Očima Saši Mitrofanova

Je to mýtus, ale ujal se tak, že se dostal do běžného jazyka. Pštros údajně před hrozícím nebezpečím schovává hlavu do písku. Jako že když sám kolem sebe nic nevidí, tak si myslí, že nikdo nevidí ani jeho.

Před sedmdesáti lety bylo na závěr 20. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu svoláno mimořádné zasedání. Přítomni směli být pouze delegáti sjezdu, pro všechny ostatní účastníky shromáždění byla schůze nepřístupná. První tajemník ÚV KSSS Nikita Chruščov šokoval nejdříve přítomné, pak celý svět.

Shromážděními, pochody a dalšími akcemi si lidé v Česku v sobotu připomněli čtvrté výročí ruské invaze na Ukrajinu. Vyjádřili tak solidaritu s napadenou zemí. S tím, že i Česká republika může být potenciálním cílem agresora.

Víme, že ukrajinské civilní obyvatelstvo ve svých bytech a domech v mnoha městech trpí zimou, neteče voda ani není elektřina. Víme, proč tomu tak je. Rusové chtějí genocidními útoky na energetickou síť Ukrajiny přinutit zemi ke kapitulaci. To se jim ovšem nedaří.

Když jsem byl ještě poměrně mladý, byl ministrem zahraničí Jiří Dienstbier. Když ho porovnám s tím, co je tam dnes, musím uvažovat o správnosti hypotézy, že svět se v prdel obrací. Hrubé? Ale jděte. Výstižné to je.

Téma důvěryhodného zastoupení ruské opozice je už delší dobu klíčové pro lidi zabývající se Ruskem v Evropě, ale i pro lidi v ruské emigraci, kterým jde o navázání vzájemných vztahů. V minulých dnech došlo k ustavení neoficiálního ruského výsadku protiputinovců v evropské organizaci a nedávno vydala tato opoziční skupina své první prohlášení.

Václav Havel byl Čech. Jeden z nejlepších mozků Československa ve 20. století, profesor Václav Černý byl Čech. Oba ale neuvěřitelně vytáčeli spoluobčané, které Černý nazval Čecháčky. Ba co víc (teď bude citát, tak se nečilte kvůli slovníku), Havla Čecháčkové srali.

Každý se někde narodí, aniž by se ho nebo jí někdo předem ptal, jestli to chce zrovna tam. Mně se to přihodilo téměř před sedmi desítkami let v jihoruském Rostově. V mládí jsem pochopil, že tam dál žít nechci, a od té doby jsem skoro půl století v zemi, jejímž jsem občanem a pro kterou pracuji. Rodiště ale nenechávám bez povšimnutí.

„Už jsme tady!“ znělo v neděli na pražské demonstraci, která zaplnila celé Staroměstské náměstí a dolní část Václavského náměstí. Připodobnění k listopadu 1989 nebylo dílem náhody. Vždyť bylo doprovázeno dalším voláním: „Ať žije Pavel!“ Není třeba připomínat, co to znamenalo.

Promenáda Anny Politkovské v Praze vznikla ve stejný den jako Náměstí Borise Němcova, 27. února 2020. Náměstí Pod kaštany u ruské ambasády bylo přejmenováno na Náměstí Borise Němcova a současně vedlejší alej v parku Stromovka dostala název Promenáda Anny Politkovské.

Dopis 99 pragováků z 18. července 1968 posloužil stalinistům k ospravedlnění intervence vojsk Varšavské smlouvy.

Poslanec ruské Státní dumy a politolog Vjačeslav Nikonov (vnuk stalinského ministra zahraničí Vjačeslava Molotova) přerušil 9. listopadu 2016 parlamentní jednání prohlášením: „Před třemi minutami Hillary Clintonová uznala svou porážku v prezidentských volbách ve Spojených státech a před vteřinou Trump začal svůj projev jako zvolený prezident.“ Na toto oznámení reagovali přítomní poslanci bouřlivým a dlouhotrvajícím potleskem. V sále zavládla euforická atmosféra.

Všechny podcasty na jednom místě. Na Seznamu. Hledejte, nacházejte a poslouchejte. Vybírejte z pořadů i témat. O seberozvoji, cestování nebo třeba o historii.

Končící týden se stal časovou hranicí, za kterou trvá válka rozpoutaná režimem Vladimira Putina déle než válka, kterou rozpoutal v roce 1941 režim Adolfa Hitlera proti tehdejšímu Sovětskému svazu, jehož bylo Rusko součástí.

Čestný prezident Motoristů a poslanec Filip Turek podá v nejbližších dnech na prezidenta Petra Pavla žalobu na ochranu osobnosti. Nelíbí se mu, jak prezident zdůvodňoval, proč ho nejmenuje ministrem.

