Nesmrtelní dědci

Tak je to tady. Moment, na který jsme všichni netrpělivě čekali. Moment, pro který padlo hodně úsilí a nespočet hodin v dílně. Moment, kdy po třech letech konečně zase uslyšíme řev našeho motoru Tatry 148... To vše ale jen díky Panu Grussmannovi, jehož zásluhou tento kus kovu dostal opět druhou šanci. Moc Vám děkujeme, Pane Grussmann!

Dojet Velorexem do Japonska není žádná sranda, proto jsme jej museli na tuto šílenou cestu trošku upravit. V tomto videu tedy můžeš alespoň trochu nahlédnout za oponu našich příprav.

Po tom, co jsme Evropu projezdili velorexem skrz naskrz, chystáme se podniknout trošku větší výzvu. Chceme velorexem dojet až do Japonska! Cesta bude mít 15 000 kilometrů a povede přes šest zemí. Počítáme s tím, že na cestách budeme 2-3 měsíce. Letos s sebou opět bereme Tomáše a Martina s jejich velorexem. Poprvé se na trip bohužel vydáváme bez Šejby a jeho nesmrtelné rikši. Vyrážíme 21.6.2025 od pomníku Františka Palackého v Hodslavicích. Pokud u toho chceš být, tak doraž! Rádi tě uvidíme!

Odborník přes Tatrovácké motory Vám dnes ukáže, jak zkontrolovat těsnost všech potrubí motoru Tatry 148 a jak seřídit předvstřik paliva a to dokonce dvěma způsoby. Pan Grussmann u takto náročného procesu zkrátka nesmí chybět.

Pomalu ale jistě se blížíme ke startu zrepasovaného motoru Tatry 148 panem Grussmannem. K tomu je ale zapotřebí motor zkompletovat a právě do toho se dnes pustíme.

Pan Grussmann, fachman a především celým srdcem Tatrovák, vám dnes ukáže, jak se seřizuje vůle mezi hlavou a pístem motoru Tatry 148. Není to žádná raketová věda, ale i tady musí mít člověk jistou dávku zkušeností. A přesně proto je zde právě on.

V minulém díle jsme složili spodní část motoru a nyní se přesouváme ke skládání spalovacího prostoru, tedy ke skládání válců a hlav. U tohoto procesu samozřejmě nesmí chybět pan Grussmann, mistr, který je celým srdcem i myslí Tatrovák. Jeho vědomosti mluví za vše.

Týden po převozu motoru k panu Grussmannovi jsme se pustili do práce. Začali jsme tím, že jsme složili spodní část motoru. Zkušené oko pana Grussmanna už ale po pár minutách odhalilo docela závažnou chybu, které by si většina z nás ani nevšimla a kterou bylo nutné napravit. To vše jsou odkazy na to, jaký je to odborník.

Při renovaci Tatry 148 jsme zjistili, že i motor bude potřebovat menší opravy. Dnes si tedy ukážeme, jak jsme převezli motor k panu Grussmannovi, aby se na něm po večerech mohl vyřádit natolik, že bude připraven ke skládání, do kterého se pustíme v dalším díle této série.

Jsme zde s pokračováním ukázky bezchybné práce pana Grussmanna, mistra, který je celým srdcem Tatrovák. Dnes vám společně předvedeme, jak jsme seřizovali vstřikovací čerpadlo naší Tatry 148. Je to proces, který si vezme kus trpělivosti i času.

Jak to dopadne, když pustíte k repasování hlav a válců celoživotního Tatrováka? Tak, že vše budete mít vyladěné do posledního detailu. Díky panu Grussmannovi máme záruku, že Tatra 148 bude po renovaci opět fungovat jako hodinky, hlavy a válce totiž prošly těma nejlepšíma rukama.

Začínáme čištěním dílů v ultrazvukové čističce a přípravou všech částí, na které se musí mrknout sám pan Grussmann, odborník, který se těmto motorům věnoval celý život. Společně s ním se v dalším videu podíváme na to, jak se repasuje taková hlava Tatry. No, máte se na co těšit :)

Vracíme se z Belgie zpátky domů, ale stroje začínají stávkovat. Na rikši opět praskne uchycení předního kola a na velorexu se pro změnu sešrotuje buben kola. No, komu by se chtělo po týdnu domů, že?!

