Pavel Kmoch

Aktion 1005, někdy též nazývaná Sonderaktion 1005 nebo Erternungsaktion (exhumační akce), byla tajná operace na odstranění fyzických důkazů především holokaustu, tedy masových hrobů u koncentračních táborů i jinde na východě.

Erwin Frankenbusch se stal, ač byl sám čistokrevným Židem, agentem Gestapa. To by ještě nebylo tak zvláštní, podobných bylo víc. On se ale stal velmi aktivním, v podstatě vystupoval jako úředník Gestapa a choval se podle toho.

Dnes o historickém znaku a moderní vlajce města Čelákovic.

Pracovní a koncentrační tábor Sereď se oficiálně nazýval Koncentračné stredisko pre Židov. Kromě něj existovaly ještě dva další, a všechny začaly od roku 1942 fungovat i jako tranzitní místa pro odsun Židů „na východ“, tedy většinou do Osvětimi.

Dnes o historii, znaku a vlajce obce Bašť v okrese Praha-východ.

Vlajky a prapory každý zná. V historii ale nebyly samozřejmostí, vznikly postupným vývojem. Principy používání praporů a vlajek a erbů byly velmi podobné. Vývoj praporů a vlajek lze rozdělit na dvě etapy, předheraldickou a heraldickou.

Heraldické znaky neboli erby patří mezi symboly v širokém slova smyslu, které provázejí lidskou společnost od jejích počátků. Takovými symboly jsou kromě jiného třeba piktogramy, tetování, totemy, ale i písmo. Širokou škálou jsou znaky měst a obcí.

Gestapo, tajná státní policie, plnilo úkoly politické, státněbezpečnostní, rozvědné i hospodářské povahy. Na území českých zemí, tedy v protektorátu a říšské župě Sudety, sloužilo u Gestapa v průběhu války přes 9000 osob.

Gestapo, tajná státní policie, plnilo úkoly politické, státněbezpečnostní, rozvědné i hospodářské povahy. Na území českých zemí, tedy v protektorátu a říšské župě Sudety, sloužilo u Gestapa v průběhu války přes 9000 osob.

Gestapo, tajná státní policie, plnilo úkoly politické, státněbezpečnostní, rozvědné i hospodářské povahy. Na území českých zemí, tedy v protektorátu a říšské župě Sudety, sloužilo u Gestapa v průběhu války přes 9 000 osob.

Emil Hácha je někdy hodnocen jako kolaborant, jindy jako oběť. Faktem zůstává, že byl tragickou postavou našich dějin a na své působení v politice doplatil nejvíc on sám. Ve skutečnosti není mnoho věcí, které by se mu daly vyčítat.

Květoslav Prokeš organizoval údajně asi nejširší a nejdále dotažený pokus o puč v Československu, i když při jeho bližším zkoumání je zjevná jeho nepřipravenost, amatérismus, diletantství a naprostá nereálnost jeho provedení.

Panzerbrigade 150 byla německým pokusem o vytvoření jednotky, která by se vydávala za jednotku americkou, a v rouše beránčím by se jí podařilo překvapivě obsadit důležité mosty. Nic ovšem nešlo tak, jak mělo, a celá operace fakticky selhala.

Stutthofské procesy bylo několik soudů v poválečném Polsku s válečnými zločinci, zodpovědnými za vraždy více než 85 000 lidí. Žádný z velitelů tábora Stutthof v Polsku souzen nebyl, ale trestu se přesto nevyhnuli.

Josef Blösche, řečený Jestřáb nebo Frankenstein, je dobře rozpoznatelný na fotkách z ghetta ve Varšavě. Tento sadista, vrah, válečný zločinec a pozorný manžel a otec se narodil ve Frýdlantu v Čechách, popraven byl až 24 let po válce v NDR.

Alois Rašín je dodnes poněkud rozporuplnou postavou. Zasloužil se o konsolidaci a start ekonomiky mladého Československa, podle některých ovšem na úkor nejchudších vrstev. Stal se jednou z mála československých obětí atentátu.

Ráno 5. března 1926 otřásl odlehlou pražskou ulicí ohlušující výbuch. Explodoval vojenský tažený vůz, plný útočných granátů Janeček vz. 21. Díry po střepinách jsou v omítce vyšších pater domů patrné dodnes.

Národní soud byl pokusem o spektakulární odsouzení osob, které se údajně dopustily kolaborace s okupanty z pozic, jež byly viditelnější a měly být zodpovědnější než v případě „obyčejných“ lidí.

Po válce byly vydány tři tzv. retribuční dekrety, na jejichž základě došlo k souzení válečných zločinců a kolaborantů. Třebaže retribuce byla pojata velmi široce a táhla se přes tři a půl roku, výsledky očekávání úplně nenaplnily.

Únos lodi Achille Lauro palestinskými teroristy v roce 1985 nebyl nijak zvlášť krvavý. Do historie se zapsal spíš diletantismem jak únosců, tak bezpečnostních složek, které se nebyly schopny shodnout, která z nich má pravomoc případ řešit.

