Nesmrtelné šachové partie

Hrajeme šachy celý život. Během chvíle se naučíme tahat figurami. Naučíme se první finty. Pochopíme jak je důležitý vývin, centrum a že nejlepší plán, je dát soupeři mat. Hrajeme šachy celý život. Stále se učíme nové věci. Objevujeme nové plány a nápady. Přesto jsou věci, které nám málokdo řekne a vysvětlí. A já mám prop vás dnes připravené jedno šachové tajemství, které vám pomůže zase o kousíček hrát lepší šachy. Jdeme na to?

V roce 1974 svět pobláznila Rubikova kostka. Na světová pódia vstoupila skupina ABBA a Boris Spasskij hrál pořád skvělé šachy! Dnešní partie opravdu stojí za to. Opačné rošády! Oběti střelce a dámy a samozřejmě Boris Spasskij takový, jakého máme rádi. Ať se video a partie líbí. Petr Koutný

Baadur Jobava se ve třetím kole šachové Olympiády v zápase Gruzie vs Finsko pořádně šachově odvázal. Proti Toivu Keinänenovi obětoval střelce a obě věže. Byla to chyba, nebo to vše měl Jobava spočítáné? Vyšlo mu to? Neriskoval tím prohru Gruzie proti Finsku? Nebo naopak, byl si jistý, že se soupeř neubrání? Ať je odpověď jakákoliv, tato partie se opravdu povedla! Tak , ať se líbí! Petr Koutný

Dnešní partie je pohledem lidského života už pořádná babička. Hrála se v roce 1909 a to svět ještě nevěděl, jaké utrpení jej čeká za pár let. Přeskočme dějepis a pojďme si povídat o tom, co máme tak rádi. V šachách jsou partie, které vám ukážou typické plány. Například dnes. Bude to o pěšcové převaze. Věřím tomu, že každý dobrý šachista by měl znát tuto klasickou partii dvou legend šachové historie.

Šachová partie někdy až neskutečně skutečně připomíná středověké bitvy. Možná si pamatujete z dějepisu, jak králové bojovali o nové území? Tak podobné je to v šachové partii. S prostorovou výhodou získávají vaše figury aktivitu a soupeři pasivitu. Můžete lépe manévrovat, plánovat a útočit. Podívejte se na klasickou partii Karpov vs Gligoric z roku 1972. Bude to o prostoru, o aktivitě a možná uvidíte i loupežníky...

* Anatolij Karpov je ruský šachista. Narodil se 23. 5. 1951 v Zlatoustu (tehdejší Sovětský svaz). * Byl dvanáctým mistrem světa v šachu v letech 1975 - 1985. * Mistrem světa se stal v roce 1975, když tehdejší mistr světa Fischer odmítl nastoupit k vzájemnému zápasu o šachovou korunu. * O titul přišel v roce 1985, když v zápase podlehl Kasparovovi. * Pro svou vynikající strategickou i technickou hru byl často přirovnáván ke Capablancovi. A právě na tu jeho legendární strategickou i technickou hru se můžeme podívat v tomto videu. Budeme si povídat o vylepšování pozice, o slabinách, o pěšcových převahách, o volném pěšci a o legendách, které psaly šachovou historii.. Ať se video a partie líbí, Petr Koutný

Neznám odpověď na otázku, jestli byl a nebo nebyl Bobby Fischer nejlepším hráčem všech dob. Možná ano, možné ne. Ale určitě vím, že z jeho partií se můžeme naučit spoustu krásných šachových věcí. Například dnes. Co s nejhorší figurou? Jak hrát pozici, kde nám nehrají figury? Co dělat, když figuru pořád vylepšujeme a pořád stojí špatně? Jak najít ten nejlepší tah? Hodně otázek, jedno video a lekce Bobbyho Fischera.

