Pavla Horajda

Vyrůstáme ve stejném bytě nebo domě, se stejnými rodiči a často i se stejnými pravidly. A přesto má každý sourozenec pocit, že žil úplně jiný příběh.

Ve dvaceti máte pocit, že rozumíte světu. Po čtyřicítce zjistíte, že rodiče měli pravdu skoro ve všem.

Některé věty slyšíme v životě pořád dokola. Jsou dobře míněné, uklidňující… a úplně k ničemu. O kouzelných formulích, které se říkají automaticky a o tom, co se mi u nich honí hlavou.

Vánoce nemusí být dokonalé ani podle plánu. Někdy stačí, když jsou tiché. O cestě do Aše, kde tma chodí dřív než Ježíšek, a o rodinných Vánocích, které si na nic nehrají – a právě proto fungují.

Cestování je fajn. Ale cestování se stomií je disciplína sama o sobě — občas logistika, občas adrenalin, občas vtipná zápletka, kterou by člověk prostě nevymyslel.

Nikdy by mě nenapadlo, že něco tak prostého, jako je běh, mě naučí znovu žít. Po letech nemocí, operací a jizev – fyzických i duševních – jsem obula tenisky a prostě se i se stomií rozběhla.