Osudové ženy

Chtěla se stát herečkou, ale na konzervatoř ji nepřijali. Přesto jí divadlo přivedlo k osudové profesi rozhlasové a televizní hlasatelky a moderátorky. V roce 1968 to byla právě ona, kdo z televizní obrazovky jako první oznámil srpnovou okupaci Československa.

Asi to byly hořké životní zkušenosti nebo nepoddajná povaha, co ji dovedly k originálnímu myšlení i k poněkud pesimistickému pohledu na svět. Nedůvěra a uzavřenost měly nejspíš původ v nešťastném dětství.

Nebýt její statečnosti a odhodlání riskovat pro svobodu a pro lásku vše, asi by o ní české dějiny nevěděly. Zoufalý plán projet železnou oponu v tanku se ale stal v západním světě legendou. Z Libuše se v Americe stala Lela. I přesto ale zůstala až do konce hrdou Češkou. Ve své rakvi měla po svém boku schránku s nápisem půda z České republiky a českou vlajku.

Literatura pro ni znamenala únik do světa, v němž si mohla snít o lepším životě. Stala se oblíbenou autorkou, zejména u žen. Zasazovala se o emancipaci a ženská práva, ale největší zápas sváděla sama se sebou. Její život zásadně ovlivnily zdravotní potíže a nenaplněná touha po lásce.

Herečku nacisti popravili v koncentračním táboře, když jí bylo 38 let. Jen proto, že byl manžel Vladislav Čaloun součástí odboje.

Divadlu propadla už jako malá. Obstála ale i v mnoha obtížných životních rolích. Vyrovnala se s ústrky normalizace, s obtížnou péčí o nemocného syna i s tvrdým prostředím politiky jako poslankyně a kandidátka na prezidenta ČR. Přes veškerou tíhu jejího osudu byla ztělesním úsměvu a dobra.

Svůj život zasvětila literatuře. Přestože zůstala se svým rodným jazykem a rodnou zemí hluboce spjata, psala výhradně německy. V němčině se cítila svobodnější.

Začínala jako operní pěvkyně, ale pak ji uchvátila aviatika. První česká pilotka získala svůj pilotní průkaz jako třináctá žena na světě. Zažila obdiv i slávu, ale také skutečné pády a strach o život. Nikdy se však nebála jít za svými sny.