Nina Jelínková

V noci ze 7. na 8. října 1941 vtrhlo gestapo do bytů sokolských funkcionářů po celém protektorátu. Přes 1 500 zatčených. Za deset dní Heydrich ČOS úředně rozpustil. V Norimberku pak vysvětloval: Sokol byl nejnebezpečnější nepřátelskou organizací.

Červenec 1938. Na Strahově cvičilo 30 000 mužů na Přísahu republice před 2,3 miliony diváků. Poslední slet před válkou. Muži, kteří prošli Branou borců, procházeli pak branami nacistických táborů.

Naproti Hollandsche Schouwburg stála školka. Nacisté tam dávali děti odloučené od rodičů. Ředitelka Pimentelová a ředitel sousední školy Van Hulst je pašovali přes plot. Zachránili přes 600 dětí. Pimentelová zahynula v Osvětimi.

Hollandsche Schouwburg bylo nejslavnější divadlo v Amsterdamu. V červenci 1942 ho nacisté přeměnili na sběrné středisko. Za šestnáct měsíců jím prošlo přes 46 000 lidí. Většina skončila v Osvětimi nebo Sobiboru. Na zdi je dnes 6 700 příjmení.

George Rodger pořídil v Bergen-Belsenu snímek, který obletěl svět: chlapec kráčí kolem mrtvol. Svět si myslel, že jde o Němce. Byl to Sieg Maandag – nizozemský Žid, jehož otec v táboře zahynul. Díky fotografii se shledal s matkou a stal se malířem.

26. května 1936 vyjelo z Rakvic osm vozů se 109 dětmi na výlet na Pálavu. Cestou musely přes Dyji. Prám byl ztrouchnivělý, řeka rozvodněná o metr a půl nad normál. Utopilo se 32 dětí. Z jedné dívky se našla jen ruka.

Ilse Stanley, rozená Davidsohn, byla berlínská herečka. Nacisté jí zakázali hrát. Přijala jinou roli: nacistická sociální pracovnice s falešnými papíry. Mezi lety 1936 a 1938 vstoupila do táborů 62krát a zachránila 412 lidí.

Constantin Karadja byl rumunský diplomat narozený v Haagu. Jako konzul v Berlíně a ředitel konzulárního oddělení v Bukurešti zachránil přes 51 000 Židů. Pracoval pro vládu spojence Hitlera Iona Antonesca. Dodnes není znám jeho hrob.

V roce 2019 vydala HBO minisérii Chernobyl – nejlépe hodnocený seriál v historii IMDb. Scenárista Mazin strávil přípravou dva a půl roku. Ruská média tvrdila, že za ním stojí konkurence Rosatomu. Ludmila Ignatěnková nedala svolení.

Valerij Legasov vedl vyšetřovací komisi a ve Vídni předložil světu zprávu o Černobylu. Doma ho za to potrestali. Dva roky bojoval se systémem, nemocí z ozáření a svědomím. V den druhého výročí havárie se oběsil. Předtím ale stihl namluvit kazety.

Po výbuchu přišlo do Černobylu přes 600 000 mužů. Říkali jim likvidátoři. Hasiči, vojáci, horníci, stavbaři, vědci. Mnozí nevěděli, kam jedou. Někteří dostali medaili. Tisíce jich zemřelo, jejich nemoci stát dodnes neuznává.

V 1:28 ráno dorazili k hořící elektrárně první hasiči. Nikdo jim neřekl, co hoří. Neměli ochranné obleky. Vasyl Ignatenko řekl své ženě: „Brzy se vrátím.“ Zemřel za čtrnáct dní. Jejich dcera žila čtyři hodiny.

V noci z 25. na 26. dubna 1986 prováděla noční směna bezpečnostní test. Operátoři Akimov a Toptunov udělali vše správně. Reaktor přesto vybouchl. Oba zemřeli do dvou týdnů. Do poslední chvíle nevěřili, že za to mohli oni.

5. května 1945 přestal rozhlas vysílat německy. Do večera byly barikády a v rozhlase SS. Třicet tisíc lidí povstalo s tím, co měli doma. Přišli i vlasovci – vojáci Hitlera. Tři tisíce mrtvých. Válka skončila za čtyři dny.

V září 1943 přijelo do Osvětimi pět tisíc Židů z Terezína. Rodiny zůstaly pohromadě, děti dostávaly mléko. Po šesti měsících je zplynovali. Největší hromadná poprava československých občanů za války. Proč tábor vznikl, nevíme dodnes.

