V Barceloně žije 1,7 milionu obyvatel a více než čtvrtinu z nich tvoří cizinci. Přidejte 20 milionů turistických nocí ročně. Jak může takový organismus držet pohromadě?
Rodina se v Evropě nezměnila kvůli ideologii, ale proto, že se zásadně proměnily podmínky života. Co se stalo s rodinou ve chvíli, kdy přestala být otázkou přežití a stala se svobodnou volbou?
Společnost se nerozpadá proto, že se lidé hádají. Rozpadá se tehdy, když se přestanou bavit. Španělsko – a zvlášť Katalánsko – mi ukazuje, že otevřený spor může být zdravější než ticho. A že svoboda slova není samozřejmost, ale hlídaná hodnota.
Barcelona pro mě nikdy nebyla jen turistickou destinací. Už pětatřicet let ji pozoruji jako živý organismus a sleduji, jak její proměny formují město i lidi, kteří v něm žijí.