Pavel Pecháček

Jedna z nejvzácnějších a nejméně známých kočkovitých šelem nejen Afriky, ale celého světa se skrývá v hustých tropických lesích a jen pomalu zjišťujeme, jak vlastně žije a vypadá.

V žebříčku nejjedovatějších i nejnebezpečnějších australských hadů se pakobra východní zpravidla umisťuje na nejvyšších příčkách. Nezdráhá se totiž uštknout a často se zdržuje poblíž lidských obydlí.

Drobní členovci, mezi něž patří třeba štírek knihový a štírek domácí, žijí například pod kůrou stromů nebo v ptačích hnízdech, nezřídka ale také v dřevnících, stájích nebo domácí knihovně.

Královnou africké plazí fauny je krajta písmenková, obří had, který dorůstá délky přes šest, údajně dokonce přes devět metrů. Ačkoli může napadnout, ba i usmrtit člověka, děje se tak velmi zřídka.

Vynález fotografie neumožnil jen snadné zachycování okolního světa a pořizování portrétů sebe a svých blízkých. Nová technologie posloužila i k prolomení hranice mezi naším a oním světem.

Malá kočkovitá šelma nezaujme jen krásným kožichem, pro nějž byla bezhlavě lovena, ale i tím, co o ní prozradily nedávné studie. V uplynulých letech se totiž z jednoho druhu staly hned tři.

Smaragdově zelený had bývá občas k vidění i v zoologických zahradách, jeho domovinou jsou však zalesněné nížiny na severu Jižní Ameriky, kde zavěšený ve větvích trpělivě čeká na nic netušící kořist.

Kdysi byl tento nepřehlédnutelný motýl obávaným škůdcem a ve dvacátém století z naší krajiny dokonce na čas zmizel. Postupně se však vrací, a to i na místa, kde nebyl spatřen desítky let.

Mohutný a nebezpečný had se spoustou jedu a charakteristickou kresbou měří i přes dva metry a umí skvěle plavat. Kdysi býval poměrně hojný, v posledních letech se však jeho populace významně tenčí.

Neobyčejná asijská šelma má prsty spojené plovací blánou a na rozdíl od řady svých příbuzných se vody rozhodně nestraní, právě naopak. Žije však skrytě a ve volné přírodě bývá pozorována zřídka.

Málokterému živočichovi se v minulosti dostávalo takové pozornosti jako pijavce lékařské. Rostoucí poptávka i zásahy do krajiny ale vedly k jejímu lokálnímu vyhynutí a dnes je chráněným druhem.

Bradavičníci, kteří měří i více než dva metry, patří k nejpodivnějším hadům na světě. Většinu života tráví ve vodě a specializují se na lov ryb, při kterém využívají i svou hrubou pytlovitou kůži.

Štíhlá šelma žijící v Africe i Asii není v jídle příliš vybíravá a dokáže ulovit i kořist několikanásobně větší, než je sama. Nezřídka ale útočí i na špatně zabezpečená hospodářská zvířata.

Podobá se štírům a stejně jako oni patří mezi pavoukovce. Místo jedového ostnu má ale na zadečku dlouhý bičovitý útvar. Kromě komplikovaných zásnubních tanců zaujme i „voňavou“ obranou.

Areál ocelotů sahá od Texasu po Argentinu a všude, kde žijí, patří k významným predátorům. Jejich intenzivní lov kvůli krásné kožešině je sice minulostí, populace těchto koček se však dál zmenšuje.

Teplomilný motýl nezaměnitelného vzhledu se po úbytku v minulém století opět šíří českou krajinou. Ačkoli působí bezbranně, před predátory se chrání důmyslnou fintou.

Obecně se předpokládá, že kontrastní zbarvení našeho největšího ocasatého obojživelníka slouží jako jasné varování všem, aby si na něj dali pozor. Skutečnost je ale trochu spletitější.

Až tři metry dlouhý had patří k hojným a významným predátorům Jižní Ameriky. Díky schopnosti roztáhnout při ohrožení krk se mu přezdívá falešná vodní kobra. Oblíbený je také mezi chovateli.

Největší zástupce rodu Felis obývá pozoruhodně rozsáhlý areál a doma je i v jiných prostředích, než naznačuje jeho jméno. Avšak v hustěji osídlených oblastech jeho vztah s člověkem trochu skřípe.

Půvabná a v ČR místy hojná ploštice červenočerným zbarvením varuje široké okolí, aby na ni nesahalo. Ostrým sosákem, který používá k vysávání hmyzích obětí, umí totiž i nepříjemně bodnout.

