Miroslav Šára

Území na samém okraji Chráněné krajinné oblasti Český kras, ale současně i Prahy – právě tato oblast je cílem zahajovaného putování.

Nejen s pražským Vyšehradem je spojeno jméno legendární kněžny Libuše. Pověst jí přisuzuje i zakladatelství hradu v Libčicích nad Vltavou.

Na vlak čekal táhlý zákrut kopírující levý vltavský břeh. Když mě vysadil na zastávce v Úholičkách, ocitl jsem se na počátku výstupu na vyhlídkové vrchy – a stejně tak i sestupu hluboko proti proudu času.

Historické centrum Nitry ještě leží mimo, ale severní část města a nad ní ostře se tyčící vrch Zobor již k tomu tajuplnému pohoří náleží. K oblasti, která má nálepku slovenského Bermudského trojúhelníku.

V místech nad údolím s téměř kruhovým meandrem řeky Sázavy kdysi vyrostly dva hrady. Zatímco první si dodnes zachoval svůj gotický ráz, druhý postupně získal renesanční, později barokní zámeckou podobu.

Nejvýše položený tuzemský královský hrad umí své návštěvníky náležitě navnadit. Přitažlivými interiéry, skvělými, opravdu hodně dalekými vyhlídkami – a také jednou málem až tísnivou iluzí.

Zázraky mají různou podobu. Ty nejvelkolepější obvykle režíruje příroda, ovšem nejednou ani člověk nezůstává úplně pozadu. Přičemž zmíněné označení si často zaslouží i počiny, které neprávem za zázračné nepovažujeme.

Když se řekne Hrubý Jeseník, většinou si vybavíme horstvo na moravsko-slezském pomezí. Totéž jméno patří ale i obci ve středočeském Polabí. Právě odsud se vydáme k nedalekému zámku, který se řadí k tuzemským objektům, jež odolaly hrozící zkáze.

Hluboko pod stejnojmenným vrchem teče v závěru své cesty šumavská řeka Křemelná. Nad průzračnou vodou hladící kamenité dno se v minulosti rozkládala pozoruhodná obec. Až překvapivě rozlehlá.

Nejmenší, ale zároveň nejvýše položené ledovcové jezero české části Šumavy. Charakteristika patří vodní ploše známé pod jménem Laka. Na trase k ní se turisté zastavují u znovuzrozené kaple, jediného stavebního dokladu, že tu kdysi stála sklářská ves.

Je jedním ze šumavských svědků dob ledových, ale nejen to. Zároveň ve svém názvu nese sdělení, jaké podoby v minulosti nabývalo místo, po němž část pojmenování podědilo.

Královskou lodí člověk obvykle nejezdí každý den. Alespoň takové jsou naše zkušenosti. Takže když je možnost využít k výletu takříkajíc panovnické plavidlo, jde se na věc. Konkrétně v Poděbradech.

V druhohorním dávnověku se jednalo o ostrov omývaný mořem. Dnes má podobu zalesněného hřbetu na severním okraji naší metropole. Řeč je o vrchu Ládví, středobodu právě zahajované vycházky částí pražských Ďáblic.

Zámek, hrádek a krásný svah s řadou vyhlídkových míst; natolik krásný, že se to projevilo i v jeho názvu. Cílovou lokalitou této cesty bude Krásná stráň na jihovýchodním okraji Českého krasu.

Chvalský zámek je historicky spojen s existencí tvrze, s ničivým bleskem, s ministerstvem orby, s neblahým chátráním, a nakonec i se záchranou a zvelebením. Ale zároveň i s cestou kolem světa – k té se ovšem teprve dostaneme.

Nejprve Výsluní, poté cesta strmě padající do údolí Prunéřovského potoka a v závěru ne úplně snadný výstup k rekordně vysokému vodopádu na území Krušných hor. Takový je itinerář právě zahajované cesty.

Podobně jako dlouhé túry umí v Krušných horách potěšit i vycházky docela krátké. Například z Božího Daru na nejvyšší místo německé části tohoto pohoří.

V tomto případě se nejedná o zázrak z rodu pohádkových, ale o smělé rozhodnutí hodně odvážného člověka korunované prací, jejíž porce ani po čtvrtstoletí není zdaleka vyčerpána.

Z barokního zámečku Mořičov se postupem času stala zřícenina. Aby zmíněná proměna náležitě vyzněla, stojí nedaleko vrcholové kóty vrchu jménem Zřícenina (499 m n. m.).

