Petr Šimáček

Před třiceti lety jsme na Konopáči běhali za malými dětmi. Letos se tam s nimi vracíme jako rodiče a prarodiče. Nejedeme hledat ztracený čas. Jedeme vytvořit nové rodinné vzpomínky.

Dětský slib mamince zapustil kořeny. Po letech se z něj stal rodinný příběh o tom, jak se dědí láska.

Když jsem začal psát na Medium.cz, netušil jsem, že se mi začnou ozývat lidé, které jsem neviděl desítky let. Každý jejich e-mail je malým návratem do života, který jsem už považoval za uzavřený.

S Karlem Gottem jsem natočil mnoho rozhlasových rozhovorů. Přesto si při výročí jeho narození jako první nevybavím mikrofon ani koncert, ale jednu cestu autem z Prahy do Žatce.

Ve Františkových Lázních jsme nejprve hledali slavného bronzového Františka. Nakonec nás ale ještě víc okouzlilo něco jiného – obří akvárium, po kterém se doslova chodí.

Na pódiu ho zná téměř každý. Já měl štěstí poznat Petra Kotvalda i mimo reflektory. Jedna vzpomínka z roku 2004 podle mě vystihuje jeho charakter lépe než dlouhý životopis.

S Helenou Vondráčkovou jsem se během života potkal několikrát. Na její svatbě jsem však nevědomky udělal něco, na co dodnes vzpomínám – ukradl jsem novomanželům první tanec.

Mezi paneláky na Praze 4 vytvořil vietnamský obchodník pan Nguyen malou zahrádku, která těší sousedy i kolemjdoucí. Květiny i zelenina tu vyprávějí také příběh o hledání domova.

Barokní inspirace, atmosféra westernu a abstraktní malba. Pavel Vošalík alias WetDog vystavuje v Galerii PRE dvě velkoformátová díla, která po Praze zamíří do Itálie.

Dřív stačila tyč, metr a trpělivost. Dnes má geodet satelity, tablet… a někdy i mačetu. Jak se změnila profese, kterou většina z nás vnímá jen z dálky?

Nový urgentní příjem v Nemocnici Žatec výrazně urychlí diagnostiku i ošetření pacientů. Propojí akutní péči, laboratoře a radiologii a stane se součástí státní sítě urgentních příjmů.

Maloval v Kanadě, ilustroval v USA, kreslil křídou v Kostarice. A přesto se vrátil domů. Příběh malíře, který nikdy nepřestal být na cestě.

Její obrazy nejsou jen k vidění – dají se téměř slyšet. Česká malířka Olga Volfová propojuje ve své tvorbě barvu, hudbu i vnitřní svět člověka.

V jeho ateliéru vznikají odlitky ženských těl – realistické i provokující. Slavomír Gibej pracuje s technikou body casting design, která je na pomezí řemesla, umění a intimní spolupráce s modelkami.

Motoristický rozhlasový pořad Pozor, zákruta! letos slaví 64. narozeniny. Od roku 1962 si získal posluchače hudbou, humorem i radami – a stal se součástí jejich vzpomínek napříč generacemi.

Začíná sezóna cyklistů. Kola, ale hlavně elektrokola a elektrokoloběžky mění statistiky nehod: loni se podílely téměř na 40 % úmrtí cyklistů.

Když si moje neteř pořídila jemenského chameleona, měl jsem pochybnosti. Dnes vím, že z „podivného plaza“ se stal miláček celé rodiny i můj. Může za to moje neteř, vnučka a jedna nečekaná zkušenost.

Dřív, než vznikl Jára Cimrman, stál před tabulí žateckého gymnázia mladý učitel jménem Zdeněk Svěrák. Netušil, že jednou změní český humor. I tento příběh má své začátky. A ty se odehrály v Žatci.

Česko se znovu dostává do hledáčku Hollywoodu. Režisér Martin Scorsese natáčí nový film s Leonardem DiCapriem a Jennifer Lawrence – a jednou z hlavních lokací je Žatec.

