Mlsoun

Voní dětstvím, labužnictvím i exotikou. Mandarinka je dnes jedním z nejrozšířenějších citrusů na světě, ale její cesta z císařských zahrad staré Číny na evropské stoly byla dlouhá, spletitá a plná překvapení.

Na cestách, během dovolené, na rodinné večeři nebo jako dárek je vždy originální maďarský salám, u nás zvaný „uherák“, sázkou na jistotu. Nikdy se neomrzí, nemá konkurenci, je dlouhotrvající, chutný a neodolatelný.

Vejce – na první pohled obyčejná surovina. Přitom jde o potravinu, která vypráví příběh o zemědělství, zákonech, trhu, lidské etice i ekonomice. Proč stojí vejce stále víc? A co můžeme dělat, pokud chceme, aby i slepice žila důstojně.

Voní po hroznech, pění jako živý organismus a dokáže potěšit i zaskočit. Burčák – polovina vína, polovina magie. Český fenomén, který k září a říjnu neodmyslitelně patří. Jak vzniká, jak poznat ten pravý a proč ho lidé milují už po staletí?

Pravá česká zabíjačka byla kdysi samozřejmostí zimních měsíců. Vesnický dvůr se proměnil v místo společné práce i oslav, odkud si každý odnášel výslužku. Dnes tato tradice ustupuje do pozadí kvůli nákladům, přísným zákonům i změně životního stylu.

Když letos jarní mrazy ušetřily rozkvetlé české sady, sadaři si oddychli. Po loňském roce, kdy úrodu zdecimovaly mrazy a sucha, se letos stromy doslova ohýbaly pod tíhou červených, žlutých i zelených plodů.

Máslo patří k základním potravinám, které máme na stole po generace. Jenže zatímco naši rodiče si v osmdesátých letech bez problémů ukrojili chleba a po pár minutách mohli na krajíci snadno rozetřít žluté máslo, dneska je to často jiný příběh.

Pepř je dnes samozřejmostí na každém stole. Jenže tahle pálivá kulička má za sebou fascinující cestu – od drahocenného platidla, přes koloniální války až po královnu moderní gastronomie.

Podzim je krásný, když šustí listí. Když je však deštivo, nejraději jsme doma a tím nejlepším společníkem je dobrý čaj s medem, který nás zahřeje a navíc si na něm pochutnáme bez výčitek svědomí. Med je totiž velmi zdravý, jak slýcháme od mládí.

Japonská chůze je založena na přesné posloupnosti intervalů, navržených tak, aby maximalizovaly výsledky a zároveň minimalizovaly zátěž kloubů a svalů. Jde o způsob pohybu, který může praktikovat úplně každý, kdo se chce hýbat, ale nemá chuť běhat.

Gumoví medvídci vznikli v Německu ve dvacátých letech minulého století a za jejich vznikem stojí cukrář Hans Riegel starší. Gumoví medvídci způsobili revoluci v průmyslu cukrovinek díky inovativnímu použití želatiny a dochucovadel.

Nálezy mamutích ostatků přivedly lidi k myšlence, jak asi toto zvíře, které bylo součástí jídelníčku našich dávných předků, chutnalo.

Plachý, neškodný luskoun vypadá jako velice neohrabané zvíře s hodně silným „brněním“, které je tvořeno z tvrdých šupin. K přežití používá podobnou strategii jako ježek.

Kolumbus podnikl v roce 1492 onu pověstnou plavbu, kterou historie označila za dobytí ráje či objevení Ameriky. A nic nezměnila ani skutečnost, že nebyl první cizinec, který vstoupil na toto neprobádané území.

Staletí se vědci snaží odhalit různá tajemství, která jsou spojená s poslední královnou starověkého Egypta Kleopatrou VII. z dynastie Ptolemaiovců, která seděla na trůnu v letech 51 až 30 př. n. l.

Toto jídlo, důvěrně spojené s historií Francie, se podle legendy zrodilo během bitvy mezi Juliem Caesarem a Vercingetorixem. I když pochází ze starověku, je dodnes jedním z nejoceňovanějších pokrmů ve Francii.

O špatném stavu planety se hovoří desítky let. Ty nejpesimističtější teorie tvrdí, že už jsme překonali milník, kdy se mohlo mluvit o záchraně životního prostředí a v současnosti už můžeme jen zpomalit zhoršování stavu planety.

Kuře u nás patří k nejoblíbenějšímu masu a konzumenti na něm oceňují především cenu, množství kuchyňských úprav a snadnou a rychlou přípravu.

Existuje mnoho příběhů o vzniku a pojmenování margarity. Dvě z nejpopulárnějších historek umisťují počátky koktejlu do Mexika a Texasu. Pravdu se asi už dnes nedozvíme.

Ohledně lovu a konzumace raků u nás není osvěta úplně nejlepší, a tak většina lidí, včetně rybářů, má informace o tom, že rak je u nás chráněným živočichem. Možnosti pro lov ovšem jsou.

Tradiční novozélandská kuchyně je směsí evropské, asijské a polynéské tradiční kuchyně. Z místní produkce má tu nejlepší pověst jehněčí maso, losos, humři, raci, ryby a sladké brambory.

Whisky a bourbon jsou oblíbené druhy destilovaných lihovin, které mají jedinečné vlastnosti. Přes některé podobnosti mají i mnoho rozdílů: suroviny použité při výrobě, proces zrání a chuťové profily.

Pověstné hovězí maso se zrodilo na úsvitu argentinské historie, stejně jako jeho příprava označovaná jako asado. Příběh vznikl spojením dobyvatelů, guachos (pastevců) a politických intrik.

