Nová Eva

Jsem v práci .Cestou na záchod omrknu mobil. Chci vědět, jak se daří dětem. Jsou už velké. Ale stejně mi to nedá. Na horní liště vidím ikonku pro SMS. To je divné.

Dominiku mám ze všech kolegyň asi nejradši. V práci umí zabrat, je chytrá, má dobře vyvinutý smysl pro humor a k zákazníkům přistupuje s respektem.

Žasnu nad tím, jak jsou lidé v obchodě nepozorní. A tak trochu doufám, že jen v něm. Protože jestli v takovém módu chodí po ulicích, tak to potěš koště.

Původně byl tenhle článek zamýšlený k MDŽ. Jenomže u tohohle svátku jsem si nikdy nebyla jistá. Čím? Sama sebou.

Mám dost práce s kontrolováním vlastní práce a předcházení vlastním chybám. Platím ale i za chyby jiných. Už jsem unavená z toho všechno pořád po někom kontrolovat.

Jsem žena v menopauze a tělesný diskomfort pociťuji na denní bázi. K lékaři jdu, když cítím, že mi doopravdy něco je a doufám, že mi pomůže.

Občas se v médiích objeví zpráva o dítěti, které si samo vykračovalo městem nebo se ztratilo v nákupáku. Objeví se spousta odsuzujících komentářů. Můj ne. Jsem matka a dělám chyby.

Jste rodiče deváťáka? Přemýšlíte, jaká škola by pro něj byla nejlepší? A jak to zvládáte?

Nový rok je vždycky příslib něčeho nového. V tom stávajícím mi bylo padesát, stala jsem se babičkou a nechala si opravit nohu. V tom příštím si seženu stálou práci. Jen zatím nevím, kde ji hledat.

V létě jsem se stěhovala a konečně vyházela věci, které už nemám ráda. Mezi nimi i starý umělý vánoční stromeček. Optimisticky jsem si řekla, že v novém bytě budu mít stromeček mnohem hezčí. Živý.

Byla jsem k pořádku vychovávaná. Nikoliv vychovaná. Protože to nešlo. Vůbec se svojí mámě nedivím, že se mnou ztrácela často trpělivost. Mlátit mě teda tolik nemusela, ale věřím, že byla zoufalá.