Michail Botvinnik byl ruský šachista. Narodil se 17. 8. 1911 v Kuokkale (tehdejší Ruské impérium), zemřel 5. 5. 1995 v Moskvě. Byl šestým mistrem světa v šachu v letech 1948 – 1957, 1958 – 1960 a 1961 – 1963. Mistrem světa se stal v roce 1948, kdy vyhrál turnaj o titul mistra světa. Přechodně o titul přišel v roce 1957 v zápase se Smyslovem, o rok později však dobyl titul zpět v odvetném zápase. V roce 1960 jej o titul připravil šachová kometa Michail Tal, ale i s ním Botvinnik uspěl v zápasové odvetě. Definitivně svou šachovou korunu předal v roce 1963 v zápase s Petrosjanem. Do historie se zapsal i svou šachovou školou, která vychovala další mistry světa. Například jeho žáky byl Karpov i Kasparov a teď jimi můžete být i vy!

Alexander Aljechin a José Raul Capablanca v roce 1926 v Bueno Aires sehráli partii, která bude mít příští rok už neuvěřitelných sto let. Jak ten čas letí! Určitě se vám bude líbit, jak Aljechin pracuje se svými jezdci. Jak pro ně hledá nejlepší pole. Možná budete i překvapeni, jaké varianty zustaly za oponou a suma sumárům, čeká na vás pěkná partie dvou velikánů šachové historie. Ať se video líbí! Petr Koutný

Magnus Carlsen se narodil v roce 1990. Když měl pět let, naučil se šachová pravidla. Údajně ho šachy moc nebavily, ale štvalo ho, že ho poráží jeho sestra. Koncem roku 1999 si uhrál své první elo a začátkem roku 2000 s elem pouhých 904 bodů hrál svůj první turnaj. Co myslíte, ukáže nám Magnus Carlsen s elem 904 jak hrát šachy?

Yağız Kaan Erdoğmuş je turecký šachový velmistr a velký šachový talent. Narodil se 3. června 2011 v Turecku. Šachové úspěchy: Titul mezinárodního mistra získal v jedenácti letech.Šachovým velmistrem se stal ve dvanácti letech. Stal se nejmladším hráčem historie, který dosáhl ratingu FIDE 2600. A když jsem se s ním bavil ve Wijk aan Zee, řekl mi, že chce být mistrem světa! Co myslíte, podaří se mu to?

Někdo řekne, že koncovky jsou nuda. Ale dobrý šachista vám řekne, že v koncovkách se rozhodují partie. Ten kdo umí hrát koncovky, umí hrát šachy. V tomto vide začnu lehkým diagramem, ale přidám těžší a těžší a nakonec vám řeknu, jedno šachové tajemství, které vám pomůže hrát koncovky jako silný šachista. Tak co říkáte? Jdeme hrát lepší šachy?

Tato partie nebude jen o na první pohled pěkné oběti dámy. Ale bude hlavně o plánech a hodnocení pozice. Šachy jsou opravdu těžkou hrou. Je tolik věcí, co musíte umět a pak je všechny musíte ukázat během partie. Propočty, taktika, strategie, zahájení, koncovky, střední hra, přechody ze zahájení do střední hry a ze střední hry do koncovky. Troška psychologie, obrana a útok. Prostor, slabiny a to zdaleka není vše. Možná pravě proto máme rádi šachy. Je to vesmír, kde každý může mít svou hvězdu.

Dobrý den. Koukáme se na Streamu v Nesmrtelných partiích na krásné partie, které psaly historii šachové hry. Napadlo mě nejenom koukat, ale i trochu trénovat. A jestli souhlasíte, tak pojďme společně hrát lepší šachy. Dnes mám pro vás připravené video na téma STRATEGIE a slibuji, že každý kdo dokouká video až do konce, bude hrát lepší šachy. Nevěříte?

Jestli chcete hrát opravdu lepší šachy, pak nejlepší šachový trénink je řešit každý den šachové diagramy. Rozumím tomu, že nemáte čas a máte spoustu jiné práce. Přesto, když vyřešíte denně 5 diagramů a zabere vám to odhadem pět minut. Pak za měsíc je to 150 diagramů, za půl roku 900 diagramů a věřte mi, budete hrát lepší šachy. Stačí denně opravdu jen pár minut. Zkuste to! Třeba dnes a třeba díky tomuto videu...

Možná znáte podobné pastičky. Možná vás soupeř nachytal na podobném špeku a možná i díky tomuto videu vyhrajete hned v zahájení. Tak co říkáte?