Ostroh nad pravým břehem Jizery u středočeského Bakova nad Jizerou nese na svém hřbetu jednu z nejimpozantnějších tuzemských zřícenin. Z blízké vesnice Podhradí k ní vede krátké stoupání po modře značené turistické stezce.

Skoro hrad s rozhlednou, kovadlina v žulovém provedení, skály, na nichž stával strážní hrádek, balvany pro Ježíška… Okružní trasa východně od Liberce bude hodně spjatá s kameny, ale nejen to.

Když na Maltě jedete delší dobu do mírného kopce, může to znamenat, že míříte k jejímu jižnímu pobřeží. Jako my právě teď.

Město, jemuž startovací impuls vtiskli Féničané. Později dlouhá léta ostrovní metropole. Místo ležící na poměry Malty v až neobvykle vysoko nad mořem.

Pro milovníky pěší turistiky je Malta jednou z ideálních destinací. Většina cílů je v dosahu. Aby taky ne, když má ostrov na délku jen 27 kilometrů a na šířku asi polovinu této vzdálenosti.

Vznik maltské metropole Valletty byl jedním z výsledků nečekaně vítězné války v roce 1565. Po necelém půltisíciletí své existence se ustálila v podobě výstavní barokní perly.

Kouzla z kamene. Úvodní dojem byl přesně takový. Vystoupili jsme z letadla na mezinárodním letišti ve vnitrozemí Malty a vydali se do kilometr vzdálené Il-Gudji.

Dokonalé vyhlídkové stanoviště. Místo spojené s Karlem Hynkem Máchou. Ale také mlčenlivý strážce hranice, za níž se z plochého Polabí stává České středohoří poseté kužely nápadných kopců.

Pouhé čtyři kilometry dělí ve středočeské části Polabí dva značně odlišné přírodní světy – Kerský les a Přírodní rezervaci Vrť. Obě lokality propojuje červeně značená turistická stezka vedoucí přes obec Semice a zelená podél Labe.

Hrady se pyšní různými primáty: jeden je nejrozlehlejší, jiný nejstarší, další nejvýše položený – nebo naopak situovaný úplně nejníže. A právě k tomu, co se držel hodně při zemi, tedy k Mydlovaru, mám v tuto chvíli namířeno.

Nález ikony tu vedl k založení kláštera, později ke vzniku nepříliš významné rybářské vesnice, která se nakonec překvapivě vyvinula v hlavní turistické letovisko na Kypru.

Nejrušnější kyperský přístav, nápadité výškové budovy lemující pobřeží, historické památky, jimž vévodí hrad. Jedeme do Limassolu.

Tři hodiny po půlnoci míříme vstříc troše světel pod námi, klesáme pod temnou klenbou mírně perforovanou hvězdami. Letadlo nás právě doručilo do kyperské Larnaky. Za tři hodiny začne nad ostrovem svítat.

Třeboň patří k tuzemským městům, kam se všichni rádi vracíme. Což si dovoluji předestřít jako (téměř) obecně platnou definici.

Mělník a jeho blízké okolí umí zaujmout i překvapit několikerým způsobem. Nejen svými památkami. Například i svým terénním profilem.

S Českým středohořím míváme spojenu představu nápadných „vulkanických“ kopců, ale krajina tu umí překvapit i zákoutími s až překvapivě divokou vodou. V jednom případě oba uvedené jevy spolu úzce souvisí.

Dva úžasné klášterní areály, spousta malebných i bizarních skalisek včetně vyhlídkových míst, dokonce i vodopád se tu najde. Jedeme na Broumovsko.

Skalní hrad na jednom z okrajů Českého ráje a nepříliš daleko od něho nejvyšší vrchol Mladoboleslavska. Právě na tato dvě oblíbená místa povedou kroky malého putování.

Rod Thurn-Taxisů v roce 1831 usoudil, že nevyužívaný zámek promění v cukrovar, což se nakonec ukázalo být myšlenkou vysloveně jasnozřivou. V Dobrovici se od té doby začal vyrábět cukr – a platí to dodnes.

Kočky – jak známo – jsou různých druhů a podob. Ta, která zaujala pozici severně od centra Litoměřic, je poněkud přerostlá a – kamenná. Přesněji: čedičová.

Jsou místa natolik přitažlivá, že se do jejich náručí lidé rádi vracejí. A i když je už dobře znají, pokaždé zažívají pocit, že je znovu objevují.