Oficiálně je sice autorem zábavného, svižného a občas drsného románu Jules Verne, původní rukopis ale napsal někdo jiný. Ačkoli hlavní roli hrají diamanty, pobaví i pasáže věnované africké fauně.

Nejoblíbenější kořistí svébytné africké šelmy jsou hlodavci, uloví ale i letícího ptáka. Díky krotkosti se osvědčila jako exotický domácí mazlíček a přispěla ke vzniku nového kočičího plemene.

Na první pohled sice nenápadný, přesto zodpovědný za podstatnou část všech vážných uštknutí v jižní Africe. Na vině jsou i zvláštní pohyblivé jedové zuby, které had umí natáčet různými směry.

Plachtit se dá i bez křídel, jak ukazují podivuhodné žáby létavky. V rukávu ale mají i jiné triky. V mládí například barvou i tvarem připomínají ptačí trus, což je chrání před dotěrnými predátory.

Kočka tmavá, známá též jako guiña nebo kodkod, žije pouze v Chile a malé části Argentiny. Je nejmenší kočkovitou šelmou Ameriky a navzdory ubývání vhodných stanovišť má stále docela početnou populaci.

Medicínský kanibalismus, tedy využívání lidských orgánů, kostí či krve coby léčivého prostředku na všelijaké neduhy, působí z dnešního pohledu poněkud bizarně, kdysi se však jednalo o běžnou praxi.

Největší mlž na světě zaujme úctyhodnými rozměry, zbarvením i tím, že významnou část živin získává symbiózou. V současnosti ale jeho populace klesá a zařadil se na seznam kriticky ohrožených druhů.

Nikterak velký, ale pozoruhodný madagaskarský had je ve větvích takřka neviditelný. Samci i samice mají na čenichu podivný listovitý výrůstek, který jim pravděpodobně pomáhá při lovu.

Nejsou sice nejdelší ani nejtěžší, rekordmanům obou kategorií ovšem zdatně konkurují. Afričtí goliášové patří k nejpozoruhodnějším broukům na Zemi, lidská chamtivost je však dostává pod stále větší tlak.

Pozoruhodný dravý mnohoštětinatec sice dorůstá délky až tří metrů, z mořského dna ho však většinou vykukuje jen kousek. Jakmile ale kolem pluje vhodná kořist, bleskově zaútočí a oběť stáhne do písku.

Středně velká kočka, jejímž domovem je jihovýchodní Asie, z mnoha míst svého historického areálu kvůli ztrátě vhodných biotopů i ilegálnímu lovu už zmizela a její budoucnost je nejistá.

Samičku malého blanokřídlého hmyzu snadno zaměníme za přerostlého mravence. Ve skutečnosti jde o parazita, jehož larvy zabíjejí hostitele a který dokáže zahubit celé čmeláčí hnízdo.

Jeden z nejběžnějších plazů naší přírody sice patří mezi ještěry, nohy ale ztratil. Kromě přizpůsobivosti zaujme i tím, že je živorodý, a nedávno se dokonce ukázalo, že není naším jediným slepýšem.

Internet v posledních měsících zaplavují texty o vědě a přírodě zcela či z podstatné části vygenerované umělou inteligencí. Kam tento trend povede a jaká negativa z něj plynou?

Zvláštní australský savec vypadá trochu jako evropský ježek, jde však o příslušníka starobylé skupiny, jejíž zástupci mají kloaku, snáší vejce a samci disponují podivně tvarovaným penisem.

Anakondy patří díky monumentálním rozměrům k nejznámějším hadům světa. Kromě anakondy velké do téhož rodu spadá i jiný impozantní škrtič, který byl dlouhá léta loven pro krásnou kůži: anakonda žlutá.

Domovem jedné z nejmenších kočkovitých šelem na světě jsou jihoafrické polopouště a savany, kde se specializuje na lov malých obratlovců. Aktivní je hlavně v noci, a k vidění tak bývá zřídka.

Jedna z největších sladkovodních želv na světě tráví většinu života ukrytá pod hladinou a místo honění se za potravou kořist přiměje, aby jí sama vlezla až do tlamy.

Přemnožení medúz v pobřežních vodách patří k nočním můrám rekreantů i podnikatelů na nich závislých. Jedním z druhů, který umí bolestivě žahnout a žije i kolem evropských břehů, je talířovka svítivá.

Smrtelně jedovatí korálovci s nezaměnitelným zbarvením obývají různé biotopy Severní, Střední i Jižní Ameriky. Na stejných místech se ovšem nezřídka vyskytují i velice podobní, avšak zcela neškodní hadi.