Neuvěřitelné šachové šílenství, kterému prostě nebudete chtít věřit! Sledujte naprosto famózní závěr partie v podání jednoho z největších talentů planety. Čtrnáctiletý turecký zázrak Yagiz Kaan Erdogmus (Elo 2646) totálně rozebral silného indického velmistra Adityu Mittala (Elo 2589).

Dnes se podíváme na dvě útočné partie Josepha Henryho Blackburnea. Stará škola, rychlý vývin, tlak na krále a šachy bez zbytečného čekání. Přijďte si užít další díl série Nesmrtelné partie.

Judit Polgárová nebyla jen nejlepší šachistkou historie. Byla hráčkou, která porážela mistry světa a dokázala se prosadit v absolutní světové špičce. Judit Polgárová překonala hranici 2700 Elo bodů, dostala se mezi deset nejlepších hráčů světa a během kariéry porazila řadu mistrů světa. Mezi nimi byli Garry Kasparov, Anatolij Karpov, Magnus Carlsen, Vladimir Kramnik nebo Višvanáthan Ánand. Tohle není jen video o ženském šachu. Tohle je video o velkém šachu. Sledujte další díl série Nesmrtelné šachové partie a napište do komentáře, kterou slavnou partii chcete vidět příště.

Proč byl Michail Tal tak nebezpečný? Protože dokázal vytvořit pozice, ve kterých soupeř neměl klid. Tal často obětoval materiál, ale získával čas, aktivitu figur a útok na krále. Jeho partie dodnes ukazují jednu důležitou šachovou pravdu. Slabý král může být větší problém než ztracená dáma nebo věž. V tomto výběru uvidíte nejlepší momenty Michaila Tala. Oběti, útoky a partie, které z něj udělaly jednu z nejvýraznějších osobností šachové historie. Hashtagy: #MichailTal #Tal #Šachy #Sachy #ŠachováHistorie #ŠachováTaktika #OběťDámy #ÚtokNaKrále #ŠachovéPartie #Borvo

Kasparov a Karpov se v roce 1990 znovu utkali o titul mistra světa. Nebyl to jen další zápas, ale pokračování rivality, která rozdělila šachový svět a vytvořila jeden z nejsilnějších příběhů moderních dějin šachu.

Garry Kasparov byl mistrem světa a dlouhé roky nejlepším šachistou planety. Ve videu ukazuji jeho nejlepší partie, ve kterých je vidět jeho styl. Podle Magnuse Carlsena, je právě Garry Kasparov nejlepším hráčem všech dob.

Hikaru Nakamura se stal velmistrem už v patnácti letech a dlouhodobě patří mezi nejsilnější americké šachisty. Jeho partie často ukazují výborný cit pro taktiku a iniciativu. Tentokrát se podíváme na jeho nejlepší oběti dámy. Tak ať se video líbí! Petr Koutný

Střet dvou geniálních mozků, který skončil dřív, než stačil vychladnout šálek kávy. Jeden z nejbohatších lidí světa, Bill Gates, usedl k šachovnici proti absolutnímu králi této hry, Magnusi Carlsenovi. Jak dlouho dokáže miliardář vzdorovat nejlepšímu hráči historie?

Je mu teprve 14 let, ale už teď poráží mistry světa. Yagiz Kaan Erdogmus právě dosáhl hodnocení 2700 ELO dříve než Carlsen, Firouzja nebo Gukesh. Sledujte příběh tureckého zázraku, který mění tabulky historických rekordů.

Judit Polgárová patří mezi nejvýraznější postavy šachové historie. Jako patnáctiletá překonala rekord Robert James Fischer a stala se velmistryní. Později se dostala až na 8. místo světového žebříčku a jako jediná žena pronikla mezi absolutní elitu, kde porážela hráče jako Garry Kasparov, Anatolij Karpov nebo Magnus Carlsen. Její styl byl přímý a útočný. Nečekala. Vytvářela tlak a komplikace. Právě proto vznikaly partie, které se nehrají často – ale pamatují se dlouho.

Jak vypadá dokonalá šachová kombinace? Pár tahů, jedna oběť – a partie, na kterou se nezapomíná. Morphy, Réti, Lasker, Carlsen a Polgárová v těch nejlepších kombinacích!

