Pamatujete?

Mělo to své kouzlo. Bylo to navenek cudnější, nedostupnější a vzácnější. Lechtivé filmy se pašovaly, časopisy se předávaly z ruky do ruky jako svatý grál. A tělo? To bylo vnímáno mnohem přirozeněji a nároky na vizuální dokonalost nebyly tak svazující jako dnes. Alespoň co se holení týče. Pamětníci se víceméně shodují na tom, že jako "zakázané" ovoce to vše chutnalo skvěle. Projděte si malou exkurzi do některých aspektů intimity za socialismu.

Ochutnávání těsta na cukroví, psaní dopisu Ježíškovi, slavnostní zdobení stromečku, rodinné sledování pohádek. My, kteří vzpomínáme na vánoční svátky před rokem 1989, jsme pohlceni úžasnou melancholií. Byli jsme děti a vše okolo tohoto svátečního období pro nás bylo prostě kouzelné. A to jsme ani nemuseli pod stromkem nacházet hromady věcí. Stačil jeden vysněný dárek, pár druhů cukroví od babičky a bylo nám blaze.

Nejoblíbenější místnost většiny dětí za socialismu? Jednoznačně kuchyň. Dominoval tady plast a také pro tu dobu specifické pochoutky, které jsme prostě nemohli nemilovat. A stačilo nám málo. Třeba takový žloutek s cukrem nebo kostky cukru pokapané citronem. Když prarodiče připravili ovocné knedlíky polité máslem a posypané perníkem, byli jsme doslova zaplaveni blahem. A tehdejší spotřebiče měly kouzlo, které bychom u těch doučasných už jen těžko hledali.

Dětství v sedmdesátých a osmdesátých letech bylo naprosto kouzelné. Ačkoli nebyl tak velký výběr hraček jako dnes, dokázali jsme se stoprocentně těšit z toho, co bylo dostupné. A stačilo nám to bohatě. Poklady, které jsme schraňovali, měly tenkrát nevyčíslitelnou hodnotu. A nutno říct, že pro mnohé z nás ji mají dodnes.

Kolečkové brusle, kola skládačky, badminton nebo třeba jen obyčejné blbnutí na klepači na koberce. Nikdo nezíral do monitoru ani chytrého mobilu. Byli jsme více venku a z mála jsme dokázali vykouzlit maximum. A když pršelo, pustili jsme si v televizi kultovní pohybovku Cvičme v rytme. No nebylo to krásné?

Špenát, hrachová kaše, kolínka, gumové plátky hovězího, nudle s mákem, žemlovka, mléčná polévka, neoslazený čaj podivné chuti, kompoty nevalných kvalit. Málo z nás vzpomíná na školní jídelnu v dobrém. Přesto existují klasiky té doby, které bychom si rádi v klidu dopřáli i dnes. V anketě jste hlasovali pro krupicovou kaši a legendární buchtičky s krémem.

Dětský pokojíček za totality nebyl pro každého samozřejmostí. Kdo neměl ten svůj, vyrůstal se sourozenci nebo dokonce s rodiči v jedné místnosti. Mít svůj vlastní prostor plný fantazií a hraček - to patřilo mezi nejhezčí součást dětství každého z nás. Každá drobnost nám připadala výjimečná a nesmírně jsme si jí vážili. Ať to byl nábytek, knížka, hračka nebo obyčejný kobereček na stěně.

Voňavá guma, pastelky Progresky, čínské pero, piják, lenoch, písanka nebo první aktovka. Všichni máme na první třídu základní školy více či méně hezké vzpomínky. Před revolucí existovalo mnoho pomůcek a školních fenoménů, které jsou v našich myslích živé dodnes. Přece jen to bylo období objevování, intenzivního vnímání nových věcí, maličkostí, vůní, chutí a jednoduše dětství. A i když to bylo "za totáče", tak se nám po něm stejně stýská. Nebo to máte jinak? :)