Nová Eva

Dominiku mám ze všech kolegyň asi nejradši. V práci umí zabrat, je chytrá, má dobře vyvinutý smysl pro humor a k zákazníkům přistupuje s respektem.

Žasnu nad tím, jak jsou lidé v obchodě nepozorní. A tak trochu doufám, že jen v něm. Protože jestli v takovém módu chodí po ulicích, tak to potěš koště.

Původně byl tenhle článek zamýšlený k MDŽ. Jenomže u tohohle svátku jsem si nikdy nebyla jistá. Čím? Sama sebou.

Mám dost práce s kontrolováním vlastní práce a předcházení vlastním chybám. Platím ale i za chyby jiných. Už jsem unavená z toho všechno pořád po někom kontrolovat.

Jsem žena v menopauze a tělesný diskomfort pociťuji na denní bázi. K lékaři jdu, když cítím, že mi doopravdy něco je a doufám, že mi pomůže.

Občas se v médiích objeví zpráva o dítěti, které si samo vykračovalo městem nebo se ztratilo v nákupáku. Objeví se spousta odsuzujících komentářů. Můj ne. Jsem matka a dělám chyby.

Jste rodiče deváťáka? Přemýšlíte, jaká škola by pro něj byla nejlepší? A jak to zvládáte?

Nový rok je vždycky příslib něčeho nového. V tom stávajícím mi bylo padesát, stala jsem se babičkou a nechala si opravit nohu. V tom příštím si seženu stálou práci. Jen zatím nevím, kde ji hledat.

V létě jsem se stěhovala a konečně vyházela věci, které už nemám ráda. Mezi nimi i starý umělý vánoční stromeček. Optimisticky jsem si řekla, že v novém bytě budu mít stromeček mnohem hezčí. Živý.

Byla jsem k pořádku vychovávaná. Nikoliv vychovaná. Protože to nešlo. Vůbec se svojí mámě nedivím, že se mnou ztrácela často trpělivost. Mlátit mě teda tolik nemusela, ale věřím, že byla zoufalá.