Sledujte nejlepší oběti dámy Magnuse Carlsena. Analýza neuvěřitelných šachových tahů, které šokovaly světové velmistry. Šachová magie mistra světa v Nesmrtelných partií! Petr Koutný

Samozřejmě víme, že nikdo není dokonalý. Chybovat je lidské. Možná vás i tak překvapí chyby, které zahráli takoví hráči jakými byli Karpov, který prohraje partii v 11.tahu. Nebo Topalov, který nastavá dámu. Co tak Fischer, který si nechá chytnout střelce? Nebo Chigorin, který v zápase mistrovstvá světa s figurou víc dostane mat? Nebo Viktor Korčnoj, kterému se to taky nepovede? Koukněte na Nesmrtelní chyby Mistrů světa!

Tal byl často označován za šachový meteor či supernovu pro bleskový start z neznáma mezi světovou elitu. V roce 1956 debutoval na mistrovství Sovětského svazu (skončil 5.-7.), nicméně již o rok později celý turnaj vyhrál, za což obdržel titul velmistra. Po dalších úspěších pak v roce 1959 uspěl v turnaji kandidátů a v roce 1960 rozdrtil v souboji o titul mistra světa legendárního Botvinnika poměrem 12,5:8,5 a stal se 8. mistrem světa v šachu. Michail Tal (napravo) při hře proti Američanovi Fischerovi Michail Tal, Oberhausen 1961 Talova prohra v odvetném zápase o rok později byla všeobecným překvapením a předpokládalo se, že za to může jeho odbytá příprava, zdá se ale, že již tehdy začínal mít vážné zdravotní potíže. Očekával se nový souboj Tal-Botvinnik, ale už k němu nedošlo, neboť Tal se na dalším turnaji kandidátů zhroutil. Následné vyšetření u něj odhalilo celý komplex chorob zejména trávicího traktu. Tal se po delším léčení účastnil ještě řady dalších turnajů a zápasů kandidátů, dvakrát se znovu vážně ucházel o nový zápas o titul mistra světa (v roce 1965 podlehl teprve ve finále Spasskému +1-4=6, v roce 1968 v semifinále Korčnému +1-2=7). V roce 1988 získal titul mistra světa v bleskovém šachu.[2] Fenomenální byly jeho výsledky na šachových olympiádách, kde vždy podstatně přispěl k vítězství sovětského mužstva. Šestkrát vyhrál rovněž mistrovství Sovětského svazu. Často se však dostával do problémů se sovětskými šachovými funkcionáři. Charakteristika Jako šachista byl velmi ctěn pro svůj romantický přístup k partiím, který se vyznačoval ostrou kombinační hrou, pro jejíž vyvolání neváhal podstupovat enormní riziko v podobě nepropočítaných či nekorektních obětí, a to i v těch nejdůležitějších partiích. Řada jeho kombinací byla vyvrácena, většinou se tak ale nestalo přímo na šachovnici, kde jeho soupeři propadali panice a nezvládali logicky nastupující časovou tíseň, ale až v analýzách po partii. Tal tak byl stejně jako E. Lasker (který byl jeho velkým vzorem) často obviňován z toho, že má pouze štěstí, že jeho hra je jen velký bluf. On sám svůj styl vzletně vyjádřil slovy: „Musíte vzít soupeře do hlubokého, temného lesa, kde 2+2=5 a cesta ven je dost široká jen pro jednoho.“[3] Při jiné příležitosti charakterizoval svoji metodu stručně: „Dejte jim příležitost, zkomplikujte hru. Oni už si to pokazí sami.“ Jeho představivost a tvořivost byla neuvěřitelná, dodnes se používá termín „Talův tah“ jako označení neočekávaného a velké komplikace přinášejícího tahu, který se natolik vymyká běžným schématům, že by ho drtivá většina šachistů (včetně velmistrů) vůbec nezvažovala. Jeho hra postupně s rostoucím věkem a zhoršujícím se zdravím mírně upadala – stále ještě byl schopen skvělé hry, ale jeho organismus už nedokázal vydržet dlouhodobé vypětí a na delších turnajích a zápasech ho stále výrazněji zmáhala únava, což se projevovalo větší ochotou k remízám a selháváním v jednotlivých partiích. Nicméně až do své smrti zůstal nebezpečným protivníkem. Hodně mu v tom napomáhal jeho údajný „ďábelský“ pohled – jeho uhrančivé černé oči dokonce inspirovaly amerického velmistra Benkőho (Talova tradičního dodavatele bodů) k prohlášení, že Tal své soupeře hypnotizuje. Jednou pak proti Talovi nastoupil v černých brýlích, které ho měly ochránit. Partii ovšem prohrál stejně hladce, jako většinu ostatních.