Snažíme se dohnat ztracené kilometry. Pole střídají husté lesy a ty zase krásné upravené vesničky. Pak se ale vyskytuje další problém. Honzovi na velorexu začíná blbnout spojka. Po krátkém dumání zjišťujeme, že se zlomila spojková tyč. Tuto závadu řešíme jednoduše, prostě si vyrobíme tyčku novou. A opět doháníme kilometr za kilometrem upalujíc Německem. Problémů se však na dlouho nezbavujeme. Pavel si stěžuje, že mu kolo dře o tlumič. Zastavíme u okraje a vrhneme se na rovnání vidlice. Z vpovzdálí se však táhnou křiklavé zvuky závodních aut. Zjišťujeme, že rikšu servisujeme pár kilometrů od závodního testovacího okruhu. U Nurburgringu. A co je sen každého chlapa? No rychle se projet vlastním autem na závodní trase. Tak přesně takto reagoval i Honza a Nurburgring si nechtěl nechat ujít. Rychlé auto sice nemá, ale kdo přece testuje velorex na závodním okruhu? No, nepustili ho tam.

Pro další vlaječku si to míříme do Belgie. Mysleli jsme si, že si z této země ukrojíme kousíček a povalíme domů. Představy se ale brzy staly nereálnými, protože jsme zjistili, že Pavel má prasklou přední vidlici. Malá prasklina nás sice trochu rozhodila, ale nechtěli jsme nic nechávat náhodě a začali jsme hledat někoho, kdo by nám s problémem pomohl. Dlouho jsme nemohli najít ani živáčka, pak jsme však objevili partu mlaďochů vozících štěrk. Odkázali nás na nedaleký statek, kde údajně mají svářečku. A ano, sotva jsme přijeli, už na nás čekali a než jsme vlastně řekli, jaký problém máme, problém byl vyřešen.

Abychom stihli v našem omezeném čase dojet až do Lucemburska na hrad Vianden, musíme ujet pro nás brutálních 600 kilometrů za jeden jediný den. Stojíme tedy před rozhodnutím, jestli se hecnout. Samozřejmě do toho jdeme a po chvíli už lámeme první kilometry. Zprvu to jde dobře, nálada v týmu je skvělá, jen sem tam se objeví problém, co nás zdrží. Užíváme si krásných cest v Německu. Kolem nás se prohání nejmodernější mašiny. Pak se ale dostavuje jiný problém - únava. Přicházející noc nás láká zamhouřit oči, usnout a spát, ale víme, že nesmíme, pokud chceme dosáhnout našeho cíle. Z posledních sil tak drtíme poslední kilometry... Povedlo se. Sice jsme se nedostali až do Lucemburska, za to jsme však pokořili náš nový osobní rekord. Najeli jsme 600 kilometrů za jeden jediný den. Ranní paprsky nás probouzejí a my vyrážíme k našemu hlavnímu cíli. Zanedlouho už spatřujeme onen Vianden. Jeho krása nás udivuje již zpovzdálí...

Bohužel pro nás, počasí nám nepřálo. Neustále nás pronásledovala bouře, které jsme se i přes časté stání kvůli poruchám dařilo ujíždět. Bouře nás však dostala přes noc a na další den se nás dlouho držela. Pavel proto oblekl svůj typický žlutý nepromok a Honza nasadil okna na hadráka. Jelo se dál, ne však na dlouho. Pavel si začíná stěžovat na nestabilní chování rikši. Po prozkoumání jsme zjistili, že to je vážné. Přední kolo na Pavlové rikši se definitivně rozpadlo. Stačilo málo a rikša se opět mohla válet vybouraná v poli. Věděli jsme, že tohle už svépomocí neopravíme ani nezavaříme. Museli jsme proto použít moderních technologií a bylo vystaráno. Dvacet kilometrů od místa, kde jsme poruchu zjistili, prodával pán kolo náhradní. Oprava byla proto jednoduchá a mohlo se pokračovat v cestě. Další překvapení nás čekalo k večeru, když jsme už unavení hledali nocleh. Pobíhající divočáci kolem velorexu nás vyvedli z míry. Ráno se však probouzíme na nádherné zelenavé louce a před námi je další dlouhý den, to ještě nevíme, jak dlouhý ve skutečnosti bude...