Druhá světová válka přinesla nejen obrovský rozvoj některých druhů zbraní, ale i vznik zbraní nových. Patří k nim třeba stíhače tanků. Téma je poměrně široké, dnes si připomeneme z německých konstrukcí ten nejběžnější, a asi i nejlepší typ.

V době zápolení budoucího římského císaře Karla IV. o říšskou korunu docházelo v říši k rozsáhlým pogromům. Panovník se k nim stavěl zcela jinak, než bychom dnešní optikou očekávali.

Po válce byli členové fašistických stran a spolků samozřejmě trestáni. Trestné ovšem nebylo samotné členství v nich, ale až funkcionářství a aktivita nad běžnou míru. Ty byly hodnoceny jako politická spolupráce s Němci.

Za 2. sv. války existovaly v protektorátu různé organizace českých fašistů. Některé vznikly už před válkou, jiné až za okupace. Pro všechny byla typická rozhádanost, neustálé štěpení a řevnivost, ale také bezvýznamnost.

V těchto dnech se blíží 87. výročí odstoupení pohraničí. Opět se vyrojí články, jak byli Češi nacisty téměř bez výjimek vyhnáni ze Sudet. Nehledě na četné rodinné vzpomínky na opravdová vyhnání, realita nebyla takhle černobílá.

Postavy českých knížat a králů raného středověku jsou pro nás mnohdy zamlžené a informace o nich omezené na základní klišé. Nebyly to žádné pohádkové figurky, většinou šlo o muže velice tvrdé, inteligentní a bezskrupulózní. Proti všemu, proti všem.

Tato operace navazovala na úspěšnou letní ofenzívu Bagration, kdy Rudá armáda rozdrtila armádní skupinu Střed a postoupila až o 600 km. Měla za cíl znovuobsadit tři pobaltské země a proniknout k Baltskému moři.

Minule jsem psal o anabázi, kterou absolvoval Jaroslav Tlustý jako rukojmí Gestapa v koncentračních táborech. Dnes o jeho osudech po zbytek války a během revolučních dní na jejím konci.

Známý čin Jana Smudka, tzv. nepolapitelného Jana, měl za následek zatčení desítek lidí z řad kladenských vyšších vrstev, kteří se stali rukojmími. Jeden z nich své vzpomínky po válce sepsal.

České země, historický státní útvar v srdci Evropy. K nejbližšímu moři je to 300 km daleko. Přesto se Češi v historii dokázali prosadit v něčem tak zdánlivě vzdáleném, jako je námořní řemeslo.

Překvapivý nálet na italský přístav Bari se odehrál 2. prosince 1943. Výsledkem podcenění situace ze strany spojenecké obrany bylo několik desítek potopených lodí a tisíce mrtvých. Situaci navíc velmi eskaloval záhadný náklad na palubě jedné z lodí.

Často převládá dojem, že ztráty západních spojenců v Evropě za 2. sv. války byly marginální. V porovnání se standardy východní fronty se to tak snad může zdát. Marginálními bych je ale nenazval, zvláště v některých případech.

Nedávno jsem psal o masakru vězňů koncentračních táborů, který spáchali mimo jiné muži místního Volkssturmu: https://medium.seznam.cz/clanek/pavel-kmoch-masakr-v-gardelegen-1945-177050. Dnes o tom, že i oni se stávali naopak oběťmi masakrů.

Masakry při pochodech smrti byly na konci války bohužel poměrně běžné. Ten v Gardelegen se ale vymyká jednak rozsahem, jednak skutečností, že jej nespáchali jen strážní, ale v podstatě civilisté – členové Volkssturmu, Hitlerjugend a místní hasiči.

Jeskyně Nutty Putty je hypogenní hydrotermální jeskyně v Utahu. Objevena a poprvé prozkoumána byla jistým Dale Greenem s přáteli roku 1960.

V této bitvě šlo spojencům o kontrolu Dardanelského průlivu, tedy o přístup do Marmarského moře a možnost napadnout hlavní město Osmanské říše, Istanbul. I proto je tažení v britské historii označováno jako Dardanelles Campaign.

V rozporu s všeobecným povědomím nebyl Adolf Hitler autorem základních teorií nacionálního socialismu. Tato ideologie měla několik otců, inspirátorů a ideologů, postupně se vyvíjela a teprve Hitler jí dal konečnou formu, ve které ji svět poznal.

Dnes o jednom esesákovi, který vůbec nebyl vojákem, ale stal se vrahem a také „mučedníkem“ nacionálního socialismu. Ačkoli to byl Rakušan, shodou okolností se narodil na Moravě.

Před dvěma dny jsem psal o operaci Manna, leteckém zásobování Holandska potravinami ještě za války po dohodě s Němci. Akce se stejným názvem se ale odehrála již dříve – a také byla založena na vzájemné dohodě mezi Brity a Němci.

Koncem 2. sv. války došlo k velmi zvláštní letecké operaci: Britské a americké letectvo shazovalo po dohodě s německou stranou potraviny hladovějícímu holandskému obyvatelstvu.