David Navara (*1985, Praha) patří mezi nejvýraznější osobnosti českého šachu a dlouhodobě se drží i ve světové špičce. Už od dětství bylo jasné, že má mimořádný talent – velmistrem se stal ještě před sedmnáctými narozeninami. Během kariéry nasbíral řadu titulů, včetně jedenácti prvenství na mistrovství České republiky a několika evropských titulů v bleskovém šachu. Kromě svých výkonů na šachovnici je známý i férovým přístupem ke hře, který mu vynesl respekt soupeřů po celém světě.

Mikhail Tal měl ve zvyku dělat na šachovnici věci, u kterých ostatní velmistři nejdřív zvedli obočí a až potom figury. V této partii přichází oběť dámy, která vypadá tak podezřele, že by jeden skoro řekl: to přece nemůže fungovat. Jenže u Tala člověk nikdy neví, jestli sleduje šílenství, nebo genialitu. Aby v tom divák nezůstal jen jako tichý svědek, dostane také příležitost přemýšlet. Během videa se objeví několik diagramů a pokaždé budete mít dvacet vteřin na to najít nejlepší tah.

Polská nesmrtelná je název slavné šachové partie mezi Glucksbergem a Miguelem Najdorfem, která se hrála ve Varšavě . Partie vstoupila do historie především díky neuvěřitelné kombinaci černého, který během útoku obětoval všechny čtyři lehké figury. Výsledkem je jedna z nejznámějších a nejpůsobivějších útočných partií šachové historie.

Jan Timman (14. prosince 1951 Amsterdam – 18. února 2026 Arnhem) byl nizozemský šachový velmistr. V 80. letech 20. století byl považován za nejlepšího nesovětského hráče a byl znám i pod přezdívkou „The Best of the West“ (česky Nejlepší ze Západu). Devětkrát vyhrál nizozemský šachový šampionát, několikrát se zúčastnil turnaje kandidátů. V roce 1993 prohrál zápas o titul mistra světa proti Anatoliji Karpovovi.

Rok 2005, FIDE World Cup. V tehdejším vyřazovacím formátu se mezi elitními velmistry objevil i patnáctiletý Nor Magnus Carlsen. Proti němu stál zkušený americký reprezentant Gata Kamsky, bývalý vyzyvatel mistra světa a hráč s dlouholetou praxí na nejvyšší úrovni. Carlsen v té době ještě nebyl globální hvězdou. Měl však pověst mimořádného talentu a rychle stoupal světovým žebříčkem. Partie proti Kamskému ukázala, že se dokáže měřit s absolutní špičkou nejen odvahou, ale i poziční vyspělostí. PK

Souboj mladého Magnuse Carlsena s legendárním Garrym Kasparovem patří mezi okamžiky, které přesahují samotnou partii. Na jedné straně zkušený mistr, na druhé vycházející talent, o němž se teprve začínalo mluvit. Právě tento střet se stal symbolem chvíle, kdy se na světové scéně naplno ukázal hráč, který měl o několik let později usednout na šachový trůn.

Britský šachový mistr Joseph Henry Blackburne se narodil 10. 12. 1841 v Manchesteru a zemřel 1. 9. 1924 v Londýně. Byl jednou z dominantních postav britského šachu druhé poloviny 19. století a hráčem světové špičky. Blackburnův romantický styl hry, který se vyznačoval náhlými útoky a ohňostroji kombinací, a jeho typický černý oblek mu vynesly přezdívku "Černá smrt" (což byl rozšířený lidový název pro mor). ¨ Jeho kariéra byla dlouhá, ještě roku 1914 ve svých 72 letech dělil spolu s Yatesem první místo na mistrovství Velké Británie.

