Pavel Pecháček

Nikterak velký, ale pozoruhodný madagaskarský had je ve větvích takřka neviditelný. Samci i samice mají na čenichu podivný listovitý výrůstek, který jim pravděpodobně pomáhá při lovu.

Nejsou sice nejdelší ani nejtěžší, rekordmanům obou kategorií ovšem zdatně konkurují. Afričtí goliášové patří k nejpozoruhodnějším broukům na Zemi, lidská chamtivost je však dostává pod stále větší tlak.

Pozoruhodný dravý mnohoštětinatec sice dorůstá délky až tří metrů, z mořského dna ho však většinou vykukuje jen kousek. Jakmile ale kolem pluje vhodná kořist, bleskově zaútočí a oběť stáhne do písku.

Středně velká kočka, jejímž domovem je jihovýchodní Asie, z mnoha míst svého historického areálu kvůli ztrátě vhodných biotopů i ilegálnímu lovu už zmizela a její budoucnost je nejistá.

Samičku malého blanokřídlého hmyzu snadno zaměníme za přerostlého mravence. Ve skutečnosti jde o parazita, jehož larvy zabíjejí hostitele a který dokáže zahubit celé čmeláčí hnízdo.

Jeden z nejběžnějších plazů naší přírody sice patří mezi ještěry, nohy ale ztratil. Kromě přizpůsobivosti zaujme i tím, že je živorodý, a nedávno se dokonce ukázalo, že není naším jediným slepýšem.

Internet v posledních měsících zaplavují texty o vědě a přírodě zcela či z podstatné části vygenerované umělou inteligencí. Kam tento trend povede a jaká negativa z něj plynou?

Zvláštní australský savec vypadá trochu jako evropský ježek, jde však o příslušníka starobylé skupiny, jejíž zástupci mají kloaku, snáší vejce a samci disponují podivně tvarovaným penisem.

Anakondy patří díky monumentálním rozměrům k nejznámějším hadům světa. Kromě anakondy velké do téhož rodu spadá i jiný impozantní škrtič, který byl dlouhá léta loven pro krásnou kůži: anakonda žlutá.

Domovem jedné z nejmenších kočkovitých šelem na světě jsou jihoafrické polopouště a savany, kde se specializuje na lov malých obratlovců. Aktivní je hlavně v noci, a k vidění tak bývá zřídka.

Jedna z největších sladkovodních želv na světě tráví většinu života ukrytá pod hladinou a místo honění se za potravou kořist přiměje, aby jí sama vlezla až do tlamy.

Přemnožení medúz v pobřežních vodách patří k nočním můrám rekreantů i podnikatelů na nich závislých. Jedním z druhů, který umí bolestivě žahnout a žije i kolem evropských břehů, je talířovka svítivá.

Smrtelně jedovatí korálovci s nezaměnitelným zbarvením obývají různé biotopy Severní, Střední i Jižní Ameriky. Na stejných místech se ovšem nezřídka vyskytují i velice podobní, avšak zcela neškodní hadi.

Žahalka obrovská je patrně největším blanokřídlým hmyzem Evropy a stále častěji se s ní setkáme i v České republice. Jedná se o parazitoida, jehož larvy se vyvíjejí v těle paralyzovaného hostitele.

Pozoruhodná asijská kočkovitá šelma je skvěle adaptovaná na život v chladném a suchém prostředí. Nejen dlouhou srstí, ale i zbarvením, které jí umožňuje skrýt se před zraky kořisti i predátorů.

Dravé mohutnatky jsou největšími plošticemi na světě. Zaujmou ale i obrácením rolí při péči o potomstvo nebo tím, že se jejich bodnutí považuje za nejbolestivější, jaké lze od hmyzu zažít.

První záběry dravého kalmara Hamiltonova v přirozeném prostředí pořízené v roce 2025 právem vyvolaly senzaci. Přestože je kalmar největším bezobratlým tvorem na světě, vědci toho o něm ví jen málo.

Prozkoumání několika set fosilií z pozdního ediakarského období ukazuje, že některé linie, které se zdánlivě objevily až s proslulou kambrickou explozí, existovaly už před začátkem prvohor.

Ve 35 milionů let starém jantaru ze dvou evropských lokalit se skrýval dosud neznámý druh sekáče z málo známé skupiny, o jejíž přítomnosti na starém kontinentě dosud neexistovaly důkazy.

Ačkoli jde o jednu z nejhojnějších kočkovitých šelem západní polokoule, vědci toho o jaguarundim, blízkém příbuzném pumy, ví poměrně málo. Mezi zemědělci ale tento predátor dvakrát populární není.