České umění zazářilo ve Frankfurtu nad Mohanem. Mezinárodní putovní projekt propojuje výtvarnou tvorbu umělců z Německa, Česka a Slovenska a překvapuje i neobvyklým spojením s hudbou.

Jak chutná historie chmele? Nová expozice v Národním zemědělském muzeu v Praze zavádí návštěvníky do světa žateckého „zeleného zlata“.

Kočka může být skvělým společníkem – ale je také závazkem. Příběh jednoho kocoura z Dubaje a ženy, která se stará nejen o něj, připomíná jednoduchou věc: zvíře není hračka ani krátkodobý rozmar.

V zákulisí Divadla Semafor jsem se setkal s Miloslavem Šimkem. Připravil jsem mu netradiční otázky o autech – a jeho odpovědi ukázaly, proč byl a stále je jednou z největších ikon českého humoru.

Kdo pamatuje, ví, že „neměli jména“ – byli to prostě „Vietnamci“. Někdy i hanlivě označovaní jako „Rákosníci“, „Větve“, „Číňani“ či „Čongové“. Dnes si po sedmdesáti letech zaslouží víc než nálepky. Zaslouží si respekt k příběhu, který pomáhali psát.

Minus pět, jedna stolička a kuřák na balkoně. Přesně tak se dozvíte víc o svých sousedech, než jste kdy čekali.

Zeptala se mě vnučka Eliška: „Dědo, pojedeme k babičce do Žatce. Mohl bys mě tam vzít na židovský hřbitov?“ O židovské komunitě a holocaustu Eliška téměř nic nevěděla, protože se to ve škole dnes moc neučí. Souhlasil jsem a začal vyprávět příběh.

Na českém venkově zhasínají hospody jedna po druhé. Přesto ještě existují místa, kde se nezhaslo – často jen díky obcím, starostům a lidem, kteří je odmítají nechat padnout. Malá sonda o tom, proč dnes už nejde jen o pivo, ale o život v obci.

Říkat, že dechovka a lidovka patří do minulosti, je dnes skoro povinnost. Realita je ale jiná – stačí zajít do moravských či jihočeských měst a obcí nebo poslouchat mladé, když se vracejí z diskoték.

Šviháci nejsou film, který by posunul českou kinematografii. Jsou ale důkazem, že i v době, kdy české komedie spíš dráždí, než těší, se dá z kina odejít s úsměvem.

Od 20. ledna 2026 se Galerie PRE (Na Hroudě 4, Praha 10) proměnila v prostor plný barev, tvarů a energie. Výstava představuje aktuální tvorbu členů Spolku pražských výtvarných umělců.

Tichý dům, říkala jsem si vždycky. Lidé se tu navzájem respektují, nikomu se nikdo neplete do života, maximálně si na chodbě zdvořile popřejeme „dobrý den“. Uzavření, ale slušní sousedé. Klid. Jak se člověk může mýlit.

Plive se na zastávkách MHD, v metru, na chodnících. A bohužel i v místech, kde by to člověk opravdu nečekal – v obchodních centrech, na trávnících, na dětských hřištích nebo pod lavičkami v parcích. Veřejný prostor však není anonymní plivátko.

Velvyslanec uctil v Žatci oběti holocaustu u Pamětní desky na židovském hřbitově a v synagoze připomínku 87. výročí Křišťálové noci. Při neformální návštěvě města chmele neodmítl pozvání na pivo.

Rodinná výprava do vesnice Pole ukazuje, že i malé místo skrývá velký příběh. Připomíná, jak důležité je nezapomínat na kořeny, objevovat rodinnou historii a čerpat z ní inspiraci pro další generace.

Vzpomínková pieta na Křišťálovou noc a její oběti se uskutečňuje z iniciativy českých a německých spolků žateckých rodáků každoročně ve spolupráci s městem Žatec, Židovskou obcí Teplice a synagogou Žatec. Ani letošní rok nebyl výjimkou.