Nacisté tlačili muže ženaté s Židovkami k rozvodu celou válku. Kdo odmítl, skončil v roce 1944 v pracovním táboře. V Praze třídili slídu. V Krušných horách káceli stromy. Rozvod rodinu nezachránil – jen rozdělil.

Na pražském Hagiboru organizoval Fredy Hirsch pro židovské děti fotbal, divadlo a atletiku – bylo to jedno z mála míst, kam ještě směly. V roce 1944 zde byl pracovní tábor pro lidi ze smíšených manželství.

13. 4. 1945 – čtyři týdny před koncem války – nahnali nacisté přes tisíc vyhladovělých vězňů do stodoly poblíž německého města Gardelegen. Zapálili benzínem nasáklou slámu. Kdo se pokoušel uprchnout, byl zastřelen. Zahynulo 1 016 lidí.

29. 1. 1945 vyšly z tábora Schlesiersee v Polsku tisíce žen na pochod. Některé neměly boty – chodidla si omotávaly hadry. Každý den jich 10 až 12 zemřelo vyčerpáním. Každý den jich 4 až 8 zastřelili nebo ubili dozorci.

27. května 1942 v 10:35 zpomalil v zatáčce v Kobylisích černý kabriolet Mercedes-Benz 320B. Za několik vteřin byl vůz trefený granátem a Reinhard Heydrich smrtelně zraněn. Co se stalo s autem potom, nikdo přesně neví.

V noci z 18. na 19. června 1945 – měsíc po konci války – zastřelili příslušníci československé armády na kopci u Přerova 265 lidí. Mezi nimi 75 dětí a 120 žen. Pachatelé nebyli potrestáni. O masakru se nesmělo mluvit.

18. 6. 1942 zemřelo v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje sedm parašutistů. Nacisté jim uřízli hlavy, vystavili je ve vitríně, konzervovali do skleněných válců. Hlavy odvezli 20. dubna 1945. Kam, nevíme dodnes.

Johann Trollmann byl v roce 1933 nejlepším boxerem Německa. Byl to Rom. Titul mu odebrali po 6 dnech. Na příští zápas nastoupil s vlasy obarvenými na blond a obličejem bílým od mouky. Zemřel v koncentračním táboře ve věku 36 let.

31. 7. 1945 vybuchl v Ústí nad Labem muniční sklad. Nikdo nevěděl proč. Ale všichni věděli, kdo za to může. Za několik minut létali sudetští Němci z mostu pojmenovaného po Edvardu Benešovi do Labe. Zahynulo 50 až 80 lidí. Nikdo nebyl nikdy souzen.

Hitler to řekl svým generálům. Ostrava byla posledním velkým průmyslovým centrem Třetí říše na dosah fronty. Proto se o ni bojovalo dva měsíce, proto tu padlo přes 24 000 vojáků. A proto tu 30. 4. 1945 někdo přestřihl dráty vedoucí k náložím v mostu.

26. 4. 1945 bylo Brno osvobozeno. Skončila několik let trvající německá okupace, při níž bylo v Kounicových kolejích popraveno přes osm set lidí. O měsíc později, v noci 30. 5., vyhnali Brňané z města 20 000 německých sousedů. Zemřelo jich přes 1700.

Narodil se na pražském Smíchově, vystudoval Německou techniku, mluvil pěti jazyky. Za války vedl komando, které na Valašsku za 6 týdnů zabilo přes 90 lidí. Po válce dostal 6 let za výcvik rekrutů. A pak se stal agentem StB s krycím jménem Ditrich.

Válka na Valašsku měla skončit. Z nedalekých vesnic se nesla hudba oslavující příchod osvoboditelů. Na Vařákových pasekách hořely domy. A čtyři lidé si v Hošťálkové kopali hroby – den před koncem války.

Partyzáni z drnovické osady Ploština odešli den před masakrem. Zanechali za sebou civilisty, kteří je celou zimu živili, ukrývali a riskovali za ně životy. Esesáci přišli 19. 4. 1945 - 24 mrtvých. Přežil pouze jeden.

Prlov na Vizovicku byl partyzánskou vesnicí, ve které po celou válku nikdo nic neřekl. Konec války byl na dohled. 23. dubna 1945 přišlo šest set vojáků. Patnáct lidí upálili, tři oběsili. Nejmladší oběti bylo sedmnáct let.