Někdy partie neskončí proto, že jeden z hráčů udělá chybu. Skončí proto, že ten druhý hraje příliš odvážně. Judit Polgárová proti Višvanáthanu Anandovi obětovala dvě figury a ukázala, že šachy nejsou jen o počítání, ale i o odvaze jít tam, kam se jiní neodváží.

Garry Kasparov jednou řekl, že když má Vasyl Ivančuk svůj den, je s ním téměř nemožné hrát. Ivančuk byl génius. Nikdy se nestal mistrem světa, přesto patřil k nejoblíbenějším a nejoriginálnějším šachistům historie. A jeho partie? Ty jsou nesmrtelné.

José Raúl Capablanca, mistr světa v letech 1921–1927, patří k nejlepším hráčům historie. Jeho styl se vyznačoval mimořádnou přesností a hlubokým porozuměním pozice. Michail Botvinnik, několikanásobný mistr světa a zakladatel sovětské šachové školy, byl proslulý systematickým přístupem a schopností trestat i drobné strategické nepřesnosti. Dnešní partie má vše, co šachisté mají rádi. Budeme se bavit o slabinách, o útoku a protiútoku. Budeme se bavit o dvou střelcích, centru, obětech, volném pěšci a hlavně o tom, proč máme rádi šachy! Tak ať se video a partie líbí! Petr Koutný

Judit Polgárová černými figurami porazí špičkového velmistra ve dvaceti devíti tazích. Vypadá to skoro jednoduše. Rozjede pěšce, otevře pozici, přečíslí obránce, přidá několik obětí – a je hotovo. Jenže tak jednoduché to samozřejmě není. Za touhle partií stojí genialita, ale také roky práce, neuvěřitelná dřina a sen. Sen, že můžete být nejlepší – i ve světě, který dlouho patřil jen mužům. Právě proto má smysl se na tuhle partii podívat pozorně. A proto vzniklo i tohle video. Věřím, že se vám partie i video budou líbit. Petr Koutný

Partie Boris Gelfand – Hikaru Nakamura patří k tomu nejlepšímu, co moderní šachy nabídly. Gelfand získává už ze zahájení příjemnou a stabilní výhodu, kterou dále zhodnocuje přesně tak, jak učí klasická škola strategie. Nejprve zavře centrum, poté rozjede aktivní a systematickou hru na dámském křídle. Každý tah má svůj smysl, každá figura své místo. Je jen otázkou času, kdy se dámské křídlo černého začne rozpadat pod tlakem. Černý má v pozici jedinou skutečnou šanci – protiútok na královském křídle. Právě střet těchto dvou plánů dělá z partie mimořádně napínavý a poučný souboj. Tahle partie není o náhodě ani o taktické přestřelce. Je to lekce strategického a taktického myšlení, trpělivosti a pochopení pozice. Jedna z nejkrásnějších partií 21. století – a právem.

Rok 2007. Hikaru Nakamura ještě není světovou ikonou blitzových streamů ani stálicí absolutní špičky, ale už tehdy ukazuje, proč o něm svět mluví jako o výjimečném talentu. Partie proti zkušenému velmistrovi Michal Krasenkow patří k těm, na které se nezapomíná. Nakamura obětuje dámu – ne z nutnosti, ale z přesvědčení. Následuje to, co mají šachisté nejraději: hon na krále. Černý král je vyhnán z bezpečí, nucen k dlouhé a nedobrovolné procházce po šachovnici, zatímco bílé figury hrají v dokonalé souhře. Každý tah má smysl, každá figura ví, kam patří. Tahle partie není o jedné kombinaci. Je o odvaze, výpočtu a citu pro iniciativu. Nakamura ukazuje, že oběť dámy není zoufalý pokus, ale logické vyústění pozice. A když král dojde na konec své cesty, přichází nevyhnutelný mat. Pokud hledáte partii, která inspiruje, baví a zároveň učí, právě jste ji našli. Nesmrtelná ukázka útočných šachů, kde fantazie vítězí nad materialismem – přesně ten typ partie, kvůli kterému máme šachy rádi.

