Miroslav Šára

Ostroh nad pravým břehem Jizery u středočeského Bakova nad Jizerou nese na svém hřbetu jednu z nejimpozantnějších tuzemských zřícenin. Z blízké vesnice Podhradí k ní vede krátké stoupání po modře značené turistické stezce.

Skoro hrad s rozhlednou, kovadlina v žulovém provedení, skály, na nichž stával strážní hrádek, balvany pro Ježíška… Okružní trasa východně od Liberce bude hodně spjatá s kameny, ale nejen to.

Když na Maltě jedete delší dobu do mírného kopce, může to znamenat, že míříte k jejímu jižnímu pobřeží. Jako my právě teď.

Město, jemuž startovací impuls vtiskli Féničané. Později dlouhá léta ostrovní metropole. Místo ležící na poměry Malty v až neobvykle vysoko nad mořem.

Pro milovníky pěší turistiky je Malta jednou z ideálních destinací. Většina cílů je v dosahu. Aby taky ne, když má ostrov na délku jen 27 kilometrů a na šířku asi polovinu této vzdálenosti.

Vznik maltské metropole Valletty byl jedním z výsledků nečekaně vítězné války v roce 1565. Po necelém půltisíciletí své existence se ustálila v podobě výstavní barokní perly.

Kouzla z kamene. Úvodní dojem byl přesně takový. Vystoupili jsme z letadla na mezinárodním letišti ve vnitrozemí Malty a vydali se do kilometr vzdálené Il-Gudji.

Dokonalé vyhlídkové stanoviště. Místo spojené s Karlem Hynkem Máchou. Ale také mlčenlivý strážce hranice, za níž se z plochého Polabí stává České středohoří poseté kužely nápadných kopců.

Pouhé čtyři kilometry dělí ve středočeské části Polabí dva značně odlišné přírodní světy – Kerský les a Přírodní rezervaci Vrť. Obě lokality propojuje červeně značená turistická stezka vedoucí přes obec Semice a zelená podél Labe.

Hrady se pyšní různými primáty: jeden je nejrozlehlejší, jiný nejstarší, další nejvýše položený – nebo naopak situovaný úplně nejníže. A právě k tomu, co se držel hodně při zemi, tedy k Mydlovaru, mám v tuto chvíli namířeno.

Nález ikony tu vedl k založení kláštera, později ke vzniku nepříliš významné rybářské vesnice, která se nakonec překvapivě vyvinula v hlavní turistické letovisko na Kypru.

Nejrušnější kyperský přístav, nápadité výškové budovy lemující pobřeží, historické památky, jimž vévodí hrad. Jedeme do Limassolu.

Tři hodiny po půlnoci míříme vstříc troše světel pod námi, klesáme pod temnou klenbou mírně perforovanou hvězdami. Letadlo nás právě doručilo do kyperské Larnaky. Za tři hodiny začne nad ostrovem svítat.

Třeboň patří k tuzemským městům, kam se všichni rádi vracíme. Což si dovoluji předestřít jako (téměř) obecně platnou definici.

Mělník a jeho blízké okolí umí zaujmout i překvapit několikerým způsobem. Nejen svými památkami. Například i svým terénním profilem.

S Českým středohořím míváme spojenu představu nápadných „vulkanických“ kopců, ale krajina tu umí překvapit i zákoutími s až překvapivě divokou vodou. V jednom případě oba uvedené jevy spolu úzce souvisí.

Dva úžasné klášterní areály, spousta malebných i bizarních skalisek včetně vyhlídkových míst, dokonce i vodopád se tu najde. Jedeme na Broumovsko.

Skalní hrad na jednom z okrajů Českého ráje a nepříliš daleko od něho nejvyšší vrchol Mladoboleslavska. Právě na tato dvě oblíbená místa povedou kroky malého putování.

Rod Thurn-Taxisů v roce 1831 usoudil, že nevyužívaný zámek promění v cukrovar, což se nakonec ukázalo být myšlenkou vysloveně jasnozřivou. V Dobrovici se od té doby začal vyrábět cukr – a platí to dodnes.

Kočky – jak známo – jsou různých druhů a podob. Ta, která zaujala pozici severně od centra Litoměřic, je poněkud přerostlá a – kamenná. Přesněji: čedičová.

