Pohřební průvodci

Mnoho lidí by si v dnešní době přálo umírat doma, v kruhu svých blízkých. Dříve to bylo běžné a zejména na venkově se s posledním rozloučením pojilo mnoho zvyků.

Smuteční řeč je ústředním bodem pohřbu. Na povrchu může být krásná a velmi důstojná - jako když zesnulého necháme vymalovat. Uvnitř však může být hluboce osobní.

Do Brna se často jezdí na výstavy, koncerty nebo festivaly, ale při bližším prozkoumání lze zjistit, že jde také o ráj pro všechny, kdo se rádi projdou po hřbitovech, kostelích, kobkách… zkrátka po funerálních památkách.

V Čechách se pohřbů bojíme. Ale v Indonésii se na ně lidé těší. Několik dní společně jedí, pijí a klábosí. Nejdříve ale zabijí buvoly a koně. A maso z nich rozporcují a rozdají hostům.

Rozlučme se, dokud nám na to zbývají síly. Smíříme se sami se sebou, smrtí, v rodině i mezi kamarády a kolegy. Nový koncept předpohřbu nám pomůže odejít s klidnou myslí.

Po setkání se smrtí je uklidňující číst příběhy jiných lidí. Uvědomit si, že nejsem první ani poslední, komu se taková věc děje, a nebýt na tu tíhu tak sama. Čtení o smrti ale pomáhá všem.

Přestaňme chránit děti před smrtí, protože se jí my sami bojíme. Zapomeňme na představy o tom, že „co děti nevědí, to jim neublíží“. Ve skutečnosti totiž platí, že co děti nevědí, to si vymyslí.

Na Louce vzpomínek budete pochováni v přírodní rakvi i oblečení. Namísto mramoru bude nad vámi louka plná květin.

Ztráta blízkého je vždy bolestivou životní zkouškou. Proto je dobré vědět, jak se vypořádat s některými ryze praktickými záležitostmi – třeba co s popelem, když skončí pohřeb.

Skoro dvě třetiny Čechů netuší, jak by měl vypadat jejich pohřeb. Pouze čtvrtina z nich ví, jaké poslední rozloučení budou chtít jejich rodiče. Vytěsňování tématu smrti potvrzuje i nedávný výzkum.

Vánoce považujeme za radostné období, kdy se setkáváme se svými blízkými. Obklopuje nás smích, koledy, pohádky, milé vůně, svíčky, světýlka… Ale co když jste nedávno přišli o někoho, koho jste milovali? Nebo když máte někoho takového ve svém okolí?

Poslední rozloučení dnes nemusí být jen rychlé neosobní setkání ve smuteční síni. Kromě tradičních záležitostí jako je parte, hudba či květinová výzdoba jej můžete udělat osobnější ještě dalšími drobnostmi, které vám blízkého připomenou.

Češi mají jeden smutný, i když nepotvrzený rekord. Až polovina pohřbů se odehrává bez obřadu, a pokud nějaký proběhne, jde tradičně o neosobní setkání v krematoriu, které fungují spíš jako spalovna mrtvol.