Příběhy nejen šumavské

Schwarzenberský plavební kanál je velkolepé dílo. Jeho stavitel Josef Rosenauer, který největší část kanálu dostavěl v roce 1793, byl skutečně geniální, když dokázal postavit zařízení, které ke svému účelu sloužilo dlouhých 170 let. Přesto ale jedna část, jedna z těch nejviditelnějších a zároveň nejdůležitějších, byla postavena až bezmála 20 let po jeho smrti – skoro 400 metrů dlouhý tunel u Jeleních vrchů.

Svatobor je jedno z nejnavštěvovanějších míst na Sušicku, kam turisty přitahuje především kamenná rozhledna. Ovšem vrch Svatobor není pouze o rozhledně, která je viditelná ze širokého okolí a také je z ní do širokého okolí vidět, ale je to také posvátné místo našich předků, z nějž kousíček byl odvezen na jedno významné kulturní místo do Prahy.

Za zázračným uzdravením jezdí lidé do francouzských Lurd. My ze západu Čech tak daleko jezdit nemusíme. Stačí, když se vypravíme do šumavských lesů nedaleko Srní, k Hauswaldské kapli.

Na Šumavě existovaly stovky vesnic a osad nejrozličnějších jmen. Ještě na konci druhé světové války většina z nich měla pouze německé názvy. Po válce se vesnice a osady přejmenovaly do češtiny. A díky tomu na Šumavě můžete zavítat do Nového světa, případně Onoho světa a také na Šukačku.

Velhartice jsou plné příběhů. Po staletí je vytvářel samotný hrad a jeho slavní majitelé. Po desetiletí je vytvářeli umělci, kteří zde pobývali v čele s Janem Werichem. Ale vytváří je také kostel sv. Máří Magdaleny se svým hřbitovem, který stojí poblíž obce, v polích. Právě legenda s ním spojená inspirovala jednoho z našich největších básníků k napsání jedné z nejděsivějších básní.

Mezi jednu z nejkrásnějších českých pohádek patří Princezna se zlatou hvězdou na čele. Většině z nás se vybaví filmové zpracování z roku 1959 s Marií Kyselkovou a Josefem Zímou. Tento film natočil režisér Martin Frič na motivy pohádky Boženy Němcové. Kde tento motiv vzala Božena Němcová? Na Šumavě!

1033 metrů nad mořem. Do takové výšky musí turista vystoupat, aby mohl zblízka vidět zříceninu hradu Kunžvart. Takovou výšku museli zdolat lidé už v polovině 14. století, kdy se objevují první zmínky o tomto strážním hradu.

Šumava je domovem mnohých vzácných a chráněných živočichů a to včetně vlka obecného. Ten se do tamní přírody začal pomalu vracet před zhruba deseti lety, až v roce 2017 bylo potvrzené rozmnožování. Stalo se tak po dlouhých bezmála 150 letech od zastřelení posledního vlka na Šumavě a údajně i v Česku.

V dřívějších časech lidé běžně umírali doma a rodiny musely být na možnou smrt připraveny. Třeba tak, že v každé chalupě bývala přichystána úmrlčí prkna.

Šumava je plná rozpadlých staveb, které sloužily k nejrůznějším účelům. Bývalé chalupy, mlýny, hájenky, torza kostelů nebo kaplí. Najdeme tu ale také zbytky staveb, o jejichž původnímu účelu víme pramálo. Jednou takovou je zřícenina, nacházející se nad vesnicí Dolejší Krušec nedaleko Hartmanic.

Na české straně Šumavy je pět jedinečných ledovcových jezer. Každé z nich je něčím výjimečné, ale jedno mají společné – přírodovědci je zkoumají už déle než 150 let a návštěvníci je milují. Jezera byla hojně navštěvována už v 19. století a například u Plešného jezera, na jihu Šumavy, byla vybudována chata nabízející ubytování a občerstvení.

V noci z 8. na 9. května v roce 1950 zanikla stará Šumava. Právě v tu noc příslušníci sboru národní bezpečnosti a vojáci, postřelili jednoho z tzv. Králů Šumavy Kiliana Nowotného. Následně zničili život jedné rodiny z osady Torfstich nedaleko Horské Kvildy.

Jeden jediný vývrat stromu nedaleko řeky Křemelné v blízkosti zaniklé obce Frauental odhalil poklad - na pět stovek zlomků keramiky z období asi 300 až 80 let před naším letopočtem.

Ještě v roce 1878 na břehu Losenice nedaleko Rejštejna stála malá dřevařská soustružna. Tu právě v tomto roce koupil tesařský mistr Franz Watzlawick. Původně se zde vyráběly jen kartáče, násady k bičům, ozdobné knoflíky a nohy ke stolům a židlím.