Na besedách o Rusku se lidé často ptají, jaká je role pravoslavné církve v současném režimu osobní moci Vladimira Putina. Odpověď na tuto otázku lze najít mimo jiné v čerstvém rozhovoru patriarchy Kirilla pro státní televizi Rossija 1.

Ve všech jazycích, ve kterých jsem schopen číst, nacházím na sociálních sítích zoufalé volání: „Svět se zbláznil!“ Opravdu? Anebo se lidstvo po neúspěšné maturitě jen vrací do normálu za školu?

V minulých dnech oběhlo ruskojazyčný virtuální prostor krátké, méně než minutové video. Bledý muž středního věku na něm hlasitě mluví ze skleněné klece. Taková klec je součástí ruských soudních síní a musí se v ní nacházet obžalovaní. Výkřiky bledého muže přišly po vynesení rozsudku, tedy ve chvíli, kdy už byl odsouzen.

Hlášky z Pelíšků zlidověly. Nejlepším důkazem je jejich výskyt ve zcela nových podmínkách. Kdo by neznal slavnou předpověď Jindřicha Krause: „Dávám bolševikovi rok. Maximálně dva.“ Obměněná koluje veřejným prostorem v těchto týdnech, po říjnových sněmovních volbách, v nichž dostali šanci na sestavení vlády populisté, nacionalisté a ochlokraté.

Co je největším nebezpečím pro demokratický stát? Ti jedinci, kteří podkopávají základy státu. Jinými slovy zločinci, kteří mají za cíl zvrátit demokracii s jejími svobodami. Co je ale v současné době největším nebezpečím pro stát v Ruské federaci? Chvíli strpení, hned se to dozvíte.

Umělá inteligence odpovídá na lidské otázky všelijak. Někdy tzv. halucinuje, tedy vytváří svůj vlastní faktický podklad, který je jen výplodem jejího chorobného mozku, pokud samozřejmě nějaký mozek v umělé podobě má.

Víte, proč druhá světová válka skončila tak, jak skončila, nikoli naopak? Jen prosím nezačněte vykládat fakta. Protože, ač v dobré víře, nevíte nic. Na rozdíl od ruských filmových diváků, kteří se dozvěděli celou pravdu.

V 70. letech minulého století byl jednou z mála sovětským režimem posvěcených zábav hurónský smích nad časopisem Korea. Ještě žil Kim Ir-sen a jeho jméno muselo být citováno v každém článku za doprovodu jednoho z povinných titulů – například Otec všech našich dětí – a muselo být vysázeno tučně.

Kdyby aspoň to, co zvolili předsedou Poslanecké sněmovny, mělo koule na vlastnoruční sundání ukrajinské vlajky. Ne. Ono to drželo štafle.

V ruském veřejném prostoru se čas od času stávají skandály. Nedávno to byla takzvaná nahatá party, na kterou se museli účastníci z řad metropolitní bohémy dostavit úplně svlečení nebo se symbolickými zbytky oděvů jako jeden mladý muž, který na sobě měl jen ponožku Balenciaga navlečenou na pohlavní úd.

Teroristické útoky na vlaky na Mladoboleslavsku v létě 2017 spáchal důchodce a volič SPD Jaromír Balda, když s úmyslem vyvolat mezi lidmi strach z muslimů skácel dva stromy na koleje a způsobil nehody vlaků. Učinil tak dvakrát. Volič SPD se stal prvním člověkem odsouzeným v ČR za teroristický útok.

Co je to vynulovat ruského vojáka na Ukrajině? Z kontextu lze usoudit, že jde o zabití. Jaká je evropská logika? Ruský voják válčí na Ukrajině proti místním. Takže ho vynulují Ukrajinci, vždyť to dává smysl. Tato odpověď však není správná.

Minulé úterý jsme si po besedě ve sboru Českobratrské církve evangelické ve Velkém Meziříčí s částí posluchačů ještě sedli na malé občerstvení a popovídání. A když bylo téma besedy Máme se obávat Ruska?, mluvili lidé především o této zemi. Ale nejenom o ní.

V úterý končícího týdne poskytl sbor Českobratrské církve evangelické ve Velkém Meziříčí své prostory zájemcům o besedu, kterou jsem tam měl na téma Máme se obávat Ruska? Jedna z otázek byla: Jak by se nyní zachovali ruští okupanti v Česku, když Češi jsou také Slované?

Už léta pozoruji ve veřejném prostoru určitý druh reakcí na dění kolem nás. První v pořadí hláška je: „To není možné.“ Příklady se během let vršily. Vezmu to z vlastních zkušeností.

Na mezinárodní konferenci Forum 2000, která se v uplynulém týdnu konala v Praze, vystoupil také český prezident Petr Pavel. „Rusko představuje zásadní hrozbu evropské svobodě, bezpečnosti a demokracii,“ uvedl prezident.

