Neznámý

V roce 1978 letěl v Austrálii osamělý pilot, který si najednou všiml dalšího letounu nad ním. Řízení letového provozu ho požádalo, aby letadlo identifikoval, načež odpověděl, že to není letadlo. Od té doby nebyl pilot, ani jeho letoun nalezen.

Horor je jedním z nejtrvalejších a nejpřizpůsobivějších žánrů vyprávění. Je hluboce zakořeněný v lidské psychologii, čerpá z prvotních strachů a kolektivních úzkostí a uchvacuje diváky napříč generacemi. Je to žánr, který nejen baví, ale také zkoumá temná zákoutí naší mysli a zkoumá obavy, které skrýváme. Horory se mění a vyvíjejí tak, aby diváky děsily a zároveň zaujaly - od hororových románů, při kterých běhá mráz po zádech, až po vizuální zážitky na filmovém plátně. Kapitoly: 00:00 Úvod 00:58 Historie 04:01 Typy hororu 07:43 Raný horor ve filmu a literatuře 10:17 Monstra, které nás straší ve snech 14:24 Vývoj hororu v moderních médiích 17:49 Kulturní dopad a psychologická přitažlivost hororu

UVB-76 je přezdívka krátkovlnné rádiové stanice, která od konce 70. let 20. století vysílá ve dne i v noci zvláštní monotónní bzučení. Posluchači hlásí slabou, strašidelnou rezonanci zvuku, jako by byl generován z hlubin duté průmyslové prázdnoty. I když je bzučení samo o sobě znepokojivé, jsou to právě občasná přerušení, která činí UVB-76 skutečně záhadným. Mechanické dunění se pravidelně zastavuje a silně akcentovaný ruský hlas předčítá sekvence čísel, jmen a slov. Tyto záhadné zprávy se často několikrát opakují, než se bzučení obnoví, a posluchači se chytají každého stébla, aby pochopili jejich význam.

Těsně před půlnocí 8. září 1987 vylezla Minnie Winstonová z vany do nejpodivnější noci svého života. Sedmasedmdesátiletá žena šlápla do červené louže na podlaze koupelny. Když se chystala neobvyklou louži prozkoumat, všimla si, že stejná načervenalá skvrna záhadně vytéká i ze stěn. “Nevylekala jsem se, protože jsem nevěděla, kde se tam vzala” vzpomínala později. Vyšla ven z koupelny a uviděla, že v chodbě jsou kaluže načervenalé tekutiny také - podél podlahové lišty a rozmazané po stěnách. Minnie zavolala na svého manžela. Na zlomek vteřiny zpanikařila, protože jí neodpovídal. Ve svých devětasedmdesáti letech měl Minniin manžel špatné zdraví a potřeboval odbornou lékařskou péči. William Winston musel být každý den napojen na dialyzační přístroj, aby se mu vyčistila krev, a tento proces ho každý den vyčerpával. Když se její manžel objevil na druhém konci chodby, Minniinu paniku vystřídalo zmatení. Byl v čistém oblečení a nikde na těle neměl viditelné známky krve. Stál a díval se na červené skvrny mezi nimi oběma. Výraz v obličeji jeho ženy kopíroval jeho vlastní. Tak začal případ, který nemá v policejních ani parapsychologických spisech obdoby.

Mnoho kreslených filmů z předchozích dekád je běžně cenzurováno, jsou z nich vyškrtávány rasistické vtipy, grafické násilí nebo scény kouření, pití alkoholu či sebevražd. V těchto jedenácti kreslených filmech je však rasová tematika natolik výrazná, že se společnost United Artists domnívala, že je ani selektivní úprava nemůže učinit přijatelnými pro distribuci. Tyto zakázané filmy vešly ve známost jako Cenzurovaná jedenáctka (angl. Censored Eleven)

V roce 2010 pohltily kalné vody floridského Vortex Spring třicetiletého potápěče Bena McDaniela. Ten bojoval s osobními problémy, včetně bolestného rozvodu a ztráty bratra a hledal útěchu v jeskynním potápění. Bez patřičného osvědčení se vydal do hlubin a už se nevynořil. Když se pátrací akce zintenzivnily, byly nalezeny pouze jeho vzduchové nádrže, což podpořilo divoké teorie, od podvodní tragédie až po zinscenované zmizení. Situaci zkomplikovala kontroverzní smrt majitele Vortex Spring, provozující tyto druhy ponorů, Lowella Kellyho, která na případ vrhla stín pochybností a podezření.