Jsou místa natolik přitažlivá, že se do jejich náručí lidé rádi vracejí. A i když je už dobře znají, pokaždé zažívají pocit, že je znovu objevují.

Titulek odkazuje především na Velké náměstí a jeho skvosty, Hradec Králové ale umí své návštěvníky zaujmout i příjemně překvapit nejen zde.

Poděbrady si spojujeme zejména s lázeňstvím a zámkem, jehož bývalá hradní kaple svou expozicí připomíná krále Jiřího z Poděbrad. Nabídka tohoto polabského města je ovšem o dost širší.

Jedna historická stavba v úvodu cesty, druhá v jejím finále. I tak může vypadat cesta z pražského Chodova do rozlehlého lesa na území Kunratic.

Je pravda, že Liběchov může posloužit jako jedna ze vstupních bran do skal na Kokořínsku. A také je pravda, že za zastávku stojí i sám Liběchov.

Titulek dost možná nepůsobí úplně jásavě, ovšem následný text bude naprosto souznět s dobrými či ještě lepšími turistickými pocity. Středočeská Čáslav se totiž řadí k těm tuzemským městům, která je umějí navodit…

Jsou zámky, které umí oslnit svým vybavením i exteriéry. A pak i takové, které jsou schopny k tomu všemu přidat ještě něco překvapivého. Právě do této kategorie patří zámek ve Světlé nad Sázavou.

S hrady je to různé. Některé se dochovaly takřka v původní mohutnosti, z jiných zbyly jen skromné kamenné stopy. Jedno ovšem mají většinou společné: povědomí o době vzniku.

Hlavní cena Magnesia Litera 2025 za Knihu roku – a k tomu navíc i ocenění v kategorii Debut roku. K nadšeným čtenářům se loni připojili svým uznáním i odborníci.

Na posledních výběžcích východní části Českého středohoří trůní jedno z našich nejkrásnějších měst, lákající zajímavou historií i bohatstvím památek.

Praha turistická je natolik štědrá, že zejména v jejím centru si lze zvolit takřka jakoukoliv trasu a člověk je záhy odměněn. Jako třeba na té následující.

Před 67 lety se vydal na cestu ke čtenářům román, který je dodnes pokládán za jedno z nejlepších postapokalyptických literárních děl všech dob. Trvale nadčasových.

Stojím pod vysokým, zářivě bílým pomníkem Kryštofa Kolumba. Snažím se mu pohlédnout do tváře, zatímco on mě přehlíží a zírá kamsi na mořskou pláň. Před plavbou máme oba. On z Janova do Ameriky, já z Janova k ikonickým vesničkám Cinque Terre.

Ještě necelé dva měsíce budou v interiérech haly číslo 17 v pražské Holešovické tržnici k vidění díla mistra nejen večerníčkové tvorby.

Okružní trasa, v jejímž centru bude Špindlerův Mlýn, východní výspou Kozí hřbety a nejzápadnějším okrajem Labská rokle, nejvyšší patro Labského dolu, nás dovede k přírodním krásám našich nejvyšších hor.

K lokalitám, které jsou na tuzemské poměry opravdu bohaté na vodopády, zcela jednoznačně patří Jizerské hory. Na některé z míst s padající vodou – ale nejen na ta – se podíváme v souhrnu několika putování tímto pohořím na českém severu.

Lesy v podobě, v jaké je autorka příběhu odehrávajícího se na druhé planetě sluneční soustavy naservírovala čtenářům, se sice mohou oprávněně zdát fikcí poněkud spornou – ale příběhu to přesto na půvabu neubírá.

Na břeh ostrova Quessant na nejzápadnějším okraji Bretaně Atlantik právě vyplavil tělo mrtvého muže. Keltského hudebníka, jak se ukáže. Oběť první, nikoliv ale v tomto příběhu poslední… Komisař Dupin má před sebou další složitý případ.

Vždycky si myslel, že příběhy o prodaných dětech se odehrávají jen v hloupých románech. A on teď do jednoho vstoupil coby nechtěný host, jako taková smutná postava pochybného děje.

V první lednový den letos uplynulo přesně deset let od chvíle, kdy na území zrušeného vojenského újezdu a dvou přírodních parků vznikla Chráněná krajinná oblast Brdy.