Živočich popsaný v roce 2022 a pojmenovaný na počest slavného britského přírodovědce žil před 560 miliony let, tedy ještě před začátkem prvohor. Podle vědců šlo o jednoho z prvních predátorů na Zemi.

Smrtonoši nejsou nikterak velcí, patří však k nejnebezpečnějším i nejpozoruhodnějším jedovatým hadům Austrálie. Nezaujmou pouze tvarem těla, ale i lstivým způsobem lovu.

Jeden z největších zástupců stonožkovců cupitá lesem či savanou po více než dvou stovkách nohou a dorůstá až třiceti centimetrů. I když může působit děsivě, je oblíbencem chovatelů.

Lidstvo svádělo souboj s bolestí tisíce let, ale na spolehlivá anestetika si lidé museli počkat až do devatenáctého století, kdy lékaři začali experimentovat s éterem a chloroformem.

Pavouci z čeledi vrhačovití využívají zcela unikátní loveckou strategii: místo natahování pavučiny mezi vegetací síť drží předními končetinami a lapají do ní nic netušící kořist.

Lobotomie, jejíž zlatá éra započala v první polovině 20. století a kterou podstoupili desetitisíce lidí, budí dodnes právem hrůzu. Děsivou proceduru na vlastní kůži zakusila i slavná Eva Perónová.

Houbovci patří k nejstarším živočišným skupinám na planetě. Jde o jednoduché, převážně mořské organismy živící se filtrováním mikrobiální potravy z vody. Existují ale i dravé druhy, které zaujmou bizarním zjevem.

Bezobratlí sumýšovci nepatří k příliš známým skupinám živočichů. Žijí nenápadně na dně moří, kde pomocí chapadélek pátrají po potravě. V některých částech světa ale patří k oblíbeným pochoutkám.

Zatímco anakonda drží prvenství coby nejtěžší had na světě, za toho nejdelšího bývá považována krajta mřížkovaná. Jedinec objevený koncem minulého roku se s délkou 7,22 metru stal nejdelším volně žijícím hadem.

Mořský had obývající pobřežní oblasti zejména Indického oceánu, kde se často dostává do kontaktu s místními rybáři. Vzhledem k útočnosti i potentnímu jedu tato setkání nezřídka končívají tragicky.

Mikroskopie dosáhla v sedmnáctém století úžasných úspěchů, k nimž zásadní měrou přispěl nizozemský obchodník Antoni van Leeuwenhoek, který zkoumal doslova vše, co mu přišlo pod ruku.

Obří organismy rodu Prototaxites patřily k důležitým kolonizátorům paleozoických souší a obvykle bývají označovány jako houby. Podle nového výzkumu ale může jít o zástupce vyhynulé větve života.

Mají znaky kroužkovců i členovců, tvoří ale samostatný kmen. Prastaří drápkovci si libují ve tmě a vlhku a loví pomocí speciálního sekretu, který dostříknou až třicet centimetrů daleko.

Malá kočkovitá šelma, která si libuje v pouštním prostředí a vyskytuje se od Sahary po střední Asii, není nikde příliš hojná a mnoho detailů z jejího života zůstává záhadou.

Poslední do češtiny přeložená kniha amerického spisovatele potěší všechny milovníky hororu. Nejde však o lacinou zábavu. I díky přesahu zanechá v duši stopu, která bude patrná ještě dlouho po dočtení.

Mnohoštětinatci většinou nevzbuzují příliš obdivu, rournatec ozdobný se však díky nezvyklému tvaru a zářivým barvám stal roztomilým symbolem Vánoc.

Žralok bělavý neboli žralok býčí sice nedosahuje rozměrů velkého bílého, tento nedostatek ovšem vynahrazuje agresivnější povahou. Jeho nebezpečnost ještě zvyšuje schopnost přežívat ve sladké vodě.

Zatímco dnes patří krevní transfuze k běžných lékařským procedurám, ještě zkraje minulého století šlo o výjimečný a nebezpečný zákrok, který měl za sebou historii plnou hrůzných a fatálních experimentů.

Neobyčejný měkkýš nezaujme jen hororovým jménem a vzhledem, nýbrž i atypickým způsobem života, potravními preferencemi, obříma očima či využíváním bioluminiscence ke zmatení predátorů.

Nejmenší z velkých koček žije skrytě, číhá ve větvích a útočí ze zálohy. Kromě lidské touhy po jejích údajně kouzelných zubech či krásné kožešině ji ohrožuje i úbytek vhodných stanovišť.

