Ondřej Bartoněk

Letošní podzim mám velké ambice. Klíčový start do sezony se mi ale nepovedl podle představ. Mám být naštvaný? Zklamaný? Mám to všechno zabalit?

Léto je specifické tím, že adaptace na vysoké teploty je pro běh vždy náročnější než na teploty nízké. Mám už za sebou pár opravdu těžkých tréninků v těchto vedrech – co dělat pro to, aby nedopadly špatně?

Na začátku roku jsem měl formu jako hrom. S příchodem jara jsem naopak přibrzdil, nechal vše volně plynout a trochu si oddechnul. Teď je však čas znovu kopnout do vrtule. Ve Valencii chci letos zaběhnout další osobní maximum.

Prozatím nejemotivnějšímu osobáku v životě předcházel neuvěřitelný chaos v zázemí a já jsem se v den závodu málem nedostal na startovní čáru.

Je to tady. Do závodu zbývají pouhé tři týdny, takže je potřeba se zklidnit, zmírnit trénink a soustředit se v myšlenkách na závodní den. To se lehce řekne, ale těžko udělá.

Říká se, že každý vytrvalostní běžec má pár historek, které ne vždy jsou úplně pro každého. Nicméně k běhání to neodmyslitelně patří.

Začátek roku u běžce obnáší plánování další sezóny. Moje letošní běžecké snažení bude cílit na to, abych se kvalifikoval na maraton v Berlíně v roce 2025. Musím zaběhnout nejhůř za 2:45, tj. téměř o sedm minut rychleji, než se mi zatím podařilo.

Vždycky říkám, že změna, která obnáší vystoupení z komfortní zóny, není jednoduchá, dokud si nenajdeme nějaký konkrétní spouštěč. Nebo se taky může stát, že změna přijde samovolně jako vedlejší produkt jiné ctnostné činnosti.

Vánoce jsou tady, a tak nadchází ideální období, kdy se obdarovat novým párem (nebo ještě lépe vícero novými páry) maratonek. Do jara je daleko, a bude tedy dost času nový úlovek řádně otestovat a prošlápnout.

Při příležitosti více než roku psaní na Seznam Médium mi přišlo vhodné zařadit oddychovější téma, které nicméně dovede budit vášnivé emoce.

Při čekání na výsledek přihlášky jsem si řekl, že nemá smysl být nervózní, ať už to dopadne jakkoliv; i tak se mi po obdržení e-mailu dost ulevilo.

Jakmile se člověk dostane ke hranici svých limitů, je zajímavé sledovat, jak i ten nejmenší detail může rozhodnout o celkovém výsledku.

Jak zařadit posilovnu do běžeckého plánu tak, abychom se tzv. neodrovnali? A proč vůbec posilovat? Co to může do tréninku přinést? Co to přineslo mně? Jaké cviky dělám abych si udržel, či zvýšil výkonnost a kondici?

Když jsem před necelým rokem začínal, vůbec jsem netušil, že Bostonský maraton budu mít „k dispozici“ tak brzo. Rozhodl jsem se to posunout ještě dál. A opět to vypadá jako totální bláznovství.

Plnění cílů je zábava do té doby, než si cíl splníte. Tím spíš, pokud následuje období, kdy se ani po výkonnostním žebříčku posouvat nahoru nejde. Jak neztratit hlavu a udržet si motivaci do dalších tréninků?

Mám to. Zaběhl jsem čas potřebný pro kvalifikaci na maraton v Bostonu. Průběh závodu sice nebyl takový, jaký bych si ideálně představoval, ale to nic nemění na skutečnosti, že ten čas už mi nikdo nesebere.

Vždycky, když si dopředu vymyslím nějakou strategii na závod, v drtivé většině případů jsem nucen plán stejně opustit a narychlo přijít s nějakou improvizací. Krakovský maraton toho byl zářným příkladem.

Zkušený běžec jistě ochotně potvrdí, že připravit se na dlouhý běh vyžaduje mnohdy pečlivou přípravu a plánování. Mými nejlepšími přítelkyněmi (partnerka promine) se tak letos v zimě staly pračka a sušička.

Kbelská desítka je první „pořádný“ jarní závod sezony, který se těší velké oblibě. Po těžké a důsledné zimní přípravě přišel konečně moment, na který kromě mě trénují desítky, ne-li stovky běžců v celé ČR.

Když jsem začínal, vůbec jsem nevěděl, do čeho jdu. V hlavě jsem měl pouze vidinu cíle, konkrétně toho na Boylston Street, kde tradičně maraton v Bostonu finišuje. O přípravě psychiky na to, co mě může potkat cestou, se vůbec nedalo mluvit.

Pokaždé, když se člověk pustí do něčeho nového a neznámého, naráží na prvotní nepohodlí a pochyby. Mozek nám přirozeně říká, že danou věc nemusíme dělat, je náročná, nepotřebná, a vůbec – lehnout si zpátky do postele je přece mnohem příjemnější.

Bostonský maraton je takový neoficiální král mezi maratony. V roce 2023 se poběží už po sto dvacáté sedmé. Co je dobré si ujasnit, než o něm člověk začne snít?

Bostonský maraton je nejstarší kontinuální maraton v novodobé historii. Že je to výzva i pro mnohé profesionální běžce? Bezesporu. Ale že by se nemohl kvalifikovat zapálený hobík, to nikde psané není.