Před 82 lety začala operace Gomorrah, pojmenovaná podle jednoho ze dvou měst, které podle Starého zákona spálil Bůh za hříchy jejich obyvatel. Jejím cílem bylo vymazat z mapy přístavní město Hamburk.

Kromě hřbitova Commonwealthu se na Krétě samozřejmě nachází i hřbitov německý. Je umístěn na svahu kóty 107 nad letištěm v Maleme, o kterou se v květnu 1941 vedly urputné boje.

Když sjíždíte z letiště v krétské Chanii do města, nemůžete pod sebou na pobřeží u pláže přehlédnout úpravný čtverec vojenského hřbitova. Jeho architektem byl Louis de Soissons.

Bitva o Tali-Inhantala byla vlastně předehrou operace Bagration. SSSR zkoušel, jestli neprorazí do Evropy přes řídce pokrytou severní frontu. Neprorazil a následně musel nápor nasměrovat přímo na německé jednotky na severním a středním úseku fronty.

6. července 1944 došlo v americkém Hartfordu v Connecticutu ke tragickému požáru cirkusu Ringling Bros. and Barnum & Bailey. Zahynulo nejméně 167 lidí, dalších téměř 500 jich bylo zraněno.

Generál von Wietersheim je dnes v podstatě neznámou postavou. Jeho skvělou armádní kariéru ukončila přirozená opatrnost a snaha nenechat masakrovat své vojáky. Na konci války skončil jako prostý voják německého Volkssturmu.

Volkssturm, „lidová armáda“ nacistického Německa, je dnes spíše terčem vtipů a pohrdání. Mnohdy zaslouženě. Byly ale i případy, kdy velmi mladí i dost staří muži této domobrany bojovali ze všech sil a zvláště Sovětům uchystali nepříjemná překvapení.

Před 91 lety proběhla akce nacistického režimu, který zlikvidoval radikální křídlo velení jednotek SA, mající ambice dotáhnout nacionálně socialistickou revoluci do konce, převzít moc málo radikálního Hitlerova stranického křídla a nahradit armádu.

Charkov se řadí k městům, která byla ve dvacátém století dobývána několikrát. O město Charkov proběhlo za posledních 90 let pět bitev. Čtyři z nich se odehrály v rozmezí dvou let za druhé světové války, pátá pak teprve nedávno, v roce 2022.

Bitva u Brodů byla jednou z největších tankových bitev historie. Nedosáhla sice rozsahu spojenecké operace Cobra z července 1944, kdy proti asi 200 německým tankům stálo téměř 2300 strojů spojeneckých, ale překonala proslavenou bitvu u Prochorovky.

V roce 1361 dobyl dánský král Valdemar IV. Atterdag Dánský se svou armádou ostrov Gotland v Baltském moři. Čelila mu jen domobrana místních obyvatel, bohaté přístavní město Visby jim ale uzavřelo brány a nechalo je zmasakrovat.

Operace Bagration, sovětská letní ofenzíva roku 1944, je neprávem ve stínu bitev u Stalingradu nebo Kurska. Operace se stala počtem vojáků obou stran největší operací historie. Následkem byla drtivá německá porážka, ale i odpadnutí několika spojenců.

Dne 18.6. před 83 lety se dějství atentátu na Heydricha pro jeho některé jeho vykonavatele uzavřelo. Sedm parašutistů podstoupilo boj v kostele v Resslově ulici, ve kterém všichni padli. Ale obětem ještě zdaleka nebyl konec.

Ani poslední dva parašutisté, skrývající se v kostele v Resslově ulici, nebyli profesionálními vojáky. Jeden z nich byl koželuh, druhý cukrář. Jeden z nich úkoly svého výsadku se štěstím splnil, druhému to smůla znemožnila.

Další dva parašutisté, kteří čekali před 83 lety na svůj osud v kryptě kostela v Resslově ulici, patřili ke stejnému výsadku. Desant Bioscop byl od počátku pronásledován smůlou.

Třetí z portrétů parašutistů z první vlny výsadků patří Adolfu Opálkovi, nemanželskému synovi mlynáře, který se vypracoval na důstojníka.

Druhým z těch, kteří seskočili na konci prosince do vlasti s ambiciózním, zdánlivě nemožným úkolem odstranit zastupujícího říšského protektora, byl Jan Kubiš.

Josef Gabčík byl i na tehdejší poměry malé postavy, měřil 162 centimetrů. Byl to ale chlapík s buldočí povahou, s ničím se moc nemazal a pro co se rozhodl, to provedl, bez ohledu na překážky, které se mu stavěly do cesty.

Minulý týden vyšla dlouho očekávaná publikace Filipa Vojtáška Popeleční středa ’45, která se zevrubně zabývá nešťastným náletem na Prahu v únoru 1945. Je třeba říci, že výpravná kniha splňuje veškerá očekávání.

Dnes je tomu právě 83 let, co zemřel šéf Hlavního říšského bezpečnostního úřadu, tedy Gestapa, KriPa a Sicherheitsdienstu, zastupující říšský protektor Čech a Moravy a člověk, který spustil průmyslovou likvidaci Židů, Reinhard Heydrich.