Amy Lynn Bradleyová, narozená 12. května 1974 v Petersburgu ve Virginii, prožila život plný příslibů a dobrodružství. Vystudovala Longwoodskou univerzitu, kde získala titul v oboru tělesná výchova a jako bývalá hráčka basketbalu a plavčice prokázala své sportovní dovednosti. Po dokončení vzdělání byla Amy připravena začít novou kapitolu a nastoupit do práce v počítačové poradenské firmě. Než se však vydala na profesní dráhu, rozhodla se připojit ke své rodině na oslavnou dovolenou na palubě výletní lodi Rhapsody of the Seas společnosti Royal Caribbean International, která mířila na malebný holandský karibský ostrov Curaçao. Během této zdánlivě idylické plavby se odehrály události, které vedly k Amyinu záhadnému zmizení.

Cílem mise, která odstartovala 6. června 1971, bylo dopravit posádku - Viktora Patsajeva, Vladislava Volkova a Georgije Dobrovolského - na první vesmírnou stanici na světě, Saljut 1, po neúspěšném pokusu mise Sojuz 10 o několik měsíců dříve. Mise Sojuzu 11 se zapsala do historie výzkumu vesmíru jako tragická událost, při níž došlo k dosud jedinému úmrtí ve vesmíru.

Zmizení Amelie Earhartové je jednou z nejtrvalejších a nejzáhadnějších záhad v dějinách letectví. Amelia Earhartová, průkopnická americká letkyně, a její navigátor Fred Noonan zmizeli během svého pokusu o oblet zeměkoule v roce 1937. Navzdory rozsáhlému pátracímu úsilí a mnoha teoriím zůstává osud Earhartové a Noonana i místo pobytu jejich letadla Lockheed Electra 10E neznámé.

Ve světě se o Vánocích praktikují různé veselé tradice a vypráví veselé příběhy. Ale existují i temné, strašidelné tradice či legendy, které se pojí s vánočním obdobím.

Záhadné zmizení Jamese Hoffy, významného odborového předáka a údajného spolupracovníka mafie, zůstává po celá desetiletí poutavou záhadou. Jeho náhlé zmizení v roce 1975 na pozadí bojů o moc, vedení odborů a vazeb na organizovaný zločin vyvolalo nespočet teorií a vyšetřování.

Dne 15. srpna 1977 byl zachycen podivuhodný šepot, který vyvolal rozruch mezi vědci a astro-nadšenci a v následujících desetiletích podnítil nesčetné diskuse a debaty o jeho původu a důsledcích pro existenci mimozemské inteligence. Signál, který zachytil Dr. Jerry R. Ehman pomocí radioteleskopu Big Ear na Státní univerzitě v Ohiu během práce na projektu SETI, tedy projektu zabývajícím se hledáním mimozemské civilizace, vykazoval intenzitu a dobu trvání - celkem 72 sekund - která byla ve srovnání s typickým rádiovým šumem na pozadí přijímaným z vesmíru bezprecedentní. Tato neobvyklá podoba signálu přiměla Ehmana k tomu, aby si myslel, že se jedná o signál vyslaný jinou mimozemskou civilizací, a tak spontánně opatřil výtisk signálu dnes již ikonickým nápisem: "Wow!".

"Nejzáhadnější píseň na internetu", zůstává v hudební a internetové kultuře fascinující záhadou. Píseň, která pravděpodobně pochází z 80. let 20. století, byla údajně nahrána z vysílání východoněmecké rozhlasové stanice Norddeutscher Rundfunk, přičemž časová osa naznačuje, že vznikla v polovině desetiletí, pravděpodobně v roce 1984 nebo po něm. Od roku 2019 podnítila živoucí internetový fenomén, kdy se uživatelé z platforem, jako je Reddit a Discord, spojili v zastřešující společné snaze odhalit její kořeny. Toto kolektivní dobrodružství objevilo další neidentifikované skladby, což vyvrcholilo vytvořením termínu "Lostwave" pro kategorizaci těchto nepolapitelných skladeb.

