Monarchistické noviny

Pochod pro život znovu otevírá citlivé téma. V kulisách kulturních válek víme, kdo koho odsoudí – a že na sociálních sítích bude zase řádně nablito. Jenže realita mezi ochranou života a právy je složitější.

Nátlak části veřejnosti na brněnském zastupitelstvu ukázal, že nejde o Sudetoněmecký sněm, ale o obranu pohodlného mýtu a snahu umlčet jakoukoli debatu.

Maďarsko se vrací k čitelné zahraniční politice, zatímco domácí kulturní konflikty a mocenský model přetrvávají a dál formují jeho směřování.

V době, kdy se lidstvo vrací k Měsíci, se ukazuje nepříjemná pravda: nejde o techniku, ale o vůli. Artemis je reakcí na Čínu i návratem k tomu, co jsme sami odložili.

Debata o letounech L‑159 se v českém prostoru zasekla v banální rovině. Dát, nebo nedat Ukrajině. Tím se ale míjí podstata problému. Jde o to, jak náš stát uvažuje o vojenských kapacitách, jejich využití a návratnosti.

Podle autora není krize současného světa krizí samotného pojetí moci. Kapitalismus i socialismus mohou skončit v rukou elit, které ztratily morální měřítko. Skutečnou alternativou je proto návrat k řádu služby a k absolutním hodnotám.

Dnes, 1. dubna, to je 104 let od úmrtí našeho posledního panujícího krále a také rakouského císaře Karla I. Rakouského. Přesto i dnes je osobností, která dokáže inspirovat ve svém postoji k životu a pojetí politiky.

Evropou se šíří nová forma násilí. Není to klasický terorismus ani spontánní aktivismus. Je to hybridní operace, která zneužívá ideologie a cizí konflikty.

Minulý týden navštívila Ukrajinu hlava habsbursko-lotrinské dynastie JCKV Karel Habsbursko-Lotrinský. Podrobnosti přinášíme v rozhovoru s členem řádové vlády Řádu sv. Jiří – evropského řádu Domu Habsbursko-Lotrinského Michaelem Heresem.

Demokracie není samonosný systém. Bez pevného mravního měřítka a bez strážce pravidel se může snadno proměnit v nástroj manipulace a sebezničení. Historická zkušenost české společnosti to ukazuje velmi zřetelně.

Výročí vstupu do NATO připomíná, že bezpečnost střední Evropy stojí na spojenecké solidaritě. Současně ale otevírá otázku, zda by prostor Trojmoří neměl hledat i vlastní formy strategického odstrašení.

Evropská debata o Tibetu často osciluje mezi naivní romantikou a čínskou propagandou. Skutečný příběh je prozaičtější: starý feudální řád vystřídal komunismus asijského typu. Svoboda nepřišla.

Česká televize poslala tři „dezoláty“ na ukrajinskou frontu, aby je převychovala. Výsledek? Účastníci projevili obyčejnou lidskost a soucit. Jen odmítli přijmout „správný názor“. A právě v tom spočívá skutečný problém celého experimentu.

Výzva Volodymyra Zelenského k přerušení kontaktů s Maďarskem vyvolala kritiku i mezi jeho spojenci. Ukrajina přestřelila, ale Horní i Dolní Uhry zároveň platí účet za vlastní neodpovědnost.

Pomník Františku Ferdinandovi d'Este v Sarajevu není jen socha. Je to test, zda Balkán dokáže unést vlastní dějiny bez návratu k válečné logice.

Evropa není americký experiment a monarchie není marketingová značka. Buď přijmeme vlastní dějinnou kontinuitu, nebo se rozpustíme v technokratickém federalismu bez kořenů i odpovědnosti.

Únor 1948 nebyl náhlý pád, ale vyústění desetiletí iluzí, právního rozkladu a politické krátkozrakosti, které začaly dávno před komunisty.

Invaze měla potvrdit dominanci. Místo toho odhalila limity ruské doktríny, sílu ukrajinské adaptace a křehkost evropské jistoty. Dnes už nejde jen o linii dotyku, ale o podobu evropského pořádku.

Evropa roky mluvila o strategické autonomii, ale spoléhala na americký deštník. Mnichov 2026 odhalil nepříjemnou pravdu: pohodlnost má své meze. Nerozhodují prezidenti, rozhodují mocenské poměry.

Debata o novele stavebního zákona se zvrhla v sérii přehnaných tvrzení a mediálních strašáků. Skutečné problémy návrhu leží jinde než v apokalyptických vizích ztráty památek UNESCO.

Starlink Elona Muska pomohl udržet Ukrajinu v chodu, zatímco naše vláda při rozpočtu váhá a škrtá. Války dnes rozhodují technologie, odvaha a vůle jednat.

Otevřené hranice a každodenní spolupráce dnes působí samozřejmě. Právě proto má smysl připomínat si, jak složitě vznikaly a proč je rozumné nenechat minulost ani zapadnout.

Svět se dnes neřídí tanky ani mapami, ale klíči. Klíči k průmyslu, financím, infrastruktuře a závislostem. Čína je sbírá trpělivě, Rusko je nese za ni a Amerika mezitím zápasí sama se sebou.

Větrná energie není nepřítel. Nepřítelem je lobby, které pod záminkou „krize“ obchází pravidla, tlačí akcelerační zóny a prodává včerejší turbíny jako jedinou možnost – bez férové soutěže technologií.

Odklon od uhlí je globální tržní trend, nikoli evropská výjimka. Problémem není konec fosilních paliv, ale ESG, jež se snaží vývoj řídit shora a tím zbytečně svazuje unijní ekonomiku.

Prezident se ocitl pod palbou. Vše se tváří, jako by na Hradě leželo jádro pudla. Ve skutečnosti je centrum problému ve Strakově akademii. Odpovědnost nahrazuje vyčkávání a politické divadlo.

Zákon správně odsuzuje zločiny minulého století. Zároveň však míří jen tam, kde už nehrozí odpor. Co když se nebezpečné ideologie pouze převlékly a dnes se prosazují jiným jazykem a jinými prostředky?

Rusko tuto válku nevyhraje. Ne proto, že by Ukrajina měla nekonečné zdroje nebo že by Západ objevil novou morální páteř, ale proto, že se střetly dva odlišné způsoby uvažování o moci, odpovědnosti a čase.

Komunistická vláda v Československu je součástí našich dějin stejně jako milník 1968. Tomuto tématu se věnuje spisovatel a monarchista Jan Drnek v románu Orákulum - Paměti nomenklaturního prognostika, z něhož pochází níže uvedený úryvek.

Dovolujeme si zde publikovat úvahu monarchisty pana Jana Drnka s názvem Lidskoprávní svět končí…

Včera, 28. října, byl státní svátek zvaný Den vzniku samostatného československého státu. Jak se na něj dívají monarchisté? To bude zodpovězeno v dnešním článku.