Tatra 148 dostala po několika letech nový lak, konkrétně epoxidový základ. Hned po tom se nám ozval soused, že by se do renovace Tatry taky rád zapojil a tak jsme mu bez váhání vrazili dva blatníky. Ty se nám po týdenním broušení a tmelení vrátily v luxusně připraveném stavu pro finální lakování. Taky jsme navštívili Martina, který se věnuje opravám karosérií historických aut a právě ten nám vyráběl nové podběhové plechy. No mrkněte na to sami.

Už neuvidíme tu starou nabouranou Tatru s odlupujícím se modrým lakem. Kabina a ostatní díly totiž prošly pískováním, které proběhlo v pravých vesnických podmínkách. No, však se na to podívejte sami, byla to opravdu sranda :D

Dnes si ukážeme, jak probíhá příprava kabiny na pískování a jak vyjet s podvozkem Tatry 148 z garáže, když na něm zrovna není ani kabina, ani motor. Je to sranda, to nám věřte :-D

Dnes si ukážeme, jak vypadá srdce Tatry 148 zevnitř. Protože jsme však motor této Tatrovky nikdy nerozebírali, do dnešního dílu jsme si pozvali odborníka, celoživotního tatrováka a nadšence, pana Grussmanna. Pan Grussmann je člověk, který zná tyto motory nazpaměť. Díky tomu bylo rozebírání motoru procházkou růžovým sadem a navíc jsme díky panu Grussmannovi zjistili, co všechno je potřeba opravit a naopak do čeho není vůbec potřeba zasahovat. Díky němu máme jistotu, že Tatra 148 poběží znovu jako hodinky.

Další díl ze série o renovaci Tatry 148 je tady! Tentokrát se podíváme na demontáž motoru a kabiny. Tatra se nám pěkně rozdělila na tři části - motor, podvozek a kabinu, které budeme teď jednotlivě renovovat.

Co vše jsme našli za poklady v Tatře 148, která několik let jen nehybně stála zarostlá v kopřivách? To si ukážeme v dnešním díle ze série o renovaci Tatry 148.

Pamatujete si, jak jsme nastartovali Tatru 148? Ten starý, nabouraný a dočasně opuštěný kus toho nejpoctivějšího železa? Dnes přišla jeho chvíle. Po renovaci Tatry 815 4x4 Euro2 V8, jsme měli konečně volné ruce. Říkali jsme si, do čeho se vrhneme teď, ale když Honzovi kamarád dovezl model Tatry 148 v krásné modré barvě, bylo jasno, co to bude. A tak jsme se do Tatry 148 pustili. Jako první jsme sundali korbu a pak Tatru celou umyli, ať nám na dílnu přijede hezky čistá. Užijte si první díl z renovace Tatry 148!

Nastartuje stará a nabouraná Tatra 148 po pěti letech od odstavení? V dnešním videu si představíme tohle staré poctivé železo minulého století. Honza Vám ve videu řekne něco málo o historii tohohle kolosa, pokusí se jej nastartovat a když se mu to napoprvé nepovede, pustí se do oprav.

Omezeni časem, ale poháněni touhou, jsme se vydali na dobrodružnou a strastiplnou cestu. Naším cílem bylo dostat se co nejdále a jednoduše vypadnout. Největší motivací však bylo nahlédnout alespoň kousek za hranice Beneluxu, konkrétně do Lucemburska k hradu Vianden – lucemburskému Karlštejnu. Odhodlaní jsme oprášili naše nesmrtelné tříkolové stroje a vydali se vstříc dobrodružství. Nečekali jsme však, jak náročné bude dostat se jen z naší malé země. Mašiny, spíše řečeno rikšy, se nám totiž začaly rozpadat pod rukama. Rikša zprvu začala špatně fungovat, především řazení, které nakonec úplně selhalo – konkrétně odpadla spojovací tyč řadící páky. Tyč jsme sice našli, ale kloubek, na kterém byla tyč přichycena, nikoliv. Museli jsme tedy zapojit selský rozum a ohnutím šroubu se nám podařilo řazení opět uvést do funkčního stavu.

Jak si poradí Tatra s pneumatikami z traktoru v náročném sněhovém terénu? Dobře! Jen to někdy trochu ujede a sejmete strom! Tatra 4x4 Euro2 V8 není žádný offroad šéf, ale protože je přestavěná na traktor, traktorové pneumatiky ji dávají v terénu neskutečnou výhodu. Proto jsme se rozhodli ji po dvou letech dlouhé práce, kdy jsme ji museli celou vyvařit, otestovat.

