Monika Škubalová

V šeru terezínských půd zůstávají otisky lidí, kteří už nemohou promluvit. Badatel Lukáš Lev tráví na místech utrpení přes 16 let. V rozhovoru popisuje pátrání po konkrétních osudech i to, jak rychle z terezínských zdí mizí paměť.

Jsou hudebníci, kteří slaví jubileum ohlédnutím. A pak jsou tací, kteří ho zaznamenají živě – tak, jak právě jsou. Nový koncertní záznam Live 80 nepůsobí jako nostalgický artefakt ani bilanční pomník.

Vůně surového dřeva smíchaná s chladem vlnitého eternitu. Útěk z hlučných měst do stínu lesa nebyl jen rozmarem unavených těl, ale tichým protestem proti tempu civilizace.

Vzduch ve Státní opeře houstne už v prvních minutách. Samet sedadel ještě drží běžný večerní klid, ale nad orchestřištěm se pomalu rozlévá neklid, který nepůsobí okázale dramaticky — spíše hluboce lidsky.

Existují okamžiky, kdy se hudba přestává podbízet a stává se mrazivým svědkem lidského osudu. Ve Státní opeře se právě nadechuje jedna z nejvýznamnějších operních událostí sezóny – Dialogy karmelitek Francise Poulenca.

Pachuť tlačenky, řízná dechovka a tombola, která mizí pod rukama dřív, než ples vůbec začal.

Může se stát, že se člověk cítí jako cizinec ve vlastní rodině. Osmnáctiletá Marina stojí na prahu dospělosti a v rukou drží jediný kompas ke své identitě: deník matky, kterou nikdy nepoznala.

Oranžové světlo se vpíjí do očí a tělo reaguje dřív než rozum. Něco se vrací. Ne jako vzpomínka, ale jako tlak, který známe až příliš dobře. Kolik z nás skutečně odešlo ze třídy, do níž jsme byli kdysi dávno posazeni?

Leden se v kalendáři uzavřel, ale v nitru zůstává pootevřený. Jsou knihy, které neodložíte s poslední tečkou, protože jejich hlasy dál bloudí chodbami vašeho domu.

Irský tanec je fascinujícím paradoxem – v horní polovině těla vládne asketický klid, zatímco nohy vedou zběsilý, rytmický dialog se zemí.

Listopadové čtení roku 2025 se neslo ve znamení silných ženských příběhů, ať už šlo o historickou kroniku plnou tichého hrdinství, drzý a neústupný příběh „vekslačky“ z dob totality, nebo duchovní pátrání po síle rodových kořenů.

Představuji Karla Svobodu, muže, který propojil finanční svět s duchovní cestou. V tomto rozhovoru se dozvíte, jak se ze světa byznysu dostal k nakladatelství, proč vydává knihy ve formě svitků a jakou roli hraje v jeho životě motto „Mám se rád“.

Nový komiks odkrývá tajemství života v lese a jeho hluboké propojení s lidským světem. Právě na stránkách této knihy ožívají stromy, jejich vzájemné vztahy a komunikace.