Nadační fond Eduzměna

Alena Vokurková téměř třicet let vedla malotřídní školu v Bohdíkově. Propojovala školy v okolí, které pak sdílely svoje zkušenosti. A nadto založila spolek, aby mohla pořádat víc kroužků pro své žáky.

Na Kutnohorsku se pustili do zajímavého experimentu. Nadační fond Eduzměna se tady v roce 2020 rozhodl nabízet podporu všem, kdo mají co do činění se vzděláváním – od škol až po rodiče a zřizovatele. Zapojila se i základní škola ve Zbraslavicích.

Eduzměna v roce 2020 vstoupila na Kutnohorsko s cílem co nejvíce podpořit všech šest desítek škol v regionu a zlepšit učení dětí. Publicista Tomáš Feřtek v nové knize Mapa změny hodnotí, jestli ambiciózní projekt uspěl a jaká poučení z něj plynou.

Když se chce škola zlepšit, nepotřebuje hotové návody a knížecí rady, ale partnera, který jí pomáhá přemýšlet a vidět věci zvenčí. Takovým partnerem pro ředitele mohou být třeba regionální průvodci škol. Na Šumpersku je vede Ivica Másilková.

Na Šumpersku a Zábřežsku vzniká Centrum podpory vzdělávání (CPV): nová organizace, která poskytuje systematickou podporu školám. Své aktivity a programy bude připravovat na míru ředitelům a ředitelkám škol, ale také pedagogům a rodičům.

Nevstupují do tříd jako učitelé, nepřednášejí ani nezkoušejí. Přesto mají ve školách důležitou roli. Průvodci pomáhají školám hledat cestu k lepšímu vzdělávání a na Kutnohorsku fungují už léta. Co všechno už zažili? A jak přesně jejich práce vypadá?

„Snažíme se z našich dětí udělat sebevědomé osobnosti, které vědí, že mají své místo na světě, a nebojí se jít za svými sny,“ říká učitelka Jaroslava Lázničková z kutnohorské Základní a praktické školy Na Náměti.

Před patnácti lety narazil na průzkum, podle něhož byly tři čtvrtiny Čechů spokojené se zdejším vzdělávacím systémem. Tehdy si uvědomil, že bez naštvaných rodičů se české školství nikam nepohne.

Postavit se jako vyučující poprvé před třídu může být hodně těžké. Co takový pedagog nejvíc řeší a co mu může pomoci? Své o tom ví Sára Vodičková, která druhým rokem učí na kutnohorské Základní škole Tomáše G. Masaryka přírodní vědy a tělocvik.

Před deseti lety se manželé Martin a Danka Kúšikovi rozhodli, že se vydají novým směrem. Založili rodinnou firmu Odyssey 44 a vstoupili do světa filantropie. Nejprve podporovali projekty na rodném Slovensku, později i v Česku.

Dvě desítky let stála v čele základní školy ve Zruči nad Sázavou. Zkušenosti ředitelky teď Ivana Maxová využívá k tomu, aby v Nadačním fondu Eduzměna pomáhala kolegům a posunula české školství o kus dál.

Letos v červnu vyvrcholí v celostátním měřítku ojedinělý projekt zaměřený na intenzivní podporu škol, do které Nadační fond Eduzměna ve vybraném regionu Kutnohorska od roku 2020 investoval přes 160 milionů korun.

Nemá smysl pořád dokola ukazovat jen marasmus, mnohem zajímavější jsou příklady dobré praxe. A místo neustálého omílání problémů je dobré hledat jejich řešení, říkají Markéta Vozková a Daniela Vrbová, autorky Reparátu, podcastu o vzdělávání.

Dole pod kutnohorským chrámem sv. Barbory, ve stínu stromů, stojí jurta vybavená elektřinou, kamny i splachovacími toaletami. Děti tu dostávají extra dávku samostatnosti, přírody, pohybu a dobrodružství.

V Česku je jen 26 waldorfských škol a jednou z nich je i malotřídka Ratolest v Ratajích nad Sázavou. Co je v ní stejné jako v běžných školách a čím se liší? Proč tu děti nemají absolutní svobodu? A co se vyžaduje od rodičů?

Na Slovensku funguje inovativní model podpory učitelů, který jim umožňuje zlepšovat kvalitu výuky, a žáci jsou díky tomu lépe připravení na to, co budou potřebovat pro život ve 21. století. Mluvili jsme o tom s odborníkem Markem Kmeťem.

Děti nám příliš často neříkají, jak se cítí, ale my to můžeme velmi dobře vidět v jejich chování, říká psycholožka z Týmu duševního zdraví Barbora Hošková. Projekt na Kutnohorsku funguje od roku 2021 a pomáhá přímo ve školách žákům i učitelům.