O konzumaci koňského masa se vede mnoho sporů. V některých zemích, jako je Spojené království a některé části USA, je toto maso zatracované. U nás patřilo za dob socialismu k masu podřadnému.

Mandlové mléko patří spolu s ovesným mlékem k nejoblíbenější náhražkám kravského mléka. Své místo má u lidí, kteří mají alergii na laktózu a nechtějí si odepřít kávu s mlékem nebo kakao pro děti.

Kromě korunovačního kuřete a platinového pudinku se při korunovaci Karla III. objeví na slavnostní hostině i korunovační quiche, který královský pár doporučuje jako středobod všech oslav konaných 6. května.

U nás si ještě na veverčí dušené maso nabízené v restauracích musíme počkat. Ale lidé si na těchto tvorech pochutnávají od dob, co se je naučili lovit. Veverčí maso je označováno jako zdravé a lahodné.

Pět nejchudších zemí světa pochází ze subsaharské Afriky. Tento region je nadále brzděn problémy jako je slabá vládní moc, pevné zákony, korupce, špatná infrastruktura a nedostatek kapitálu. Subsaharská Afrika je však také neuvěřitelně rozmanitá.

Hákarl je dnes považovaný za typické islandské jídlo, které se podle místních lidí musí ochutnat, protože teprve na patře lze ocenit jeho zvláštní a výjimečnou chuť.

Přestože se v Austrálii dříve lov krokodýlů spojoval s žádanou kůží, jejich maso v kuchyni není novinkou. Mořští i sladkovodní krokodýli se běžně jedli. Maso s jemnou strukturou má jedinečnou chuť.

Když přijde řeč na šampaňské, za zmínku stojí, že jde o nejznámější francouzský nápoj a druhé nejpoužívanější francouzské slovo používané v celém světě.

Milovníci ústřic vědí, kde si na této specifické lahůdce mohou pochutnat. Jednou z možností, jak najít ty nejlepší ústřice, je dovolená ve Francii. S přibližně 5000 km pobřeží je z čeho vybírat.

První použití jedlého zlata je doloženo na Dálném východě a v Egyptě ve druhém tisíciletí před naším letopočtem. Řekové a Římané také používali zlaté ozdoby na jídle a v módě bylo i na renesančních dvorech.

Kaviár je dlouhodobě považovaný za „Rolls-Royce“ mezi luxusními potravinami a více než u jiných delikates u něj platí, že ochutnáte to, co zaplatíte. Za kvalitu je třeba sáhnout hluboko do kapsy.

Kromě toho, že je pštros největším žijícím ptákem, může se pochlubit také vejci, která jsou největší z existujících druhů ptáků. Pokud však vezmete v úvahu velikost vajec vzhledem k velikosti ptáků, pak jsou pštrosí vejce nejmenší.

Eskymáci nejsou v jídle vybíraví, a přestože civilizační pokrok se nevyhnul ani obyvatelům žijícím arktickým životním stylem, extrémní klima ovlivňuje sortiment potravy, kterou mají dostupnou na místě.

Francouzská kuchyně má světový věhlas a lidstvu nabídla celou řadu výjimečných gastronomických pokladů. Díky této zemi máme bagety, lahodné sýry a také Beaujolais.

Každý má nejspíš rizoto spojené s dětstvím a se školní jídelnou, kde se uvařená rýže smíchala s naloženým hráškem a se zbytky masa a na světě byla směs, která nesla název rizoto.

Nejsme zrovna zemí, která by si vážila svých tradičních potravin. Kávu Jihlavanku máme z Hamburku, Piškoty Opavia se dělají v Polsku, Mochovská zelenina je z Rakouska a okurky Znojmia jsou z Turecka.

Podle Billa Gatese je to také jediná možnost, jak vyřešit globální klimatickou krizi. Každému, komu není osud planety lhostejný, musí být jasné, že je už pět minut po dvanácté a nemáme moc času.

Jednoduché jídlo patří mezi nejžádanější italské pokrmy a svůj svátek má každý rok už od 6. dubna 2017. Kdo si chce vychutnat opravdovou klasiku, na omáčku potřebuje guanciale, pecorino, vejce, sůl a pepř.

Skvělá francouzská bageta má svou historii a prošla mnoha obměnami, než se z ní stala dlouhá „křupavá tyč“, kterou dnes miluje celý svět. Především ve Francii patří mezi nepostradatelné potraviny.

Většina z nás asi tato proslulá játra neochutná. Jsou drahá, tučná a nemají zrovna dobrou pověst v souvislosti s krutým chovem hus a kachen.

Tarantule u mnoha lidí vyvolávají nepříjemné pocity. Tito velcí, chlupatí a jedovatí tvorové se i přesto chovají jako domácí mazlíčci a v Kambodži jsou jako smažený pokrm vyhledávanou svačinkou.

Varana vodního si z Indonésie odvést nelze, protože to zákony neumožňují. Na mnoha ostrovech si ho však návštěvníci mohou dát v pouličních stáncích a v restauracích k jídlu.

Když vkládáme v supermarketu zeleninu do košíku, moc neřešíme, odkud pochází. Hlavní je čerstvost a cena. Rajčata z dovozu sice moc dobře nechutnají, ale reklama dělá divy. V zimě jiná možnost není.

Sardinie je ostrov na západ od Itálie a v blízkosti francouzského ostrova Korsiky. Izolace ostrova udělala ze Sardinie nejen místo s vlastním jazykem, ale i kuchyní.

Pajata má velmi starověký a čistě římský původ. I když se nejedná o jídlo vhodné pro každého, rozhodně má řadu obdivovatelů.