Znáte nový vtip? „Víš, co jsou to dvě nuly? – No. To je záchod. – A víš, co je to šestnáct nul? – Ne. – To bude Babišova vláda.“ Vtip že přehání? Začneme od hlavy, to je místo, odkud jak známo ryba smrdí.

Profesor Lev Gudkov je jedním z mála sociologů, kteří se snaží o prezentaci a výklad ruských dějů bez ohledu na požadavky státních úřadů. Je vědeckým šéfem agentury Levada Centr, kterou Kreml ocejchoval jako zahraničního agenta, a personální zahraniční agentství přiklepl i samotnému profesorovi.

Nejdříve bych chtěl poděkovat Miloši Zemanovi, který svou veřejnou podporou významně pomohl spláchnout Stačilo! do záchodu. S vylitím kombuch zmizel hlavní strašák říjnových sněmovních voleb.

"Bohorodička se stala matkou v 15 letech a byla nejlepší matkou. Ty bys měla v tomto věku porodit taky! Protože z hlediska zdraví matky a dítěte je mládí objektivně nejvhodnějším věkem pro porod. Mladé matky se po porodu rychleji zotavují a děti narozené mladým rodičům jsou jim duševně bližší." To, co jsem ocitoval, nejsou úryvky z tvorby chovanců psychiatrických ústavů. To je státní politika současného Ruska a úryvky jsou z metodických pokynů pro lékaře, za kterými přijde těhotná nezletilá dívka.

Klasická česká pohádka začíná slovy „Bylo nebylo“. Včerejší předvolební superdebata v České televizi by měla začít slovy „Všichni přišli, jen Babiš se podělal“. Neměl koule na to, aby šel do debaty s politickými protivníky. Jakou konzistenci by měl jeho strach, kdyby se měl postavit Putinovi?

Generál Valerij Zalužnyj, bývalý vrchní velitel ozbrojených sil Ukrajiny, zveřejnil v končícím týdnu na serveru Zn.ua stať o vývoji války mezi Ruskem a Ukrajinou z hlediska vojenské vědy. Zaujal mě mimo jiné odstavec o taktice, kterou používají Rusové k narušení ukrajinské obrany.

Britská komická skupina Monty Python patří k tomu nejlepšímu, co dokázalo lidstvo vytvořit ve 20. století. Jejich vrcholné dílo, podle mého názoru nejlepší film všech dob, Život Briana, však bylo v řadě zemí západního světa zakázáno, ať už celostátně, nebo v určitých městech.

V Česku je běžné, že ve školní třídě visí portrét hlavy státu. Stejnou tradici mají v Rusku. Je proto obvyklé, že nad tabulí bývá umístěn portrét Vladimira Putina. Jenže v Ruské federaci je blíže neurčený počet škol, ve kterých je sice státníkova podobizna ve třídách rovněž přítomna, ale Putin to není.

Nedávno se v Číně setkali Vladimir Putin a Kim Čong-un. Popovídali si, pak místnost opustili. Nastoupila zvláštní jednotka s mimořádným posláním.

Od letošního ledna jsem prováděl experiment, o kterém jsem se několikrát zmínil v textech v této rubrice. Když jsem víceméně náhodou dostal nabídku zapojit se do skupiny svých někdejších spolužáků z vysoké školy, kterou měli na WhatsAppu a většinou se hlásili z Ruska, souhlasil jsem s podmínkou, že o politice diskutovat nebudeme.

Tuhle jsem poslouchal dialog dvou veřejně známých lidí. Čestmír Strakatý si pozval Jana Dobrovského. Byla to téměř vzorová ukázka názorového střetu dvou lidí, kteří jsou sice současníky, ale každý prožil úplně jiný život.

Rusové, jejichž názory se vyplatí přečíst nebo poslechnout, protože je mohou vyjádřit svobodně, jsou momentálně mimo Rusko. Zmíním dnes dva lidi.

Než jsem začal psát tento sloupek, pustil jsem si do sluchátek playlist se skladbami Johanna Sebastiana Bacha. Proč jsem to udělal? Protože vzhledem k tomu, o čem budu psát, jsem potřeboval silné ujištění, že Hospodin, v něhož sice nevěřím, ale Bibli jako nejstarší a stále platný literární památník popisující povahu lidstva ctím, neměl přece jen pravdu.

Za poslední tři roky se v Rusku zdvojnásobila poptávka po čínštině. Podle údajů agentury Superjob z roku 2024 se 14 % Rusů chce naučit čínsky. Obrat zboží mezi Ruskem a Čínou v roce 2024 dosáhl rekordní hodnoty 244,8 miliardy dolarů, což znamená nárůst o dvě třetiny od roku 2022. Internetový list Novaja gazeta věnoval obsáhlý článek zájmu zámožných Rusů o počínštění jejich dětí.