Žahalka obrovská je patrně největším blanokřídlým hmyzem Evropy a stále častěji se s ní setkáme i v České republice. Jedná se o parazitoida, jehož larvy se vyvíjejí v těle paralyzovaného hostitele.

Pozoruhodná asijská kočkovitá šelma je skvěle adaptovaná na život v chladném a suchém prostředí. Nejen dlouhou srstí, ale i zbarvením, které jí umožňuje skrýt se před zraky kořisti i predátorů.

Dravé mohutnatky jsou největšími plošticemi na světě. Zaujmou ale i obrácením rolí při péči o potomstvo nebo tím, že se jejich bodnutí považuje za nejbolestivější, jaké lze od hmyzu zažít.

První záběry dravého kalmara Hamiltonova v přirozeném prostředí pořízené v roce 2025 právem vyvolaly senzaci. Přestože je kalmar největším bezobratlým tvorem na světě, vědci toho o něm ví jen málo.

Prozkoumání několika set fosilií z pozdního ediakarského období ukazuje, že některé linie, které se zdánlivě objevily až s proslulou kambrickou explozí, existovaly už před začátkem prvohor.

Ve 35 milionů let starém jantaru ze dvou evropských lokalit se skrýval dosud neznámý druh sekáče z málo známé skupiny, o jejíž přítomnosti na starém kontinentě dosud neexistovaly důkazy.

Ačkoli jde o jednu z nejhojnějších kočkovitých šelem západní polokoule, vědci toho o jaguarundim, blízkém příbuzném pumy, ví poměrně málo. Mezi zemědělci ale tento predátor dvakrát populární není.

Živočich popsaný v roce 2022 a pojmenovaný na počest slavného britského přírodovědce žil před 560 miliony let, tedy ještě před začátkem prvohor. Podle vědců šlo o jednoho z prvních predátorů na Zemi.

Smrtonoši nejsou nikterak velcí, patří však k nejnebezpečnějším i nejpozoruhodnějším jedovatým hadům Austrálie. Nezaujmou pouze tvarem těla, ale i lstivým způsobem lovu.

Jeden z největších zástupců stonožkovců cupitá lesem či savanou po více než dvou stovkách nohou a dorůstá až třiceti centimetrů. I když může působit děsivě, je oblíbencem chovatelů.

Lidstvo svádělo souboj s bolestí tisíce let, ale na spolehlivá anestetika si lidé museli počkat až do devatenáctého století, kdy lékaři začali experimentovat s éterem a chloroformem.

Pavouci z čeledi vrhačovití využívají zcela unikátní loveckou strategii: místo natahování pavučiny mezi vegetací síť drží předními končetinami a lapají do ní nic netušící kořist.

Lobotomie, jejíž zlatá éra započala v první polovině 20. století a kterou podstoupili desetitisíce lidí, budí dodnes právem hrůzu. Děsivou proceduru na vlastní kůži zakusila i slavná Eva Perónová.

Houbovci patří k nejstarším živočišným skupinám na planetě. Jde o jednoduché, převážně mořské organismy živící se filtrováním mikrobiální potravy z vody. Existují ale i dravé druhy, které zaujmou bizarním zjevem.

Bezobratlí sumýšovci nepatří k příliš známým skupinám živočichů. Žijí nenápadně na dně moří, kde pomocí chapadélek pátrají po potravě. V některých částech světa ale patří k oblíbeným pochoutkám.

Zatímco anakonda drží prvenství coby nejtěžší had na světě, za toho nejdelšího bývá považována krajta mřížkovaná. Jedinec objevený koncem minulého roku se s délkou 7,22 metru stal nejdelším volně žijícím hadem.

Mořský had obývající pobřežní oblasti zejména Indického oceánu, kde se často dostává do kontaktu s místními rybáři. Vzhledem k útočnosti i potentnímu jedu tato setkání nezřídka končívají tragicky.

Mikroskopie dosáhla v sedmnáctém století úžasných úspěchů, k nimž zásadní měrou přispěl nizozemský obchodník Antoni van Leeuwenhoek, který zkoumal doslova vše, co mu přišlo pod ruku.

Obří organismy rodu Prototaxites patřily k důležitým kolonizátorům paleozoických souší a obvykle bývají označovány jako houby. Podle nového výzkumu ale může jít o zástupce vyhynulé větve života.

Mají znaky kroužkovců i členovců, tvoří ale samostatný kmen. Prastaří drápkovci si libují ve tmě a vlhku a loví pomocí speciálního sekretu, který dostříknou až třicet centimetrů daleko.