Snažíme se ve školce zpomalit čas, omezujeme počet aktivit a klademe důraz na jejich prožitek, říká Barbora Křivohlavá, která 11 let vedla církevní mateřinu v Kutné Hoře. Na své straně má i rodiče, kteří výrazně pomohli s proměnou zahrady.

Před šesti lety měla tahle kutnohorská škola 160 žáků, velkou část tvořily děti romského původu a rodiče často mířili k zápisu jinam. Ředitelka Andrea Melechová Ruthová ale dokázala situaci obrátit.

Vchod do jídelny zdobí děkovné dopisy a obrázky od dětí, na terase rostou v truhlících čerstvé bylinky a menu tu často mají jako v restauraci. Školní jídelna v Červených Janovicích se v lecčems vymyká. V jejím čele stojí Soňa Kafková.

V podkrovní učebně malešovské základní školy sedí asi deset učitelek. Povídají si o tom, jak třeťáci píšou vlastní knihu, osmáci chystají program pro školku, páťáci natdáčejí film a šesťáci uspořádali taneční večer a bojovku pro rodiče.

Už jste někdy slyšeli v souvislosti se vzděláváním slovo participace? A víte, co znamená? Zeptali jsme se lektora Matyáše Grimmicha, podle kterého se dá definovat snadno. Jde zejména o to, aby se děti aktivně podílely na tom, co se děje ve škole.

„Jako dospělí často rozhodujeme zbytečně za děti a nenecháme jim prostor, přitom ony by to klidně mohly zvládnout,“ říká lektorka Zuzana Demlová ze Společnosti pro kreativitu ve vzdělávání.

Na Kutnohorsku právě vrcholí pětiletý projekt rozvoje škol. Jeho základ tvoří devět žen a mužů, kteří intenzivně a nablízko pracují se všemi tamními školami. Mezi tyto tak zvané průvodce škol patří i učitel a ředitel Jindřich Monček.

Také teď, když tento text čtete, sedíte? Rozhodně sedí jeho autorka, když právě přidává jedno písmenko za druhým u pracovního stolu. Nejspíš sedí i její dítě školou povinné. Kdo ale téměř jistě nesedí, jsou děti na 5. ZŠ Mladá Boleslav.

Na dvoře školy De Meerpaal v Haagu si hraje asi padesát dětí. Venku fouká vítr a prší, děti tu přesto tráví venku povinně všechny větší přestávky. Hrají fotbal, testují prolézačku nebo si povídají. Zpoza rohu je pozorují dvě školní ovce.

Nalákat, vybrat a udržet si dobrého ředitele školy je oříšek a letos se s ním potýká mnoho zástupců obcí, kteří nové ředitele v konkurzech hledají. Jak na to jim ukázal jedinečný workshop, který pro zřizovatele na Kutnohorsku připravil NF Eduzměna.

S covidem i válkou na Ukrajině přibývá mladých, kteří trpí psychickými problémy. Jaké to je, jít do školy, když duše trpí a člověk nemá ráno sílu ani vstát z postele? O tom i na základě vlastní zkušenosti promluvila studentka Melisa Ruszóvá.

Někdy máme pocit, že musíme dělat dětem klauna, který to pořád táhne, aby nebyla nuda. Děti jen pasivně čekají, s čím přijde zábavný učitel, kdy do nich ‚napere‘ učivo. Jenže, když to do nich ‚nenapere‘, tak energie padá dolů a je to začarovaný kruh.

Trénování cílevědomosti v dějepise, rozvoj schopnosti naslouchat v matematice či posilování vlastního hodnocení chyb už od první třídy. ZŠ Vorlina ve Vlašimi má rozhodně co nabídnout - cíleně rozvíjejí dovednosti v běžných hodinách.

Otevřenost, spolupráce, poměrně velká autonomie jednotlivých škol a důraz na wellbeing žáků i učitelů. To jsou klíčové charakteristiky finského i estonského vzdělávacího systému.

Zdi její učebny zdobí štíty a přilbice, žáci bojují celý rok s Krakenem a na přespávačce ve škole potkali bohyně. Na pozadí her se však učí spolupracovat, souvislosti historie i tvořit.

„Stále hledáme cesty, jak pomáhat žákům, aby převzali odpovědnost za své učení a pracovali na své maximum,“ říká Jiří Kopecký, učitel na gymnáziu v Kutné Hoře. Spolu s kolegyní Václavou Kapitánovou se snaží učit „formativně“ a motivují další kolegy.

Ludmila Sotonová vede třetím rokem Mateřskou školu ve středočeské obci Jindice. Jakým výzvám čelí? A co jí pomáhá pracovní nálož zvládnout?

Propojovat děti různého věku a školy různého typu. A taky třeba ukázat těm nejmenším, že lidé se zdravotním postižením jsou normální. Právě to se podařilo v rámci jednoho z minigrantů, které Eduzměna nabídla na Kutnohorsku.

