Petr Gabat

Situace v diskuzích pod články na Lidé.cz dospěla tak daleko, že velká většina „příspěvků“ už byli jen anonymní pisatelé, kteří nechtěli diskutovat, pouze tam vstupovali s cílem diskuze zlikvidovat.

Včera jsem popsal polovinu mé oblíbené cesty z Valečova na Kost na trase Branžež, Valečov, Příhrazy a Branžež. Dnes bych chtěl popsat druhou část, tedy na Kost.

Český ráj je nádherné místo. Každý, kdo má rád rybníky, borové lesy, pískovcové skály, hrady, zámky i zříceniny hradů, si tady najde to své. Někoho okouzlí i řeka Jizera na jeho západní části.

Jilemnice je malé malebné město položené v podhůří Krkonoš, je to velmi dobrý výchozí bod pro poznávání okolí pěšky i na kole. Jednu pěknou cestu na kole bych rád popsal.

V devadesátých letech jsme se spolu s Francisem Fukuyamou a jeho knihou Konec dějin těšili, že po pádu komunismu ve východní a střední Evropě začne konečně doba věčného míru a zvítězí představa pravé liberální demokracie, tedy svobody jednotlivce.

Konečně tady zase máme pravou zimu, jako bych se vracel do časů dětství. Jsem už delší dobu důchodce z pomezí Jizerek a Krkonoš a mám rád běžky. Můžu nabídnout jednu ze svých nejoblíbenějších tras vhodnou pro mé vrstevníky.

Český ráj je velmi oblíbeným místem pro letní rekreaci. Pro mě je tam ale krásně v každém ročním období, dokonce i v zimě.

Tak nám skončila sezóna kol a začíná sezóna běžek. Ty, kteří mají běžky rádi, ale nechce se jim jezdit v davech jako ve Špindlu nebo v Bedřichově a místo Jizerské magistrály preferují spíš klidnější místa, bych chtěl pozvat do Kořenova.

Jako malý kluk jsem byl velký knihomol. Když jsem nebyl na hřišti a nehrál fotbal nebo neběhal na lyžích (bydleli jsme na horách), pořád jsem něco četl. To jsem měl po svém dědovi.

Stává se, že vás někdo v diskuzi naštve a vy nemáte v ruce žádné dobré argumenty. Přidávám návod, jak i bez argumentů v diskuzi zvítězit.

„Každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží.“ Joseph De Maistre (1753 - 1821). Pokud je tento citát pravdivý, co to vypovídá o naší společnosti?

Naše generace má teď jedinečnou příležitost vidět, jak se rychle mění paradigma světa. Za mého života se změnilo dvakrát, nyní se „můj“ svět mění potřetí.

Před volbami jsem tady napsal článek „Volební zpověď jednoho důchodce z pohraničí“. Co bych tedy napsal ze stejné pozice po volbách?

Je zřejmé, jak se Francis Fukuyama ve své knize Konec dějin mýlil. Nejenže liberální demokracie nezvítězila, naopak ve velké části světa vítězí vlády „tvrdé ruky“ i diktatury.

Vždy mě zajímalo, proč lidé přestávají rozlišovat mezi agresorem a obětí, někdy dokonce považují za příčinu konfliktu oběť, ne agresora. A to jak v běžném životě, tak i ve válečných konfliktech.

Podle současných volebních průzkumů stoupá obliba stran, které slibují vládu tvrdé ruky, která se o všechny postará, společně zprava i zleva, a pak konečně bude líp. Kam tohle vede vidíme, když se podíváme do historie před rok 1989.

Pokud by Česko navštívil cizinec a informace by získával pouze v diskuzích na Seznamu a Novinkách, dospěl by patrně k závěru, že zde stále ještě panuje temný středověk.

Prázdniny jsou tady a jako každý rok se rozjely diskuze o tom, jak je v Chorvatsku draho. Věřím, že podle zákona nabídky a poptávky Chorvati šponují ceny, až kam to jde, protože si jsou jistí, že to turisté zaplatí. Chorvatské pobřeží je jedinečné.

Když jsem jako malý kluk hltal Mayovky a Verneovky, nikdy mě nenapadlo, že se na ta místa někdy podívám. A po revoluci, když už nám odrostly děti a vzmohli jsme se finančně, tak se mi moje sny splnily.

Kořenov je rozlehlá horská vesnička přímo na hranicích NP Krkonoše a CHKO Jizerské hory. Skládá se asi z osmi částí a každá je velmi zajímavá.

V současné době probíhá ve světě reakce na minulou globalizaci. Tyto reakce zesílily po zvolení Trumpa americkým prezidentem s jeho hesly MAGA a America First. Teď to potvrdily i prezidentské volby v Polsku.

V diskuzích na Seznamu to vypadá, jako by naše životní úroveň a nesvoboda byla podobná jako pod vládou Tálibánu, velká většina příspěvků je pouze negativních, pozitivní se hledají těžko.

Jako malý kluk jsem byl knihomol a hltal jsem dobrodružné romány, které psali Verne, Sabatini a Salgari, z našich třeba Flos nebo Běhounek. Nejraději jsem ale měl Karla Maye a nejvíc jsem miloval jeho cyklus „Ve stínu padišáha“.

Jsem dřívějšího data narození a zažil jsem už pár velkých politických změn.

Říká se, že nevstoupíš dvakrát do stejné řeky, ale pokud nechceme opakovat staré chyby, měli bychom se alespoň pokusit poučit z historie. V televizi, na YouTube ani na Facebooku to nenajdeme, proto je dobré poohlédnout se po knihách.

Je tady jaro a blíží se Velikonoce, pro věřící Oslava zmrtvýchvstání Ježíše Krista, pro ostatní Svátky jara. Dobrý čas na zamyšlení, jak jsme spokojení s vlastním životem.

Máme historickou příležitost být účastníky toho, jak se demokraticky a svobodně dostávají k moci diktátoři. Ti se v historii většinou dostali k moci volbami a ne vojenskou silou.

Prožil jsem ze „socialismu“ 33 let. O té době se píše dost nepravd, proto si dovolím popsat, jak probíhal život na vesnici a později na malém městě na horách v pohraničí. A rozdíl, který vidím mezi životem tenkrát a dnes.

Jsou tady Vánoce, svátky klidu a pokoje a blíží se oslavy Nového roku. Navzájem si budeme přát veselé Vánoce a šťastný nový rok, ale bude to platit i v diskuzích na Seznamu?

Blíží se Vánoce, svátky klidu a pokoje. Člověk by se měl trochu uvolnit a alespoň jednou v roce zapomenout na politiku a věnovat se sobě a rodině.

Byly doby, kdy diskuze pod články v médiích sloužily ke slušné výměně názorů mezi lidmi. Dnes už to je zcela jinak. Velká část příspěvků nejsou odpovědi k tématu, ani slušné diskuze.

V poslední době se roztrhl pytel s články, které líčí dobu za vedoucí úlohy komunistické strany v 70. a 80. letech ve stále růžovější barvě. Já prožil za „socialismu“ 33 let, tak bych si dovolil reagovat.