Titulek odkazuje především na Velké náměstí a jeho skvosty, Hradec Králové ale umí své návštěvníky zaujmout i příjemně překvapit nejen zde.

Poděbrady si spojujeme zejména s lázeňstvím a zámkem, jehož bývalá hradní kaple svou expozicí připomíná krále Jiřího z Poděbrad. Nabídka tohoto polabského města je ovšem o dost širší.

Jedna historická stavba v úvodu cesty, druhá v jejím finále. I tak může vypadat cesta z pražského Chodova do rozlehlého lesa na území Kunratic.

Je pravda, že Liběchov může posloužit jako jedna ze vstupních bran do skal na Kokořínsku. A také je pravda, že za zastávku stojí i sám Liběchov.

Titulek dost možná nepůsobí úplně jásavě, ovšem následný text bude naprosto souznět s dobrými či ještě lepšími turistickými pocity. Středočeská Čáslav se totiž řadí k těm tuzemským městům, která je umějí navodit…

Jsou zámky, které umí oslnit svým vybavením i exteriéry. A pak i takové, které jsou schopny k tomu všemu přidat ještě něco překvapivého. Právě do této kategorie patří zámek ve Světlé nad Sázavou.

S hrady je to různé. Některé se dochovaly takřka v původní mohutnosti, z jiných zbyly jen skromné kamenné stopy. Jedno ovšem mají většinou společné: povědomí o době vzniku.

Hlavní cena Magnesia Litera 2025 za Knihu roku – a k tomu navíc i ocenění v kategorii Debut roku. K nadšeným čtenářům se loni připojili svým uznáním i odborníci.

Na posledních výběžcích východní části Českého středohoří trůní jedno z našich nejkrásnějších měst, lákající zajímavou historií i bohatstvím památek.

Praha turistická je natolik štědrá, že zejména v jejím centru si lze zvolit takřka jakoukoliv trasu a člověk je záhy odměněn. Jako třeba na té následující.

Před 67 lety se vydal na cestu ke čtenářům román, který je dodnes pokládán za jedno z nejlepších postapokalyptických literárních děl všech dob. Trvale nadčasových.

Stojím pod vysokým, zářivě bílým pomníkem Kryštofa Kolumba. Snažím se mu pohlédnout do tváře, zatímco on mě přehlíží a zírá kamsi na mořskou pláň. Před plavbou máme oba. On z Janova do Ameriky, já z Janova k ikonickým vesničkám Cinque Terre.

Ještě necelé dva měsíce budou v interiérech haly číslo 17 v pražské Holešovické tržnici k vidění díla mistra nejen večerníčkové tvorby.

Okružní trasa, v jejímž centru bude Špindlerův Mlýn, východní výspou Kozí hřbety a nejzápadnějším okrajem Labská rokle, nejvyšší patro Labského dolu, nás dovede k přírodním krásám našich nejvyšších hor.

K lokalitám, které jsou na tuzemské poměry opravdu bohaté na vodopády, zcela jednoznačně patří Jizerské hory. Na některé z míst s padající vodou – ale nejen na ta – se podíváme v souhrnu několika putování tímto pohořím na českém severu.

Lesy v podobě, v jaké je autorka příběhu odehrávajícího se na druhé planetě sluneční soustavy naservírovala čtenářům, se sice mohou oprávněně zdát fikcí poněkud spornou – ale příběhu to přesto na půvabu neubírá.

Na břeh ostrova Quessant na nejzápadnějším okraji Bretaně Atlantik právě vyplavil tělo mrtvého muže. Keltského hudebníka, jak se ukáže. Oběť první, nikoliv ale v tomto příběhu poslední… Komisař Dupin má před sebou další složitý případ.

Vždycky si myslel, že příběhy o prodaných dětech se odehrávají jen v hloupých románech. A on teď do jednoho vstoupil coby nechtěný host, jako taková smutná postava pochybného děje.

V první lednový den letos uplynulo přesně deset let od chvíle, kdy na území zrušeného vojenského újezdu a dvou přírodních parků vznikla Chráněná krajinná oblast Brdy.

Nejprve tu od první poloviny 15. století stála tvrz, v roce 1610 její místo zaujal zámek. Unikátní mj. i tím, že až do současnosti se zachoval ve své původní renesanční podobě. Jsme v Radimi na Kolínsku.