Nevím, jestli se vám to někdy stalo. Vzal jsem si do ruky jablko, které zvenku vypadalo zdravě, a známá odrůda měla zaručit, že chuťový zážitek bude bezvadný. Kousl jsem si do něj – a spatřil na zlomu naštvanou oranžovou hlavičku červa, který se v jablku usídlil, žral ho zevnitř a teď se svíjel vyplašen z pohodlných temnot.

V půlce končícího týdne se v jednom z ruských telegramových kanálů objevila informace, že se Kreml definitivně rozhodl zakázat Rusům volat přes WhatsApp a Telegram. Poslal jsem to do své ruské referenční skupiny bývalých spolužáků z VŠ.

Demokratická levice v Česku, která by měla šanci na reprezentaci ve Sněmovně i na ovlivnění, byť nepřímé, vládní politiky, už není. Na tom se shodnou pravicoví i levicově demokratičtí pozorovatelé.

Představte si takovou situaci. Itálie, rok 2022. Stále rezonují dozvuky ruských zvěrstev v Buči a Mariupolu. Italští hostitelé jdou po ulici s manželským párem, který z Ruska utekl, protože mu režim hrozil zatčením. Manželé prohodí mezi sebou pár slov rusky. Hostitel je zapřísahá: „Moc vás prosím, mluvte jinou řečí, ruština je teď nevhodná!“

Jednou jsem v Očích psal, že jsem se asi před půl rokem náhodou dostal do chatu svých někdejších spolužáků z vysoké školy. Většina účastníků chatu, až na tři výjimky, stále žije v Rusku. Někteří se dodnes věnují žurnalistice, ovšem v současných ruských podmínkách.

Boris Akunin, vlastním jménem Grigorij Čchartišvili, narozen 1956, začínal jako autor mimořádně populárních retrodetektivek z konce 19. a začátku 20. století. Poté, co si zajistil finanční nezávislost, se začal věnovat projektům, které sám pokládal za zajímavé. Vytvořil desetidílný cyklus Dějiny ruského státu.

Jako vždy před volbami se vynořují recepty, jak zlepšit stávající stav. Voliči naletí, aby se pak zklamali, protože se jejich představy nenaplnily. Ve společnosti se po zavedení svobodných voleb vytvořila pohyblivá skupina zklamaných.

Profesor Michael McFaul přednáší na Stanfordově univerzitě v USA a je specialistou na Rusko. Byl poradcem prezidenta Baracka Obamy, později se na Obamovu žádost stal americkým velvyslancem v Moskvě v letech 2012 až 2014. Putinův režim mu v témže roce zakázal vstup do Ruska.

Uvádí se, že Sir Paul McCartney složil písničku When I’m Sixty-Four, tedy Až mi bude šedesát čtyři, ve věku čtrnácti let. Dnes je mu třiaosmdesát. Přesto ohlásil na podzim nové turné. Z vlastní dvakrát zopakované zkušenosti mohu dosvědčit, že na svých koncertech rozdává lidem radost.

V ústavě Ruské federace je odstavec 5 článku 29, který praví: „Cenzura se zakazuje.“ Přesto má být ruská cenzura ještě tužší než je teď. Jak je to možné?

V devadesátých letech minulého století, kdy byl Václav Klaus na vrcholu politického vlivu, koloval vtip: „Víte, jaký je rozdíl mezi Václavem Klausem a Pánembohem? Bůh si nemyslí, že je Klaus.“ Mně se tento vtip vybavil poté, co jsem se seznámil s nedávným projevem Nikity Michalkova v ruské Státní dumě. Michalkov byl dříve světoznámým filmovým režisérem a nyní je už dlouho jedním z hlavních propagandistů Putinova režimu.

Kniha Miloše Václava Kratochvíla Evropa tančila valčík vypráví o letech, která předcházela vypuknutí první světové války. Otakar Vávra podle této předlohy natočil svůj poslední celovečerní film.

Občané Ruské federace, kteří uprchli ze země po zahájení války proti Ukrajině, si stále více uvědomují, že je už nespojuje s těmi, kteří v Rusku zůstali, nic kromě jazyka, kterým mluví.

Můžeme si snadno představit, že někomu ukradnou auto. Andrej Babiš však oznámil, že šlohnout můžou taky program ANO.

Slavný sovětský herec a písničkář Vladimir Vysockij měl za manželku francouzskou herečku Marinu Vladyovou. Po Vysockého smrti vydala ve francouzštině vzpomínkovou knihu Vladimir aneb Přerušený let. Knihu přeložili do ruštiny a způsobila skandál.