Vlídnost. Slovo, které téměř zmizelo z našeho slovníku. Podíváte-li se do starších knížek, snadno zjistíte, jak jeho frekvence v běžném společenském styku klesá.
Organizace Helppes z Prahy 5 uspořádala v neděli v Motole již 13. ročník vrcholné soutěže majitelů asistenčních psů - Mistrovství ČR ve výkonu asistenčních a vodících psů.
Jsem zastáncem referenda. Lidé mají právo přímo rozhodovat ve věcech, které se jich zásadně dotýkají. Jeho realizace ovšem není tak jednoduchá, jak se na první pohled zdá.
Mnozí z vás, kteří za poslední měsíce využili služeb České pošty, se při čtení tohoto textu asi nebudou divit. Česká pošta, jeden ze symbolů fungování státu, selhává.
K milým povinnostem zastupitele patří i vítání občánků nebo oddávání. Rád navštěvuji s gratulací i jubilanty, kteří se dožili významných životních výročí.
Rádi se oháníme morálkou. Bohužel se zdá, že zůstalo jen slovo jako nálepka. Obsah se jaksi vytratil. Hovořím o aktuální „kokainové kauze“ brněnských politiků v čele s primátorkou Markétou Vaňkovou.
Jeden z radních Prahy 5, který by se měl starat o veřejný prostor, zamýšlí kulturu, respektive vážnou hudbu, využít v „boji“ proti drogově závislým osobám na smíchovském Andělu.
Vánoce a Velikonoce bývaly už tradičně dobou shonu. Vynechme otázku, zda je to dobře a zda to naplňuje myšlenku těchto svátků a smiřme se s realitou. Ženy si brávaly volno v práci, aby pekly cukroví, gruntovaly, sháněly vše potřebné.
Plošné zavedení limitu rychlosti 30 kilometrů za hodinu v Praze se po agresivním blokování dopravy ve špičce ze strany několika fanatiků stalo agendou, o které se mluví.
V posledních letech v souvislosti s větším počtem uživatelů návykových látek v centrálních městských částech, zejména na smíchovském Andělu, vyvstává otázka, co vlastně je onou látkou (či látkami) užívanou závislými osobami především v Praze 5.
Tak nějak nám nespokojenost občanů postupně přerůstá v rozhořčení. Je dobré si začít všímat výrazných společných prvků této občanské nespokojenosti. Jednoznačně dominuje nesouhlas s úlohou, postoji a prací všech politických stran bez rozdílu.
Nejsem sám, kdo moc nechápe zmatené (ne)rozhodování zastupitelů hl. m. Prahy. Jednou tak, podruhé jinak, jednou jeden (jedna) za tu stranu, pak za druhou ba dokonce i za třetí. Celé mně to připomíná starou dětskou hru „Král vysílá svoje vojsko“.
Při zavedení přímé volby prezidenta nám všechna média tvrdila, že si nade všechno my občané přejeme přímou volbu prezidenta. Když se ukázalo, že část z nás to bere jen jako zábavnou hru a zbytku je to celkem lhostejné, změnili novináři tón.
Nebýt nenajedenosti pirátů z Prahy 5, kdy jejich šest zastupitelů po volbách přijalo jako „odměnu“ za podpis koaliční smlouvy šest placených postů, zřejmě bych se pirátskými programovými dokumenty a ideovými východisky vůbec nezabýval.