Ujet tisíc kilometrů na motorce, která 21 let stála opuštěná ve starém skladu? Zdá se Vám to nemožné? Tak přesně tohle dokázal Maty, kluk, který zdědil staré Čezety po dědovi. Jeho cílem totiž nebylo jen dát motorce druhý život, ale také s tou motorkou něco zažít a dokázat. To se mu také povedlo. Hned po nastartování této krásky se Maty do Čízy pustil a dal ji do provozu, aby mohl na jaře vyjet na Palackého tisícovku, aneb vytrvalostní jízdu, kde je hlavním cílem ujet 1000 km do 24 hodin...

22 let v zapomnění se na legendárním skútru Čezet 175 podepsalo, dokáže i přes to nastartovat? To si ukážeme v tomto videu. Skútry Čezet 175/502, aneb prase, jak se jim s oblibou v Česku říká, zdědil po dědovi Maty, náš dlouholetý kamarád, který se jim rozhodl vdechnout druhý život. Avšak při pohledu na zmrzačené prasátka si uvědomujeme, že to nebude až taková sranda. Výsledek nás však překvapil.

Když vůbec poprvé kompletní tým Nesmrtelných dědků opustil Českou zemi a vydal se prozkoumávat slovenské a polské zákoutí, nečekali, s kým vším se za tak krátkou dobu setkají. Hned druhý den na naší cestě, se ze zatáčky vyřítil Marián na třistapadesátce s pávem a dal se s námi do řeči. O chvíli později se k nám připojil nenápadný Slavo na zrenovované 250 číze. A právě tento šílenec nám ukázal rozmanitost slovenských končin, které bychom jen v osmdesátce prosvištěli. Právě on se s námi večer těžko loučil...

Věříme, že po týdnu vsedě nám nohy ještě neochrnuly a horu 2900 metrů vysokou zdoláme levou zadní. První pohled po raním probuzení směřuje k pohoří Olymp. Sluncem zalité ráno na pobřeží nás nabíjí pozitivní energií, avšak černé mraky u vrcholů hor nás děsí, ale i přesto vyrážíme. Z výšky nula metrů nad mořem stoupáme do výšky 900 metrů, kde je cesta ukončena závorou a dál už nás čeká jen drsný horský výstup. Tim, Miky, Honza a Šimon se tak hltavě vydávají za svým cílem, až na nejvyšší bod, na horu Mytikas. Dosáhnou nebo nedosáhnou svého vysněného cíle?

S radostí vítáme řeckou hranici a nedočkavě směřujeme za naším cílem. U moře regenerujeme síly na zítřejší náročný výstup. Věříme, že po týdnu vsedě nám nohy ještě neochrnuly a 2900 metrů vysoký Olymp zdoláme levou zadní.

V Makedonii si připadáme jako u nás za socialismu. Všudypřítomné odpadky nás sice odpuzují, ale kvůli opakující se závadě na dobíjení Fojesova prasete jsme nuceni zastavit. Po celodenních opravách mezi odpadky a hejny komárů s nadšením roztáčíme motory a vyrážíme ukousnout alespoň nějaký ten kilometr. Shodujeme se, že i noční průjezd hlavním městem Makedonie má své kouzlo. Trasa nás vede na dálnici, ale my se rozhodujeme využít staré silnice, kde by se snadněji hledal nocleh. S každým kilometrem je krajina pustší a když už si myslíme, že cesta skončí, objevujeme se před luxusním hotelem a zaleháme v nedalekém parku. Po včerejším přejezdu polní cesty kontrolujeme mašiny a při dotahování volného výfuku objevujeme prasklý držák. Honza s Fojesem se tak vydávají do nejbližšího města hledat svářeče. Povedlo se a zanedlouho tak můžeme všichni vyrazit směr Řecko.

Po nočním dlouhotrvajícím hledání místa ke kempování se s překvapením probouzíme na krásném a idylickém místě, poblíž průzračné, šumící řeky a naplňuje nás jedinečná atmosféra. Objevujeme krásu srbského venkova, ale také chuť velkoměsta i místních vesniček, s nimiž přichází i změna kultury. Působí to sice exoticky, ale na nás trochu stísněně. Holt, jiný kraj - jiný mrav. Opouštíme Srbsko a s obavami vjíždíme do Kosova. Naše představy o možných nebezpečích v této zemi berou rychle za své. Projíždíme po hlavní trase a zjišťujeme, že je to jedna velká, silně se rozvíjející obchodní zóna.