Nejprve tu od první poloviny 15. století stála tvrz, v roce 1610 její místo zaujal zámek. Unikátní mj. i tím, že až do současnosti se zachoval ve své původní renesanční podobě. Jsme v Radimi na Kolínsku.

Nejen na tuzemské poměry úctyhodná písečná duna u obce Písty na Nymbursku byla cílem naší novoroční vycházky.

Představte si labyrint. Nikoliv ale v podobě obvyklého bludiště. Tento labyrint obohatila spousta pastí a důmyslných obranných pojistek, z nichž každá může vetřelcům přinést smrt.

Pod názvem Když ještě žili lidé vydalo v češtině knihu nakladatelství Orbis v roce 1970, její originální, v jiných tuzemských vydáních respektovaný název je ale Město (City).

Hvězdné deníky byly jedním z možných důvodů, které přispěly k omylu věhlasného amerického spisovatele Philipa K. Dicka.

Barokní areál šporkovského zámku, sochy na trasách ve městě – a jako bonus Muzeum Bedřicha Hrozného. Nabídka středočeské Lysé nad Labem je opravdu pestrá.

Zejména v Egejském a Jónském moři jsou rozesety. Malebné řecké ostrovy. Celkem jich má tato středomořská země okolo šesti tisíc. To když se počítají i drobné ostrůvky a skály čnící nad mořskou hladinou. Ale ani obydlených tu není zrovna málo – 227.

Myslím – a jsem s tím dokonce vnitřně smířen – že na přílišné pochopení nenarazím. Ovšem se mnou se to má dlouhodobě takto: období mezi listopadem a březnem mě až na malé výjimky naplňuje hlubokou skepsí.

Předně je třeba poznamenat s až odzbrojující otevřeností, že když se níže uvedenými radami nebudete řídit, žádná újma vám nehrozí. Pokud se ale necháte inspirovat, čekají vás zážitky pro většinu lidstva neviditelné.

Mistrovský dystopický román přirovnávaný k Orwellovu 1984 a Huxleyho Konci civilizace. Slova, jež čtenáři padnou do oka hned pod titulem knihy, jsou naprosto výstižná.

Nespavost rozhodně není životní výhrou, to nikdo soudný netvrdí a já v tomto směru nejsem výjimkou. Ovšem stejně tak je – možná méně známou – skutečností, že jedinci napadení insomnií se ne vždy dokáží podívat na problematiku v širších souvislostech.

O řeckém ostrovu Korfu se obvykle píše v souvislosti s krásnými plážemi, vzorně zelenými cypřišovými háji, ostře modrým mořem, případně se jako „povinný cíl“ připomene zámeček Achilleion, kde to měla ráda rakouská císařovna Alžběta „Sisi“ Bavorská.

Jako nejlepší sci-fi roku byla v tehdejší NSR oceněna v roce svého prvního vydání (1981). A po dalších 44 letech se nezdá, že příliš zestárla.

Dokonce i za uměle vztyčené menhiry byly v minulosti považovány žulové objekty na vrchu Klepec u středočeských Přišimas. Úvaha to byla mylná. Ani o bludné, z dálav zavlečené balvany se nejedná.

O ježkovi si lze vyhledat spoustu poutavých i užitečných informací. Bohužel takřka nikde se nedočtete, že je to živočich s až překvapivě sebedestrukčními sklony. Nebojím se říct sebevražednými.

Dvě pozoruhodné rozhledny, dva malebné rybníky a k tomu řada působivých přírodních zákoutí. Která jako by snad na území metropole ani nepatřila.

Z jedné strany plocha letiště, z druhé pastevní rezervace koní a praturů a mezi tím stezka mířící na sever do lesa. Červeně a modře značená. Vydáváme se na trasu, za zády necháváme středočeské Milovice.

Nejen branou do Železných hor je Chrudim. Za návštěvu toto město na úpatí zmíněného horstva rozhodně stojí, jeho turistická nabídka je jedním slovem – bohatá.

Jako na horách jsem se cítil na tom středočeském vrchu. Mohly za to ovšem nejen četné skalní vyhlídky a kamenné moře těsně pod vrcholem.

Autorova prvotina vydaná v roce 2012 natolik zaujala čtenářskou veřejnost, že o tři roky později se vydala také za filmovými diváky.