramuku s „obchodním domem“, který má čtyři patra krámků s tisícovkami ptačích klecí.

Tradiční vánoční pochoutkou prý za první republiky bývali hlemýždi. V poslední době tato delikatesa zažívá návrat a řada restaurací ji začala znovu nabízet. Hlemýždě však servírujeme také v  zoo  – a  dracéna krokodýlovitá se bez nich neobejde.

Stejně jako každý rok před Vánoci hledáme pro naše zvířecí „sirotky“ adoptivní rodiče. A tentokrát jsou mezi „sirotky“ i velké sladkovodní ryby, které se prohánějí v jedné z vodních nádrži pavilonu Indonéská džungle.