Co kdyby za vámi do školy přišel někdo jen o pár let starší, kdo ještě nedávno sjížděl podobná videa a hry jako vy, má ale dnes větší zkušenosti, v tašce zajímavé roboty a dokáže vám leccos osvětlit?

Olesia Parkhomenko je ukrajinská psycholožka a působí od března 2022 v týmu duševního zdraví na ZŠ Zruč nad Sázavou. Na téže škole také učí ruštinu. Je i absolventkou oboru anglický jazyk a literatura. Do Česka přišla z Charkova.

Školku by při pohledu na mapu Zbraslavic poznalo na první pohled i dítě. Pět tisíc metrů čtverečních, tak velká je zelená plocha, kde má sto dětí k dispozici prolézačky, skluzavku či pískoviště, skýtá ale ještě mnoho prostoru pro další kreativitu.

Rozjet vlastní fotokoutky, lepší tréninky basketu, školu hry na flétnu či pořádání soutěží v jízdě na dirt bike – nápady na vlastní projekt se to mezi studenty v městské knihovně jen hemžilo.

Kolik vody je potřeba k přípravě řízku s bramborem?“ ptá se kutnohorská gymnazistka sedmáků na základní škole v Čáslavi. Skupinka tipuje deset litrů, pak padesát litrů.

„Holandští kantoři se nezaměřují na chybu, ale na to, co se daří. Mají to tak zažité a funguje to,“ říká ředitel Eduzměny Zdeněk Slejška o zkušenosti z Nizozemí, kde měl příležitost zjistit, čím to je, že si Holanďané ve vzdělávání vedou tak dobře.

Pět let strávila na zahradě na útesu v Andalusii, kde žila z potravin, které si sama vypěstovala. Když se Helena Vodrážková vrátila zpět do Čech, založila s kamarádem nedaleko Kutné Hory ekocentrum Divočina.

Černé tabule s šik písmem a koutek k sezení vyvedený z dřeva. Ovocné saláty, luxusní sendviče a výběr minerálek. (No, dobře, a také párek v rohlíku.) K tomu příjemná obsluha a lidové ceny.

Když se kutnohorští páťáci v Dejvicích v neděli ráno vyloupnou z mlhy, sálá z nich vzrušení. Mají za sebou právě dvouhodinovou jízdu do Prahy, aby si poprvé zkusili natáčení s filmovým štábem.

„Tati, dáš si kafe?“ ptá se osmák Michal otce ve školní jídelně v Suchdole. Stravovna zdejší základky se rodiči jen hemží. Pozvala je ředitelka školy Renata Novotná, aby si udělali vlastní názor na úroveň jídla, které dostávají jejich děti na oběd.

Budík v 5:30. Sto padesát kilometrů po namrzlé dálnici. Shánění suplování na celý den. To vše investovalo deset učitelů z Kutnohorska do návštěvy základní školy v Chrašticích, aby se inspirovali a sdíleli příklady dobré praxe.

Slovní hodnocení. Respektující výchova. Prevence syndromu vyhoření. To vše spojuje formativní přístup a zároveň ani jedno z nich ho samo netvoří, upozorňuje v rozhovoru Iveta Pasáková, ředitelka Step by Step ČR stojící za programem Začít učit.

Na podzim se na Kutnohorsku podílel na prvním plošném měření tělesné zdatnosti od 90. let. Jaké výsledky očekává? A jak můžou učitelé a rodiče děti více rozpohybovat? Zkušený trenér házené Josef Salák nabízí řadu cest.

Dana Moree je takovým školním Zdeňkem Pohlreichem. Tam, kam si ji pozvou, pomáhá provětrat zajeté mechanismy školy a vede pedagogy k tomu, aby si pojmenovali i ty největší kostlivce, podívali se sami na sebe a dokázali zlepšit prostředí své školy.

Baruš Jeřábková je pedagožka, umělkyně a průkopnice digitálních technologií na školách. A je mimo jiné koordinátorkou a mentorkou kreativní a digitální výuky v Eduzměně, kde povede od ledna metodické centrum pro výchovy.

„Running,“ zvolá na zahradě vesnické školy v Církvici paní učitelka a deset dětí se radostně rozběhne vstříc hodině angličtiny.

Jedním ze slov skloňovaných v plánech na rozvoj školství je individualizace. Zkušenosti z praxe s úpravou výuky dle potřeb jednotlivých žáků přinášejí lektorky Barbora Heřmanová a Věra Váňová Krejčová v dvojrozhovoru.

Ve škole jsem neměla ráda dva předměty: fyziku a matiku. Kdyby mi někdo před pár měsíci řekl, že budu psát reportáž ze semináře fyzikářů, hodně by mě ta představa pobavila.