V létě roku 1976 se čtyři muži vydali tábořit a rybařit do Allagashské divočiny ve státě Maine ve Spojených státech. Skupinu tvořili Charles Foltz, Jack Weiner, Jim Weiner (Jackovo dvojče) a Charles Rak. To však ještě netušili, že se tento výlet stane dějištěm jednoho z nejzajímavějších případů údajných únosů mimozemšťany.

V roce 1932 svět obletěl šokující zločin, který vešel ve známost jako Lindberghův únos. Charles Lindbergh mladší, dvacetiměsíční syn letce Charlese Lindbergha a jeho ženy Anne Morrow Lindberghové, byl unesen z jejich domu v Hopewellu ve státě New Jersey. Případ si rychle získal mezinárodní pozornost, protože Lindberghovi byli v té době známými osobnostmi. Přestože byli Lindberghovi ochotni zaplatit výkupné, vyjednávání s únoscem ztroskotala a po několika měsících bylo tragicky nalezeno tělo batolete. Bruno Richard Hauptmann, německý přistěhovalec, byl za tento zločin odsouzen a nakonec popraven. Tento nechvalně proslulý případ zanechal nesmazatelnou stopu v americké společnosti, ovlivnil zákony a vyšetřovací postupy týkající se únosů a získal si pověst „zločinu století“.

Pulitzerova cena, založená v roce 1917 nadací Josepha Pulitzera, je oceněním výjimečných úspěchů v žurnalistice, literatuře a umění. Mezi její nejuznávanější kategorie patří "Breaking News Photography" a "Feature Photography", které oslavují mimořádnou práci fotožurnalistů, kteří se obratně pohybují na pomezí vyprávění příběhů a vizuálního umění. Každá fotografie, která získala toto prestižní ocenění, vypráví jedinečný příběh - od nefalšovaného pocitu jednotlivců, kteří se potýkají s nepřízní osudu, až po radost z historických okamžiků, které formovaly národy. Tyto snímky jsou důkazem síly vizuálního vyprávění, které překonává jazykové bariéry a zprostředkovává univerzální jazyk lidských prožitků. Ponořte se s námi do příběhů, které se skrývají za těmito Pulitzerovou cenou oceněnými fotografiemi, kde každý snímek nese příběh, který je třeba vidět a procítit. 00:00 Úvod 01:16 Polibek života 02:24 Útěk do bezpečí 03:15 Vztyčování vlajky na Iwodžimě 04:50 Tragédie u moře 05:39 Útěk uprchlíků přes rozbitý most v Koreji 06:38 Blízká srážka na letecké přehlídce 07:04 Výbuch radosti 07:46 Vodu! 08:46 Omayra Sánchez 09:37 Matka migrantka

V roce 1997 William Earl Moldt po návštěvě nočního klubu na Floridě beze stopy zmizel. Jeho zmizení zůstávalo více než dvacet let záhadou a jeho rodina zoufale hledala odpovědi. Ale teprve když všímavý uživatel Google Earth narazil na něco mimořádného, začala se pravda odhalovat.

Expedice příznivců dobrodružství za poznáním vraku Titaniku se změnila v boj o přežití. Pátrací mise po zmizelé ponorce Titan, která trvala od neděle, skončila, když bylo ve čtvrtek potvrzeno úmrtí všech pěti cestujících na palubě. Vzhledem k tomu, že tragická zpráva o neštěstí ponorky zanechala mnoho nezodpovězených otázek, tak zatímco stále probíhá vyšetřování, se podíváme na událostí, které vedly ke katastrofické implozi, při níž zahynuli všichni na palubě.

Podle legendy straší v noci v ulicích Prahy bezhlavý jezdec, který projíždí městem na svém strašidelném koni a děsí každého, kdo mu zkříží cestu. Podle některých verzí legendy je jezdec duchem středověkého kata, který byl za své zločiny sťat, podle jiných je duchem padlého rytíře, který se chce pomstít.

Ďáblova bible je velký středověký rukopis, který pravděpodobně vznikl na počátku 13. století v Podlažickém klášteře v Podlažicích u Chrudimi. Podle legendy ji napsal mnich, který uzavřel dohodu s ďáblem, aby ji stihl dokončit za jednu noc.