Když jsme po 25 letech nastartovali traktůrek s motorem z prasete, jedna z prvních myšlenek, kromě toho že by jsme s tím heblem mohli udělat trip do Španělska bylo, že s ním prostě musíme zajet za bývalým majitelem a dokázat mu, že nic není ztraceno. No jo, když jsme však před dům dojeli poprvé, nikdo nikde. Nenechali jsme se avšak odradit, a tak jsme před dům zavítali následující den. Vyplatilo se. Přivítal nás starší pán, který nám k tomuto zázračnému stroji pověděl více, než jsme si vůbec dokázali představit.

V tomto videu vám chlapi, Pavel a Honza, ukáží skvost, který se našel v nedalekém sousedství, kde 25 let nehybně stál. Jedná se o ručně poskládaný traktor z dílů, co se kde našly. Tak třeba přední náprava je se spoustou dalších dílů z Jawy Minor. A motor? Ten je zase z prasete, (ČZ 175). Co myslíte, obživne tento traktůrek po tak dlouhé době?

Když už konečně jede technika, objevuje se problém jinde. Pavel, ač vášnivý včelař, se za jízdy střetává se srbským žihadlem neznámého původu. Účinek je téměř smrtící, vorvaň leží jak ryba na suchu. Tajně doufáme, že ač ne naším přičiněním, podaří se nám rikši zbavit. Vorvaň však ožívá, budeme se plazit dál.

Kus před hranicemi Srbska zůstává Fojes s Timem pozadu a řeší defekt na jawě a dobíjení na praseti, to pomalou skupinu však netrápí, protože ví, že Tim s Fojesem mají rychlejší stroje a nebude problém je dohnat. Dojíždíme se však až za hranicemi Srbska a společně nacházíme kemp. Dobíjení na praseti se však ten den nepodařilo zcela opravit, ale necháváme to až na ráno.

Mysleli jsme, že naše cesta bude i o jízdě, konečně se odlepujeme, né však na dlouho. Po deseti kilometrech rikša stojí. Nevíme, zda rikša ztratila výkon, nebo pobrala příliš nákladu. Po dlouhém bádání spjatém s depkou zjišťujeme, že závadou bylo netěsnící gufero na klice, které musíme přetěsnit. Oprava se úspěšně zdařila a rikšák Pavel nám se svým kobzolátorem mizí z očí. Po pár kilometrech však Honza nachází na liduprázdné silnici řemen, řemen rikši. Nálada v týmu jde proto ke dnu, Pavel si nevzal náhradní řemen zajišťující chlazení motoru a my zkoušíme různé varianty, abychom se dostali alespoň do nejbližšího města.

Jak to v životě bývá, až začne téct do bot, tak se věci dají do pohybu. Den před již jednou posunutým odjezdem Pavel přijíždí s rikšou v kufru auta. Termíny dovolených jsou ale stanoveny, a i přes touhu vyrazit všichni společně se po poradě rozhodujeme. Druhý den vyrážíme bez rikši. Po pár dnech však zjišťujeme, že se Pavel jen tak nedal a blíží se za námi s rikšou naloženou na vozíku. No dávat dohromady takový stroj uprostřed Maďarska, to je zážitek na celý život....

Když Pavel přisel s vizí, že dojede s rikšou na Olymp, všichni jsme se mu smáli, protože ještě den před odjezdem měl rikšu rozloženou téměř do šroubku. Proto se zbytek týmu rozhodl vyjet bez rikši. To ale nikdo nečekal, že rikša s Pavlem za námi dojede do Maďarska na vozíku...

V dnešním videu Vám Honza představí Škodu octavii z roku 1960, která již několik let stojí odstavená. Nyní přišel čas udělat evidenční kontrolu, tudíž se s touto kráskou z historie musí hnout. Co myslíte? Povede se Honzovi škodovku nastartovat? To se dozvíte v tomto videu!

Psal se rok 2018, kdy nás Pavel postavil před hotovou věc. Sehnat si rikšu, tříkolové vozítko na svážení brambor z pole a dojet s ní do Řecka na Olymp. Nápad to byl sice zajímavý, ale vzhledem k tomu, že přišel od Pavla, tak pro nás spíše úsměvný. Nicméně stalo se. Pavel rikšu sehnal a začalo jít do tuhého.