V roce 1989 sehráli Michail Tal a Viswanathan Anand v Cannes partii, která dodnes patří mezi nesmrtelné. Tal byl v té době už vážně nemocný, o tři roky později zemřel. Přesto – nebo možná právě proto – hrál šachy s lehkostí, fantazií a radostí, která z jeho partií nikdy nezmizela. Pro Tala nebyly šachy jen hrou. Byly životem. A život pro něj znamenal šachy. I v době, kdy tělo sláblo, zůstávala jeho mysl neuvěřitelně svobodná. Tahle partie je toho krásným důkazem. V tomto streamu se k partii Tal – Anand (Cannes 1989) vracíme společně. Nejen kvůli kombinacím, ale kvůli příběhu, emocím a tomu zvláštnímu kouzlu, které Tal do šachu vždy přinášel.

Jsou partie, u kterých se na chvíli zapomene na Elo, turnaj i výsledek. Prostě se jen díváte a říkáte si: tohle jsou šachy. Přesně taková je partie Davida Navary a Radosława Wojtaszeka z roku 2015. Partie, která vznikla bez velkých slov, ale zůstala v paměti tisíců šachistů po celém světě. V tomhle videu si ji projdeme společně. Zastavíme se u momentů, které dávají smysl nejen na první pohled, ale i pocitově – proč ten tah lákal, proč ta oběť fungovala a kde se partie definitivně zlomila. Není to video o tom, kdo vyhrál a kdo prohrál. Je to video o radosti ze hry, o odvaze něco zkusit a o tom zvláštním pocitu, kdy víte, že se díváte na partii, která přežije svůj turnaj. Pokud máte šachy rádi, tady jste správně.

Garry Kasparov, možná největší šachista všech dob, už poznal dva soupeře, kteří ho dokázali porazit: počítač – a teď i žena. Judit Polgárová, čtyřiadvacetiletá Maďarka, která od dětství boří šachové mýty, porazila Kasparova v Moskvě ve 42 tazích, při exhibičním „Zápase století“ mezi Ruskem a Zbytkem světa. Pro Polgárovou to mělo zvláštní příchuť. Když se měli setkat poprvé, Kasparov o ní prohlásil, že je jen „cirkusová loutka“ a že ženy by se měly starat spíš o děti než o šachy. Tak toto opravdu neměl říkat!! Pomsta byla nakonec sladká!

Když se řekne slavná šachová partie, většina lidí čeká nějakou bouři figur a oběť za obětí. Ale pak přijde Nigel Short a Jan Timman, rok 1991, a člověk zjistí, že šachy umí být stejně překvapivé jako dobrý školní vtípek. V téhle partii se totiž bílý král rozhodl, že už toho má dost. Nepožádal o doprovod, nečekal na povolení – prostě se sebral a vyrazil dopředu. A ne že by šel jen tak kousek. On došel až na h6, jako by si vyrazil na výlet, a ještě u toho vyřešil celou partii. Černý se ocitl v situaci, kdy každý jeho tah vypadal tak špatně, že by si radši napsal omluvenku. A právě proto je tahle partie nesmrtelná. Nepotřebujete být velmistr, abyste pochopili, v čem je její kouzlo: někdy stačí odvaha udělat krok, který ostatní ani nenapadne. A když se král vydá vpřed ve správný okamžik, dokáže rozhodnout víc než celá šachová armáda.

Partie z roku 2010, která se hrála v Praze je partií, kde královna ženského šachu Judit Polgárová chladnokrevně obětuje jezdce a David Navara bude muset najít ty nejlepší obranné tahy, aby přežil útok jedné z nejlepších hráček všech dob. Podaří se mu to?

Věra Menčíková byla první, kdo dokázal, že žena může porazit mistra světa. Desítky let po ní přišla Judit Polgárová – a zbourala všechny hranice. Porazila Kasparova, Karpova i Kramnika. V dnešním videu se podíváme na jednu z jejích nejsilnějších partií – proti Šachrijaru Mamedjarovovi, současnému světovému špičkovému hráči. Je to partie plná odvahy, přesnosti a citu pro iniciativu. 🎥 Sledujte až do konce – tahle partie ukazuje, proč Judit Polgárová patří mezi nesmrtelné legendy šachu.

Někdy nejde o vítězství, ale o víru, že ještě není konec. Garry Kasparov měl partii pod kontrolou, přesto David Navara bojoval dál. A právě tím napsal příběh, který nás učí, že šachy nejsou jen o tazích – ale o odvaze nikdy se nevzdat.