Říjen 1944. U Juříčkova mlýna v Leskovci na Vsetínsku se objevil zbídačelý ruský uprchlík. Rodina ho ukryla, vykurýrovala, nechala přejít dál k partyzánům. Za půl roku přišlo gestapo s vojáky a schématem bunkru nakresleným zrádcem na kus papíru.

Klatovští skauti tábořili na Šumavě každé léto a znali každý kout pohraničního lesa. Po únoru 1948 začali využívat tuto znalost k jedinému smysluplnému účelu: pomáhat lidem přejít na druhou stranu. Převedli přes osmdesát lidí. Pak přišly tresty.

Dostala skautské jméno Rakša – podle vlčice z Knihy džunglí, té, která chrání smečku. V roce 1949 vzala na sebe vinu za desítky skautů, aby je zachránila před vězením. Spoléhala, že ženu komunisté nepopraví.

Bylo jich sedm. Chtěli přejít hranice a žít bez komunistů. Místo převaděče na ně čekalo nejméně sedmdesátičlenné komando se samopaly a kulomety. Ráno 24. 7. 1949 přišli o život dva z nich. Hrobník v Hejnicích odmítl pohřbít nahá těla.

Zpravodajská brigáda byla největší domácí odbojová organizace, která přežila celou válku neprozrazena. Tisíce zpráv do Londýna, mapování raketových závodů, plány pražské obrany. Začalo to ve srubu u Jevan, kde dvanáct chlapců složilo přísahu.

V březnu 1945 obklíčili příslušníci maďarské fašistické strany romskou osadu u Hurbanova. Místní farář prosil, aby vraždy nespáchali přímo ve městě. Vyslechli ho, a vyhnali Romy na pochod smrti k Malému Dunaji. Hurbanovo bylo osvobozeno tři dny poté

Vladimíru Čermákovi bylo 19 let, když po obsazení Těšínska v roce 1939 začal v Ostravě budovat skautský odboj. Za šest let vyrostla jeho skupina na 400 lidí. Při shánění zbraní pro závěrečné povstání je prozradil konfident.

Složil skautský slib v roce 1933. O osm let později kopal hromadné hroby. Věděl o tajné chodbě vedoucí z pevnosti – dvakrát jí prošel a dvakrát se vrátil. Slib, který kdysi složil, ho provázel přes Terezín, Osvětim a Friedland až do sta let věku.

Pražský tramvajář, první radioamatér v zemi a autor povídek, které generace skautů četly u táborových ohňů. Za protektorátu vysílal šifrované zprávy do Moskvy a Londýna pod krycím jménem Svoboda.

Jan Kubiš vyrostl v chudé rodině moravského ševce. Matka mu zemřela, když mu bylo šest. Ve čtrnácti odešel pracovat na pole. Byl skaut, pak voják, pak parašutista. 27. 5. 1942 spáchal atentát na Heydricha. Věděl, že se pravděpodobně nevrátí.

Jaroslav Foglar neodešel do odboje ani do exilu. Zůstal v Praze, schovával oddíl pod cizí hlavičky a psal příběhy o přátelství a čestnosti pro děti, které nesměly být skauti. Bylo to málo – a bylo to víc, než si dnes dokážeme představit.

V říjnu 1940 podepsal K. H. Frank dekret o zrušení skautingu. Organizace měla šedesát tisíc členů, kořeny v první republice a zakladatele, který věděl, co přijde. Junák se nenechal zakázat – přešel do ilegality, do odboje, do exilu. A vrátil se.

Emu Destinnovou vyhodili ze tří konkurzů. Pak zazpívala v berlínské opeře a císař Vilém II. ji na místě jmenoval za primadonu. Tři světadíly jí ležely u nohou – a ona se vzdala všeho, aby se vrátila domů v době války.

Ljudmila Pavličenková se do náborové kanceláře dostavila s manikúrou a v hedvábných šatech. Vojáci se smáli. Pak ji ukázali dva rumunské vojáky. Oba zastřelila. Přestali se smát.

Jan Masaryk byl diplomatem, který svým hlasem z Londýna udržoval v Protektorátu naději. Synem slavného otce, který celý život bojoval s otcovým stínem. A mužem, jehož smrt po sedmdesáti sedmi letech vyšetřuje policie znovu.

Charlotta Garrigue přijela z Brooklynu do Evropy studovat hru na klavír. Místo kariéry dostala život po boku muže, který budoval republiku – zatímco ji vyslýchala policie, umíral jí syn a ona sama se zhroutila v sanatoriu.

