Miroslav Turek

Vzbudil nás ranní déšť, který se urputně držel až do 13:00. Balili jsme vše v dešti a potom jsme netrpělivě seděli na recepci kempu a čekali, až bude jen mrholit.

Finsko sice není vyhlášený ráj cykloturistů, ale tak nějak tu všechno dobře funguje. Pro začátečníky doporučuji více osídlené oblasti, zejména pobřeží, kudy vás bezpečně provede EuroVelo 10.

Stal jsem se cibulí, čtyři vrstvy různých termo i bavlněných triček mě jakž takž chrání před zimou ve stanu. Kempy jsou občas bez wifi a ani v nich nelze platit kartou, takže konečně ta pravá divočina.

Cestou potkáváme stále více lidí na všemožných kolech s plně naloženými brašnami a dokonce i přívěsnými vozíky. Často jsou i důchodového věku, ale duchem snad i mladší než my.

Ráno začalo slibně, protože částečně i chybou komunikace jsme dnes spali v chatce, navíc výjimečně s lůžkovinami, takže jsem se probudil a chvíli jsem měl i pocit, že mě nic nebolí, tedy ani nohy.

V plánu byl nudný přejezd na pobřeží, který se po ranním průjezdu obcí Koskenkorva měl motat kolem hlavní silnice. Většinu trasy je paralelně vedená cyklostezka, která bohužel nečekaně skončila.

Z Tampere zpět k moři není úplně ideální trasa. Měli jsme problém najít v dojezdových vzdálenostech nějaké větší město, pokud možno i s kempem.

Helsinky jsou naše oblíbené město, kam bychom se rádi nastěhovali, kdyby tu pro nás nebylo tak draho…

Vyrazit na našem leho tandemu na nějakou pořádnou a hlavně dlouhou výpravu patřilo k mnoha našim nesplnitelným snům od doby, co jsme poznali jedny „blázny“, kteří na kolech objeli celou zeměkouli.