Byla to partie, kterou si člověk pustí znovu, i když už dávno ví, jak skončí. Garry Kasparov proti Veselinu Topalovovi, Wijk aan Zee 1999. Tahy, které nedávají smysl, dokud se z nich nestane mistrovské dílo. Šachová báseň o odvaze riskovat všechno a dokázat, že šachy jsou nesmrtelnou hrou!

Byli dva. Garry Kasparov a Michail Tal. Každý jiný, a přesto stejní – oba žili pro šachy. Na šachovnici se potkali jako dva bojovníci, kteří vědí, že v téhle bitvě nejde jen o body, ale o čest, odvahu a krásu. Tahy plynuly jako údery srdce. A když bylo po všem, zůstalo ticho. Takové to, které patří jen nesmrtelným.

V roce 1976 byl Garry Kasparov ještě školák – ale na šachovnici už předváděl genialitu, která ohromila svět. Podívejte se, jak ve 13 letech hrál budoucí mistr světa.

Anatolij Karpov je známý svou precizní poziční hrou, ale v Linares 1994 předvedl něco, co připomínalo samotného Michaila Tala. Partie, která začíná klidem a končí bouří, ukazuje Karpova v netypické roli útočníka – a stojí za to ji vidět znovu.

Nebyl to duel o titul, ale měl stejnou váhu. V roce 1974 se v kandidátském zápase utkali Anatolij Karpov a Boris Spasskij. Karpov zvítězil 7:4 a vykročil na cestu k titulu mistra světa.

Anatolij Karpov ukazuje svůj geniální talent už v 19 letech! Partie proti Igoru Zaitsevovi z roku 1970 patří mezi klenoty šachové historie a předznamenala nástup budoucího mistra světa. Sledujte brilantní strategii, precizní techniku a tahy, které ukázaly, proč se Karpov stal legendou. V sérii Nesmrtelné partie přinášíme slavné šachové souboje, které se navždy zapsaly do dějin – kombinace, oběti i nezapomenutelné okamžiky šachových velikánů jako Karpov, Kasparov, Fischer, Tal či Carlsen.

Bobby Fischer bílými proti mongolskému velmistrovi Lhamsurenovi Myagmarsurenovi rozehrál na Interzonálu v Sousse roku 1967 geniální útok. Neobvyklé zahájení, oběti figur a smrtící nástup na královském křídle – to vše vedlo k rychlé a efektní výhře, která se dodnes cituje jako ukázka Fischerovy geniality.

Bobby Fischer byl už jako šestnáctiletý fenomén, který dokázal proměnit šachovnici v učebnici. Partie z roku 1959 proti italskému šachistovi Osvaldu Rosetovi patří mezi ty, které se navždy zapisují do šachové historie – ne pro oběť figury či ohromující kombinaci, ale pro něco zdánlivě nenápadného: nevýhodu tahu. Roseto se ocitl v pozici, kde jakýkoli tah vedl jen k horšímu postavení. Každý jeho krok posouval partii blíže k nevyhnutelnému konci. Fischer s chladnou přesností ukázal, co znamená pravý zugzwang: okamžik, kdy by soupeř nejraději nehrál vůbec.

Jedna z nejkrásnějších partií Bobbyho Fischera. Tahy tak čisté, že připomínají umělecké dílo. Podívejte se na partii, která se stala symbolem šachové dokonalosti. Psal se rok 1960 a v německém Lipsku proti sobě usedli René Letelier Martner a Bobby Fischer. Martner vyrazil vpřed a obsadil centrum, ale pak se rozjel šachový koncert mladého génia. Figurky začaly tančit v dokonalé harmonii a každý tah Fischera byl přesně na správném místě. To, co zpočátku vypadalo jako boj dvou rovnocenných soupeřů, se proměnilo v ukázku čisté šachové krásy – partie, která se zapsala do historie jako jedno z mistrovských děl amerického šachového génia.

Když v roce 1963 Fischer obětoval věž proti Benkovi, svět nevěřil vlastním očím. Partie se stala nesmrtelnou ukázkou šachové krásy a dodnes je považována za jednu z největších ukázek geniality na šachovnici.