Na první pohled nejsou bojgy nijak zvlášť nápadné, patří však k nejpozoruhodnějším hadům na světě. Navzdory absenci končetin, které by mohly použít jako křídla, se naučily zdatně plachtit.

V roce 1858 Charles Darwin obdržel psaní, v němž takřka neznámý přírodovědec načrtnul skoro totožnou teorii, na které sám Darwin v ústraní pracoval už dvacet let. Šokovaný Darwin musel začít jednat.

Připomíná medúzu, ale není to medúza. Půvabná, ač nebezpečná měchýřovka patří mezi trubýše. Obvykle se vyskytuje na volném moři, občas ji ale vítr či proudy zanesou blíže k pobřeží.

Typickým znakem rypohlavců, včetně toho nejznámějšího, rypohalavce zeleného, je chobot mnohonásobně přesahující délku trupu. Miniaturní samci uvedeného druhu žijí v těle samic.

Málo známý zástupce malých koček s krásnou srstí a mohutným ocasem obývá zalesněné oblasti východní a jihovýchodní Asie a umí skvěle šplhat po stromech. Setkání s ním je však raritou.

Dvacetimetrové exempláře jsou sice jen dílem bujné fantazie, i tak ale dosahuje anakonda velká opravdu úctyhodných rozměrů. Nyní se navíc ukázalo, že skrývala jedno nečekané tajemství.

Nejslavnější případ Sherlocka Holmese se dočkal nespočtu filmových adaptací a na pozadí gotické detektivky představil jednu z nejděsivějších literárních příšer. Román přitom málem vůbec nevznikl.

Radiodont Mosura fentoni, kterého letos vědci popsali podle fosilií z proslulých burgeských břidlic, je starý 500 milionů let a překvapuje několika znaky, jež mění pohled na evoluci prvních členovců.

Margay neboli ocelot dlouhoocasý patří k nejkrásnějším i nejméně prozkoumaným americkým kočkám. Skvěle se pohybuje ve větvích stromů, avšak s ubývajícími lesy ztrácí vhodná místa k životu.

Marie Curie-Skłodowská patří k nejvýznamnějším vědcům historie a právem za své dílo získala dvě Nobelovy ceny. Osud se s ní ale nemazlil. Přesto vytrvala a dodnes je příkladem nezdolné cílevědomosti.

Příští rok uplyne devadesát let od uhynutí posledního známého vakovlka tasmánského. Proč ale tento vačnatý predátor vyhynul? A opravdu vymřel? A pokud ano, mohl by v dohledné době vstát z mrtvých?

Mnohé rostliny se při rozmnožování musí spoléhat na pomoc živočichů a v průběhu evoluce objevily řadu poctivých i podlých způsobů, jak je ke spolupráci přesvědčit.

Osmého listopadu roku 1895 se Wilhelm Conrad Röntgen pustil do pokusů, které vedly k objevu záření, který německému vědci vynesl vůbec první udělenou Nobelovu cenu za fyziku v historii.

Fosilní prvohorní organismus Spongiophyton nanum, běžně nacházený ve spodně devonských vrstvách, byl podle studie zveřejněné před pár dny jedním z prvních lišejníků a podílel se na kolonizaci souše.

Českého lékaře Jana Janského si nejčastěji spojujeme s objevem čtyř krevních skupin. O významu toho, čeho dosáhl, se však až do své předčasné smrti nedozvěděl a Nobelovu cenu získal jeho „konkurent“.

Rybenka domácí patří k běžným synantropním druhům a v koupelně, kuchyni či na chalupě někdy překvapila většinu z nás. V současné době se Evropou, včetně Česka, šíří její „obří“ příbuzná.

Málokterý horor se do dějin kinematografie zapsal tak silným písmem jako původní Halloween z roku 1978. Netěží jen z hutné atmosféry a revolučního soundtracku, ale i z dnes legendárního zabijáka.

Jedno z vrcholných děl francouzského spisovatele bere čtenáře na strhující výpravu podél sedmatřicáté rovnoběžky jižní šířky s cílem najít ztraceného kapitána. Jedinou kaňkou je nepovedená adaptace Ondřeje Neffa.

Objev fosforu, jednoho z klíčových biogenních prvků, patří k nejpozoruhodnějším v dějinách chemie. A nejen proto, že alchymista, který jej objevil původně hledal něco úplně jiného.

Mohou naši domácí mazlíčci, nebo dokonce volně žijící zvířata trpět hemoroidy? Odpověď je složitější, než se na první pohled zdá.