Jan Chalupa utekl z okupovaného Brna přes Polsko a Francii do Británie, aby bojoval za svobodu vlasti. Byl u legendární 310. československé stíhací peruti RAF. Zahynul 16. 10. 1940 při cvičném letu. Byl u své perutě jediný den. Bylo mu 21 let.

14. listopad 1944, Čierny Balog. Dva týdny vězněni ve škole. Pak je rozdělili na muže a ženy s dětmi. Muže odvedli do Vydrovské doliny a zastřelili. Ženy a děti zahnali do dřevěné chalupy v Jergovské dolině, polili benzínem a zapálili.

15. ledna 1902 Neuhausen – 20. dubna 1945 Terezín. Zlatý odznak NSDAP číslo 61 574. Himmlerův přítel. Důstojník Abwehru. Agent A-54. Dr. Holm. René. Petr Toman. Sedm identit, jedna smrt. Poprava v den Hitlerových narozenin.

14. 3. 1939 vzlétlo z Ruzyně letadlo s jedenácti muži. Hodinu před příjezdem Wehrmachtu do Prahy. František Moravec a další zachránili archivy, seznamy agentů, tajné materiály. Po únoru 1948 uprchl podruhé, aby nepřišel o život.

Viděl gulagy na vlastní oči, mapoval je, zachránil tisíce. Varoval Beneše: SSSR neusiluje o svobodu, ale o diktaturu. Gottwald proti němu protestoval už v roce 1941. Ve vykonstruovaném procesu ho odsoudili za tři dny. 21. 6. 1949 ho oběsili v Plzni.

Jako první Čech velel britské bojové peruti. Po sestřelení nad Francií prošel měsíc pěšky přes Pyreneje a přežil španělský koncentrák. Po válce ho komunisté zavřeli na 17 měsíců bez soudu a poslali kopat na stavbu. Řád Bílého lva dostal v 92 letech.

Wagnerův partyzánský pluk „Foch“ čítal 2000 mužů. Francouzské velení odhadovalo ztráty na 600 mrtvých. Wagner ztratil sedm. Za tuto akci dostal Řád osvobození. Devět let potom topil v berounské továrně. Vlastní stát ho nechal umřít v chudobě.

Studená zima. Epidemie skvrnitého tyfu. Němečtí vojáci nakládají nemocné na nákladní auto. „Odvezeme vás do nemocnice,“ říkají. Ale místo toho míří do zbrojovky. V hromadném hrobě skončí 26 lidí, 19 z nich bylo zastřeleno, ostatní pohřbili zaživa.

Munkaszolgálat. Pracovní služba. Byly to trestné prapory bez zbraní, bez uniforem, bez práv. Sto tisíc mužů – Židů, Romů, politických odpůrců – poslaných na frontu jako podlidé. Čtyřicet tisíc z nich se nikdy nevrátilo.

Židovsko-romská pracovní jednotka maďarské armády. Sovětské zajatecké tábory. Elitní výsadkáři. Slovenské národní povstání. Německý koncentrační tábor. Americká armáda. Imrich Horváth prošel vším, co si člověk dokáže představit jako válečné peklo.

17. 5. 1945 vjel do Prahy generál na bílém koni. Karel Klapálek vedl vítěznou přehlídku československých vojáků, kteří bojovali v zahraničí. Od Zborova a Tobruku po Duklu. O sedm let později seděl ve Valdicích. Provinil se snahou chránit své vojáky.

Ludvík Svoboda odjížděl na frontu 30. 1. 1943. Byl velitelem praporu, který cvičil rok v třeskutém mrazu Buzuluku. Netušil, že jeho syn Miroslav už měsíc nežije. Zatímco otec osvobozoval vlast, rodina umírala v koncentračních táborech.

Karpatsko-dukelská operace začala 8. září 1944. Měla pomoci Slovenskému povstání. Německá obrana ji proměnila v krvavá jatka. Kóta 534, Hyrowa Hora, Údolí smrti. Hranici překročili až 6. října. První padlý za ní byl generál.

Vznikli ze Svazu rotmistrů rozpuštěného nacisty. Poznávacím znamením byl kovový prsten s vyraženou hvězdou. Ukrývali lidi hledané gestapem, šířili letáky, organizovali sabotáže. Pak mezi ně gestapo infiltrovalo konfidenta. Antonín Nerad je zradil.