Hrad Houska byl vybudován ve 13. století a říká se, že je postaven nad obrovskou dírou, která vede přímo do pekla. Lidé prý slyšeli podivné zvuky a viděli temné bytosti číhající v okolí hradu.

Svět je zvláštní místo plné děsivých věcí, a s každým dalším dnem se o něm dozvídáme něco nového. Některé z těchto údajných faktů jsou fascinující, jiné zábavné a další jsou prostě jen strašidelné.

Velká amherstská záhada byl známý případ poltergeistické aktivity v Amherstu v Novém Skotsku v Kanadě v letech 1878 až 1879.

Devil's Tramping Ground je tábořiště v lese poblíž Harper's Crossroads v Bear Creek v Severní Karolíně. Je předmětem přetrvávajících místních legend a pověstí, které často tvrdí, že ďábel straší v pustém kruhu země, v němž údajně nic neroste.

Malý Bobby Dunbar se ztratil na rodinném výletu, když mu byly 4 roky. Po 8 měsících se našel a žil spokojeně s rodinou po zbytek života. Po 100 letech se ale podle testů DNA zjistilo, že ono nalezené dítě nebyl Bobby Dunbar.

V 60. letech 18. století terorizovala jižní Francii lidožravá šelma, která za sebou zanechala přibližně sto mrtvých lidí a desítky zraněných. Identita šelmy se však zjistit nepodařila, pouze si získala označení Gévaudanská bestie.

Rosenheimský případ bylo souhrnné označení pro paranormální jevy, které se odehrávaly v pracovní dny za plného provozu advokátní poradny a před zraky personálu odehrávaly od podzimu roku 1967 až do února roku 1968 v kancelářích právního zástupce JUDr. Sigmunda Adama v bavorském městě Rosenheim.

V noci z 8. na 9. února 1855 se po silném sněžení objevila ve sněhu řada stop připomínajících kopyta. Tyto stopy byly hlášeny z více než 30 míst v Devonu a několika v Dorsetu. Odhaduje se, že celková vzdálenost stop činila 60 až 160 kilometrů. Jak je možné, že stopy objevily na tak dlouhé trasy, a to nejen na cestách, ale i na domech? Mnozí věří, že se jedná o stopy samotného Ďábla.

Hřbitovy mohou být pro děti nudné. Tíha a význam smrti se ještě pořádně neprojevily, takže jim chladné náhrobní kameny musí připadat jen jako místo na hraní. No, na parkovišti přiléhajícímu k alabamskému hřbitovu Maple Hill, největšímu a nejstaršímu ve státě, je malé dětské hřiště, kde si mohou tu energii vybít. Na tomto hřbitovním hřišti se ale setkává více lovců duchů než znuděných dětí.

10. srpna 1901 se ve Versailles Charlotte Anne Moberlyové a Eleanor Jourdainové stala neobvyklá událost. Podle vlastních slov se tyto seriózní anglické profesorky na několik hodin přenesly v čase o více než sto let zpátky.

Před spaním jsme často slýchávali příběhy o krásných princích a princeznách, komických čarodějnicích a milých lesních obyvatelích. Co se však stane, když se vydáme po stopách pohádek, které mají děsivý původ? Od Malé mořské víly až po Červenou Karkulku - přeslazené pohádky, které známe a milujeme, pocházejí z mnohem temnějších míst. Pokud vás v budoucnu čeká svatba na téma Disney, mějte se na pozoru. Znepokojivý původ těchto klasických příběhů je všechno, jen ne sladký.

1. prosince 1948 se v australském Adelaide na pláži Somerton projížděl na koni mladý žokej Neil Day. Bylo asi půl sedmé ráno, když se svým kolegou objevil tělo muže v hnědém obleku. Ačkoli byla osoba zjevně mrtvá, ležela na zádech opřená o zeď a zdálo se, že hledí na oblohu. Neměl u sebe žádné doklady a úředníci tedy nikdy neidentifikovali muže ani příčinu smrti. O čtyři měsíce později pak našli stopu. Byl to kus papíru se slovy "Tamam Šud", což znamená konec. To je případ muže ze Somertonu, známý také jako případ Tamam Shud.